Na řece Temži se letos kvůli pandemii nemoci covid-19 neuskuteční tradiční sčítání labutí. Bude to přitom teprve podruhé od roku 1186, kdy královský pověřenec se svými pomocníky nevyjede na lodích na tuto řeku, aby zjistil početní stav těchto vodních ptáků. Tradice sčítání sahá do 12. století a původně sloužila k tomu, aby měl král či královna přehled o počtu labutí, jejichž maso se pojídalo na dvorních hostinách. V současnosti už vznešení ptáci nekončí na talíři, jejich sčítání se provádí v zájmu ochrany přírody. Takzvaní zvedači labutí (swan uppers) v červených uniformách hledají každoročně na Temži mladé labutě a kroužkují je. Kromě toho ptáky také měří a váží a rovněž zkoumají, zda nejsou zranění či netrpí nějakou nemocí. Letos se ale tato tradice kvůli pandemii neuskuteční. Podle serveru The Telegraph totiž dospěl Buckinghamský palác k závěru, že by ji nebylo možné uskutečnit „bezpečně, v souladu s pravidly udržování dostatečného odstupu“. Původně se měly labutě sčítat mezi 13. a 17. červencem na úseku Temže mezi Sunbury-on-Thames západně od Londýna a Abingdonem nedaleko Oxfordu. Sčítání labutí se od roku 1186 zrušilo zatím pouze jedinkrát, a to v roce 2012, kdy Temži postihly záplavy. Plavba na řece tak byla příliš nebezpečná.
Převzato z magazínu Aktuálně.cz
Zbytek celého článku k přečtení: aktualne.cz
Odkaz letitých tradic a váženého řemesla minulosti si prý zaslouží uchovat, byť na něj současná evropská legislativa pohlíží jako na barbarskou a silně přežitou praxi. Spor o to, jestli si čižba, tedy chytání ptáků, takovou výjimku zaslouží, momentálně hoří ve Francii. Na lep lovcům totiž sedají i vzácné a ohrožené druhy pěvců. Píše o tom Guardian. Současná čižba v podání francouzských ptáčníků se provedením od své historické předlohy moc neliší. Jsou tu appelants, tedy pochytaní pěvci zavření v klíckách pod stromy. Ti lákají další, dosud volné pěvce, k usednutí na verguettes, větvičky stromů a keřů pokryté lepidlem. Poté co dosednou, už toho moc nenadělají. Čím víc s sebou budou házet, tím víc přichycení budou. Pak už je jen otázka, kdy na místo dorazí lovec a odlepí je. Většinou s pomocí ředidla, což jim rozhodně neprospěje. A potom? Záleží, o jaký druh pěvce se vlastně jedná. Ty chráněné zákonem musí lovec pustit na svobodu. S běžnými druhy může nakládat podle vlastního uvážení. Zabít je, sníst, zahodit. Nebo odnést v klícce, jako domácího zpěváčka. Motivace francouzských lovců-čižbařů je různá.
