Pokud se bavíte pozorováním ptáků dostatečně dlouho, (a proto jste patrně otevřeli tento podivný článek), pak se vsadím, že jste si určitě všimli, jak si ptáci třou zobáky o větev nebo sloupek plotu, prostě o cokoliv, kam se posadí. Na mysl vám asi přišlo: proč to dělají?
Ukazuje se, že jde o několik věcí. Tření zobáků není v ornitologii nejžhavější téma, ale zvědavost čas od času nějakého vědce k tomuto tématu přivedla. Ačkoliv ještě nedospěli k určitému všeobecně platnému vysvětlení, můžeme shrnout výsledky, k nimž v bádání o roli ptačího tření zobáků dospěli, takto: určitě plní funkci čištění, pravděpodobně i pilníku a možná hraje i podobnou roli, jako u lidí „kolínská“.
První vědecké pojednání na dané téma je zřejmě studie z roku 1970 od ornitologa George A. Clarka jr. „Tření zobáku obvykle zahrnuje rychlé tahy jedné strany zobáku od špičky ke kořenu o jakýkoliv cizí povrch, třeba větev nebo zem.“ píše. „Viděl jsem vrabce otírat zobáky o prádelní šňůru, pletivo plotu, okraj kovové vany i obruč kovového odpadkového koše.“
Často jde o několik tahů tam a zpátky, ale Clark cituje zprávu o pěnkavě, která si zobák během několika minut otřela více než 90 krát. Clarkův výzkum přináší důkazy o 90 druzích, které tření provádějí a vyvozuje domněnku, že snad kromě kolibříků a vodního ptactva, se tření týká všech ptáků. (Zde by však bylo možné oponovat: kolibřík na videu v tomto odkazu si zobák určitě otírá).
Princip ubrousku – ptáci si otírají zobáky zejména proto, aby si je vyčistili – je všeobecně přijímaný názor, založený na logice a pozorování. „Nesčetněkrát bylo zaznamenáno, že si ptáci otírají zobák po přijímání řídké stravy, jako třeba po ovoci, loji nebo šťavnatém hmyzu,“ píše Clark. Dává to prostě smysl, víte, jak to chodí, když jíte šťavnatý hmyz. Aby se ale vědci přesvědčili, provedli ve Velké Británii pokus a ve studii z roku 1992 potvrdili, že evropský špaček si utíral zobák častěji, když konzumoval lepkavou potravu, než když pozřel suchou stravu.
Důležitějším cílem studie však bylo ověření domněnky, že si ptáci třou zobáky částečně také proto, aby si je tvarovali. Přivedl je k tomu jeden student, jenž viděl, jak si špaček tře zobák, a zeptal se vědce, který výzkum vedl – pana Cuthilla, co je důvodem takového chování. Cuthill nedokázal odpovědět, proto hledal odpověď v knihovně a zjistil, že se nikdo laboratorně takovou otázkou nezabýval. „Připomínalo mi to chování koček, které si brousí drápky, nebo hlodavců, kteří si obrušují přední řezáky, aby jim nepřerostly, a tak jsme spustili další bádání,“ sdělil pan Cuthill, ekolog z Univerzity v Bristolu, ve svém emailu.
Podobně jako nehty nebo vlasy obsahuje vnější vrstva ptačího zobáku protein keratin a stále se obnovuje. Získávání potravy a její zpracování obrušuje vrchní vrstvu zobáku a dává tak zobáku jeho tvar. „Špačkové a jiné druhy“, poznamenává Cuthill a jeho kolegové, „mění svůj jídelníček v různých obdobích roku, během hnízdění se živí hlavně brouky a červy, ale během podzimu a zimy přecházejí na ovoce a semínka. Přemýšleli jsme, jestli tření zobáků pomáhá ptákům brousit zobák do tvaru, který nejlépe slouží k uchopení právě té potravy, na niž se zaměřují.“
Foto: John Haslam | Licencováno pod CC BY 2.0
Tření mělo významný vliv na délku a tvar zobáku.
Odpověď, kterou jejich zjištění nabízí, říká, že ano. Zjistili, že tření mělo významný vliv na délku a tvar zobáku. Ptáci, kterým byla přidělena hladká bidýlka, si třeli zobáky častěji než ti, kteří dostali hrubá, zřejmě tím kompenzovali nedostatečné obrušování. A ptáci, kteří měli k tření hrubé bidélko, získávali potravu rychleji než ti, kteří měli jen hladká. „Tyto výsledky podporují názor, že četnost tření může být strategicky přizpůsobena tvarování zobáku na aktuální potravu,” píše tým vědců.
Vedle čistění a broušení si vědci všimli, že k tření zobáků často dochází v sociální interakci mezi ptáky. V roce 1970 tyto situace Clarkova studie charakterizuje jako „náhradní činnost“. Termín se používá pro chování typu vrtění nebo škrábání se na hlavě, které vzniká podvědomě, když jste rozladěni nebo ve stresu, ale je to myšlenka, která nemá mezi vědci velkou podporu. „Pro chování zvířat už podobná vysvětlení nepřijímáme,” říká Danielle Whittakerová, evoluční bioložka ze Státní univerzity v Michiganu. „Hledáme spíš, jakou má funkci.”
A tím se dostáváme k domněnce tzv. „kolínské“. Whittakerovou fascinují pachy a jejich význam pro reprodukci zvířat. Výzkum, který provedla, ukázal, že olejový sekret, jejž ptáci vytvářejí ve žlázách a roztírají ho po peří, aby se zabránilo smáčení, obsahuje vůně a chemické signály, které hrají roli při výběru partnera. Ve spojitosti se třením zobáků si Whittakerová lámala hlavu nad tím, jestli ptáci nemohou okolo sebe mazat olejový sekret, aby uvolnili pach, který přivábí partnera nebo partnerku.
K potvrzení domněnky provedla – jak sama říká takový „legrační pokus“ se strnadcem zimním v Národním parku Grand Teton. Během pokusu vypustila strnadce chovaného v zajetí – někdy samce, někdy samičku – doprostřed volně žijících strnadců a párovala je pomocí nahrávky samičího vábivého trylku nebo samčího namlouvacího či teritoriálního zpěvu. Whittakerová se svým týmem pořídila obrazové nahrávky volně žijících ptáků, aby mohla spočítat tření zobáků a v roce 2014 zveřejnila závěry, které dokazují, že v námluvách strnadců hraje tření zobáků roli. „Neviděla jsem tření moc často v reakci na samce,” poznamenává, „ale velmi spolehlivě jsem ho zaznamenala v reakci na samičku.”
Výsledky ukazují, že ačkoli se tření zobáku jeví jako běžné a sotva patrné, hraje užitečnou roli v základních aspektech ptačího života. Stejně jako se vším ostatním u ptáků, čím víc se o nich dozvídáme, tím víc nás fascinují.
Úvodní foto: Poštolka rudonohá | Zdeněk Macháček
Překlad: Markéta Zýková
Zdroj: Audubon.org
