Když se Ian Davis chystal 28. května 2018 ráno do terénu, počasí slibovalo nadějný den. Jistě však netušil, že on a jeho pět kolegů se stanou svědky jednoho z vůbec nejmasivnějších tahu malých pěvců, který byl kdy zaznamenán. Netušil, že během devíti hodin spočítají z jednoho místa téměř tři čtvrtě milionu lesňáčků! No řekněte, dokážete si něco takového představit?
Ian Davis vložil svá pozorování včetně zevrubného popisu do databáze eBird, zhlédnout je můžete zde. Pozorování probíhalo na jednom z kanadských hotspotů – ornitologické stanici Tadoussac. Lokalita skládající se z řídce porostlých písčitých dun se nachází v provincii Quebec na břehu řeky Svatého Vavřince, resp. na břehu zálivu Svatého Vavřince, zde. Lokalita nabízí možnost pozorování vodních ptáků, ale je ornitology vyhledávaná i díky velmi dobře pozorovatelnému tahu malých pěvců. Dosavadní maximum zde bylo kolem 200 000 migrujících lesňáčků během jednoho dne. Davies tento výsledek překonal o víc než 500 000 ptáků. Jak se mu to povedlo?
Lesňáček severní je barvou i chováním typický zástupce rodiny lesňáčků. Foto: Ian Davies
Pomohlo počasí. To je pro ptačí migraci limitujícím faktorem a pro její pozorování tím spíše. Noc na 28. května vál vítr od jihozápadu doplněný občasným deštěm. Pršelo i za rozbřesku a ještě několikrát během dne, foukalo vytrvale s různou intenzitou dále po celý den.
Skupina dorazila na místo před 6 hodinou ranní a první větší pohyb ptáků zaznamenali v 6:30, když se déšť utišil. Od té doby po následujících 9 hodin tekl nebem nepřetržitý proud ptáků, který občas sahal od horizontu po horizont, kam až oko dohlédlo. Množství kontaktních hlasů z nebe bylo tak obrovské, že všechny splývaly v jednu velkou bzučící kulisu. Občas byli ptáci tak blízko, že se vyplatilo je pozorovat pouhým okem než dalekohledem. Během své cesty migranti velmi pohotově reagují na aktuální povětrnostní podmínky, což známe i od nás například z Červenohorského sedla. Když se vítr utišil, ptáci se zvedli a táhli ve výšce. Naopak silný vítr srazil lesňáčky k zemi a v momentě, kdy do vichru začalo i pršet, stovky ptáků se zastavily přímo na holém písku a nízkých keřích kolem pozorovatelů. Nenechte se zmýlit, navzdory obvyklému směru jarní migraci všichni ptáci letěli na jihozápad. Obdobně obrácený směr tahu je opět znám i z našich podmínek.
A jaké ptáky tedy viděli? Celkem se Daviesovi podařilo zaznamenat 108 druhů ptáků. Z toho 20 druhů vodních ptáků včetně racků, 4 druhy dravců včetně orla bělohlavého. Z pěvců pak pozorovatelé zaznamenali 958 tyranovců (Empidonax sp.) čtyř druhů, 135 zelenáčků (Vireo sp.) tří druhů, 533 drozdů rodu Catharus čtyř druhů a jednotlivě spoustu dalších druhů z dalších čeledí. Největším trhákem dne byli lesňáčci (Parulidae sp.), kterých se podařilo zaznamenat 24 druhů. Pouze jednotlivě či v nízkých počtech protáhli lesňáčci bažinní, oranžovotemenní, oranžovokorunkatí, černobílí, žlutohrdlí, nebo žlutí. Ve větších počtech byli zaznamenání například lesňáček žlutotemenný (1 450 ex.), proužkoboký (2 900 ex.), mniší (3 600 ex.), nebo elegantní lesňáček lišejníkový (3 600 ex.). V ještě větších počtech táhli lesňáčci kanadští (14 400 ex.), stromoví (28 900 ex.), nebo lejskovití (50 500 ex.).
Lesňáček stromový. Foto: Ian Davies
Opravdovými tahouny dne pak byli lesňáčci kaštanovoprsí, kterých bylo napočítáno neuvěřitelných 144 300 ex.! V závěsu za nimi byli lesňáčci skvrnití 108 200 ex. a lesňáčci severní v počtu rovněž 108 200 ex. Lesňáčků žlutokorunkatých a olivových bylo shodně 72 200 ex.
Jak se dá takové množství ptáků spočítat? Davies ve svém záznamu zevrubně popisuje použitou metodiku a přiznává, že to byla opravdu výzva. Pozorovatelé se zaměřili především na „hustotu provozu“ na nebeské dálnici. Základem bylo počítání ptáků, kteří za dobu jedné sekundy prolétli zorným polem dalekohledu. Toto opakovali X krát na různých částech oblohy tak, aby se co nejvíce přiblížili skutečnému počtu. Po vydělení počtem pozorování získali počet ptáků, kteří prolétli kolem za jednu sekundu. S těmito čísly byli schopni rozdělit pozorování do časových period podle počtu pozorovaných ptáků (podle intenzity tahu). Například v čase od 9:13 – 9:31 letělo 12 ptáku za sekundu, od 9:49 – 10:38 25 ex./s a při maximu zaznamenaném při silném jihozápadním větru od 12:49 – 1:13 pak 50 ex./s. Délku jednotlivých sčítacích period určovali sami ptáci tím, jak jejich pohyb sílil nebo slábnul.
Nejpočetnější migrant dne – lesňáček kaštanovoprsý. Foto: Ian Davies
Touto metodou pozorovatelé zjistili, že protáhlo celkem cca 721 620 lesňáčků. Druhové počty pak byly stanoveny tak, že Davies a kolegové co nejpřesněji odhadovali, s jakou intenzitou táhnou jednotlivé druhy. Například celkově nejpočetnější lesňáček kaštanovoprsý byl každý pátý pták. Lesňáček severní a skvrnitý byl každý sedmý pták.
Popsané pozorování je nepochybně mimořádně mimořádné. Ian Davies prokázal své schopnosti, když byl schopen operativně stanovit způsob sčítání a vytrvat v něm po celý den, což, jak sám přiznává, nebylo jednoduché. Avšak právě díky osobnosti pozorovatele, jež je pracovníkem společnosti eBird, a použité metodice je popsané pozorování naprosto uvěřitelné. Zcela jistě pak bude mít vliv na směr jarní migrace severoamerických ornitologů!
Text: Jakub Hlaváček
Zdroj: eBird.org
