Cesty osudu jsou často spletité a mnohdy natolik zvláštní, že nad nimi zůstává rozum stát. Pro Roberta Strouda, přezdívaného Ptačí muž Alcatrazu, to platilo dvojnásob. Jeho složitá povaha a nezkrotitelný temperament jej svedl ke dvěma vraždám a doživotnímu trestu, jenž si měl později odsedět v nechvalně známé věznici Alcatraz a federální věznici v Kansasu. Zde jej potkalo něco nečekaného, co v něm zažehlo jiskru fascinace a dalo jeho životu zcela nový směr a smysl. Ptáci.
Robert Stroud, jenž se proslavil pod přezdívkou „Ptačí muž Alcatrazu“, se narodil roku 1890 v Seattlu ve státě Washington. Vychováván otcem alkoholikem, přerušil školní docházku ve třetí třídě a ve věku 13 let utekl z domova. V devatenácti letech započal svoji předlouhou, 54 letou cestu za mřížemi, když v afektu zastřelil ex-přítele a zákazníka své tehdejší přítelkyně a prostitutky Kitty O’Brien, kterou zmíněný muž fyzicky napadl a odmítl zaplatit za její služby. Odsouzen na 12 let za vraždu byl převezen do věznice ve státě Washington, kde se projevil jako velmi složitý spoluvězeň. Po pobodání několika vězňů a napadení nemocničního zřízence byl převeden do federální věznice Leavenworth v Kansasu, kde projevil nebývalý zájem o učení a rozvíjení dovedností – začal zde studovat kurzy technické kresby, inženýrství, hudby, teologie a matematiky. Jeho nezkrotná povaha však vyplula opět na povrch, když v afektu zabil dozorce, jenž mu za porušení pravidel zakázal návštěvu mladšího bratra, kterého vězeň neviděl 8 let. Stroud byl odsouzen k trestu smrti a jen o vlásek mu unikl, když mu americký prezident Woodrow Wilson na základě písemných proseb jeho matky v roce 1920, 8 dní před popravou, změnil původní trest smrti na trest doživotí, který měl strávit v izolaci v samostatné cele.
A byl to právě rok 1920, ve kterém nastal pro Roberta Strouda zásadní zlom. O přestávce objevil na vězeňském dvoře spadlé hnízdo s vrabčími mláďaty. Vzal si osiřelá ptáčata nazpět do své cely, kde je vychoval do dospělosti, zažehávajíc tím svoji životní fascinaci ptáky, která až do této chvíle nikdy naplno nevyplula na povrch.
Stroud začal hltat všechny knihy zaměřené na ptáky a ornitologii, které se mu dostaly do rukou a zapisoval si veškeré vlastní poznatky a pozorování, zaměřené především na nemoci a chování ptáků, které jím přečtené knihy tématicky nepokrývaly. Vězňům bylo dovoleno vlastnit kanáry, čehož Stroud využil a začal tyto ptáky sbírat a chovat s takovou vášní, že brzy vlastnil na 300 ptáků, které držel ve vedlejší prázdné cele v podomácku vyrobených klecích vyřezaných žiletkou z krabic od doutníků. Stroud ptáky nejen choval, ale i prodával mezi ostatní vězně, aby si zajistil zásoby a také finančně podpořil svoji matku.
Nedlouho na to se změnilo vedení věznice a T. W. Morgana, který Stroudovi nedůvěřoval a v roce 1920 silně nesouhlasil se změnou trestu smrti, vystřídal William Biddle, který, nadšen možností vytvořit z věznice Leavenworth pokrokovou rehabilitační věznici, vybavil Strouda novými klecemi, chemikáliemi a psacími potřebami, aby tak mohl naplno rozvíjet své ornitologické aktivity. Podpořený Stroud si vytvořil provizorní laboratoř, v níž začal vyvíjet medicínu pro ptáky, kterou posléze začal prodávat poštou.
Po letech ve vězení Stroud napsal dvě knihy. První z nich, manuskript Diseases of Canaries (Nemoci kanárů) o délce 60 000 slov se podařilo propašovat z věznice a byla tak v roce 1933 oficiálně vydaná. Po jeho dalších výzkumech a nově získaných poznatcích sepsal v roce 1943 knihu Stroud’s Digest on the Diseases of Birds (Stroudův výběr ptačích nemocí). Obohaceno jeho vlastními ilustracemi, přineslo jeho dílo několik významných příspěvků především do oblasti ptačí patologie. Stroud si tím získal respekt a také určitou míru sympatie milovníků ptactva.
Stroudovy aktivity však pro věznici později začaly představovat problém. Dle vězeňských regulací bylo nutné každý přijatý či odesílaný dopis přečíst, zkopírovat a schválit. Stroud byl natolik zapojen do svých ornitologických zájmů a obchodů, že jeho samotná korespondenční aktivita vyžadovala práci jedné vězeňské sekretářky na plný úvazek. Nad to bylo dovoleno jeho ptačím chovancům volného pohybu po jeho celách, což způsobovalo vzhledem k počtu chovaných ptáků náramný nepořádek.
V roce 1931 se tak rozhodla věznice přinutit Strouda, aby se svými ornitologickými aktivitami skončil. Jejich pokus však selhal, když Stroud a jeden z jeho příznivců, ornitoložka Della Mae Jones ze státu Indiana, představili jeho příběh široké veřejnosti skrze četné magazíny a novinové plátky. To zvedlo obrovskou vlnu nevole a masivní dopisní kampaň společně s peticí podepsanou 50 000 občany byla doručena prezidentovi Herbertu Hooverovi. Robert Stroud tak nejenže mohl pokračovat ve svých ornitologických snahách, byla mu dokonce i navzdory přeplnění kapacit věznice poskytnuta další cela, kde směl chovat své ptáky. Stroud a Della se mezitím natolik zblížili, že se ornitoložka přestěhovala v roce 1931 do Kansasu, kde s vězněm na dálku založila podnikání zaměřené na prodej jeho ptačí medicíny.
Vedení věznice bylo Stroudovými aktivitami a jeho získanou popularitou čím dál tím více znechuceno a proto zvýšilo své snahy nepohodlného vězně převést do jiné věznice. Stroud však zjistil, že dle Kansaského zákona nebylo možné převádět vězně, kteří byli v Kansasu ženatí. Toho Stroud využil a pomocí zákonného zástupce se oženil se svoji přítelkyní a obchodní partnerkou Dellou Jones. Rozlícené vedení věznice Stroudovi zakázalo jakoukoliv korespondenci se svoji manželkou. Překvapivě se proti němu postavila i jeho tehdejší jediný spojenec – jeho vlastní matka. Ta se sňatkem kategoricky nesouhlasila a dokonce se postavila proti Stroudovým žádostem na propuštění. Odstěhovala se do pryč z Leavenworthu a odmítla se svým synem komunikovat až do její smrti roku 1937.
V roce 1933 se Stroud ohradil v jedné z publikací, že nedostal žádné peníze z prodejů jeho knihy Nemoci kanárů. Nakladatelství v protiútoku podalo stížnost správci věznice, čímž dalo vítr do plachet celému vedení, které opětovně nastartovalo snahy převést nepohodlného Strouda do Alcatrazu, kde by neměl povoleno být se svými ptáky a pokračovat v byznysu s medicínou. Přesto se Stroudovi podařilo ve věznici ještě několik let zůstat a starat se o své oblíbené ptáky, dokud se neukázalo, že část z výbavy, kterou měl ve své laboratoři, byla použita k pálení alkoholu. Vedení věznice tak mělo konečně potřebnou páku k tomu, aby Strouda jednou provždy vyhnali.
Robert Stroud byl v roce 1942 převeden bez předchozího oznámení do Alcatrazu a tím nadobro skončila jeho ornitologická kariéra. Jeho milovaní ptáci byli posláni jeho bratrovi a Stroud tak zcela osiřel. 6 let strávil v izolaci a dalších 11 let odžil v místním nemocničním křídle. V roce 1943 byl přezkoumán vězeňským psychiatrem, který určil jeho IQ na 116.
V Alcatrazu napsal ještě několik knih, studoval právo, hrál šachy a na sklonku života se učil Francouzštinu. V únoru roku 1963 byl navštíven hercem Burtem Lancasterem, který jej ztvárnil ve filmu The Birdman of Alcatraz (Ptáčník z Alcatrazu). Stroud film nikdy neviděl.
Na podzim roku 1963 Robert Stroud zemřel. Strávil tak za mřížemi posledních 54 let svého života, z nichž 42 let přežíval v izolovaných celách. Stroud se domníval, že jeho smrt se dostane do titulků světových plátků, to se však nevyplnilo v důsledku překrytí jeho smrti s atentátem na tehdejšího prezidenta Spojených států, Johna F. Kennedyho. Jeho smrt tak byla zmíněna jen v na zadních stranách několika málo novinových vydání.
A tím se završil osud komplikované osoby Roberta Strouda, který navzdory svému vysokému intelektu a vášni v oblasti ornitologie strávil podstatnou část svého života ve vězení. Jaký by asi byl jeho osud, prožil-li by spokojené dětství a dostalo-li by se mu náležitého vzdělání? Dost možná by bylo jméno Robert Stroud jedno z často omílaných a citovaných jmen v nespočtu ornitologických a jiných vědeckých publikacích. Ale to už se nikdy nedozvíme.
Text: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Wikipedia.org | Biography.com
Úvodní foto: Burt Lancaster z filmu Ptáčník z Alcatrazu