Ptáci fascinovali člověka od pradávna. Jednou z forem této fascinace je prolnutí ptačího světa se světem uměleckým. Jméno Olgy Karlíkové (1923–2004) bývá spojováno především s jejími “ptačími zpěvy”, jimiž originálním způsobem obohatila umění druhé poloviny 20. století o vizuální záznamy zvuků přírody. Její přístup byl ve své době ojedinělý: nejednalo se o konceptuální záměr, ale o tiché a hloubavé naslouchání přírodě, které se stalo základním principem celé její mnohostranné tvorby. Přestože Karlíková vešla ve známost především svým kresebným a malířským zachycením zpěvu a letu ptáků, zaznamenávala také zpěvy žab, velryb, pohyby slunečního světla ve staré stodole nebo také linie mořského příboje. Ať již Karlíková pracovala s tuší, tužkou, či jiným médiem, její kresby mají vždy podobný charakter. Na rolích papíru zaznamenávala první zvuky probouzejícího lesa, hlasy ptáků – kosů, drozdů, slavíků, budníčků, pěnkav, cvrčilek, sedmihlásků či lindušek, které převáděla do jakýchsi kaligrafických znaků, se na jejích partiturách překrývají a proplétají.
Olga Karlíková. Foto archiv Českého rozhlasu Vltava
Museum Kampa aktuálně připravilo od 8. září do 8. listopadu 2020 retrospektivní výstavu „Naslouchání“ a člení dílo Olgy Karlíkové do tematických celků Země / Voda / Prostor / Zpěvy, které od 60. let Karlíková průběžně systematicky zkoumala. Na výstavě jsou představeny malby a kresby jak ze sbírek českých galerií a muzeí, tak především z pozůstalosti autorky. První komplexní přehlídku jejího díla z období 1948–2004, včetně pozoruhodné infomelní etapy, doplňují i ukázky ilustrátorské práce a také návrhy a realizace textilu, kterému se Olga Karlíková více než dvacet let profesně věnovala v Ústavu oděvní a bytové kultury. Výstavu umělkyně, která byla jako jedna z prvních signatářek Charty 77 nucena většinu života tvořit v ústraní, doprovází obsáhlá monografická publikace, kterou vydává Sophistica Gallery, Praha.
Karlíková možná na rozdíl od svých mužských kolegů, ke kterým bývá někdy přirovnávána (jako jsou Milan Grygar, Marian Palla, Miloš Šejn či Dalibor Chatrný), zůstává poměrně neznámou autorkou nejen pro širší veřejnost, ale i pro samotné současné umělce či teoretiky umění. O důvod více navštívit výstavu této neobyčejné umělkyně.
Zdroj: http://www.museumkampa.cz/vystava/wojnar-3/
https://vltava.rozhlas.cz/slysene-krajiny-olgy-karlikove-5084394
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: archiv Musea Kampa