Členka personálu hnízdního domu v Ziwasoe kontroluje nocující ptáky. Tyto „ptačí ubytovny“ jsou nejnovějším výdobytkem rostoucího asijského trhu obchodujícího s jedlými ptačími hnízdy. Foto: Aung Naing Soe
Lidé napříč jihovýchodní Asií stavějí příbytky pro asijského rorýsovité ptáky, salangy ostrovní, aby mohli sklízet jejich cenná hnízda. Stav populace tohoto druhu v přírodě však zůstává na hraně.
Miska průsvitných, želatinových ptačích slin stojí na kuchyňském stole ve skromném domě v myanmarském Myeiku. Hostitelka Sofia nalévá směs do hrnce, přidává hrstku cukru a špetku práškové smetany s jahodovou příchutí a zapíná hořák. Po troše míchání je dezert servírován.
Tento zvláštní lektvar chutná jako sladký, vodnatý pudink, avšak příchuť prý není to hlavní, říká Sofia. Tato polévka údajně pomáhá léčit s široké spektrum neduhů, od čištění zahlenění a zlepšení funkce ledvin po zesílení libida. Po několika lžicích jde Sofia a její manžel Ba Ka do horního patra domu, kde si postavili vlastní „továrnu“ na hnízda.
Druhé patro jejich přímořského domu kdysi sloužilo jako ložnice. V těchto dnech však patří výhradně salangám ostrovním, drobným rorýsovitým ptákům, jejichž domovem je jihovýchodní Asie a Indonésie. Desítky šedých ptáků vystřeluje oknem dovnitř i ven, krouží kolem krokví stropu, cvakají a křičí. Podlaha je pokryta tenkou vrstvou stříkanců. Celá místnost je cítit jako kurník. Ba Ka svítí baterkou na strop, osvětlujíc úhledné řádky miskovitých struktur přilepených k trámům. Hnízda jsou vytvořena slinami ptáků, jež jsou vyměšována ze žláz umístěných uvnitř zobáků.
Salangany poblíž svých průsvitných hnízd, jejichž vzhled připomíná rozpůlenou misku. Jsou to ovšem sliny, z nichž jsou hnízda vytvořená, jenž zajímají asijský kulinární svět. Video: Aung Naing Soe
Pro Sofii a Ba Ka přínáší toto zdánlivě obhroublé aranžmá obrovský zisk. Sklízejí hnízda čtyřikrát do roka, dávajíc mláďatům dostatek času k vyhnízdění a získávajíc každé čtvrtletí více než 1,3 kg materiálu z hnízd. V zemi, kde minimální roční mzda nedosáhne 18 tisíc korun je sklízení salanganích hnízd zlatý důl. Sofia a Ba Ka vydělají ročně kolem 130 tisíc korun.
„Začali jsme s chovem salangan, protože jsme věděli, že nám to pomůže dosáhnout bezstarostného důchodu.“ svěřila se Sofia. Tento skromný ptačí hotel má svá pozitiva i pro samotné ptáky: dům poskytuje salanganám bezpečný úkryt pro vyhnízdění, daleko od dosahu krys, hadů a dalších hladových zvířat. Přesto však dosud není jasné, s nedávným velkým nárůstem těchto hnízdních farem napříč Jihovýchodní Asií, zda-li tato nová větev průmyslu pomáhá či naopak ubližuje populacím žijících volně v přírodě.
Apetit pro polévky z ptačího hnízda pochází již z 16. století, kdy byl tento pokrm servírován jako léčebné tonikum bohaté a vlivné čínské elitě. Sběrači často stavěli vratká bambusová lešení, po kterých se šplhali ke skalním útesům, kde seškrabávali hnízda ze skalních stěn a jeskyní – praktika, která je bohužel dosud populární v pevninské části Asie a která značným způsobem ubližuje tamější salanganí populaci. Lidé často nevidí do hnízd, která strhávají, což často přináší zkázu dosud nevylíhlým vejcím a mláďatům.
V Myanmaru, Indonésii, Vietnamu a dalších částech regionu se salangany přesouvají se svými sběrači. Jen v Malajsii se počet hnízdních farem vyšplhal z 900 v roce 1998 na 60 000 v roce 2013. Bleskový nárůst popularity v posledních dvou dekádách přihrál do karet farmářům, restauracím a kulinárním fajnšmekrům. Zisky z hnízd narostly na odhadovaných 110 milionu korun ročně a miska polévky z hnízda může nyní strávníka přijít až na 2 200 korun. Poptávka po polévce ve středních třídách společnosti doslova exploduje.
Jedna z mnoha podob polévky z hnízd – oslazená, s příchutí jahod. Foto: Aung Naing Soe
Nejstarší zmínky o hnízdních farmách pochází z Jávy z 19. století, kdy se několik ptáků nahodile uhnízdilo na fasádách budov, čehož tehdy šťastliví majitelé nemovitostí využili. Dnes se večerní obloha ve městech jako je Myeik hemží hejny salangan a vzduchem se nese jejich pronikavý křik. Mnoho z povyku však pochází z reproduktorů umístěných v oknech hnízdních farem. Taktika vábení ptáků na umělá hnízdiště, která do Asie dorazila koncem 20. století. Nyní je hlasová reprodukce užívaná téměř standardně, společně s vpadlými, pevnost připomínajícími budovami (postavených přesně tak, aby přitahovaly hnízdící ptáky), která svými vrcholky zahlcují panorama měst od jižního Myanmaru po Indonésii.
Rozvíjející se partnerství mezi lidmi a asijskými rorýsi překvapilo a stejnou měrou znepokojovalo Gathorne Gathorne Hardyho, známého pod svým formálním titulem jako Pátý hrabě z Cranbrooku. Tento britský biolog začal studovat salangany ostrovní jako mladý postgraduální student v Malajsii v roce 1956, kde provedl sérii experimentů ve snaze potvrdit domněnku, že salangany používají echolokaci k navigaci v hnízdních koloniích umístěných v jeskyních. Po prozkoumání tohoto jevu se zaměřil na výzkum jejich hmyzí diety a jejich obecnou strategii přežívaní.
Nedávno se Lord Cranbrook zaměřil na sledování vývoje a dopadů hnízdních farem. „Tito ptáci jsou nyní domestikovaní stejně jako včely.“ řekl Hardy. „Jsou jim lidmi poskytovány tyto specializované úly a to co produkují je následně sklízeno.“ Jsou to však salangany, které zdánlivě nezastavitelný proces nastartovaly. Lidé, jak hrabě poukázal, na tuto výzvu jednoduše odpověděli.
Před třemi lety zatáhl Saul Mallinson za šňůrku záchranné vesty a skočil přes palubu malé rybářské loďky zhruba kilometr od břehu západní Malajsie. Asi po dvaceti metrech hektického plavání se vyšvihl na vápencový výběžek, rozdírajíc si ruce a chodidla na lasturách ostrých jako břitva přilepených na mokrém kameni. Vládní dokument z roku z 80 let 20. století zařadila toto odlehlé místo jako hnízdní kolonii salangan ostrovních. Mallinson ovšem, zaměstnán Lordem Cranbrookem, našel na skále pouze škeble a hady. „Nebyly tam známky po jediném hnízdě.“ prohlásil Mallinson. „Myslím, že tam nebyla hnízda už celé roky.“ Jeho teorie, je taková, že hnízda už kdysi dávno strhli proplouvající rybáři.
Video: Aung Naing Soe
Po devět týdnů v roce 2014 Mallinson a jeho kolega prošlapávali terén napříč malajským státem Sarawak, aby zjistili současný stav starých jeskynních kolonií. Některé byly poloprázdné, jiné zcela prázdné. Pouze ty, které byly hlídané místními sběrači měli stále životaschopné populace.
Lorda Cranbrooka tyto objevy nepotěšily, avšak opodstatnily potřebu pro ochranu hnízdních kolonií salangan. IUCN klasifikuje druh jako rozšířený a „málo dotčený“. To je chyba, podotkl Lord Cranbrook. Tito ptáci čelí vážným populačním poklesům v oblastech jejich výskytu – v Andamanech a Nikobarech v Bengálském zálivu stres ze sběru hnízd zdecimoval místní populaci, která poklesla o 80% v počátku 21. století. V jeskyni Niah, velké turistické atrakci Malajsie, byli ptáci zatlačeni sběrači na pokraj úplného vymizení. Podobně pak příbuzný druh, salangana indická, zažil značný populační pokles podél jihozápadního pobřeží Indie.
Typická hnízdní farma v Myanmaru (podobná té na videu výše) má v nejvyšším patře hnízdní prostory a v přízemí pak obchod. Na snímku se majitelka farmy, Daw Myint Win, probírá v průběhu rušného obchodního odpoledne v účtech. Foto: Aung Naing Soe
Tyto sestupné tendence začaly hodnou dobu před příchodem hnízdních farem, Lord Cranbrook však věří, že nedávné šílenství kolem ptačích hnízd vyvíjí na populace další tlak, jenž celkovému poklesu volně žijících ptáků významně přispívá. Rozmach domestikace rozšířil poptávku po hnízdech a usnadnil dostupnost hnízd na trhu. Hnízdní farmy navíc popohnaly poptávky po čerstvých jeskynních hnízdech, která jsou pokládána za kvalitnější než ty, jenž jsou sklízeny v umělých chovech. „Hnízdní farmy nezachránili volně žijící populaci salangan a nelze to od nich čekat ani v budoucnu.“ prohlásil Lord Cranbrook.
Výsledkem je konfliktní vztah mezi farmami a ptáky. Na jedné straně lze argumentovat, že nový průmysl pomohl ptákům z hlediska přežití a rozšíření svého výskytu. Existují důkazy, že jedinci odchovaní v hnízdních farmách byli schopni kolonizovat nová území ve Vietnamu či v Kambodže. Přesto však s nárůstem „ptačích hotelů“ a jejich patronů vyvstává mnoho nezodpovězených otázek. Experti jako jsou Lord Cranbrook spekulují, že nárůst městských populací salangan může vést k nerovnováze v množství hmyzu, které jiné ptačí druhy potřebují ke svému přežití. Současně nebyly zjištěny důkazy, že se ptáci hnízdící ve farmách vrátili nazpět do svých přirozených hnízdišť na útesech a v jeskyních, což znamená, že výhody plynoucí pro ptáky z kontrolovaných chovů se nemusí projevovat u volně žijících populací.
Momentálně se Lord Cranbrook a další vědci z malajských univerzit probírají genetikou domestikovaných salangan v naději, že vystopují jejich původ. Jejich výzkum zatím ukazuje, že chovaní jedinci se odlišují od svých divokých soukmenovců. To podporuje Cranbrookovu teorii, že by se k domestikovaným a volně žijícím populací mělo přistupovat odlišně z hlediska jejich stupně ohrožení.
Sušená hnízda na trhu v Myeiku. Standardní cena se může vyšplhat až na 1800 Kč za 30 gramů. Foto: Aung Naing Soe
K dešifrování druhového genomu existuje také ekonomická motivace. Podnikatelé by mohli například chovat pouze ptáky, kteří budují velká hnízda nebo by mohli vytvářet speciální medicínu, jenž by potírala ptačí nemoci. Tímto argumentem se ochránci snaží průmysl přesvědčit o nutnosti ochrany divokých hnízd a také o skutečnosti, že ochrana integrity celého druhu je prospěšná všem.
Nazpět v Myeiku, na trhu v ulici nedaleko od domu Sofie a Ba Ka, sedí obchodnice za vitrínou plnou stříbrných šperků, na klíně držíc košík plný ptačích hnízd. Za pomoci kleštiček každé z nich čistí od jemných pírek nalepených na stěny hnízd. Sotva začala chovat salangany ve svém domě a sklízet jejich hnízda a „zisk se už teď jenom hrne.“ svěřila se. Je vděčná za přivýdělek a nevadí ji žít pospolu s ptáky.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
