Takovou otázku si položili koordinátoři mezinárodního projektu eBird, kteří k nalezení odpovědi využili data ze své stejnojmenné aplikace. Tu 21.srpna v severní Americe (kde se letos hlavní epicentrum zatmění objevilo) využilo k zadávání dat přes 1 200 pozorovatelů a za pomoci eBird nahráli přes 1350 kompletních seznamů při úplném zatmění. Jaké poznatky a největší zajímavosti tato četná pozorování přinesla?
Hmyzožraví ptáci se snášeli k nocování
Téměř všichni pozorovatelé byli svědky zvláštního chování ptáků. Hlášená byla hejna hmyzožravých ptáků, tedy především vlaštovek, jiřiček, břehulí a rorýsů, kteří se svorně stahovali z výšek a s přibývající tmou se snášeli na zem, kde se mnozí začali připravovat k nocování. Jeff Shenot z Marylandu sdílel zajímavé pozorování 161 jiřiček modrolesklých: „Podíval jsem se ven abych zjistil v jaké fázi je zatmění, když jsem zpozoroval (na místní poměry) obrovské hejno jiřiček modrolesklých, které začaly doslova „padat z nebe“. Zpočátku to byly jenom nerozeznatelné tečky, ale pak přilétly až úplně dolů, posedaly na dráty a z drátů pak postupně do korun stromů. Byli to viditelně migrující ptáci (většina ptáků už byla navíc tou dobou dávno na jihu), kteří se prostě zastavili uprostřed migrační cesty a zřejmě zmateni zatměním se začali připravovat na nocování? Na poměry jiřiček byly nezvykle tiché. Krátce po úplném zatmění se vznesly a pokračovaly v dále ve své migrační cestě.“
John Parker z Idaha napsal: „Zhruba 500 břehulí se stáhlo do nejbližšího rákosí, kde v průběhu celého zatmění „nocovaly“.“
Radary odhalily prázdnou oblohu
Koordinátoři projektu zkoumali data z radaru Doppler, aby zjistili, zda-li je možné tato nesčetná pozorování potvrdit ve výrazně větším měřítku. Následující obrázková smyčka je radarovým pohledem z Jižní Karolíny, který zobrazuje létající tvory (včetně hmyzu), přímo úměrně klesající směrem k zemi s tím, jak postupoval průběh zatmění. Nejníže se ptáci vyskytovali krátce po úplném zatmění a výšku začali opět nabírat s jeho blížícím se koncem. Klesání létajících tvorů je na mapě zvýrazněn bílou kružnicí, která ukazuje rozsah „vzdušné“ fauny. Povšimněte si, jak se kružnice zmenšuje s vrcholením zatmění a jak se opět rozšiřuje po jeho skončení. Vědci dále zkoumají podobné vzorce a obrazy za využití nejnovějších pokroků ve zpracování a analýze radarových dat, aby více poodhalili, jak ptáci na zatmění slunce reagovali.
Noční a soumrační ptáci se uprostřed dne probouzejí k životu
Zcela běžně byli pozorováni lelci sokolí. Pozorovatel Steven Kahl napsal: „Najednou se objevilo celé hejno lelků. Ptáci přilétli od severu a mířili k jihu v pevné formaci. Když dorazili k mé pozici téměř ke konci zatmění, začalo se hejno rozpouštět.“
Sovy nezůstaly pozadu a byly pozorování puštíci proužkovaní, výři virginští a výrečci američtí. Jeden z pozorovatelů nahlásil: „Výrečci houkali a vydávali zvláštní kontaktní hlasy zhruba 2 minuty a to 20 vteřin po úplném zatmění, když se začalo opět trochu rozednívat.“
Noční migranti se chovali tak, jakoby se připravovali pro odlet na svoji dlouhou migrační trasu.
Pozorovatel Steven Kahl napsal: „Tři lesňáčci žlutí a lesňáček mniší vyskočili ze šťavnatého podrostu přímo na vrchol uschlého stromu, poletujíc tam pár vteřin a volající nočním přeletovým hlasem. Chovali se jakoby se co chvíli vznesli a odletěli na svou noční migrační cestu.“
Vrány vyfocené v průběhu zatmění slunce v Dhace v roce 2009. Autor: Ashiful Haque
Andrew Farnsworth měl nevídaný zážitek: „Pozoroval jsem trupiála baltimorského, jak se postupně dopracovává z nízkých pater porostů až na vrcholek stromu a zhruba po 3-5 minutách se z něho snesl přímo na jihovýchod, přes cestu a směrem k oceánu. Utíkal jsem na pláž abych jej následoval a viděl jsem jak letí nad hladinou pryč z dohledu, jasně demonstrující to co vypadalo jako noční migrační přelet nad vodou! Pták nenabíral na výšce příliš rychle, místo toho si udržoval velmi stálou rovinu letu.“
Nocování a zmatek
Pozorovatelé popisují dravce, v mnoha případech kondory, jak na dobu zatmění usedají na větve a stožáry vysílačů, kde se chystají k nocování. Ihned po projasnění se zvedají a odlétají.
Skupina pozorovatelů popsala zmatek z Jižní Karolíny: „Úplné zatmění ve 14:47 trvalo dvě minuty. Absolutně nulová ptačí aktivita těsně před úplným zatměním a asi 45 sekund poté. Volavky létali po desítkách k nocovištím, slétávající se k rybníku kousek od naší lokality. Rekordní počet nesytů amerických (22) se vznesl z bažin asi 270 metrů od nás. Působili nesmírně zmateně. 13 z nich se odpojilo a letělo ve formaci směrem na sever a 9 z nich zůstalo na místě, vzlétlo do výšky a kroužilo ve vzduchu. Posléze se vrátili nazpět k bažinám jakmile se začalo opět objevovat slunce. Tři luňáci letěli ve vlnkovitém letu nad vrcholky stromů, zcela zřejmě mířící zpět na známé nocoviště. Bylo to všechno velmi krátké, ale zmatení ptáků bylo takřka hmatatelné.“
Je tedy zcela zřejmé, že zatmění slunce má na faunu (ale samozřejmě i flóru – např. jeden z pozorovatelů ve svém seznamu popisuje zavírající se květy) rozhodně významný vliv a zkoumání chování ptáků v této nevšední chvíli skýtá četná fascinující poznání. Iniciativa, která proběhla před pár dny v Americe je rozhodně velkou inspirací a motivací pro pozorovatele z České republiky, aby v příštím zatmění slunce, které se objeví nad naším územím, vyšli do terénu a zjistili, jakým způsobem reagují ptáci na zatmění u nás.
Text: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: http://birdcast.info/forecast/eclipse/
