Za šera v hloubi lesa, lstivá kuna tiše stopuje skupinku japonských sýkor (Parus minor, dříve považován za poddruh naší sýkory koňadry) poletujících ve vrcholcích rozeklaných korun stromů. Znenadání ji však jeden z ptáků zpozoruje a spustí sérii rozčílených slok, které v mžiku oka naruší dosud poklidnou atmosféru. Jako v odpověď se všechny sýkory v okolí střelhbitě seskupí a připraví se k preventivnímu útoku proti nevítanému predátorovi.
Toto je scéna, která se v lesích Japonska a východního Ruska odehrává zcela běžně a blesková mobilizace hejna, sloužící jako aktivní obrana populace je výsledkem dokonalého komunikačního umu, který tito nenápadní mladí ptáci ovládají. „Když se objeví nebezpečí, člen hejna se ozve tzv. shromažďovacím voláním, tedy kombinací nemelodických zvuků upozorňující ostatní členy hejna, kterým je však současně jakýmsi „voláním do zbraně“, vysvětluje Toshitaka Suzuki, významný expert na zvířecí komunikaci z Univerzitního Centra pro Ekologické Výzkumy v Kjótu.
Při pozorování těchto pospolitých ptáků v terénu si Suzuki všiml, že japonské sýkory rozumí také volání svých blízkých příbuzných, sýkor lužních. Odvážil se proto spekulovat, že japonské sýkory se spoléhají na základní formu gramatiky, aby jejím prostřednictvím předávaly jednoduché zprávy a vyzývali ostatní členy hejna k akci.
V nové studii publikované v letos v srpnu v magazínu Current Biology, se Suzukimu a jeho výzkumnému týmu podařilo tuto hypotézu potvrdit. Skrze zkoumání zjistili, že japonské sýkory skutečně komunikují jedna s druhou prostřednictvím jasných syntaktických pravidel. Největším překvapením a objevem pro vědce však byla skutečnost, že sýkorovití pěvci jsou schopni najít smysl i ve štěbetavých „větách“, které nikdy předtím neslyšeli — to vše za předpokladu, že tato volání dodržují jasný a známý „zvukosled“.
Aby otestovali ptačí chápání této komunikace, Suzuki společně s týmem vytvořili několik seznamů nahrávek sýkořích zvukových projevů. Vědci označili klasický varovný hlas, kterým ptáci upozorňují na predátory a vyzývají k průzkumu okolí, jako „ABC“. Shromaždující volání (angl. originále recruitment call), které seskupuje ptáky ať už za účelem hledání potravy či vyhánění vetřelce, bylo označeno jako „D“. Za použití reproduktorů umístěných na stromech, přehrávali výzkumníci tyto různé hlasy a posuzovali reakce přítomných sýkor.
Při zaslechnutí kombinace „ABC+D“, ptáci se chovali dle očekávání: rozhlíželi se po blížícím se nebezpečí a slétávali se k reproduktoru.
V následujícím experimentu však vědci volání přehodili na „D+ABC“, hrajíc shromažďovací volání jako první. Ptáci na tuto variantu nahrávky nereagovali.
Později Suzukiho tým namixoval varovný hlas japonských sýkor s charakteristicky „nosovým“ shromažďujícím voláním sýkory lužní (označme jej jako „D2“). Přestože se tyto dva druhy v přírodě běžně sdružují, nebylo nikdy zaznamenáno, že by se vzájemně zvukově napodobovaly. Přesto však přehrání mixu „ABC+D2“ vyvolalo u japonských sýkor silnou reakci: chovaly se při ní, jakoby šlo o typickou „ABC+D“ větu. Vědci na to navázali obrácenou nahrávkou „D2+ABC“, na kterou ptáci opět nereagovali.
Tyto reakce i nezájem naznačují, že sýkory potřebují jasný „zvukosled“ k tomu, aby mohly jednotlivá volání pochopit. Je důležité ptáky uvědomit a seznámit s potenciálním nebezpečím, spíše než ihned vyzvat k nájezdu na vetřelce.
„Podobný smysl pro gramatickou logiku byl pozorovaný i u jiných druhů, jako např. u sýkory karolinské.“ říká Carrie Branch, odbornice na ekologii chování z Nevadské Univerzity, která do výzkumu nebyla zapojená. „Přestože Suzukiho práce skvěle rozšířila obzory našeho chápání ptačí komunikace,“ komentovala „bylo velmi zajímavé zjistit, zda-li by se chování sýkor lužních při poslechu experimentálních mixů, nějak shodovalo.“
A to je přesně to, co má Toshitaka Suzuki v plánu. V jeho dalších experimentech chce zjistit, zda-li blízce příbuzné druhy sýkor budou schopny nahrávkám rozumět za použití stejných syntaktických pravidel. „Budoucí srovnávací testy by mohly odhalit socioekologické faktory pohánějící evoluci gramatické komunikace této ptačí skupiny.“ prohlásil Suzuki. To by nakonec mohlo pomoci vědcům lépe pochopit, jakým způsobem jazyk ptáků vznikl a jak se rozšířil napříč celým jejich světem.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní foto: KazKuro
Zdroj: Audubon
