Tim Birkhead: Ptačí smysl. Jaké je to být ptákem. Nakladatelství Kazda 2020. 272 stran. ISBN 978-80-88316-98-5
Náš vztah k ptákům a naše vnímání ptáků vypovídá nejen o tom, jací lidé skutečně uvnitř jsme, ale také odráží genezi mnoha tisíciletého vývoje vztahů člověka a zvířat. Jedním ze současných vrcholů zmíněného vývoje je i esence poznatků o tom, jak ptáci vnímají a „jaké je to být ptákem“, které předkládá Tim Birkhead ve své knize „Ptačí smysl“. A řekněme si hned na úvod: je to skvělá kniha, která vás nejen vtáhne do vyprávění, ale která má také potenciál změnit váš pohled na ptačí říši. A druhá věc, kterou je třeba znát hned na začátku, je úvodní otázka a podtitul knihy, jaké je to být ptákem, která je poněkud zavádějící. Autor si toho je samozřejmě vědom, neboť uvažuje, že „nikdy se nedozvíme, jaké je to být ptákem, protože i když si to představíme, je to stále naše představa“. A tak tedy předkládá knihu, která je o tom, jak ptáci na základě našeho současného poznání vnímají svět.
A je to čtení poutavé, napínavé, hluboce lidské a zároveň ptáky respektující a především naprosto fascinující. Kniha vychází v době, kdy je stále ještě velká část světa v zajetí antropocentrického vnímání zvířat, tedy názoru, kdy jsou zvířata zcela podřízena člověku jako pouhé živé nástroje. Přesto se ve vědě či etice začíná objevovat řada prací a názorů, které tento (prakticky primitivní) pohled vyvrací. I tohoto paradigmantu si autor všímá a upozorňuje, že jedním z impulzů, proč sepsat tuto knihu, je poznání, že „soustavně podceňujeme, co se děje v ptačí hlavě“. A v ptačí hlavě se toho děje opravdu hodně. Považte: ptáci jsou schopni využívat echolokaci podobně jako netopýři, jsou schopni vidět UV část spektra, jsou schopni využívat (a možná přímo vidět) magnetické pole Země a mnoho dalších smyslových dovedností, které nejenže se vyrovnají těm lidským, ale nezřídka je i dalece převyšují. „Naším jediným východiskem na cestě za poznáním, jak ptáci vnímají svět, je naše vlastní smyslové vnímání. Teprve až si uvědomíme, že ptáci mají i jiné smysly, které my postrádáme, a až přestaneme automaticky předpokládat, že smysly, které máme společné, jsou úplně totožné, začneme jejich smyslový svět chápat,“ podotýká k tomu autor.
Kniha je rozdělena do sedmi základních kapitol, které zevrubně popisují jednotlivé ptačí smysly. Kromě pěti základních smyslů, které s ptáky sdílíme, je včleněna kapitola „magnetický smysl“ a „emoce“. Jednotlivé kapitoly názorně ukazují princip fungování konkrétního smyslu tak, jak funguje u ptáků, nastiňuje historii vývoje vědy v rámci zkoumání toho či onoho konkrétního smyslu a na několika (skutečně zajímavých) příkladech demonstruje jeho funkci a přínos pro ptáky. Autor se nezřídka uchyluje k vyprávění vlastních ornitologických zážitků a zkušeností, popř. nechává hovořit jiné vědce, kteří se danému tématu věnovali. Vzhledem k tomu, že Tim Birhkhead se ve svém profesním životě nejvíce zabýval studiem alkounů a zebřiček, jsou konkrétní edukativní příběhy (často vonící notnou dávkou poetiky a exotiky) nejčastěji právě ze života těchto druhů. Věda se neustále vyvíjí a kniha nemá (a nemůže) mít pevný konec či finální stanovisko k věci. A tak, jak autor sám píše, že „to nejlepší teprve přijde“, jsou některé otázky smyslového vnímání ptáků jen lehce naznačeny (např. schopnost plameňáků ucítit déšť na stovky kilometrů).
V poslední části knihy jsou ke každým kapitolám uvedeny autorské poznámky (poznámky předkladatelky jsou umístěny v kapitolách pod hlavním textem), nechybí výkladový slovníček pojmů, jmenný rejstřík a kompletní seznam použité literatury. Pokud bych měl hledat v knize nějaká negativa, pak mě napadá pouze nutnost mít po ruce dvě záložky – neboť vzhledem k často rovněž zajímavým autorským poznámkám k jednotlivým kapitolám by bylo škoda o ně přijít. Čtenář tak příliš často listuje knihou. Mít umístěné statě, které doplňují hlavní text, přímo pod konkrétními kapitolami a v autorských poznámkách ponechat pouze odkazy na literární zdroje by knihu myslím dosti zpřehlednily.
Tim Birkhead. Foto: archiv The Guardian
Tim Birkhead je jedním z předních světových ornitologů, je profesorem na univerzitě v Sheffieldu a také autorem několika úspěšných knih ověnčených řadou cen, v nichž čerpá ze svých bohatých vědomostí, které získal celoživotním studiem ptáků. Kniha „Ptačí smysl“ (v originále „Bird Sence: What It´s Like to Be a Bird“, vydanou nakladatelstvím Bloomsbury Publishing v roce 2012) byla časopisy Independent a Guardian ohodnocena jako nejlepší přírodopisná kniha roku 2012, dále byla oceněna jako nejlepší kniha o ptácích cenou British Birds a British Trust for Ornithology v roce 2012 a dostala do užšího výběru Winton Book Prize Royal Society v roce 2013. V roce 2020 vyšla tato pozoruhodná kniha v češtině v nakladatelství Kazda, které se již řadu let specializuje na knižní tituly, které objevují svět přírody v širokých souvislostech.
A dostáváme se k poslednímu velkému pozitivu této knihy, jímž je bezesporu erudovaný a zdařilý český překlad Aleny Klvaňové, kterou většina čtenářů bude znát jako šéfredaktorku časopisu Ptačí svět. Vystudovala zoologii na Přírodovědecké fakultě UK, během doktorského studia se zabývala antipredačním chováním a pohlavním výběrem u vrabce domácího. Je spoluautorkou řady vědeckých prací, kapitol v Atlasu migrace ptáků ČR a SR či Fauně ČR – Ptáci i řady popularizačních publikací. Její kvalifikace v oboru je v uchování kvalit původního textu patrná.
Je myslím celkem lhostejné, zdali jste vědec, či pouhý laik. Kniha vás prostě zaujme a v každém případě bude pro vás a vaše znalosti o ptácích obohacující. Pomineme-li množství předkládaných faktů a spisovatelskou zručnost Tima Birkheada, zůstává široký prostor pro uvědomění si, jak vy osobně k ptákům přistupujete, jak je vnímáte, nebo jste je doposud vnímali a pro změnu, která pro vás může být vnitřně zásadní. Autor tak čtenáře učí, že k ptákům je třeba přistupovat vnímavě a s respektem. Přístup k ptákům, na něž hledíme jako na jednající autonomní bytosti, je prvním krokem k pochopení a trvalému soužití nejen s ptáky, ale ve své podstatě s celou okolní přírodou a sebou samými. Současný a budoucí výzkum ptáků je důležitý zejména z hlediska posunu lidského smýšlení o světě kolem nás a o našem místě v něm. Překonání světonázoru, který vyčleňuje člověka a nadřazuje ho nad svět a bytosti v něm žijící, je úspěšným startem k této proměně, která v současném rychle se měnícím světě má nedocenitelný význam.
Text: Lukáš Kadava
