Vzácný kachní transsexuál konečně nalezen- žije V Pískovně a je na vrcholu společnosti

Vzácný kachní trassexuál konečně nalezen- žije V Pískovně a je na vrcholu místní společnosti
Změna pohlaví v průběhu života je v živočišné říši celkem běžná, některé ryby, žáby, měkkýši, ti všichni touto proměnou prochází. U ptáků však obvykle nejsme zvyklí nic podobného pozorovat, a vzhledem k tomu, že jde o poměrně nápadnou a „ostře sledovanou“ skupinu živočichů, nejspíš se to ani moc často neděje. Nic z toho ale nebrání jedné pražské březňačce, aby se pomalu, ale jistě přeměňovala na kačera! A mezi svými vrubozobými kolegy ve světě není jediná…

Tu a tam se prostě najde kachní transsexuál- samice, která se v průběhu života svým opeřením začne podobat samci. Abychom zjistili proč, musíme pochopit samotnou podstatu vzniku pohlaví.

Jak se to stane?
U lidí je určeno posledním párem chromozomů- ženy mají dvojici XX, kdežto muži disponují párem XY. Je to právě odlišný chromozom „Y“, který podmiňuje vývoj muže. To on má na svědomí produkci testosteronu, který se z valné většiny tvoří v nadvarlatech (v menší míře ho však mají i ženy).

V případě ptáků je tomu naopak- jejich „pohlavní“ chromozomy, Z a W, má v kombinaci ZW pouze samice a samec má dvojité ZZ. Mezi opeřenci je to dáma, kdo svým jediným chromozomem W „vybočuje“ a potlačuje funkci „základního“ chromozomu Z. Nicméně chromozom W (stejně jako u lidí Y) nefunguje sám od sebe- aby se jeho geny mohly projevit, potřebuje poslíčka, informátora. Tím je u ptačí samičky hormon estrogen, který se uvolňuje v jejím vaječníku. Ano, vaječníku, nikoli vaječnících- ptákům funguje jen jeden, v případě kachen levý. A právě v tom může být zásadní problém (viz. dále).

Samičí hormon estrogen inhibuje činnost dominantního, „samčího“ chromozomu Z, který má ve své výbavě (byť jednou) i samička, a umožňuje tak chromozomu W se naplno projevit a rozvinou znaky samice (morfologické i fyziologické). Zjednodušeně řečeno je tedy každá kachna v podstatě „vypnutý kačer“, kterému estrogen brání v růstu penisu a zeleného peří na hlavě.

Jenže celé ženství kropenaté kachní samičky s typickým káchavým voláním a šroubovitě zakroucenou vagínou (o sexuální válce pohlaví viz. https://avifauna.cz/kuriozni-milostny-zivot-kachen/) stojí na jediném funkčním vaječníku. Jakmile on selže (obvykle v důsledku infekce, cysty či jiného zdravotního problému, má se však za to, že někdy i stářím), produkce estrogenu rázem prudce klesá a samčí chromozom Z má najednou volné pole. A začne se činit.

Během několika měsíců až let se stane něco neuvěřitelného- kachní samice se přirozeně, pouze silou hormonů, takřka kompletně promění v samce. A to se vším všudy- naroste jí penis a pravý vaječník (nefunkční, a za normálních okolností zbytečný) se pod vlivem testosteronu nečekaně „probudí“ a na stará kolena začne produkovat pohlavní buňky- spermie. Ano, přemění se na varle, a jeho sperma je dokonce pravděpodobně schopné úspěšně oplodnit jinou samici a účastnit se reprodukce (potvrzeno u slepice, se které se nejdřív stal kohout a následně zplodil dvě kuřata).

Bohužel na toto téma existují jen četné střípky jednorázových terénních pozorování, několik málo případů dlouhodobého sledování transsexuálních jednotlivců a přesně 0 vědeckých studií. Těžko lze tedy s jistotou určit příčinu a detailněji popsat průběh této změny, z terénních pozorování je však jasné, že jde o jev sice vzácný (kříženci i barevné mutace jsou u kachen mnohem častější), avšak opakovaně se objevující v kachních populacích po celém světě. Jednoznačně nejvíce trassexuálů je evidováno u kachny divoké, důvod je zjevný- jde zkrátka o nejhojnější druh, navíc často velmi krotký, takže všichni ptáčkaři světa při svých pozorováních zaznamenali zkrátka nejvíc březňaček, a v tomto největším vzorku nalezli i nejvíc transgender samic. Třeba lžičák může mít pravděpodobnost změny pohlaví úplně stejnou, je však řádově mnohokrát vzácnější- a proto se u něj v praxi stěží povede cokoli podobného zjistit.

Jak poznat trans-kachnu?
A jak takový kachní transsexuál vůbec vypadá? Rozpoznání těchto jedinců v terénu je důležité k pochopení důsledků tohoto prapodivného jevu- čím více transgender kachen bude nalezeno, zdokumentováno a ideálně dlouhodobě sledováno, tím lepší představu o jejich životě si můžeme udělat.

Bohužel, rozpoznat takového ptáka je (nejen) pro začátečníka často oříšek. Obzvláště u kachny divoké se totiž běžně vyskytuje nepřeberná škála barevných mutací i kříženců s jinými druhy, z nichž některé se transsexuální samici velmi podobají. Je proto důležité se zaměřit na to, jak takového jedince poznat a nepřehlédnout.

V zásadě se dá říct, že pokud vidíte podivně „nedobarveného“ kačera ve svatebním šatě s typicky samičím zobákem, je to transsexuální samice. Vzhledem k barevné variabilitě samců je důležité zaměřit se zejména na zobák, který u trans-kachen zůstává nápadně samičí (v terénu si toho všimnete, a ještě než zjistíte proč, máte povědomě nutkavý pocit, že na tom kačerovi něco nesedí- vypadá prostě divně). Naopak u dospělých kačerů, i jejich barevných mutací, zobák zůstává jednolitě žlutý.

Neúplně vybarvený kačer se zobákem samičky=transgender kachna

Krom kombinace samčího peří a samičího zobáku je další zvláštností těchto jedinců absence prostého šatu- své napůl kačeří opeření si ponechávají i ve vrcholném létě, tedy v době, kdy jsou ostatní samci fádně hnědaví. Právě tehdy může podivné zbarvení takové „mužné samice“ obzvlášť vyniknout.

Pro úplnost je zde popis nejčastějších adeptů na záměnu s transgender kachnou, a rozdílů mezi nimi:

Kříženec kachna x kopřivka
Kachním transsexuálům může být podobný hybrid kachny divoké s kopřivkou obecnou, někdy přezdívaný kachna Brewerova. Právě ten má totiž, stejně jako trans-kachna, zelený pruh přes hlavu a světle hnědavé líce. Mívá však jednolitě světle šedavé boky a křídla, podobně jako samec kopřivky. I zobák má jiný- buď jednolitě černošedý, nebo se světlými pruhy na bocích horní čelisti (variabilita kříženců je ovšem značná a právě kachna Brewerova může na první pohled kresbou zobáku připomínat samici k. divoké!) .

Přepeřující kačer, focený koncem srpna, zbarvením nápadně připomíná transsexuální samici, na rozdíl od ní má však zářivě žlutý zobák.

Přepeřující kačer
Kačeři kachny divoké dvakrát do roka prochází radikální změnou opeření- děje se tak začátkem léta (přibližně červen, popř. květen-červenec), kdy získávají prostý šat podobný samicím, a pak znovu začátkem podzimu (přibližně září, popř. srpen-říjen), kdy jim znovu narůstá krásný šat svatební. V těchto dvou obdobích (mj. právě teď) se na našich rybnících každoročně vyskytují stovky kačerů, připomínajících trassexuální samice- jejich peří se mění postupně a mnohé přechodné vzory (včetně zeleného pruhu na hlavě!) mohou svádět k mylnému určení „transgender kachny“.

V tomto případě je naprosto klíčové zbarvení zobáku- dospělý kačer v jakémkoli šatě má zobák celý žlutý, letošní mladí kačeři pak v různých šedavých nebo namodralých tónech, popř. přechodně pruhovaný. Zobák dospělé kachny je naproti tomu typicky oranžový s černým středním pruhem a individuálně variabilní tmavou kresbou na bocích (v podobě drobných tmavých teček na rozpitě šedavém podkladu, jejich konkrétní počet, tvar a hustota je u každé kachní samice jedinečná jako otisk prstu). Pokud tedy vidíte kačera (nebo kachnu částečně opeřenou jako kačer) se zobákem samičky, můžete si být téměř jisti, že jde o kachního transsexuála.

Barevné mutace
Barevných mutací je zejména v hejnech městských březňaček velmi mnoho, od jedinců kompletně bílých či černých, až po relativně normálně vypadajících, od původního zbarvení jen trochu odlišných jedinců. V nepřeberné škále těchto barevných individuí pak transsexuální kachna velice snadno zapadne. Jako vždy je proto důležité se dívat na zobák.

Transsexuální kachna se zdržovala ve společnosti kačerů, kteří byli začátkem srpna ještě kompletně v prostém. Možná díky svému celoročně „svatebnímu šatu“ se (dočasně?) stala dominantním členem hejna.

Pražská transsexuálka
A jak je na tom mnou pozorovaná kachna? Už v zimách 2018-2020 jsem na malých rybníčcích čističky v Klánovickém lese (lokálně významné kachní zimoviště, protože rybníky nezamrzají díky přítokům teplé odpadní vody) několikrát pozoroval podivně zbarveného „kačera“ se samičím, oranžovohnědým zobákem, nejdřív jsem měl za to, že jde o barevnou mutaci. Pták byl ale poměrně plachý, při krmení zdrženlivý a vždy se zdržel jen po několik mrazivých dní, kdy byly okolní vody pokryté ledem. Jakmile přišla obleva, vždy odlétl. Bohužel teprve letos v zimě jsem se dozvěděl o úžasném fenoménu kachních transsexuálů a došlo mi, že právě ten „divný kačer“ je ve skutečnosti kachna! Tou dobou ale ledy roztály a ona byla pryč, další mráz nebyl v plánu a já se musel smířit s tím, že už ji nikdy nepotkám.

Až srpen přinesl měnu. V rezervaci V Pískovně 9.8 jsem sledoval rodinky chocholaček, a koutkem oka zahlédl zářivě světlá záda, záblesk zelené hlavy a typické zahnuté „kačírky“. Z části vybarvený kačer se držel v hejnu svých, touto dobou prostě oděných, kolegů, a sbíral potravu. Nejdřív jsem mu nevěnoval pozornost, myslel jsem, že je nějaký urychlený a že už zkrátka přepeřuje do svatebního, aby měl na podzim u samiček náskok… Zase mě málem unikla!

Asi za hodinu mi však vybarvený „kačer“ proplul pár metrů před očima, tak jsem si ho přiblížil foťákem, že si ho prohlédnu, krasavce. Ale v tu chvíli se mi zrychlil puls- ten zobák! Honem dělám první dokumentační fotky a snažím se zachytit její podivné zbarvení. Většinu těla má v jakémsi vybledlém, otrhaném svatebním šatě kačera, jen na bocích, hrudi a na tvářích zbývají poslední dámská pera (postup změny skutečně podobný jako u přepeřujícího kačera!). Pták je na rozdíl ode mě naprosto klidný, připlouvá k napůl ponořené větvi a vylézá na ni. Hned nato se začne kolem sebe významně ohánět zobákem a z pohodlné „vodní lavičky“ vykáže několik starých samců, kteří bez okolků vyklízí pole. Kachní transsexuál je nápadně dominantní, snad díky svému zbarvení- ostatní kačeři jsou kompletně v prostém a svatební šat na ně touto dobou nejspíš působí jako znak neobyčejné fyzické zdatnosti (oni si na podobné peří musejí ještě tak měsíc počkat). A tak zatímco běžní pánové odplouvají, tato výjimečná samice zůstává na místě a hrdě si svým oranžovohnědým zobákem probírá typické černé kačírky, samčí ozdobná pera, která jí rostou z ocasu…

Později ji v Pískovně nalézám opakovaně. Pohybuje se převážně ve společnosti kačerů v typické „pánské jízdě“- je členem skupiny pěti až deseti samců (různě se míchají), kteří se drží odděleně od svých pelichajících družek, krmí se vodními řasami a tu a tam vyprovokují krátkou přesilovku o pozici v hejnu. V těchto sporech kachní transsexuálka vždy vítězí, patrně díky kombinaci svého opeření a vysokého sebevědomí. Stává se z ní dominantní samec. Jediné zbytky jejího původního pohlaví jsou zbarvení zobáku, menší části opeření a také hlas- sice trochu hrubší, ale pořád jednoznačně samičí káchavé volání, kterým si tu a tam odpovídá s jinými samicemi.

Zhruba od půli srpna se ovšem kačeři začínají znovu potkávat se samičkami a-zatím předběžně a všichni v prostém šatě-začínají příležitostně tokat a bojovat se soky. Těchto rituálů se transsexuální kachna zatím neúčastní, možná nemá jasno ve své pohlavní identitě a neví, zda má tokat jako kachna, nebo kačer. Každopádně pokud na lokalitě zůstane až do zimy, její „sociální pohlaví“ se pravděpodobně projeví- jako dominantní člen hejna zřejmě nebude mít problém dávat najevo své preference. Otázkou zůstává, jestli bude se svým výstředním vzhledem jako partner/ka přijatelná i pro svůj zvolený protějšek.

Zdroje:

změna pohlaví u kachen:

https://www.bbc.com/news/science-environment-40016817

https://journals.lub.lu.se/os/article/view/22427

http://birdhybrids.blogspot.com/2015/01/intersex-birds-and-their-confusion-with.html

kříženec kopřivka x kachna:

http://birdhybrids.blogspot.com/2014/03/gadwall-x-mallard.html

Text a foto: David Říha