Únor- čas čížků na krmítkách. Proč přiletí až k jaru a co mají nejraději?

Ačkoli ve světě lidí i ptáků stále vládne zima, byť mírná, jaro už se pomalu blíží. Dny se prodlužují, první sněženky kvetou, sýkory zpívají. A čížci už létají na krmítka.

Většina „krmítkářů“ to dobře zná. Začátkem zimy se hejna čížků prohání vysoko v korunách olšin podél potoků i rybníků, a nějaká slunečnice hluboko pod nimi je vůbec nezajímá. Na přelomu ledna a února však nastává zlom. Najednou se jeden, dva čížci objeví u krmítka, jakoby konečně pochopili, jak funguje, a do čtrnácti dnů jich je klidně třicet. V blízkosti vlhkých lesů se stanou výrazně dominantními strávníky až dalece do jara, dlouhé hodiny hřadují na stromech v blízkosti krmítka a přitom sborově zpívají. Zbloudilí jednotlivci či malé skupinky mezitím zavítají i na okna paneláků přilehlých měst, jejichž obyvatelé pak mohou z pár centimetrů okouzleně pozorovat krotkého, žlutozeleně žíhaného ptáčka, kterého mnozí nikdy dřív neviděli. Ptáčka, jehož sezóna na krmítkách právě začala.

Tuláci ze severu
Čížek lesní u nás hnízdí, protahuje i zimuje, ovšem množství zimujících ptáků mnohonásobně přesahuje množství ptáků hnízdících. A to zejména v letech tzv. irupce, kdy se k nám valí hladová hejna ze severu (k tomu došlo např. loni, tedy v zimě 2020/21). Čížek má totiž centrum svého výskytu v severských lesích Euroasie. Tam jeho početné populace hojně hnízdí a, za vhodných podmínek, zčásti i zimuje.

Jenže život tohoto drobného zrnožravce je jedno velké, nepředvídatelné dobrodružství, jehož dějství závisí na momentální úrodě semen tří stromů v severském lese- břízy, olše a smrku. Tyto stromy plodí nárazovitě- úrodný (tzv. semenný) rok střídají průměrné či velmi slabé roky. Děje se tak najednou na velkých plochách, neboť stromy své kvetení záměrně synchronizují, často dokonce i mezidruhově. Díky tomu nastávají situace, kdy čížci mají nadbytek pestré potravy, ale jindy zase v celých oblastech skoro nemají co jíst. Těmto prudkým výkyvům se musí populace malých zrnožravců rok co rok pružně přizpůsobovat.

A zvládají to dokonale. Když je dobrá sezona, čížci se intenzivně rozmnožují- začínají hnízdit dříve, končí později a zvládnou tak vícekrát vyvést mladé. Často se usazují i mimo obvyklý areál výskytu, aby naplno využili štědrosti přírody. V důsledku toho jejich populace zažívá náhlý vzestup a jejich hejna jsou rázem mnohem početnější.

Na podzim pak nastává rozhodování, jestli zůstat, nebo odletět. Flexibilní čížek může migrovat obrovské vzdálenosti, stejně jako zůstat celou zimu v rodném lese. Záleží na potravní nabídce. Pokud se urodí velmi málo semen, hladoví čížci se hromadně stěhují dál do Evropy. Naopak je-li plodný (tzv. semenný) rok, značná část ptáků se snaží zůstat, protože migrace je energeticky i časově náročná. Na druhou stranu je to riskantní, neboť zásoby potravy mohou náhle dojít, a tak se později v zimě stejně nakonec mohou nadpočetná hejna dostat do střední Evropy coby invazní vlna.

Čížek je po značnou část roku závislý na úrodě semen olše, břízy a smrku. V našich podmínkách je patrně jeho nejčastější potravou olše, jejíž semena však koncem zimy vypadají na zem.

Každoročně tedy většina populace „pro jistotu“ podniká krátkou podzimní migraci na nevelkou vzdálenost. Nejsou schopni delšího tahu, neboť v podzimních měsících nemají téměř žádné tukové zásoby. Jsou vyčerpaní- v závislosti na úrodě v danou sezonu totiž buď co nejdéle intenzivně hnízdí, aby využili semenný rok a vychovali co nejvíce mláďat, nebo se v chudém roce naopak sami nemohou pořádně nakrmit. I přesto z posledních sil zahájí krátkou migraci k jihu či jihozápadu, a začnou se krmit na prvních dostupných zdrojích. Brzy tak přiberou na váze- bylo prokázáno, že čížek v prosinci je přibližně o 6,2 % těžší než čížek v říjnu, protože se intenzivně krmí a méně létá¹. Je tedy zároveň lépe připraven na další přesuny.

Tuto kondici si čížci udržují v průběhu celé zimy, a přitom plynule pokračují v pomalém, „líném“ tahu, zatímco se průběžně zastavují v olšinách, březinách a smrčinách, kde se krmí. S postupným vyčerpáním lokálních potravních zdrojů se posouvají vždy o kousek dál na jih (či jihozápad) a koncem zimy se hromadně dostávají do střední a jižní Evropy, tedy i do Čech, kde se přidávají k místním, méně početným populacím. To shodou okolností nastává právě ve chvíli, kdy jejich hlavní potrava v našem zimním listnatém lese- semena olše- přestává být dostupná, protože v předjaří ze šištiček vypadají semena, aby se na dně lesa pokusila vzklíčit. Čížci se náhle ocitají zcela bez potravy a navíc povážlivě daleko od svých hnízdišť, kam by se přitom s blížícím se jarem pomalu měli vracet.

Hladové předjaří
Pro severské čížky nastává snad nejtěžší část roku- cestu, kterou na podzim mnoho týdnů pomalým, klidným tempem postupovali Evropou, náhle musejí zpátky uletět naráz, a to co nejrychleji. Snaží se totiž včas vrátit na svá severská hnízdiště a- pokud nějaká bude- využít novou úrodu semen ke zplození početného potomstva. Je to, jako byste vyrazili ráno na výlet, až do pozdního odpoledne pomalu courali do cíle a tam zděšeně zjistili, že za hodinu musíte být zpátky doma. K překotnému návratu čížci potřebují spoustu energie a spoustu potravy, kterou teď ale nemají kde získat- stromy se na malé příživníky neohlíží a s přicházejícím jarem vypustí drobná semena na zem, kde už je velmi obtížné a nebezpečné je sbírat (nebezpečné proto, že na zemi každého ptáka snáz přepadne predátor).

V předjaří se čížek potřebuje řádně vykrmit- k tomu je lojová koule ideální, ale on coby semenožravec obvykle preferuje tučnou slunečnici či arašídy.

Čížci se v této svízelné situaci obrací na lidskou pomoc- mizí z lesů a po stovkách nalétají na nejbližší krmítka, kterých si doposud vůbec nevšímali. Najednou jako by byli všude, každé malé krmítko v zahradě poctí svou návštěvou. Preferují tučnou a energeticky vydatnou potravou, která jim nejlépe pomůže připravit se na rychlý jarní tah- tedy olejnatá semena, ořechy a lojové koule. Zhruba jeden až dva měsíce se intenzivně vykrmují a nabírají na váze (bylo prokázáno, že během pár dní strávených u krmítka jsou schopni nabrat 35% své hmotnosti v podobě tuku!²), aby jednoho krásného jarního dne zmizeli.

Vybaveni tukovými zásobami pak vyletí co nejrychleji na sever. Tato jarní migrace musí být opravdu rychlá, protože od nás čížci odlétají někdy až v dubnu a mají-li naplno využít hojnost severského lesa, musí si pospíšit.

Čím čížka pohostit?
Je jasné, že čížkům právě nastalo těžké období. Jak je tedy na krmítku nejlépe pohostit, abychom jim co nejefektivněji pomohli s přípravou na jarní migraci?

Čížek, stejně jako ostatní pěnkavovití, miluje slunečnici. Na rozdíl od většiny z nich má ale problém jí rozlousknout svým drobným zobáčkem, uzpůsobeným spíše k vybírání malinkých semen ze šištiček a jehněd, než drcení velkých tvrdých soust. Se slupkou slunečnice si čížek sice dokáže poradit, ale oproti zvonkovi či dlaskovi mu to dá neúměrně mnoho práce. Proto, ačkoli v období nouze čížci zcela běžně létají i na klasickou slunečnici, doporučuji jim ušetřit námahu přidáním slunečnice loupané. Ta představuje snadný a rychlý zdroj energie bez náročného louskání (což, jak brzy zjistíte, ocení i mnoho dalších druhů!).

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že čížci velmi brzy objeví tu podivnou „bílou hromádku“ vedle klasické černé slunečnice, a od té chvíle jí už budou vždy dávat přednost. Při terénním pozorování krmících se čížků lze navíc jasně odhalit, že za stejný čas přijmou několikanásobně více potravy při krmení loupanou slunečnicí, a přitom vynaloží mnohem méně energie. Tu ušetří, když nemusí namáhavě louskat či pobíhání pod krmítkem ve snaze najít nějaké narušené či naklíčené semínko, do nějž se snadněji dostanou. Podáním loupané slunečnice tedy můžete výrazně zefektivnit jejich krmení a pravděpodobně i ukládání tukových zásob- přesně taková pomoc je pro ně v předjaří ideální.

Pokud vám však vadí, že je tato slunečnice o něco dražší, můžete čížkům nadrtit klasickou slunečnici v jakémkoli vhodném mlýnku- ideálně na půlky, popř. mastné drobečky. I to jim značně usnadní práci. Z klasické slunečnice ve slupce pak čížek jednoznačně preferuje černou před proužkovanou, neboť je drobnější a měkčí, takže jí přece jen snáze vylouská.

Slunečnice je pro malý zobáček čížka tvrdý oříšek. Lépe si poradí s černou, která je menší a měkčí. A úplně nejradši je, když žádnou slupku řešit nemusí 🙂

Slunečnice- ať už celá či loupaná- bude pro čížky většinou na prvním místě. Jako energetickýpamlsek však velice uvítají i arašídy- taktéž velmi hodnotné krmivo bohaté na tuky. Pro efektivní krmení čížků je však prakticky nutné podávat oříšky nikoli vcelku, nýbrž drcené na menší kousky, a to ze stejného důvodu, jako loupanou či drcenou slunečnici (vždyť jeden celý „burák“ je velký jak hlava čížka!). Drcené arašídy je pak možné buď volně nasypat do krmítka či na zem, tam se však snadno stanou „obětí“ sojek či veverek, které jsou schopny jich odnosit do zásoby velké množství. Proto bývá jistější podávat ořechy ve speciálním mřížovitém krmítku, odkud je větší ptáci neodnesou, avšak po němž šikovný čížek dovede velice obratně šplhat.

Čížek miluje arašídy- obzvláště drcené a ve vhodných krmítcích, odkud mu je neodnesou větší ptáci.

Do třetice je tady ještě jeden druh potravy, který by ve výčtu krmiv pro čížka neměl chybět- niger, neboli mastňák habešský. Jde o velmi drobná, černá, olejnatá semínka, která vypadají jako protáhlá miniatura černé slunečnice, a stejně jako ona představují energetickou bombu bohatou na tuky a bílkoviny. Niger je coby krmivo pro ptáky velice populární ve Velké Británii a Severní Americe, kde se používá jako výživná specialita právě pro drobné zrnožravce, kteří mají problém louskat větší semena- tedy čížky, čečetky a stehlíky. Podávají se ve speciálních tubusových krmítkách s velmi malými otvory, jenž zamezují přebytečnému vypadávání maličkých semínek. Bohužel, u nás takováto krmítka zatím prakticky nejsou k sehnání, nicméně niger se již v celé řadě obchodů opatřit dá.

Můžete ho tedy čížkům nasypat do klasických válcových zásobníků s větším otvorem, nebo na nějaké chráněné místo, odkud ho hned nerozfouká vítr, například do prázdné kokosové skořápky. Já tak učinil loni (únor 2021), kdy se u nás objevila masivní invaze hladových severských čížků, patrně vyvolaná nedostatkem potravy. A výsledek? Malí zelenaví strávníci poměrně brzy našli nový druh potravy a začali s oblibou navštěvovat dva kokosy naplněné nigerem. Nicméně šlo spíše o doplňkové krmivo ke slunečnici, už proto, že k jednomu kokosu se vždy posadil jeden dominantní čížek a ostatní odháněl- desítky dalších ptáků se tedy musely krmit na zemi a ostatních krmítkách. Pokud má někdo z čtenářů také zkušenost s tímto, u nás stále poměrně exotickým krmením, budu moc rád, když se podělí v komentářích 🙂

Ještě doplním, že občas si čížci zaletí načerpat zásoby tuku i přímo na lojové koule, ovšem coby zrnožravci vždy přirozeně preferují rostlinnou stravu, a lůj většinou jen párkrát „ochutnají“.

Samečci čížků u krmítka intenzivně zpívají.

Ptačí rande u krmítka
Jelikož severští čížci na našich zimovištích zůstávají často až do začátku dubna (chvíle odletu nastává ve chvíli, kdy ptáci nastřádají dostatek tukových zásob na rychlou migraci s minimem zastávek), tráví u nás více než třetinu jara. Proto také v okolí krmítek v březnu a dubnu probíhá často intenzivní tok čížků. Když se zrovna nekrmí, samci takřka neustále zpívají, a v hejnu vytváří z dálky slyšitelný orchestr v korunách stromů kolem krmítka. Někdy divoce honí samičky ve větvích a po utvoření páru je pak na oplátku něžně krmí ze zobáčku do zobáčku. Zvonci či zvonohlíci takto krmí partnerky typicky při sezení na vajíčkách, aby jim ušetřily čas strávený hledáním potravy mimo hnízdo, ale u čížků má krmení samičky pravděpodobně i čistě „romantický“ charakter, neboť jsem ho pozoroval i na lokalitách, kde čížci nikdy nehnízdí, a kde samička evidentně nemohla nikde sedět na vajíčkách.

Tok a tvorba párů v období „vykrmování“, ještě před odletem na hnízdiště, je pro čížky výhodné, neboť po celkem pozdním návratu na sever se nemusí zdržovat námluvami a mohou ihned zahnízdit. První náznaky toku tak můžeme pozorovat již teď v únoru- a s přicházejícím jarem budou (nejen) čížci čím dál tím „rozjetější“ 🙂

Text a foto: David Říha

Zdroje (přesných dat+ obecného popisu migrace):
1 https://lintulehti.birdlife.fi:8443/pdf/artikkelit/1103/tiedosto/of_47_52-68_artikkelit_1103.pdf
2 https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/03078698.1985.9673858 :