• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
May 10, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Ze zahraničí
Husice liščí se šíří na Islandu
AVIFAUNA Publikováno 1.1.2021


Husice liščí ( Tadorna tadorna ) pestře zbarvená kachna větší než kachna divoká. Je kontrastně bílá, černá a rezavě hnědá s červeným zobákem. Samec v letním šatě se liší od samice hrbolem na zobáku. Mladí jedinci nemají rezavý pruh na prsou, hlavu mají šedohnědou a zobák je šedý. Mláďata jsou kontrastně bílá a šedohnědá. Hnízdí v západní části Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), ve východní části Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny) a Orientální oblasti (jižní Asie). V Evropě se stavy po poklesu zaznamenaném v první polovině minulého století stavy zvyšují.

Na Islandu byly husice liščí donedávna vzácným a nepravidelně se vyskytujícím druhem. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1990 a od té doby její populace roste. V článku publikovaném v roce 2020 v časopise Wildfowl ornitologové hodnotili současnou populaci husic na základě údajů shromážděných do roku 2019. Podle jejich zjištění čítá současná populace 274 párů, z toho 158 v Borgarfjörðuru, 20 v Breiðafjörður (severozápad ostrova) a 20 v Melrakkaslétta (severovýchod ostrova). Vědci upozorňují, že některé páry mohly být přehlédnuty a skutečná početnost je o něco vyšší. Na Islandu je hisice migrujícím druhem. Nejčasnější ptáci byli pozorováni v Borgarfjörðuru 12. března 2017, kde 26. června dosáhl počet 1336 ptáků. V roce 2019 bylo 12. a 18. října sečteno 1176 a 1025 husic. Všichni ptáci opustili Island v listopadu, ale několik jedinců bylo pozorováno i v zimním období.

Od roku 1990 je expanze husice liščí na Islandu výrazná a podle klimatických modelů bude většina plochy Islandu pro tento druh koncem 21. století vhodná.  Vzestupný trend je patrný i ve zbytku severní Evropy: v roce 1968 reklonizovaly husice Finsko a před třiceti lety obsadily Norsko a Švédsko. Také v české republice se její početnost zvyšuje. První hnízdění u nás bylo doloženo v roce 1972 na Kladensku, kde se však s největší pravděpodobností jednalo o pár uniklý ze zajetí. V návaznosti na šíření druhu do vnitrozemí se ke konci 20. století počty pozorovaných ptáků začaly zvyšovat. V současnosti husice pravidelně hnízdí v jižních Čechách a na jižní Moravě.

Husice liščí. Foto Ondřej Ryška

Zdroj: https://www.ornithomedia.com/breves/le-tadorne-de-belon-est-en-expansion-en-islande-depuis-son-installation-il-y-a-trente-ans/

https://www.biolib.cz/cz/main/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Christian Ferrer / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0




Nejnovější  / Věda  / Z domova
Co ovlivňuje výšku tónu ptačího zpěvu? Vědci zpochybnili tradiční hypotézu
AVIFAUNA Publikováno 30.12.2020


Díky analýze největšího datasetu ptačích hlasů zpochybnili vědci jednu z tradičních hypotéz, která vysvětluje evoluci ptačího zpěvu. Tým z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Tomáše Albrechta ve spolupráci s týmem na Max Planck Institut für Ornithologie zjistil, že obecně předpokládaný vliv prostředí na výšku neboli frekvenci zpěvu je překvapivě minimální a o tom, jak bude druh zpívat rozhoduje především velikost těla, případně intenzita pohlavního výběru. Výsledky výzkumu publikoval časopis Ecology Letters.

Zvířata používají ke komunikaci různé zvuky (tzv. akustické signály). Úspěšný přenos a příjem těchto zvuků mezi jedinci stejného druhu je nezbytný v různých kontextech, včetně vyhýbání se predátorům (upozorňování ostatních na hrozbu), obrany teritoria, rozmnožování a následné péči o potomstvo. Vědce už léta zajímá, jak se tyto zvuky vyvíjejí a co ovlivňuje jejich evoluci. V 70. letech 20. století formulovali tzv. akusticko-adaptační hypotézu. Podle ní druhy obývající hustě zarostlé lesnaté prostředí vydávají zvuky hlubší, které se v tomto prostředí lépe šíří. Naopak na otevřených plochách se předpokládá, že budou zvířata vydávat zvuky s vyšší frekvenci.

Ověření této hypotézy, která sice byla mnohokrát testována, ovšem s rozporuplnými výsledky, si dal za cíl tým profesora Albrechta z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). „Abychom rozhodli, jak se věci mají, vytvořili jsme největší datový soubor o frekvenci zpěvu ptáků. Zahrnuje kolem 19 000 nahrávek asi 5 000 druhů ze skupiny pěvců a reprezentuje tak hlasové projevy téměř poloviny všech ptačích druhů světa“ vysvětluje postup výzkumu Tomáš Albrecht.

Vědci sbírali data více než dva roky a zjistili, že vliv na mezidruhovou variabilitu ve výšce zpěvu (pohybující se od 200 po víc než 10 000 Hertzů) mají především rozdíly v tělesné hmotnosti. Větší druhy mají obecně níže položený zpěv. Dalším faktorem, který částečně výšku zpěvu ovlivňuje, je pohlavní výběr: analýzy odhalily, že druhy, kde dominance samců rozhoduje o jejich přístupu k samicím (např. některé jihoamerické pralesní druhy koting) mají hlubší zpěv, než by příslušelo jejich velikosti. Naproti tomu sama hustota porostu a typ obývaného biotopu frekvenci ptačího zpěvu neovlivňují, což je zcela v rozporu s předpoklady akusticko-adaptační hypotézy. Tyto výsledky tak mohou zcela změnit současné převládající paradigma týkající se vlivu prostředí na frekvenci vokalizace u obratlovců.

„Nikdo před námi netestoval zmíněné hypotézy na tak obrovském datovém souboru. Jedině tento globální přístup umožnil přesvědčivě zodpovědět některé otázky, na které vědci hledali dlouho odpovědi,“ upozorňuje Tomáš Albrecht.„Je třeba podotknout, že sesbíraná data dáváme volně k dispozici, ostatní výzkumníci je tak můžou využít a otestovat další zajímavé hypotézy.“

„Zpracování komplexních výsledků se zahrnutím téměř všech pěvcích druhů světa bylo zajímavou zkušeností. Zásadní z tohoto hlediska byla spolupráce s týmem profesora Kempenaerse na špičkové instituci Max Planck Institut für Ornithologie v Německu. Zde jsme mimo jiné získali užitečné informace o některých vlastnostech zkoumaných ptačích druhů. Zároveň však byla komunikace s kolegy hodně ztížena v důsledku koronavirových restrikcí,“ popisuje své nově nabité zkušenosti autor studie Peter Mikula.

Jakým směrem se bude výzkum ptáků na ÚBO a PřF UK ubírat v dalších letech? Záběr týmu profesora Albrechta je široký a obecně se věnuje tomu, jak ptáci optimalizují investice do růstu, přežívaní a reprodukce, včetně investic do znaků důležitých v pohlavním výběru. Můžeme se tak těšit na nové poznatky týkající se například role partnerské nevěry a kritérií uplatňovaných při výběru partnera u vlaštovek a zebřiček pestrých, či vliv života v podmínkách tropů na tempo ptačího života.

Hýl rudý. Foto archiv Ústavu biologie obratlovců AV ČR

Zdroj: TZ Ústav biologie obratlovců AV ČR 14. 12. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Rozcestník
Vyšší diverzita ptačích druhů v přírodě vede k větší spokojenosti lidí
AVIFAUNA Publikováno 29.12.2020


Za současných pandemických podmínek jsou aktivity v přírodě oblíbenou zábavou. Příznivé účinky rozmanité přírody na duševní zdraví lidí již byly dokumentovány. Vědci nyní poprvé zkoumali, zda rozmanitost přírody také zvyšuje blahobyt a spokojenost člověka v celoevropském měřítku. Za tímto účelem vědci použili údaje z „Průzkumu kvality života 2012 v Evropě“ ke studiu souvislosti mezi rozmanitostí druhů v okolí a jejich spokojeností u více než 26 tisíc dospělých z 26 evropských zemí. Druhová rozmanitost byla měřena na základě rozmanitosti druhů ptáků.

Ptáci jsou vhodní jako indikátory biologické rozmanitosti, protože patří mezi nejviditelnější prvky živé přírody — zejména ve městech. Jejich zpěv je často slyšet, aniž by bylo samotného ptáka vidět. Navíc je většina ptáků mezi lidmi oblíbená a lidé je rádi sledují. Existuje však i druhý aspekt, který ovlivňuje životní spokojenost lidí — příroda v okolí. Obzvláště vysoký počet druhů ptáků lze nalézt v oblastech s vysokým podílem téměř přirozené, rozmanité krajiny s četností zelených i vodních ploch. Podle studie proto hraje rozmanitá příroda důležitou roli ve spokojenosti člověka v celé Evropě — dokonce i mimo ekosystémové služby přírody. Vědci ale zároveň upozorňují na hrozící zdravotní problémy. Globální hodnocení Světové rady pro biologickou rozmanitost 2019 IPBES a studie ptačích druhů v zemědělské krajině v Evropě jasně ukazují, že biologická rozmanitost v současné době dramaticky klesá. To představuje (kromě mnoha dalších nebezpečí) riziko, že lidská pohoda bude zbídačenou přírodou negativně ovlivněna.

Převzato z webu Czechsight

Zbytek celého článku k přečtení: Czechsight.cz

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Rozcestník
Nález ptačí fosilie z Madagaskaru ukazuje rozmanitost prehistorických ptáků
AVIFAUNA Publikováno 28.12.2020


Jak rozmanitou podobu mohli mít ptáci, kteří zemi obývali v dobách dinosaurů, paleontologům pomohl odhalit pták velikosti vrány, jehož zkamenělou lebku našli na Madagaskaru. Dnešní ostrov obýval před 68 miliony let. Křehké, ale skvěle zachovalé pozůstatky opeřence se zobákem připomínající ten tukaní odborníci odkryli pomocí digitální rekonstrukce, píše agentura Reuters.

Zkamenělinu vědci našli v roce 2010 na severozápadě Madagaskaru. Trvalo jim pak sedm let, než ji mohli pořádně prozkoumat. Zobák a lebka zvířete byly totiž příliš křehké na to, aby je z nalezené horniny vyprostili. Podobu dnes již vyhynulého tvora proto vymodelovali v počítači a následně pro srovnání vytiskli na 3D tiskárně. „Ačkoliv se jeho hlava podobá moderním ptákům jako je tukan, jeho kostra připomíná spíš neptačí dinosaury, jako třeba deinonychuse či velociraptora,“ uvedl Patrick O’Connor z univerzity v Ohiu a vedoucí autor studie zveřejněné v odborném časopise Nature. Zobák pradávného ptáka se na první pohled podobá zmenšené verzi zobáku tukana, ačkoliv si druhy nejsou blízké. Zatímco moderní ptáky zdobí široká škála různých zobáků – od jehlicovitého zobáčku kolibříka po mohutné zobany zoborožců – u ptáků z éry dinosaurů vědci zatím podobnou různorodost nenacházeli.

Nalézt zkameněliny takto starých ptáků je velká vzácnost, protože jejich duté kosti nejsou stavěny na to, aby vydržely proces fosilizace, dodává paleontolog a spoluautor studie Alan Turner. Ptáci se zhruba před 150 miliony let vyvinuli z malých opeřených dinosaurů a první zástupci těchto druhů si zachovaly některé znaky, které jsme zvyklí vídat právě u dinosaurů – například zuby. Na madagaskarské fosílii se zachoval jeden zub v přední části horní čelisti, opeřenec jich pravděpodobně měl několik. Žádný ze zhruba 200 druhů objevených ptáků žijících ve stejné době nemá lebku, která by se nově nalezenému druhu podobala, uvádí O’Connor, který zároveň doufá, že se jim podaří zjistit, k čemu pradávnému ptákovi neobyčejný zobák sloužil.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: MarkVitton / Birdwatchingdaily.com


Číst dále
0




Rozcestník
Čápi v Roztokách u Jilemnice mají novou hnízdní podložku
AVIFAUNA Publikováno 28.12.2020


V červenci roku 2020 začali obyvatelé Roztok upozorňovat na nešťastně umístěné hnízdo čápů bílých na sloupu el. vedení. Hnízdo bylo využíváno střídavě až třemi jedinci k nocování, ke hnízdění však nedošlo. Důvodů může být hned několik, že se jedná o mladé jedince nebo o proměnlivé složení lichých jedinců z jiných lokalit apod. Shodou okolností tento rok začala firma JH comercial, s.r.o. ve svém areálu, kde sídlí Nelly s.ro., upravovat komín. Došlo k jeho snížení a zastřešení. Byla to tedy příhodná situace oslovit majitele, zda by se na střechu komína mohla umístit i hnízdní podložka pro čápy a původní nebezpečné hnízdo zlikvidovat a sloup zabezpečit.

Pan Hloušek s umístěním hnízda neměl žádný problém a rád poskytl komín čápům. Následovala jednání se společnostmi Cetin a T-mobile, kvůli umístěným vysílačům. Technici z obou společností, díky zkušenostem z jiných komínů s čápy, hnízdní podložku povolili a domluvili jsme se i na přesunutí pravidelných servisních intervalů na podzimní čas, aby nedocházelo k jejich případnému rušení. Protože čáp bílý patří mezi ohrožené druhy chráněné zákonem, konzultovali jsme i provoz u hnízda s Odborem životního prostředí a zemědělství Libereckého kraje.

Realizace úprav komína se zhostil pan Mysliveček z firmy VisSan – demolice komínů a práce ve výškách. Váha starého hnízda, které každý rok čápi dostavují může narůst až na 1 tunu, a tak jsme konstrukci konzultovali s ing. Kosáčkem z firmy Alkion service, s.r.o.. Firma VisSan následně upravila konstrukci zastřešení s roštem, na který se připevnila hnízdní podložka. Konstrukce je z oceli ošetřené žárovým zinkováním, kterou provedla firma WIEGEL Hradec Králové žárové zinkování s.r.o. a pro čápy udělali zinkování konstrukce s výraznou slevou. 9.12. pan Mysliveček umístil s pomocí jeřábu stříšku s podložkou na komín. Po instalaci jsme ještě udělali drobné úpravy v podobě vystlání hnízda drny trávy díky ornitologům Petrovi Kafkovi a Lukášovi Bálkovi. Roztočtí čápi tak dostávají vánoční dárek v podobě bezpečnější alternativy ke hnízdění. Se společností ČEZ se nyní jedná o shození starého hnízda ze sloupu el. vedení a jeho zabezpečení. Pokud se čápům hnízdo zalíbí a zahnízdí zde, bude i možnost čápy okroužkovat a případně i zjistit více o jejich životě, kam létají na zimu, kolika let se dožívají, nebo zda se vrací na hnízdo ti stejní.

Převzato z webu Východočeské pobočky ČSO

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Rozcestník
Australská populace kakadua palmového se během 50 let může snížit až o polovinu
AVIFAUNA Publikováno 28.12.2020


Na pouhou tisícovku z dnešních dvou tisíc by měl do 50 let klesnout počet volně žijících kakaduů palmových v Austrálii. Tvrdí to vědci z Australské národní univerzity, kteří se dlouhodobě věnují výzkumu těchto papoušků. Kakadu palmový žije i v Nové Guineji, australský poddruh představuje jen menší část celkové světové populace. I další poddruhy se ale potýkají s problémy, především kvůli ničení původních biotopů odlesňováním a nelegálnímu odchytu ptáků. Právě kvůli němu je kakadu palmový zařazen do první přílohy CITES, úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin. Autoři australského výzkumu žádají po tamní vládě, aby kakaduovi palmovému zajistila lepší ochranu.

Výzkum, který zveřejnil časopis Biological Conservation a o němž informoval magazín Australian Geographic, tvrdí, že divocí kakaduové palmoví odchovají pouze jedno mládě za deset let. „Tato velmi malá míra reprodukce společně s rizikem ničení jejich biotopů svedla kakaduy palmové na velmi nebezpečnou trajektorii,“ varují vědci. Přímo v Austrálii žijí tři populace palmových kakaduů, všechny na severním poloostrovu Cape York. Jedna se nachází v oblasti Železných a McIlwraithských hor na východní straně Cape Yorku, druhá v deštných pralesích na západní straně poloostrova a třetí v lesních oblastech u samé špičky poloostrova. Vědci dlouhodobě všechny tři populace monitorovali, aby zjistili, zda jsou nějak propojené a zda lepší reprodukcí jedné populace není možné kompenzovat méně úspěšné páry jiné populace. To se však nepotvrdilo. Klíčovými hrozbami je stárnoucí populace na východním pobřeží Cape Yorku, která se nestačí dostatečně rychle reprodukovat. Na západě poloostrova zase dochází k masivním ztrátám přirozených stanovišť kakaduů palmových kvůli rozsáhlému odlesňování nalezišť bauxitu, jež jsou připravována pro těžbu.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: Doug Janson /CC BY 3.0


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Ornitologická pozorovatelna na Kozmických loukách nese jméno Petra Čolase
AVIFAUNA Publikováno 28.12.2020


Mokřadní lokalita Kozmické ptačí louky, rozkládající se na ploše 63 hektarů v povodí řeky Opavy, poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků včetně v Česku kriticky ohrožených jeřábů popelavých či mnohých vzácných bahňáků. Mimo Ptačího parku Josefovské louky, který spravuje česká společnost ornitologická, je tato lokalita jedinou soukromou ptačí rezervací, kterou vytvořila a spravuje soukromá firma. Kozmické louky představují také důležitou zastávku na jarním i podzimním tahu ptáků. Aktivní péče o tuto lokalitu podporuje růst květnatých bylin sloužící hmyzu, na který jsou vázáni nejen ptáci, ale i plazi a obojživelníci. Místní biotop tak umožňuje hojný výskyt a bezpečné rozmnožování vzácných a ohrožených druhů živočichů, ale zároveň zajišťuje i v současnosti tolik potřebné zadržování vody v krajině. Charakteristickými obyvateli oblasti jsou čejky chocholaté (Vanellus vanellus), vodouši rudonozí (Tringa totanus) a bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Mezi vzácné obyvatele lokality patří také další chráněné druhy, jako je jeřáb popelavý (Grus grus), orel mořský (Haliaeetus albicilla), čáp černý (Ciconia nigra), ledňáček říční (Alcedo atthis), čírka obecná (Anas crecca) a čírka modrá (Anas querquedula) či moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Od konce loňského roku s udržováním pestrosti tohoto biotopu pomáhá také stádo divokých koní plemene exmoorský pony.

Kuřátko vodouše rudonohého. Tento kriticky ohrožený bahňák na Kozmických loukách pravidelně hnízdí. Foto FB archiv Kozmických ptačích luk

Kozmické ptačí louky mj. podporuje od roku 2019 Zoo Ostrava díky programu Dvě koruny ze vstupu. Veřejně přístupná dřevěná vyhlídka, odkud lze na Kozmických loukách sledovat vzácné druhy živočichů či divoké koně, byla nově nazvána „Pozorovatelnou Petra Čolase“. Jedná se o symbolické gesto na počest nedávno zesnulého ředitele ostravské zoologické zahrady, celoživotního ochránce přírody. Na rozvoj projektu Kozmických ptačích luk věnovala rodina Petra Čolase dar ve výši 300 tisíc korun zahrnující odměnu v rámci Ceny města Ostravy, která mu byla udělena in memoriam za jeho celoživotní přínos životnímu prostředí.

Po jeho náhlém úmrtí na konci srpna tohoto roku byla Petru Čolasovi in memoriam udělena Cena města Ostravy za celoživotní přínos městu v oblasti životního prostředí. Ocenění převzali začátkem září jeho synové David a Filip od primátora města Ostravy Tomáše Macury. „Součástí této ceny byla finanční částka 100.000 Kč, kterou se naše rodina rozhodla věnovat organizaci ČSOP Ochránce právě na péči a další rozvoj Kozmických ptačích luk, tedy jednomu z projektů, které pro něho měly zvláštní osobní i profesní význam,“ vysvětluje David Čolas. Spolu s darem od dlouholeté partnerky Petra Čolase Jany Kanichové ve výši 200.000 Kč činí celková částka věnovaná ČSOP Ochránce na ochranu lokality v Kozmicích 300.000 Kč.

Jako vyjádření vděčnosti za finanční podporu a zároveň uctění památky uznávaného ředitele ostravské zoo byla dřevěná pozorovatelna, která je dominantou Kozmických luk, symbolicky nazvána „Pozorovatelnou Petra Čolase”. V její blízkosti nově stojí také velká informační tabule se vzpomínkou na jeho životní postoj k divoké přírodě. „Pozorovatelnu na Kozmických ptačích loukách jsme pojmenovali po nadšenci pro přírodu, řediteli ostravské zoo panu Petru Čolasovi, který byl obeznámen s našimi projekty a byl jejich příznivcem, snažil se je podporovat i finančně. Patří mu za to velký dík a slibuji za kolektiv přírodě nakloněných příznivců v Semixu, že budeme dále usilovně pokračovat v další práci pro přírodu,” řekl Kamil Lisal, zakladatel firmy SEMIX a „duchovní otec” Kozmických ptačích luk.

Na lokalitě se nachází rovněž kolonie racka chechtavého. Foto FB archiv Kozmických ptačích luk

Zdroj: https://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/novinky/2194-na-kozmickych-ptacich-loukach-stoji-od-listopadu-pozorovatelna-petra-colase-na-pocest-letos-zesnuleho-reditele-ostravske-zoo/

Titulní foto: FB archiv Kozmické ptačí louky


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
První pozorování labutě malé v Pardubickém kraji
AVIFAUNA Publikováno 26.12.2020


Kromě široce známé labutě velké se u nás objevují další dva druhy labutí: labuť zpěvná a labuť malá. Poslední jmenovaná je ze všech tří druhů nejvzácnější. Labuť malá (Cygnus columbianus) se podobá se labuti zpěvné, jediným výrazným rozdílem je tvar žluté skvrny u ozobí. U labutě malé je rozsah žluté menší než plocha černého zbarvení zobáku, směrem dopředu končí tupě až zaokrouhleně, nedosahuje k nozdrám (platí pro evropský poddruh C.c. bewickii, americký poddruh C.c. columbianus má jen malou žlutou skvrnku před okem). Mladí ptáci jsou šedohnědí. Hnízdí daleko na severovýchodě v tundře u Severního ledového oceánu, zimuje v severozápadní Evropě. Vzácně zaletuje také do České republiky, kde bývají nejčastěji zastiženi osamocení jedinci či dvojice. Výjimkou je pozorování 20 labutí malých v únoru 2001 na rybníce u Šumvaldu.

Končící letošní sezóna pro birdwatchwery a milovníky ptáků ve východních Čechách nachystala jednu z nejzajímavějších faunistických událostí. Poprvé byl tento druh zjištěn v Pardubickém kraji a to hned jako zimující. Poprvé trojici labutí malých pozoroval Jan Krejčík na Sopřečském rybníku na Pardubicku. Ptáci v blízké krajině zůstali a usadili se v okolí NPR Bohdanečský rybník, kde byli opakovaně pozorováni buď přímo na rybníku, nebo v jeho blízkosti na písnících Oplatil, popř. na pastvě ve společnosti labutí velkých v zemědělské krajině u obce Plch. V posledních prosincových dnech se opět vrátili k Bohdanečskému rybníku, kde se pasou v řepkovém poli západně od rybníka opět ve společnosti labutí velkých.

Bohdanečské labutě malé poskytují ideální podmínky pro „salonní birdwatching“. Foto Jan Grünwald

Ve východních Čechách je labuť malá extrémně vzácná. Doposud jsou známy pouze dva záznamy z Náchodska z vodní nádrže Rozkoš. Poprvé je zde pozoroval Václav Koza v březnu roku 1983 – celkem 15 jedinců. Podruhé pozoroval 5 labutí koncem listopadu 2018 Jaroslav Vaněk. V Pardubickém kraji tak jde o první pozorování. Navíc ptáci se zde zdržují dlouhodobě, k nemalé potěše pozorovatelů ptáků. Své dojmy od Bohdanečského rybníka popisuje birdwatcher Jan Grünwald: „Hned po prvním odbočení vidím na poli s řepkou sedět asi dvě desítky labutí. Brzdím u nich, abych se přesvědčil, jestli mezi nimi není hledaná skupinka. Už jsem dnes jedno takové hejno prohlédl bez úspěchu. Přikládám binokulár k očím a málem mi vystřelují z důlků. Tak tady jsou! Ptáci se v klidu pasou, zřejmě si mě vůbec nevšímají, jen když kolem projíždí cyklista, tak zvedají hlavy do pozoru. Vedle labutí velkých nevypadají z takhle bezprostřední blízkosti o tolik menší, než jsem si představoval, i když rozdíl je samozřejmě markantní. Jejich trojúhelníkovitý zobák má žlutý kořen, jinak je černý. Svojí kompaktností připomínají spíš velkou husu než malou labuť.Po několika dalších minutách se přesouvám s autem dál od hejna, tak abych na něj dobře viděl, ale zároveň jsem stál zcela mimo vozovku. Prohlížím si je ještě notnou chvíli a až když mě zebou všechny končetiny od mírného, ale studeného větru, sbírám se na poslední přesun dne. Než ale hejno zcela opustím, ještě se u nich krátce zastavuji. Někdy se štěstí prostě usmívá…“

Zimování labutí malých není v České republice rozhodně běžnou událostí. Přesto se labutě relativně často zdrží po vícero dní, zřejmě v závislosti na aktuálním počasí či potravní nabídce. Nezbývá než doufat, že Bohdanečské labutě malé se ještě zdrží.

Labutě malé u Bohdanečského rybníka, 21. 12. 2020. Foto Jan Grünwald

Zdroj: http://www.vcpcso.cz/wp-content/uploads/zdarek-ptactvo-rozkose-str-1-49.pdf
https://birds.cz/avif/obsdetail.php?obs_id=6709417
https://greenuvblog.blogspot.com/2020/12/kdyz-se-obloha-mraci-ale-stesti-usmiva.html
Text a titulní foto: Lukáš Kadava

Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Ornitologové se pokoušejí o návrat sovy pálené na Klatovsko
AVIFAUNA Publikováno 23.12.2020


Ornitologové se prostřednictvím zvýšení hnízdní nabídky snaží navrátit sovu pálenou (Tyto alba) na Klatovsko. Tato půvabná sova doplatila na změny v krajině zemědělského venkova a ve způsobu jejího využívání v průběhu 50. a 60. let 20. století. Její přežití v současné krajině závisí ve velké míře na praktické pomoci. Jednou z nejaktivnějších organizací, která se ochranou sovy pálené zabývá, je spolek Tyto z.s. Ochranáři v roce 2020 zrealizovali údržbu již dříve instalovaných 27 hnízdních budek pro sovu pálenou na Klatovsku. „Provedena byla základní kontrola instalované sítě hnízdních budek, u budek poškozených například při manipulaci se zemědělskou mechanizací, jsme provedli jejich opravu,“ říká Karel Poprach z organizace Tyto z.s.

Vývržky sovy pálené v hnízdní budce na farma Svéradice (okres Klatovy). Foto archiv TYTO, z. s.

„Hnízdění sovy pálené v roce sice 2020 prokázáno nebylo, avšak ve 14 hnízdních budkách, což odpovídá 51 % z celkového počtu kontrolovaných budek, byly nalezeny pobytové stopy sovy pálené. Jednalo se o starší vývržky, což svědčí o výskytu této sovy ve sledované oblasti. V hnízdních budkách na farmách Točník, Měčín a Hráz vyvedl mláďata rehek domácí. Na zemědělské farmě v Petrovicích byly v hnízdní budce zaznamenány pobytové stopy puštíka obecného“ shrnuje výsledky Karel Poprach.

V rámci projektu byly monitorovány a kontrolovány nádrže sloužící k uskladnění melasy nebo jiné tekutiny, příležitostně v objektech s budkami i potrubí vzduchotechniky. Nebezpečné nádrže z hlediska možného utonutí sov a dalších druhů ptáků ochranáři na místě zabezpečili nebo zabezpečení bylo dohodnuto s vlastníkem. „Na farmách byla realizována osvěta ochrany sovy pálené mezi zemědělci, včetně distribuce propagační brožury „Sýček obecný & sova pálená – ohrožené druhy naší přírody“, s kontakty na naši organizaci pro potřeby údržby budky, nálezu sovy či mláďat,“ doplňuje Poprach.

Výskyt sovy pálené je ve většině případů omezen na moderní zemědělské objekty, kde jsou však hnízdní možnosti omezené. Instalace budek pro sovy je tak klíčová. Foto archiv TYTO, z. s.

Zdroj: TZ Tyto z.s., 29. 10. 2020 / Titulní foto: Tim Felce / CC BY 2.0


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Zimní krajinou za pustovkami
AVIFAUNA Publikováno 21.12.2020


Kalous pustovka (Asio flammeus) je nomádský druh sovy hnízdící hlavně v tundrách severní Evropy, Asie a Ameriky. Pustovky vyhledávají vlhčí travní porosty, bažiny s přítomností keřů a stromů. Hnízda staví na zemi v blízkosti podmáčených míst. Hnízdění u nás je velmi vzácné. Na zimu sovy přeletují k jihu a to je doba, kdy je můžeme zastihnout i u nás.

Aktuálně zjistili pustovky při mapování jalovců ve starých zarůstajících sadech pracovníci AOPK začátkem prosince na Slabecku v okrese Rakovník. Celkem osm jedinců sedělo na stromě a v křovinách při okraji velké pastviny. „Za skoro 30 let, kdy se ptákům na Křivoklátsku věnuji, zde pobyt pustovek nebyl zaznamenán. Rovněž není zmínka ani v databázi České společnosti ornitologické AVIF. Nejbližší výskyt pustovky je uváděn na Slánsku. Na Rakovnicku, Berounsku a Lounsku výskyt podle AVIF též zaznamenán zatím nebyl,“ říká k nálezu Milan Tichai z ornitologického spolku R. O. S. Fénix. V roce 2019 pustovky hnízdily na jižní Moravě díky gradaci hraboše polního. Ze stejného důvodu byly pustovky nalezeny hnízdící letos i ve středních Čechách.

Kalous pustovka v klášterní zahradě v centru Chrudimi. Listopad 2020. Foto Roman Hellinger

Jako jedna z mála sov loví i za dne, létá nízko nad povrchem polí a luk. Pustovka je charakteristická dlouhými křídly a krátkými pernatými, většinou přilehlými, oušky. Obličej má bíle olemován, kolem očí tmavé skvrny. Létá zcela neslyšně a je s podivem, kterak obratně dokáže létat v zarostlém sadu mezi křovisky. Její výskyt na Slabecku ukazuje na význam starých sadů v naší krajině. Fungují jako refugium živočichů včetně ptáků. Kosi, drozdi kvíčaly a cvrčaly, strnadi obecní, sýkory a další zde nacházejí úkryty a důležitý zdroj potravy v podobě ovoce (jablka, ořechy) a plodů divokých keřů (šípek, dřišťál, hloh).

S těmito sovami se nejčastěji setkáme v otevřené krajině, v místech, kde se namnožili drobní hlodavci. V některých případech ji však lze zastihnout přímo v centrech měst, kde se jednotliví ptáci přidružují ke kalousovi ušatému a využívají stejné deniště. Takto byla zjištěna pustovka 23. listopadu 2020 v klášterní zahradě v centru Chrudimi. „Je to první záznam kalouse pustovky v okrese Chrudim v novém miléniu a zároveň první údaj o jeho deništi v centru velkého města v Pardubickém kraji,“ říká Roman Hellinger z Východočeské pobočky České společnosti ornitologické. Na Chrudimsku je pustovka velmi vzácná. Poslední pozorování této sovy pochází z roku 1968 ze Skutečska.

Kalous pustovka. Foto Pete Nuij / Unsplash.com

Zdroj: https://strednicechy.ochranaprirody.cz/aktuality-rp-stredni-cechy/co-se-muze-urodit-pri-mapovani-jalovcu/

http://www.vcpcso.cz/wp-content/uploads/harant-ptactvo-skutecska.pdf

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Pete Nuij / Unsplash.com

 


Číst dále
1




10
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Ptáci a globální oteplování


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!