První pozorování labutě malé v Pardubickém kraji

Kromě široce známé labutě velké se u nás objevují další dva druhy labutí: labuť zpěvná a labuť malá. Poslední jmenovaná je ze všech tří druhů nejvzácnější. Labuť malá (Cygnus columbianus) se podobá se labuti zpěvné, jediným výrazným rozdílem je tvar žluté skvrny u ozobí. U labutě malé je rozsah žluté menší než plocha černého zbarvení zobáku, směrem dopředu končí tupě až zaokrouhleně, nedosahuje k nozdrám (platí pro evropský poddruh C.c. bewickii, americký poddruh C.c. columbianus má jen malou žlutou skvrnku před okem). Mladí ptáci jsou šedohnědí. Hnízdí daleko na severovýchodě v tundře u Severního ledového oceánu, zimuje v severozápadní Evropě. Vzácně zaletuje také do České republiky, kde bývají nejčastěji zastiženi osamocení jedinci či dvojice. Výjimkou je pozorování 20 labutí malých v únoru 2001 na rybníce u Šumvaldu.
Končící letošní sezóna pro birdwatchwery a milovníky ptáků ve východních Čechách nachystala jednu z nejzajímavějších faunistických událostí. Poprvé byl tento druh zjištěn v Pardubickém kraji a to hned jako zimující. Poprvé trojici labutí malých pozoroval Jan Krejčík na Sopřečském rybníku na Pardubicku. Ptáci v blízké krajině zůstali a usadili se v okolí NPR Bohdanečský rybník, kde byli opakovaně pozorováni buď přímo na rybníku, nebo v jeho blízkosti na písnících Oplatil, popř. na pastvě ve společnosti labutí velkých v zemědělské krajině u obce Plch. V posledních prosincových dnech se opět vrátili k Bohdanečskému rybníku, kde se pasou v řepkovém poli západně od rybníka opět ve společnosti labutí velkých.
Ve východních Čechách je labuť malá extrémně vzácná. Doposud jsou známy pouze dva záznamy z Náchodska z vodní nádrže Rozkoš. Poprvé je zde pozoroval Václav Koza v březnu roku 1983 – celkem 15 jedinců. Podruhé pozoroval 5 labutí koncem listopadu 2018 Jaroslav Vaněk. V Pardubickém kraji tak jde o první pozorování. Navíc ptáci se zde zdržují dlouhodobě, k nemalé potěše pozorovatelů ptáků. Své dojmy od Bohdanečského rybníka popisuje birdwatcher Jan Grünwald: „Hned po prvním odbočení vidím na poli s řepkou sedět asi dvě desítky labutí. Brzdím u nich, abych se přesvědčil, jestli mezi nimi není hledaná skupinka. Už jsem dnes jedno takové hejno prohlédl bez úspěchu. Přikládám binokulár k očím a málem mi vystřelují z důlků. Tak tady jsou! Ptáci se v klidu pasou, zřejmě si mě vůbec nevšímají, jen když kolem projíždí cyklista, tak zvedají hlavy do pozoru. Vedle labutí velkých nevypadají z takhle bezprostřední blízkosti o tolik menší, než jsem si představoval, i když rozdíl je samozřejmě markantní. Jejich trojúhelníkovitý zobák má žlutý kořen, jinak je černý. Svojí kompaktností připomínají spíš velkou husu než malou labuť.Po několika dalších minutách se přesouvám s autem dál od hejna, tak abych na něj dobře viděl, ale zároveň jsem stál zcela mimo vozovku. Prohlížím si je ještě notnou chvíli a až když mě zebou všechny končetiny od mírného, ale studeného větru, sbírám se na poslední přesun dne. Než ale hejno zcela opustím, ještě se u nich krátce zastavuji. Někdy se štěstí prostě usmívá…“
Labutě malé u Bohdanečského rybníka, 21. 12. 2020. Foto Jan Grünwald