July 1, 2025
Autor

AVIFAUNA



Rozcestník
Migrující druhy ptáků žijí rychleji a umírají dříve, než jejich nemigrující příbuzní
AVIFAUNA Publikováno 21.11.2020


Vědci z Exeterské univerzity studovali téměř 1300 druhů savců a ptáků a zjistili, že migrující druhy se obecně vyvíjí rychleji, mají dříve potomky a umírají mladší, než jejich příbuzné druhy, které nemigrují. Dalším zjištěním bylo, že zvířata migrující po souši nebo ve vodě jsou obvykle větší, než jejich příbuzní, kteří nemigrují — protože dokážou akumulovat dostatek energie a efektivně ji využívat. Naopak zvířata migrující vzduchem jsou zpravidla menší než jejich nemigrující příbuzní, protože velká tělesná hmotnost by jen zapříčinila další výdej energie na let.Tato zjištění mohou částečně vysvětlovat úbytek stěhovavých ptáků. Jejich zrychlené životy údajně mohou ovlivňovat schopnost přizpůsobit se změnám stanovišť a podnebí. Proto například neodloží rozmnožování na později, když nejsou podmínky ideální.

Energie, kterou migranti na velké vzdálenosti spotřebují je velké množství. Když zvíře upřednostní reprodukci před vlastním přežitím, mají tyto ‘zrychlené’ druhy potenciál dosáhnout rychlejšího nárůstu v počtech. To může vyvážit dlouhodobé náklady na energii a krátkodobá rizika migrace. Výzkum byl proveden zkoumáním 1296 druhů v závislosti na několika faktorech. Mezi nimi dlouhověkost, věk, ve kterém samice pohlavně dospívají nebo počet pokusů o reprodukci, o které se ročně může druh pokusit. Vědci tvrdí, že poznatky pomohou lépe předpovídat, jak budou ptáci a savci reagovat na změnu prostředí. Věří také, že budou moci díky nim alespoň částečně vysvětlit úbytek mnoha stěhovavých ptáků.

Převzato z webu Czechsight

Zbytek celého článku k přečtení: Czechsight.cz

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Rozcestník
Sova pálená na návštěvě u starosty Hlučína
AVIFAUNA Publikováno 21.11.2020


Neobvyklý pohled z okna se naskytl dne 19. 11. 2020 panu starostovi Hlučína a dalším zaměstnancům městského úřadu. Na venkovním parapetu kanceláře seděla sova pálená (Tyto alba). Pokud by při spatření člověka ihned odlétla, brali bychom to jako pěkný doklad výskytu tohoto velmi vzácného druhu nejen v našem regionu. Jenže ona tam seděla celé dopoledne, potažmo celý den a následující noc. Přestože sovy pálené k hnízdění výhradně využívají lidské stavby (např. stodoly či kostelní věže), nejde o druh, který by se běžně pohyboval mezi lidmi, jako např. zimující havrani polní. I ten by z parapetu odletěl, kdyby spatřil člověka na tak krátkou vzdálenost. Toto chování sovy pálené vzbudilo u místních ornitologů řadu otázek, zejména zdali se nejedná o nemocného jedince. Proto se ještě tentýž den vydal na městský úřad Otakar Závalský ze Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích, aby se zkušeným okem na sovu podíval. Sova se mu nezdála nijak nemocná a působila, že je v dobré kondici.

Sova pálená za oknem městského úřadu v Hlučíně. Foto https://www.facebook.com/MestoHlucin

Večer se na náměstí v Hlučíně potkali ještě tři místní ornitologové ze Slezské ornitologické společnosti, přičemž dva z nich pozorovali sovu až do ukončení doby vycházení. S přicházející nocí sova nabírala na aktivitě, začala si probírat peří, protahovat se, proletěla se, aby se vzápětí objevila na parapetu jiného okna. I toto chování je přinejmenším neobvyklé. Druhý den ráno se proto Otakar Závalský na úřad opět vypravil a pokusil se sovu odchytit. Neúspěšně, jelikož sova při otevírání okna ihned přeletěla náměstí a ztratila se. K objasnění celé situace přispěl Karel Poprach, jeden z největších našich odborníků na tento druh. Může se pravděpodobně jednat o jedince chovaného v zajetí – to by vysvětlovalo jeho nebojácnost vůči lidem. Na druhou stranu, chov není zdaleka jednoduchý a chovatel k němu potřebuje povolení. Navíc sova pravděpodobně neměla ani chovatelský kroužek. Pokud by nějaký nezodpovědný chovatel kroužek sundal a sovu vypustil, zřejmě by ji odsoudil k smrti, jelikož takovýto jedinec nemá obvyklé návyky k lovu kořisti.

Převzato z webu Slezské ornitologické společnosti

Zbytek celého článku k přečtení: Slezská ornitologická společnost

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ochránci přírody vybudovali na Šumavě naučnou stezku věnovanou jeřábkovi
AVIFAUNA Publikováno 21.11.2020


Pro návštěvníky Šumavy a Pošumaví vybudovala místní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) v rámci programu Blíž přírodě novou naučnou stezku, věnovanou především ochraně jeřábků lesních. Proto také stezka nese název Naučná stezka jeřábka Bošíka. Nachází se totiž na okraji pošumavské obce Bošice. Jedná se o první stezku věnovanou jeřábkovi na jihu Čech, a nejspíše i v Čechách.

NS jeřábka Bošíka. Foto archiv ZO ČSOP Šumava

Jeřábek lesní  je nejmenším a nejméně nápadným zástupcem tzv. lesních kurů v naší přírodě. Je nenápadný, žije velmi skrytě a ani jeho tok není tak okázalý jako u jeho příbuzných tetřeva hlušce a tetřívka obecného. Setkat se s ním můžeme v rozsáhlých lesních komplexech a spíše než zrak nám jeho přítomnost prozradí sluch. Jeřábek se ozývá vysokým tenkým pískáním, které kohoutek vydává zjara a hlavně na podzim na přelomu září a října. Tento zvuk se dá poměrně snadno napodobit, a pokud jsme skryti, tak se můžeme pokusit jeřábka pískáním vyprovokovat a přilákat.
Blízké setkání s kohoutkem, který může přiletět třeba jen do několikametrové vzdálenosti, může být velice intenzivní. U nás se jeřábek vyskytuje ve vyšších oblastech, zejména v příhraničních horách. Z většiny lesů vnitrozemí ČR již vymizel.

„Jedná se o cca 600 metrů dlouhou stezku, která návštěvníky zavede do tzv. sukcesních porostů, což jsou přirozeně vzniklé porosty náletových dřevin. Takovéto pozemky, i když působí na první pohled zanedbaně, mají v krajině své místo a dost často jsou domovem celé řady zajímavých rostlin a živočichů. Stejně tak je tomu i tady. Nejzajímavějšími zde žijícími tvory jsou vedle jeřábků lesních i chránění plazi užovky obojkové, zmije obecné a obojživelníci ropuchy obecné, či skokani. Z rostlin zaujmou například orchideje kruštíky širolisté,“ říká Jakub Hromas z ČSOP Šumava.

Návštěvníci se tak na šesti zastaveních, z nichž jedno je situované do nového altánku, dozvědí o zdejších ptácích, rostlinách, o údržbě luk a pastvin, rekultivaci skládky a také o samotném jeřábkovi. Ten všechny návštěvníky celou stezkou provází. Na své si přijdou i ti menší; na každém zastavení jsou pro ně přichystány interaktivní prvky – živočich / potrava / prostředí, zkouška hmatem, mrtvé torzo, pexeso či hmyzí hotel.

„Nápad, udělat tu stezku, vzešel v naší organizaci. Ovlivnil to fakt, že jsme zde jeřábka skutečně objevili. Proto jsme si říkali, že by bylo dobré, ukázat lidem, že i ty pozemky, které jsou na první pohled ošklivé, jsou biotopem některých zvířat,“ uvedl Jakub Hromas.

Zdroj: TZ ČSOP 11. 11. 2020 / Titulní foto: Hans Nydahl /

 


Číst dále
0


Rozcestník
Sčítání kakadua hnědohlavého po ničivých požárech v Austrálii
AVIFAUNA Publikováno 20.11.2020


Ničivé požáry, které v loňském a letošním roce zasáhly Klokaní ostrov (Kangaroo Island) na jihu Austrálie, nakonec nijak zásadně neohrozily populaci kakadua hnědohlavého. Endemický poddruh tohoto papouška kakadu hnědohlavý ostrovní, který žije právě jen na tomto ostrově, zkoumali zástupci tamní Rady pro krajinu (Kangaroo Island Landscape Board) a dobrovolníci, kteří se podíleli na rozsáhlém sčítání ptáků na celém ostrově. Díky finanční pomoci od World Wide Fund for Nature Australia mohl být tento monitoring opravdu důkladný a na jeho základě bylo spočteno 454 kakaduů hnědohlavých, kteří se pohybovali v 17 samostatných hejnech, informoval server The Islander Online.

Ke sčítání došlo již koncem září, výsledky však byly zveřejněny až nyní. Skupiny papoušků se vyskytovaly od řeky De Mole na západě Klokaního ostrova až po lagunu Lashmar na jeho východě. Výsledek všechny zúčastněné mile překvapil, protože předpokládali výrazný úbytek papoušků po ničivých požárech, jimž padlo za oběť mnoho druhů zvířat. Sčítání naznačuje, že jedinou populací, která mohla utrpět vysoké ztráty v důsledku požárů, byli ptáci žijící v jihozápadním cípu ostrova. Papoušci na severním pobřeží si udrželi prakticky stejně početné populace jako před požáry. „Tento velmi povzbudivý výsledek sčítání ukazuje, jak důležité jsou dlouhodobé záchovné programy pro ohrožené druhy,“ prohlásila Trish Mooney, předsedkyně záchranného programu kakadua hnědohlavého. Ačkoli počet kakaduů vzbuzuje optimismus, podle Karleah Berris, vedoucí místní skupiny pro ochranu kakaduů hnědohlavých při Kangaroo Island Landscape Board, požáry papouškům způsobily jiné problémy. „Již před těmito požáry jsme věděli, že kakaduové si velmi selektivně vybírají stromy, v nichž zahnízdí. Pravděpodobně proto, aby maximalizovali možnost získávání potravy. O tento luxus ale právě kvůli požárům přišli, protože velká část přesličníků, na kterých jsou závislí, prostě shořela,“ uvedla Berris, podle níž bude trvat přibližně 15 až 20 let, než se zničené lesy na Klokaním ostrově obnoví do původního stavu a stromy začnou produkovat semena, jimiž se kakaduové hnědohlaví živí. Proto také Kangaroo Island Landscape Board organizuje výsadby nových stromů.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: Wikipedia Commons /CC BY 3.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
České sokolnictví slaví deset let v UNESCO
AVIFAUNA Publikováno 19.11.2020


České sokolnictví bylo spolu s dalšími 11 zeměmi zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO 16. listopadu 2010. Sokolnictví patří k vůbec nejstarším památkám na seznamu UNESCO, umění lovu s dravými ptáky je staré přes 5000 let. Draví ptáci byli nejcennějším platidlem králů a dodnes jsou symbolem bezpočtu národů. Mezinárodní úmluva UNESCO má vyšší právní sílu než národní zákony, sokolnictví tak poskytuje právní ochranu a není možné jej zakázat v zemích, kde je zapsáno.

V českých zemích má sokolnictví tradici starou téměř 1500 let. Dnes se draví ptáci využívají při show pro veřejnost nebo ve filmovém průmyslu. Na letištích funguje biologická ochrana, jejímž úkolem je pomocí dravých ptáků umožnit letadlům bezpečný odlet i přílet. Stejně tak mnoho měst, budov, areálů a center využívá biologické ochrany sokolníků, kteří chrání historické památky, hygienické podmínky farem, heliporty nemocnic nebo úrodu vinic a sadů. Čeští sokolníci spolupracují i s ochránci zvířat a přírody.

Proto si sokolníci 14. listopadu 2020 v Domě sokolníka na Pražském hradě připomněli desáté výročí svého zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Setkání s novináři se v uzavřeném areálu Hradu zúčastnila desítka sokolníků z celé republiky v dobovém oblečení i se svými opeřenci. Součástí setkání byl i křest reedice knihy Zdeňka Sternberga Sokolnictví. „Kniha od zakladatele Klubu českých sokolníků je v exkluzivním rozšířeném vydání čítajícím 280 stran s velkým zastoupením barevných fotografií a autorských kreseb Petra Indí Straky. Sokolníkům slouží jako učebnice i dobrý rádce,“ řekl představitel sokolnického Falconia clubu Jaroslav Pelíšek. Společně se Správou Pražského hradu k desátému výročí přijetí sokolnictví na seznam nehmotného dědictví UNESCO připravovali sokolníci letos v květnu oslavu v podobě mezinárodního setkání na Pražském hradě. Vedle organizujících sokolníků z České republiky přislíbily účast i sokolnické kluby ze Slovenska, Německa, Polska, Rakouska, Maďarska, Itálie, Francie a Španělska. Akce se však kvůli jarním protiepidemickým opatřením nekonala.

Stála expozice v Domě sokolníka byla na Pražském hradě zpřístupněna loni. Malé sokolnické muzeum je v místě, kde od dob císaře Rudolfa II. sokolník přebýval a staral se o dravé ptáky, bažantnici a ostatní okrasné ptactvo. V historicky věrných prostorech je zachycen interiér sokolny tak, jak mohl vypadat na počátku 17. století. Součástí expozice je také projekce dokumentu, který diváka provede historií sokolnictví na území českého království od pátého do 21. století.

Sokolnictví jako nedílná součást lovu nepostrádá svoji poetiku a jasný odkaz na historické tradice. Foto archiv Falconia.cz

Zdroj: https://www.falconia.cz/

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/sokolnici-pripomneli-ze-jsou-10-let-kulturnim-dedictvi-unesco/1958484

Titulní foto: Fb archiv Falconia.cz / https://www.facebook.com/falconia.czech


Číst dále
0


Rozcestník
Olovem otrávená labuť v New Yorku měla štěstí
AVIFAUNA Publikováno 16.11.2020


Ariel Cordovaová-Rojasová chtěla minulý týden v newyorské přírodní rezervaci Jamaica Bay oslavit třicetiny. Skončila ale s osmikilovou nemocnou labutí v náručí a pěšky, autem a metrem ji dopravila na manhattanskou ptačí kliniku, napsala agentura AP. Labuť se otrávila olovem a Ariel to rozpoznala podle symptomů díky svému pětiletému působení na newyorské klinice pro divoké ptáky. V rezervaci 5. listopadu viděla osamocenou labuť v trávě u vody. Když se k ní přiblížila, zjistila, že pták není schopen letu ani chůze. Zabalila ho do své bundy a s labutí v náručí se vydala ke vstupu do rezervace vzdálenému 1,5 kilometru.

Telefonáty záchranářským organizacím nikam nevedly a nakonec se jedni manželé nabídli, že ženu s labutí, která dostala jméno Bae, dovezou k nejbližší stanici metra. Na stanici Nostrand v Brooklynu pak čekal zaměstnanec nadace pro divoké ptactvo, který pomohl dostat ženu i labuť na kliniku v Upper West Side na Manhattanu. Agentura AP napsala, že Bae trpěla otravou olovem a dostala antibakteriální a fungicidní léky. Začala se zotavovat a spřátelila se na klinice s jinou labutí. Do přírody se bude moci vrátit za tři až osm týdnů, řekla Ariel.

Podle ní si lidé o Newyorčanech myslí, že jsou hrubí a necitelní, ale pravda je, že jsou jenom příliš zaneprázdnění a stále někam spěchají. „I když žijeme v betonové džungli, jakmile se rozhlédnete, zjistíte, že jsme obklopeni přírodou a divočinou. Příroda je Newyorčan stejně jako my a je naší povinností navzájem se chránit,“ řekla Cordovaová-Rojasová. Labutě se vznešeně vzpřímenými krky nejsou původními obyvateli Severní Ameriky. V New Yorku a vůbec podél atlantického pobřeží se rozmnožily, když byly v 19. století přiváženy, aby zdobily parky a luxusní sídla. V šesti amerických státech se jich ale snaží zbavit, rozbíjejí jim vejce, střílejí je a dospělé jedince tráví plynem. Považují totiž tyto ptáky za ohrožení původních druhů, rostlin i lidí (blíže ZDE).

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Rozcestník
Britští rackové přizpůsobují své potravní chování: řídí se podle školního rozvrhu
AVIFAUNA Publikováno 16.11.2020


Rackové se ve Velké Británii naučili přizpůsobovat své chování školnímu rozvrhu. Těsně před přestávkami se snášejí na školní hřiště a dvorky, aby tam sezobali zbytky po dětech. Podobně si osvojili rozlišování víkendů, kdy zase míří na skládky. Právě o víkendech se tam totiž sváží čerstvý odpad. Jak ví asi každý, kdo byl někdy v Británii, rackové se tam stali jakýmisi létajícími krysami. Jsou tak drzí, že lidem ukradnou jídlo mnohdy i přímo z rukou a jsou u toho někdy i dost agresivní. Nový výzkum britských ornitologů zveřejněný v odborném časopise Ibis ale ukazuje, že racci jsou ještě chytřejší. Prokázal, že v době, kdy děti svačí, je na školách přítomno asi třikrát tolik racků než v jiné době.

Jejich nové chování vědci studovali v Bristolu, ale bylo pozorováno i na jiných místech planety, například ve Španělsku nebo v Japonsku. Podle autorů studie ukazuje na fascinující schopnost racků adaptovat se na lidmi ovládaný svět. Díky tomu dokázali v posledním půlstoletí prosperovat, přestože jiné druhy ptáků vymírají. V Bristolu vědci sledovali dva druhy tamních racků – racky stříbřité a větší racky mořské. Několika z nich připevnili na těla neinvazivním způsobem miniaturní GPS lokátory, díky nimž je mohli sledovat doslova na každém kroku. Výzkum probíhal v létě roku 2018, tedy při „běžném fungování společnosti“ ještě před pandemií. „Jsou opravdu super chytří,“ uvedla Anouk Speltová z bristolské univerzity, která se na studii podílela. „Na školách racci téměř nebyli až do doby velké přestávky. A pak jsme je najednou viděli sedět všude na okolních střechách. Jakmile zaznělo zvonění, všichni vzlétli a začali hledat zbytky jídla,“ dodala. Ornitoložka nebyla těmito schopnostmi racků příliš překvapená. Vědci už totiž slyšeli od lidí řadu podobných historek – například o raccích, kteří v šest večer pravidelně klepou zobákem na okna, aby tak „vyžebrali“ zbytky po večeři. „Všichni jsme slyšeli tyhle příběhy, ale teď můžeme konečně potvrdit, že jsou pravdivé,“ řekla.

Převzato z webu České televize

Zbytek celého článku k přečtení: Česká televize

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
V Maďarsku byla povolena introdukce orebic. Ornitologové varují, že to může mít zničující dopad na místní koroptve
AVIFAUNA Publikováno 13.11.2020


Maďarské sdružení pro ornitologii a ochranu přírody (MME) žádá v otevřeném dopise ministra zemědělství Istvána Nagye o zrušení dekretu povolujícího vypouštění a lov orebice rudé (Alectoris rufa) v Maďarsku, protože tento nepůvodní druh může ohrozit místní populace koroptve polní (Perdix perdix). Vyhláška umožnující introdukci orebic vstoupila v platnost 2. listopadu 2020 a vyvolala protesty ochránců přírody.

Ornitologové v otevřeném dopise upozorňují, že v posledních dvou stoletích způsobila řada nepůvodních druhů, zavlečených nebo vysazených člověkem, vážné ekologické problémy tím, že došlo k narušení místní biodiverzity a v některých případech ke kritickému snížení populací nebo dokonce vyhubení několika původních druhů. Šíření nepůvodních a invazivních druhů po celém světě je jedním z důvodů poklesu přirozené rozmanitosti a řešení problémů, které způsobují, vyžaduje značné finanční prostředky. Z tohoto důvodu je obtížné ospravedlnit záměrnou introdukci jakéhokoli nepůvodního druhu. Bez důkladného a komplexního posouzení dopadů by již v 21. století nemělo být možné povolit vypuštění ptačího druhu, který nikdy v Maďarku nebyl původní.

Přítomnost orebice rudé může dále ohrozit koroptvev polní, který je nejen v Maďarsku původním druhem, ale nachází se navíc již na pokraji vyhynutí. Orebice rudá pochází ze západního Středomoří a byla do Velké Británie dovezena již v 18. století pro lovecké účely a následně došlo ke spontánnímu rozšíření. Nelze tedy vyloučit, že by se to samé mohlo stát i ve střední Evropě. Orebice má vyšší míru reprodukce a je méně citlivá k současnému intenzivnímu zemědělství a stavu kulturní krajiny. Hrozí tak, že koroptev vytlačí (blíže ZDE). Právě koroptve jsou jedním z nejcitlivějších indikátorů přirozeného stavu životního prostředí. Tento druh se v Evropě stává stále vzácnějším (ve Švýcarsku došlo k jejímu vyhubení, blíže ZDE). Ornitologové z MME dále upozorňují, že introdukce může navíc přispět k šíření nemocí nebo infekcí mezi koroptvemi a jinými druhy ptáků. Vyhláška podle ornitologů zdaleka nezajišťuje, aby se tyto dva druhy kvůli dynamice jejich distribuce v krajině nesetkaly. Navíc v oblastech, kde je početnost koroptve kriticky nízká, by orebice mohly bránit přirozenému návratu koroptví.

Podle ornitologů by úřady měly všemi možnými prostředky spolupracovat na ochraně našich původních druhů hrabavých, než vypouštět nepůvodní druhy pouze za účelem uspokojení potřeb sportovního lovu. Přední maďarské výzkumné ústavy a nevládní organizace zabývající se ochranou přírody se s textem vyhlášky setkaly až po jejím vyhlášení, takže nenastala příležitost k odbornému dialogu. „Považujeme za nepřijatelné a alarmující pro budoucnost rozhodovat o vypouštění a lovu nepůvodních druhů obratlovců, aniž bychom nebrali v potaz odborné vědecké argumenty a pouze upřednostňovali zájmy úzkého spektra společnosti,“ píše se v prohlášení MME.

Orebice rudá. Foto Wikipedia Commons / CC BY 2.0

Zdroj: https://www.mme.hu/voros-fogoly-vadaszhatosagi-rendelet-visszavonasa-nyilt-level-dr-nagy-istvan-agrarminiszterhez-20201105

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Frank Vassen / CC BY 2.0


Číst dále
0


Rozcestník
Velká Británie omezí vypouštění lovných ptáků do chráněných území
AVIFAUNA Publikováno 12.11.2020


Vládní agentura pro životní prostředí, výživu a záležitosti venkova (DEFRA), která ve Velké Británii zastává roli resortu životního prostředí, vypracovala vyhodnocení vlivu vypouštění lovných druhů ptáků (bažantů a orebic rudých) ve vztahu k ochraně lokalit soustavy Natura 2000. Od r. 2021 bude zaveden nový systém regulace (licencování) vypouštění ptáků do přírody. K tomuto hodnocení a zavedení regulace přistoupila DEFRA na základě podnětu spolku Wild Justice, který měl být projednáván před vrchním soudem. Wild Justice upozornila na skutečnost, že každoročně je ve Velké Británii vypouštěno až 60 miliónů jedinců (blíže ZDE) nepůvodních lovných ptáků do volné přírody bez toho, aby tato činnost byla řádně posouzena z hlediska dopadu na lokality soustavy Natura 2000, jak požaduje Směrnice o stanovištích (čl. 6 směrnice 92/43/EHS). Odborníci v této souvislosti již déle upozorňovali na skutečnost, že počty vypouštěných ptáků ve Velké Británii mnohonásobně převyšují počty vypuštěných ptáků v jiných evropských zemích a jejich dopad na volně žijící druhy může být enormní. Vypouštění ptáci působí např. nepřiměřený tlak na bezobratlé, kteří tvoří jejich potravu, nebo vedou i k nepřirozenému zvyšování početnosti predátorů, kteří využívají bohaté potravní nabídky. Takto vysoké počty predátorů pak nepříznivě dopadají i na původní druhy daného společenstva.

Omezení živelného vypouštění lovných ptáků do přírody je již druhou významnou regulací loveckých aktivit ve Velké Británii ve prospěch ochrany přírody. Tou první byl zákaz používání olověného střeliva při lovu vodních ptáků (popřípadě lovu v mokřadech) okolo roku 2000 (přesný rok se liší v jednotlivých částech Velké Británie). Množství vypuštěných lovných druhů v Česku je o jeden řád nižší, ročně se u nás vypouští „pouze“ stovky tisíc především bažantů a kachen divokých (viz myslivecké statistiky ÚHÚL , viz ZDE). O dopadech tohoto vypouštění na naši přírodu a na chráněná území máme jen velice málo údajů a tato problematika by si zasloužila systematický výzkum a sledování.

Převzato z webu České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Pierre Dalous / CC BY-SA 3.0


Číst dále
0


Média  / Nejnovější
Nový film Jana E. Svatoše o ubývajících ptácích Neviditelné ticho
AVIFAUNA Publikováno 11.11.2020


V neděli 15. listopadu uvede České televize v premiéře nový dokumentární film režiséra Jana E. Svatoše Neviditelné ticho. Diváci v něm například uvidí unikátní záběry rorýsů nebo dramatický odchyt tajemného chřástala.  Film původně vznikl jako zamyšlení nad plíživým úbytkem ne příliš atraktivních ptačích druhů zemědělské krajiny, která z biologického hlediska stále více připomíná poušť. Autoři se v dokumentu ale věnují i tématu soužití ptactva s lidmi, ve filmu je např. kontroverzní příběh havraní kolonie v jihočeském Táboře.

Tvůrci spolupracovali s odborníky z České společnosti ornitologické, Univerzity Karlovy ale také např. s Národní galerií a kunsthistoriky. Dokument připomíná nejen důležité aspekty ekologie, ale také symbolickou rovinu jejich ochrany: úzký vztah Čechů k avifauně není totiž jen otázkou současné doby – film například prozrazuje, proč je mnoho ptačích druhů zmiňováno ve vánočních koledách nebo vyobrazeno ve středověkých obrazech.

Nejsilnější okamžikem natáčení byla bezpochyby kauza uhynulé kolonie rorýsů. „S Lukášem Viktorou z ČSO jsme jeli natáčet kroužkování, ale stali jsme se svědky něčeho, co za svou profesní dráhu nezažil,“ nastínil dramatický obsah filmu režisér Jan E. Svatoš a dodává: „Když něčeho ubývá, vydává to zákonitě i méně zvuku. A protože žijeme v době audiovizuálního smogu, je to téměř nepostřehnutelné. Náš film se na tento fenomén snaží upozornit.“ Film vznikl pro pořad Nedej se, má 26 minut a Česká televize jej bude vysílat v neděli 15. listopadu v 11:15 na programu ČT2.

Z filmu Neviditelné ticho. Foto Jan E. Svatoš

Zdroj: TZ jansvatos.com 3.11. 2020 / Titulní foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 2.5


Číst dále
0