Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Z domova
Zemědělci mohou opět používat jed k trávení hrabošů. Ornitologové varují, že tím mohou ohrozit vzácné sýčky
AVIFAUNA Publikováno 8.9.2020


Zemědělci opět mohou trávit hraboše jedem Stutox II. Povolení vydal 3. září 2020 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) podřízený ministerstvu zemědělství. Vedle aplikace přípravků zvýšenou dávkou do nor je výjimečně povolena i aplikace rozhozem, a to pouze na konkrétních pozemcích na základě rozhodnutí ÚKZÚZ. Ornitologové rozhodnutí kritizují s tím, že povolení je v rozporu s nedávno schváleným záchranným programem pro kriticky ohroženého sýčka (blíže ZDE). Pro tuto malou sovu, která se hraboši živí a polyká je vcelku, jsou hlodavci přiotrávení Stutoxem snadnou kořistí a zároveň extrémním nebezpečím, přímo směřujícím k vyhynutí této malé sovy, které u nás zbývá posledních 100-130 párů.

Okresy, kde ústav nedoporučuje zakládat porosty meziplodin kvůli zvýšenému počtu hrabošů, jsou Blansko, Chomutov, Jičín, Kladno, Litoměřice, Louny, Mělník, Most, Nymburk, Rakovník, Ústí nad Orlicí, Beroun, Hradec Králové, Kutná Hora, Mladá Boleslav, Olomouc a Znojmo a Kolín. „Největší nebezpečí hrozí sýčkům v jádrové oblasti na pomezí středních a severních Čech, kterým se letos velmi dařilo právě díky nadměrnému množství hrabošů. Resorty spolu o situaci nejednaly a není vůbec nastavený způsob, jak sýčky ochránit. Rozhodnutí ÚKZÚZ je pouze výsměchem schválenému záchrannému programu. Pokud sýčky otrávíme, je zbytečné pro ně vyvěšovat budky a dělat další opatření. Stát se není schopen domluvit sám se sebou,“ komentuje Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Zdroj: TZ ČSO 3. 9. 2020 / TZ ÚKZÚZ 3. 9. 2020 / Titulní foto: Zeynel Cebeci / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0
0

Média  / Nejnovější  / Z domova
Zachytit ptačí zpěv: Olga Karlíková vystavuje v Museu Kampa
AVIFAUNA Publikováno 7.9.2020


Ptáci fascinovali člověka od pradávna. Jednou z forem této fascinace je prolnutí ptačího světa se světem uměleckým. Jméno Olgy Karlíkové (1923–2004) bývá spojováno především s jejími “ptačími zpěvy”, jimiž originálním způsobem obohatila umění druhé poloviny 20. století o vizuální záznamy zvuků přírody. Její přístup byl ve své době ojedinělý: nejednalo se o konceptuální záměr, ale o tiché a hloubavé naslouchání přírodě, které se stalo základním principem celé její mnohostranné tvorby. Přestože Karlíková vešla ve známost především svým kresebným a malířským zachycením zpěvu a letu ptáků, zaznamenávala také zpěvy žab, velryb, pohyby slunečního světla ve staré stodole nebo také linie mořského příboje. Ať již Karlíková pracovala s tuší, tužkou, či jiným médiem, její kresby mají vždy podobný charakter. Na rolích papíru zaznamenávala první zvuky probouzejícího lesa, hlasy ptáků – kosů, drozdů, slavíků, budníčků, pěnkav, cvrčilek, sedmihlásků či lindušek, které převáděla do jakýchsi kaligrafických znaků, se na jejích partiturách překrývají a proplétají.

Olga Karlíková. Foto archiv Českého rozhlasu Vltava

Museum Kampa aktuálně připravilo od 8. září do 8. listopadu 2020 retrospektivní výstavu „Naslouchání“ a člení dílo Olgy Karlíkové do tematických celků Země / Voda / Prostor / Zpěvy, které od 60. let Karlíková průběžně systematicky zkoumala. Na výstavě jsou představeny malby a kresby jak ze sbírek českých galerií a muzeí, tak především z pozůstalosti autorky. První komplexní přehlídku jejího díla z období 1948–2004, včetně pozoruhodné infomelní etapy, doplňují i ukázky ilustrátorské práce a také návrhy a realizace textilu, kterému se Olga Karlíková více než dvacet let profesně věnovala v Ústavu oděvní a bytové kultury. Výstavu umělkyně, která byla jako jedna z prvních signatářek Charty 77 nucena většinu života tvořit v ústraní, doprovází obsáhlá monografická publikace, kterou vydává Sophistica Gallery, Praha.

Karlíková možná na rozdíl od svých mužských kolegů, ke kterým bývá někdy přirovnávána (jako jsou Milan Grygar, Marian Palla, Miloš Šejn či Dalibor Chatrný), zůstává poměrně neznámou autorkou nejen pro širší veřejnost, ale i pro samotné současné umělce či teoretiky umění. O důvod více navštívit výstavu této neobyčejné umělkyně.

Zdroj: http://www.museumkampa.cz/vystava/wojnar-3/

https://vltava.rozhlas.cz/slysene-krajiny-olgy-karlikove-5084394

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: archiv Musea Kampa


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Sezóna 2020 byla na rafinérkách Unipetrolu pro sokoly úspěšná
AVIFAUNA Publikováno 5.9.2020


Sokoli stěhovaví (Falco peregrinus) si pro svůj život vybírají obvykle klidná místa. V posledních letech se mezi vyhledávané lokality řadí průmyslové areály, které vedle klidu poskytují dravcům i dostatek potravy, například v podobě holubů. Sokoli tak hnízdí na pěti komínech Unipetrolu, a to na dvou v Litvínově a Neratovicích a jednom v Kralupech nad Vltavou. Od roku 2011 se tu vylíhlo již 30 mláďat. Jejich životní eskapády zaznamenává ornitolog Václav Beran ze sdružení ALKA Wildlife pomocí fotopastí. Letos poprvé mohli zájemci sledovat litvínovskou sokolí rodinku i v přímém přenosu na webu starameseosokoly.cz. Populace „průmyslových“ sokolů v ČR stále stoupá (blíže ZDE).

Ne vždy se sokolům podaří vyvést mladé. Důvodů může být hned několik. Zatímco v Litvínově se usadil jeden pár a vyvedl hned tři mladé, v Kralupech nad Vltavou se na neúspěšném hnízdění tamního páru výrazně podepsalo nevlídné počasí. Po několika letech bez sokolích potomků zažívají radost již druhým rokem zaměstnanci Spolany Neratovice. Samička sokola stěhovavého se tu na komíně usadila v roce 2015, ale několik let zůstala single. Teprve loni si přivedla partnera a společně vyvedli historicky první spolanské mládě. I letos se tento pár uhnízdil na osmdesátimetrovém komínu bývalé čistírny exhalací a dočkal se dvou mladých, kterým děti z okolních základních škol vybraly jména Spolanka a Komínek. „Díky technice, kterou máme k dispozici (kamerám, fotopastem), se v poslední době ukazuje, že i samci mohou být vzorní otcové a mláďatům trhají potravu, což se považovalo za výsadu samiček,“ říká ornitolog Václav Beran, který se o sokoly v Unipetrolu každoročně stará.

Ornitologové umístili Spolance na záda vysílačku, aby mohli monitorovat její osud. Po pár týdnech ale vysílačka přestala vysílat signál, a tak se vyhlásilo pátrání. „Místem poslední lokace Spolanky byla druhá budka v areálu. Při našem příjezdu na ní seděl sokolí táta. Uvnitř byla drobná pera i jedna letka dospělého sokola, takže rodina druhou budku evidentně využívala k odpočinku. V lidském světě bychom řekli, že ji měli jako víkendovou chatu. Spolanku se nepodařilo najít ani při následném pátrání. Jediné, co jsme objevili, byla nedávno ulovená kořist – samice poštolky obecné. Po mláďatech ale ani stopa,“ popisuje hledání Václav Beran a dodává: „Sokoli jsou silně teritoriální zvířata a v mládí mají velké cestovatelské sklony. Mladí si po opuštění hnízda musí najít vlastní hnízdiště, a proto se často zatoulají nejen do blízkého zahraničí, ale téměř po celé střední Evropě. Samičky jsou větší cestovatelky a mnohdy zaletují daleko, např. do Francie, Španělska. Přejeme Kamínkovi i Spolance hodně štěstí a třeba je ještě někdy uvidíme.“

Mladý sokol nedlouho před vylétnutím z hnízda. Foto archiv Unipetrolu

V Záluží u Litvínova sídlí na stometrovém komíně teplárny už dlouhá léta stejný pár. Do jejich domácnosti mohla letos nahlédnout i veřejnost. Námluvy, sezení na vejcích a výchovu tří nových mláďat bylo možné sledovat online. I zdejší mláďata dostala jména. Vybrali je fanoušci z řad pravidelných diváků online přenosu. Samičky dostaly jména Uni a Petra, sameček vyletěl do světa se jménem Olík. „Jakmile začala mláďata poletovat a zdokonalovat se v loveckých technikách, rodiče je po měsíci vyhnali z jejich okrsku, aby se podívala po světě a našla si nové hnízdiště. Obvykle sokoli hnízdí až ve třetím roce života, tedy ten mezičas někteří využívají k tomu, že se toulají po krajině. I litvínovským sokolíkům přejeme v životě hodně zdaru,“ shrnuje Václav Berans tím, že až se za rok na jaře sokolí pár znovu zahnízdí, bude k dispozici další online vysílání.

Druhou budku v Litvínově si pro své hnízdění vyhlídly poštolky a pořádaly tu bujaré námluvy. To se nelíbilo sokolímu samci z budky na komínu sousední teplárny, a tak je létal pravidelně kontrolovat, aby si zjednal pořádek. „Delší dobu se u budky na etylence nic nedělo, pak ale vypukla fotografická smršť. Budku si vybraly poštolky obecné, tokaly zde, pářily se a praly se s konkurenty,“ líčí Václav Beran. Zaměstnanci Unipetrolu pak posílali fotky malých poštolek s tím, že jde o sokoly. V areálu se totiž pohybovala kromě Uni, Petry a Olíka i skupinka nově vylíhlých poštolek obecných, které jsou menší příbuzní sokola stěhovavého a často končí i jako sokolí potrava.

Okroužkovaní mladí sokoli. Foto archiv Unipetrolu

Zdroj: TZ Unipetrol, 26. 8. 2020 / Titulní foto: archiv Unipetrolu


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Začínají lovy kachen. Ročně jich myslivci uloví kolem čtvrt milionu
AVIFAUNA Publikováno 1.9.2020


Kacha divoká (Anas platyrhynchos) je v ČR po většinu roku chráněná, nyní ale začíná na tři měsíce lovecká sezona, kdy je myslivci a další lovci mohou střílet. Do konce listopadu každoročně uloví kolem čtvrt milionu kusů. Například v posledním mysliveckém roce šlo o 243 028 ptáků, uvádí Český statistický úřad. Podle zástupce myslivců se kachny loví ve středu a v sobotu brokovnicí se psy, zájem o lov je. Do budoucna se myslivci obávají zákazu olověného střeliva v mokřadech.

Lov se uskutečňuje kvůli omezení doby prakticky bez ohledu na počasí, sdělil za Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) Vlastimil Waic. „Lov kachen podle zákona probíhá pouze na společném lovu – honu – nebo na tahu, a to pouze dva dny v týdnu – ve středu a v sobotu. Lovu kachen se musí účastnit alespoň tři lovci,“ uvedl Waic. Při lovu kachen je pak podle něj povinné využívání psů, na první tři střelce musí být jeden pes, pro každých deset (i započatých) střelců je pak povinný další pes se zkouškou.

V současnosti se myslivci obávají evropského zákazu používání olova u vodních ploch. „Zájem o lov kachen je konstantní. Do budoucna lze čekat, že jej ovlivní připravovaný návrh zákazu užívání olověného střeliva do brokovnic na mokřadech. Pokud toto omezení v současně navrhovaném znění vstoupí v platnost, tak se bude týkat všech vodních ploch na území ČR a ochranného pásma 100 m kolem nich. Dle současného návrhu bude mokřadem z právního hlediska i kaluž po dešti. Ocelové broky, které zřejmě budou náhradou, jsou lehčí, proto zvěři způsobují menší zranění, a tím větší utrpení. Do značného množství držených brokovnic navíc vůbec nejdou použít,“ řekl Waic.

V Evropě otráví olovo odhadem kolem milionu ptáků ročně. Vysoká dávka vede rovnou k jejich úhynu, pokud se jedinci dostane do těla malé množství, zvíře nemůže trávit potravu, nepracuje mu dobře srdce, olovo ochromuje jeho nervovou soustavu, narušuje mu rozmnožování. A neexistuje žádná minimální (ještě přijatelná) dávka, olovo škodí v jakémkoliv množství. Nejvíce zasahuje dravce a vodní ptactvo. Mezi opeřence ohrožené častými otravami olovem patří i ikonické druhy jako je orel mořský, labuť malá nebo plameňák růžový. Problém s jedovatým olovem se ale netýká pouze ptáků – olovo je totiž stejně nebezpečné i pro člověka.

V únoru evropský výbor pro registraci, vyhodnocování, autorizace a zákazy chemických látek neschválil návrh Evropské komise na zákaz používání olova ve střelivu. Myslivci proti změně protestovali, komise podle jednoty navrhla 300metrovou velikost ochranných pásem v okolí mokřadů, šlo by tak prakticky o čtvrtinu České republiky. Problematická je podle myslivců především chybějící definice velikosti mokřadu, ve kterém by se střelivo nesmělo využívat, a oblast kolem něj, kde by byl zákaz také platný. „Definice toho, co je považováno za mokřad, je klíčovým faktorem při určování proveditelnosti a vymahatelnosti navrhovaného omezení. Každá viditelná voda, i třeba kaluž o velikosti 50 cm čtverečních, může být definována jako mokřad,“ uvedla ČMMJ.

Pár kachen divokých. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: https://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/ochrana-druhu/olovo-zabijak-ptaku/

https://www.zemedelec.cz/myslivci-zastreli-kolem-ctvrt-milionu-kachen/

Lukáš Kadava


Číst dále
0
0

Rozcestník
V Norsku se snaží zabránit kolizím ptáků s větrnými elektrárnami
AVIFAUNA Publikováno 31.8.2020


Drastické srážky přelétávajících ptáků s listy větrných elektráren jsou dlouhodobě považovány za jedno z nejvýraznějších viditelných negativ tohoto obnovitelného zdroje energie. Relativní prospěšnost větrných elektráren pro životní prostředí se tu dostávala do ostrého střetu s ochranou biodiverzity. Řešení by přitom mohlo být docela snadné. Píše o něm BBC. V NINA, Norském institutu pro výzkum přírody, realizovali v posledních letech sérii experimentů, které měly vést ke snížení počtu těchto kolizí. „Jedním z testovaných přístupů bylo natření listu rotoru větrné elektrárny, jednoho ze tří, kontrastní černou barvou,“ popisuje Roel May. Výsledek překonal očekávání. Černý list totiž „vizuálně rozbil“ rozmazanou siluetu rotujícího větrníku, a učinil ji tak mnohem viditelnější pro prolétávající ptáky. Nehod výrazně ubylo. Metoda s černým nátěrem byla otestována při pobřeží na větrné farmě Smøla. Kde na 18 kilometrech čtverečních stojí 68 velkých větrných elektráren. Bohužel sem až příliš často zalétávali orli mořští a v průměru jich šest až devět ročně na přítomnost větrníků doplatilo fatální srážkou. „Větrné elektrárna tak byly zdrojem kontroverzí a kritiky,“ uvádí May. Po jednom roce sledování od aplikace nátěru se počet kolizí snížil o 70 %, alespoň ve srovnání s blízkými větrnými farmami bez natřených listů.

May doplňuje, že navzdory pozitivním výsledkům, ještě není vyhráno. Uspokojující výsledek totiž může být vztažen jen k této lokalitě, případně, může být dán tím, že už byli všichni ostatní orli mořští při kolizích vybiti. Nebo může být druhově specifický a efekt platí jen na orly mořské, anebo fungovat jen u pobřeží Smøla. Proto se připravuje další série testů. Tentokrát by se měly odehrávat i za hranicemi, v Holandsku a také v Jihoafrické republice. Martin Harper, ředitel britské Královské společnosti pro ochranu ptáků, takové experimenty vítá. „Výstavba a fungování větrných elektráren musí probíhat v souladu s přírodou. To znamená, že pokud jsou větrné elektrárny tou správnou technologií pro budoucnost, musí i jejich výstavba probíhat na správných místech. A musí tu být opatření, která míru kolizí sníží.“ Dodavatelé a výrobci větrných elektráren mají z výsledků testů NINA také radost, ale do debaty se příliš zapojovat nechtějí.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto:  Chris Lim /CC BY-SA 2.0


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Klimatické změny ovlivňují jeřáby popelavé. Jejich chování sleduje nový projekt „Jeřábí život“
AVIFAUNA Publikováno 31.8.2020


Díky systému GPS-GSM vysílačů sleduje tým českých ornitologů podrobně pohyb jeřábů popelavých (Grus grus) ve volné přírodě. První jeřáb s tímto vysílačem například potvrdil vliv klimatických změn na migrační chování jeřábů. Nový projekt Jeřábí život – Cranelife, jehož hlavním partnerem je Zoo Ostrava a který je součástí České koalice na ochranu biodiversity (CCBC), se těmto impozantním ptákům intenzivně věnuje. Letošní hnízdní sezóna přináší celou řadu novinek a také jednu velkou ztrátu.

Cílem výzkumně-záchranného projektu Jeřábí život (blíže ZDE) je ochrana a monitoring jeřábů s pomocí barevných kroužků a GPS-GSM vysílačů. Jeřáb popelavý byl historicky ve střední Evropě vyhuben a v České republice začal hnízdit až na konci 80. let minulého století. Od té doby je jeho populace  na vzestupu a přibývá nových hnízdišť, přesto stále patří mezi kriticky ohrožené druhy, a proto je velice přínosné podrobně sledovat vývoj této populace.

V roce 2020 bylo v rámci projektu označeno celkem šest mladých jeřábů barevnými kroužky a polovina z nich navíc dostala také GPS-GSM vysílač financovaný Zoo Ostrava. Díky spolupráci se zoology z CHKO Poodří se podařilo vysledovat nový pár jeřábů, který odchoval dvě mláďata, z nichž bylo jedno označeno vysílačem. Jedná se o prvního jeřába z této oblasti, kde tito ptáci začali hnízdit teprve nedávno a bude zajímavé sledovat jejich migraci i pohyb v okolí hnízdiště..

Individuálně značený jeřáb popelavý. Foto archiv Zoo Ostrava

Právě změny v migračním chování, a dokonce zimování jeřábů v České republice se podařilo doložit díky jeřábovi vylíhlému v roce 2017 s úplně prvním GPS-GSM vysílačem. Tento jeřáb byl ale na začátku letošního léta zabit liškou. Nacházel se zrovna v nejkritičtější fázi svého života, a to v době prvního pelichání, kdy ptáci na nějaký čas ztratí schopnost létat a stávají se velmi zranitelnými. To se mu stalo osudným, když procházel okolo liščí nory s liščaty. Jelikož se jednalo o tříletého ptáka, který by mohl v příštím roce začít hnízdit, je to velká ztráta. Alespoň šlo o přirozenou příčinu úhynu, nikoliv vinou člověka. Velká část jeřábů v Evropě uhyne v důsledku lidské činnosti. Například jeřáb s barevnými kroužky vylíhnutý v témže roce (2017) zahynul hned následující rok v Německu po nárazu do elektrického vedení a jedno z loňských mláďat bylo ještě před opuštěním hnízdní lokality sraženo a zabito autem.

Hnízdní úspěšnost je také negativně ovlivněna dlouhotrvajícím suchem, při kterém mizí vhodné mokřady. Navíc letošní situace spojená s koronavirem, která vedla k vyšší návštěvnosti turistů v tuzemské krajině během jarních měsíců, tedy v období hnízdění, je dalším faktorem ovlivňujícím výskyt těchto velkých dlouhověkých ptáků. Ačkoliv je hnízdní populace v ČR na vzestupu, stále u nás jeřábi patří mezi kriticky ohrožené a je zapotřebí je chránit. Zoo Ostrava podporuje od roku 2017 výzkum jeřábů pomocí sledování GPS-GSM vysílači, tento záměr se postupně rozrostl v samostatný projekt Jeřábí život.

Jeřábi popelaví. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: TZ Zoo Ostrava, 19. 8. 2020 / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0
0

Rozcestník
Jaké bylo letošní kroužkování ptáků na Zrcadle?
AVIFAUNA Publikováno 30.8.2020


Zatímco rákosiny rybníku Zrcadlo se zdají být rok co rok svěží a obrozené, pro účastníky akce to úplně neplatí. Vzhledem ke zdravotním potížím některých kmenových kroužkovatelů bylo konání letošního ročníku tradiční kroužkovací akce velmi silně ohroženo a do poslední chvíle nebylo jasné, zda se vůbec uskuteční. A jako by nestačily komplikace s epidemií Covid – 19, přidalo se se svojí „trochou do mlýna“ i počasí. Pokud jsme si v minulých letech naříkali na tropická vedra, letošní rok všechno předčil. Díky neúčasti stálých kroužkovatelů nebyla letos natažena jedna celá linie sítí a kvůli nesnesitelným vedrům musely být sítě od 11,00 do 17,00 pravidelně stahovány, abychom neohrozili životy odchytávaných opeřenců. To vše dohromady velmi ovlivnilo výsledky letošního ročníku.

Přesto se ale dá konstatovat, že letošní ročník byl poměrně úspěšný jak do počtu druhů, tak i do celkového počtu odchycených a okroužkovaných ptáků. Celkem bylo kroužkováno 41 druhů v celkovém počtu 954 ex. (kompletní přehled ZDE). Asi největším překvapením letošní akce byl kříženec slavíka obecného a tmavého, ale i „čistokrevný“ slavík tmavý, dva exempláře ledňáčka říčního nebo tři krutihlavové. Za zmínku stojí i odchyt dvou rákosníků obecných se znaky částečného leucismu.

Zatím co za předchozích 20 let se na akci nepodařilo kontrolovat ani jediný exemplář se zahraničním kroužkem, letos to byli hned tři zahraniční návštěvníci. Dva mladí rákosníci proužkovaní ze Švédska a Litvy a jedna adultní samice strnada rákosního ze Španělska.

V seznamu kroužkovaných druhů se vyjímají dva ex. labutě velké. Tito jedinci samozřejmě nebyli odchyceni do nárazové sítě. Ke svým kroužkům přišli dosti kuriózním způsobem. V sousední vesnici Budčeves nalezli chalupáři uprostřed vsi na zahradě své chalupy dvě mladé labutě ještě v juvenilním šedém šatě. Zřejmě dezorientované nebo vysílené přistály na zahradě a nedokázaly se odtud samy dostat. Labutě byly přeneseny zpět na rybník Zrcadlo a při té příležitosti okroužkovány.

Poděkování patří všem, kteří svojí účastí umožnili zdárný, byť poněkud omezený průběh tradiční kroužkovací akce na Zrcadle.

Převzato z webu Východočeské pobočky ČSO

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Vladimír Šoltys


Číst dále
0
0

Rozcestník
Francie omezí kontroverzní lov ptáků. Bohužel jen pro tuto sezónu
AVIFAUNA Publikováno 30.8.2020


K rozhodnutí zakázat na letošní rok lov ptáků lepidlem přikročil prezident Emmanuel Macron po schůzce se šéfem lovecké federace Willym Schraenem a ministryní pro ekologický přechod Barbarou Pompiliovou. Přizpůsobení se evropskému právu a také dobrá zpráva pro biodiverzitu. Tak mluví o zákazu lovu zpěvných ptáků lepidlem ministryně Barbara Pompiliová. Zákaz kontroverzního způsobu lovu, který Francie praktikuje jako poslední země Evropské unie, považují ochránci přírody za velký úspěch. Zároveň ale nechápou, proč ho prezident Macron omezil pouze na tuto sezonu.

Lovci tvoří ve Francii silnou lobby, lov zpěvných ptáků lepidlem se ale týká jen asi 5500 lovců v pěti departementech na jihovýchodě země. Departementy navíc stanovily kvóty, kolik ptáků je takto možné ulovit – například v oblasti Bouches-du-Rhône je to 15 tisíc kusů ročně. Lov lepidlem spočívá v tom, že lovci připevňují k větvím klacíky poleptané lepidlem. Zpěvní ptáci, nejčastěji kosi či drozdi, na ně usednou, přilepí se a už neodletí. Lovci je pak zavřou do klecí a používají jako návnadu pro větší druhy ptáků, které pak střílejí. Zatímco v minulosti se tento lov praktikoval pomocí lepidel z přírodních surovin, dnes se ve Francii používají převážně lepidla syntetická. Většina chycených ptáků posléze umírá, navzdory tvrzení šéfa Národní lovecké federace Willyho Schraena. Lov lepidlem považují ochránci ptáků za krutý.

Evropská unie tento způsob lovu zakázala už v roce 1979, před šesti lety pak Evropský soudní dvůr potrestal Španělsko, které ho stále v okolí města Valencie tolerovalo. Letos v červenci pak Evropská komise vzkázala Francii, aby lov do tří měsíců zakázala. Prezident Macron se ve čtvrtek žádosti Bruselu podřídil. Zatímco ochránci ptáků oslavují, lovci mluví o „podvodné kampani vedené neziskovými organizacemi“. Schraen v rádiu RMC argumentoval tvrzením, že lov lepidlem se netýká žádných ohrožených druhů a že lovci pěvce po využití jako návnady pouštějí do volné přírody. Ekologové ale tvrdí pravý opak – drtivá většina uchycených ptáků podle nich zahyne. Fakt, že je zákaz pouze dočasný, považuje předseda Ligy na ochranu ptáků Allain Bougrain-Dubourg za „skandální a nepřijatelný“. Macron se podle něj podřídil Evropské unii, zároveň ale nechtěl příliš rozčílit lovce, a tak zvolil zákaz po etapách. Ochránce ptáků navíc upozorňuje na silnou loveckou lobby. „Zatímco její zástupce Macron přijal, mě ještě nikdy,“ postěžoval si. Francouzský prezident často a rád mluví o boji s klimatickými změnami, kde se prezentuje jako světový vůdce prosazující nutné ekologické změny, praktická politika ale za touto rétorikou mnohdy pokulhává.

Převzato ze serveru Seznam zprávy

Zbytek celého článku k přečtení: Seznam zprávy

Foto: Andrej Chudý / CC BY 2.0


Číst dále
0
0

Nejnovější  / Z domova
Jaká byla sezóna 2020 pro motáky lužní na Kutnohorsku?
AVIFAUNA Publikováno 29.8.2020


Na Kutnohorsku začala sezóna motáků lužních (Circus pygargus) již 13.4., kdy jeden samec lovil u obce Úmonín. Pozorování přibývalo a brzy bylo zřejmé, že letošní rok bude výjimečný jak počtem hnízdících párů tak i počtem obsazených lokalit. Celkem bylo prokázáno hnízdění rekordních 30 párů, což je proti dosud nejvyššímu počtu 13 párů z roku 2018 velmi výrazný nárůst (obdobné letošní výsledky jsou hlášeny také z Jičínska, blíže ZDE). K vysoké početnosti velkou měrou přispěla výborná potravní nabídka způsobená gradací hraboše polního.

Oplocené – a tedy ochráněné hnízdo v pšeničném poli u Chotusic.

Stejně jako v předešlých sezónách motáci zahnízdily nejčastěji v porostech pšenice (17x), méně již v ječmeni (3x), žitu (2x), jeteli inkarnátu (1x) a letos vůbec poprvé (na Kutnohorsku) i v řepce, kde u obce Pucheř vytvořili dokonce kolonii o sedmi párech, což je také nejvyšší počet společně hnízdících párů, který tu byl zaznamenán. Velmi nepříznivě se však do hnízdění promítly silné deště během června, po kterých byla na hnízdech nacházena uhynulá mláďata a zastuzená vejce. Na většině hnízd se proto počet mláďat pohyboval pouze mezi jedním až třemi (4 pull – 3x, 3 pull – 7x, 2 pull – 9x, 1 pull – 7x). Čtyři páry byly neúspěšné ještě před vlastním dohledáním hnízda (2x vysečení – žito do bioplynky, 1x predace divokými prasaty a 1x polehlé obilí během inkubace).

Vzhledem k pozdějšímu nástupu sklizňových prací oproti předešlým sezónám stihla mláďata z většiny hnízd vylétnout a umístěné oplůtky okolo hnízd měly spíše antipredační účel. Podobně jako v předešlých letech jsem se věnoval i odchytu dospělých ptáků a díky tomu jsem získal pěkný přehled odkud pochází alespoň část ptáků – 1x Olomoucko, 1x Jičínsko, 1x Nymbursko, 1x Královehradecko, 2x Třebíčsko, 1x Německo a pouze jeden pocházel z Kutnohorska.

Součástí komplexní ochrany je i kroužkování hnízdících ptáků. Na snímku dospělý samec motáka lužního odchycený u Chrástu.

Text a foto: Michal Kavka


Číst dále
0
0

Rozcestník
Zpívají ptáci pouze pro své potěšení?
AVIFAUNA Publikováno 28.8.2020


Když ptáci zpívají jen tak, dělají to stejně jako lidé pro potěšení. A je za tím i další důvod: jejich mozky při tom vytváří opioidy. Rádi si navíc zazpívají i ve skupině, jakémsi ptačím sboru. Jak píše britský deník The Guardian, opeřenci buď zpívají za nějakým účelem (třeba aby přilákali svůj protějšek), anebo jen tak. A když už si pobrukují, zní to podle bioložky Lauren Riters z University of Wisconsin-Madison jako jazz. „Když cvičí, zkouší různé písně. Uspořádají si je jedním způsobem, pak zase druhým, opakují si jednotlivé části svých písní a přidávají nebo ubírají noty. Zní to trochu jako free-form jazz,“ popisuje své závěry Riters. Dělají to hlavně při rozbřesku, tedy zhruba každé ráno od dubna. A když si mohou zazpívat spolu, jsou ještě raději, píší britské Timesy. Zmíněný opioid, jenž se při zpěvu v jejich mozcích vytváří, je fentanyl. Ten je mnohem silnější než morfin.

Převzato z webu Rádia Wave

Zbytek celého článku k přečtení: Rádio Wave

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0