• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
  • Akce
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
  • Akce
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Věda  / Z domova
Kukačky jsou schopné snést vejce během několika vteřin
AVIFAUNA Publikováno 12.3.2021


Kukačka obecná (Cuculus canorus) je známá parazitickým způsobem života, při němž snáší svá vejce do hnízd jiných druhů ptáků. Mládě kukačky pak krátce po vylíhnutí vytlačí zbývající vejce nebo mláďata z hnízda ven a získá tak veškerou péči hostitelů pouze pro sebe. Ani aktivní obrana hnízda rákosníkem velkým kukačku od snesení vejce neodradí. To zjistili vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR v čele s Václavem Jelínkem a Marcelem Honzou. Podařilo se jim shromáždit zatím největší sbírku videonahrávek kukačky obecné přímo při činu. Záznamy odhalily, že pokud je kukačka napadena agresivním rákosníkem, snaží se snášení zrychlit. V extrémním případě kukačka snesla vejce za pouhé čtyři sekundy. Výsledky publikoval časopis Ibis – International Journal of Avian Science.

Při nepozorovaném přiblížení má samice kukačky na všechno mnohem více času. Foto Oldřich Mikulica

Jedním z často využívaných hostitelských druhů je rákosník velký, pták velikosti většího vrabce, který hnízdí v rákosinách našich rybníků. Samice kukačky nejprve sleduje hostitelský pár. Snaží se nalézt hostitelské hnízdo a ve správný okamžik do něj snést své vlastní vejce. Doposud však nebylo známo, co přesně se během snášení v hnízdě odehrává. Zákulisí celého procesu nyní zdokumentovali vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v čele s ornitology Václavem Jelínkem a Marcelem Honzou. Pomocí videí podrobně popsali chování kukaček přímo při činu. Analýza víc než 150 jednotlivých záznamů parazitací ukázala, že už tak extrémně rychlé snášení vajec samicí kukačky může uspíšit agresivní reakce hostitelů, v tomto případě rákosníků velkých. Když se kukačka k hostitelskému hnízdu přiblížila nepozorovaně, trvala jí parazitace v průměru 16 vteřin; pokud ji napadl rákosník, doba se snížila na pouhých osm vteřin. V extrémním případě stihla kukačka snést vejce za poloviční čas, za pouhé čtyři vteřiny.

Napadení rákosníkem může vést až ke smrti kukačky, videa však ukázala, že ani velmi brutální útoky, kdy rákosníci sedí kukačce na zádech a klovou ji plnou silou do hlavy, jí ve snesení vejce nezabrání. „Kromě toho, že jsme přesně popsali průběh a rychlost parazitace hostitelského hnízda kukačkou obecnou, jsme ukázali, že průběh samotného parazitačního aktu je vysoce ritualizovaný proces. Samice kukačky po příletu na okraj hnízda uchopí jedno z vajec, které se v hnízdě nachází, a až poté snáší svoje vlastní vejce. Hledání vejce, které by mohla samice odnést, provádí kukačka vždy, a to i tehdy, pokud na ni hostitelé útočí či je hostitelské hnízdo prázdné. Jedná se tedy o zjevně naprosto zásadní součást její parazitické životní strategie,“ popisuje Václav Jelínek.

Video 1:  O kukačce oba rákosníci ví a útočí na ni. Samice jí sedí na zádech, samec útočí přímo na hlavu. Je dobře vidět, jak kukačka z hnízda bere vejce, následně snáší svoje a hned odlétá. Celá parazitace trvá přibližně 5 sekund.Video: Archiv Ústav obratlovců AV ČR Brno

Dosud se o průběhu chování kukaček na hnízdech hostitelů příliš mnoho nevědělo, takto rozsáhlou sbírkou videonahrávek nikdo nedisponoval. Výzkum tak zásadně rozšířil povědomí o chování kukaček i jejich hostitelů přímo během parazitace.

Rákosník velký odhání kukačku z blízkosti svého hnízda. Foto Oldřich Mikulica

 

Video 2:   Kukačka parazituje v okamžiku, kdy samice rákosníka sedí na hnízdě. Rákosníci opět útočí, podaří se jim vyrazit kukačce vejce ze zobáku. To spadne zpátky do hnízda. Video: Archiv Ústav obratlovců AV ČR Brno

Zdroj: TZ Ústav biologie obratlovců AV ČR, 9.3.2021 / Titulní foto: Lubo Ondráško / http://www.luboondrasko.sk/


Číst dále
0
0



Nejnovější  / Z domova  / Ze zahraničí
Výsledky 4. ročníku Mezinárodního sčítání orlů v Pannonské oblasti
AVIFAUNA Publikováno 9.3.2021


V lednu tohoto roku proběhl čtvrtý ročník Mezinárodního sčítání orlů v Panonské oblasti Více než 690 účastníků během jednoho víkendu sčítalo dravce na území sedmi států a společně sbírali údaje o počtu zimujících orlů a jiných vzácných druhů dravců. Získané údaje odborníci využijí při realizaci aktivit na ochranu ohrožených druhů.

„Do Mezinárodního sčítání orlů, realizované pod záštitou projektu LIFE PannonEagle, se naše organizace zapojila už po čtvrté. Mimo dobrovolníků ze Slovenska, Česka, Rakouska, Maďarska a Srbska se připojili také účastníci z Rumunska a Slovinska. Cílem sčítání bylo vytvořit „mapu orlů“ zimujících v Karpatské kotlině. Sčítání bylo zaměřené hlavně na orla královského, ale dalšími cílovými druhy byly orel mořský a raroh velký,“ říká Tomáš Veselovský z Ochrany dravcov na Slovensku.

Distribuce a početnost orla královského v Pannonské oblasti v lednu 2021. Zdroj: https://www.imperialeagle.eu/cs

V České republice byli sčítáni orli mořští a orli královští ve dvou hlavních oblastech výskytu na jižní Moravě – na soutoku Moravy a Dyje a v širším prostoru okolo Novomlýnských nádrží. Byla použita osvědčená metoda sčítání ptáků při záletech na nocoviště. V oblasti Soutoku v polovině ledna zimovalo 33 orlů mořských a 12-13 orlů královských, přičemž většina ptáků obou druhů sem zaletuje z lovišť na rakouské straně a byli tak registrováni i rakouskými kolegy. V oblasti Novomlýnských nádrží bylo v lednu sečteno 57-59 a v únoru 53-55 orlů mořských. To je přibližně o 6-10 orlů více, než činí průměr sledování od roku 2014. Dále byli zaznamenáni 4 orli královští. Na sčítání se podílelo 15 ornitologů.

Celkem bylo v rámci mezinárodní spolupráce ve všech zemích zaznamenáno 763 orlů královských, 1347 orlů mořských, 24 orlů skalních a 10 orlů volavých, 118 rarohů velkých a dalších 17 druhů dravců v počtu více než 20 000 jedinců. „Na Slovensku bylo sečteno 108 orlů královských, 73 orlů mořských a 30 rarohů velkých. „Oproti minulému roku jsou počty pozorovaných dravců vyšší. Vliv na to má jednak vyšší počet zapojených dobrovolných sčitatelů a také příznivé počasí během sčítání. Samozřejmě to nejsou údaje o všech jedincích, kteří v těchto sedmi zemích zimují, ale výsledky poskytují poměrně dobrý přehled o distribuci zimujících populací cílových druhů,“ říká Jozef Chavko z Ochrany dravcov na Slovensku.

Distribuce a početnost orla mořského v Pannonské oblasti v lednu 2021. Zdroj: https://www.imperialeagle.eu/cs

Mimo samotného sčítání dravců byly zjišťovány i aktivity, které by mohly mít negativní dopad na následující hnízdní sezónu. Tedy například kácení stromů, nevhodné stavební činnosti v teritoriích dravců, nelegální aktivit jako jsou zástřely či pokládání otrávených návnad. „Stále se najdou lidé, kteří si myslí, že dravci jsou přemnožení, často se projevuje nenávist vůči dravcům včetně přesvědčení, že populace dravců je nutné regulovat i za cenu použití nelegálních metod. Je to omyl v rozporu s vědeckými poznatky. Bohužel , ještě stále není pochopen význam dravců pro funkci ekosystému,“ vysvětluje Jozef Chavko. Ptačí kriminalita je stále rozšířenou aktivitou v řadě zemí světa.

 

 

 

Výsledky sčítání dalších druhů dravců:

  • dřemlík tundrový (64),
  • jestřáb lesní  (79),
  • káně bělochvostá (16),
  • káně lesní (13 081),
  • káně rousná (600),
  • krahujec obecný (413),
  • luňák hnědý (5),
  • luňák červený (71),
  • moták pilich (522 samců,1365 samic/juv),
  • moták pochop (20 samců, 325 samic/juv),
  • poštolka obecná (3 588),
  • raroh velký (118),
  • sokol stěhovavý (99).

Orel královský. Foto Wikipedia commons / CC BY-SA 3.0)

Zdroj: https://www.facebook.com/jmpcso

https://www.dravce.sk/web/index.php/sk/infopanel/tlacove-spravy/r-2021/1566-ornitologovia-scitavali-dravce-uz-su-zname-vysledky

https://www.imperialeagle.eu/cs/content/vysledky-4-rocniku-mezinarodniho-scitani-orlu-v-karpatske-kotline

Titulní foto: Jack Seeds / Unsplash.com


Číst dále
0
0



Nejnovější  / Z domova
Jaká byla sezóna 2020 pro racky na Chomoutovském a Krčmaňském jezeře?
AVIFAUNA Publikováno 5.3.2021


Hnízdišť racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus) u nás za posledních několik desetiletí výrazně ubylo. Monitoringu racků chechtavých a racků černohlavých (Ichthyaetus melanocephalus) na Chomoutovském a Krčmaňském jezeře na Olomoucku se věnují ochranáři z organizace Tyto z.s. (blíže ZDE).

V roce 2020, stejně jako ve dvou předešlých sezónách rackové na Chomoutovském jezeře nehnízdili. „Během monitoringu predátorů na Chomoutovském jezeře (na velkém ostrově) v roce 2020 jsme zaznamenali část v minulosti zjištěných druhů terestrických predátorů – mývala severního, z dalších druhů větších savců vydru říční  – pár a srnce obecného. Nezaznamenali jsme však lišku obecnou, která se zde v minulých letech na snímcích fotopastí pravidelně vyskytovala i s mláďaty,“ říká Karel Poprach z organizace Tyto z.s.  Rozsáhlý management, spočívající v odstranění dřevinného náletu a sečení travní vegetace prováděný na lokalitě tak přináší své první výsledky.

Na Krčmaňském jezeře se početnost hnízdní kolonie racka chechtavého, ve srovnání s předcházejícími roky, snížila. „Počátkem května jsme zde zaznamenali pouze sto jedinců racka chechtavého a v polovině května snůšky inkubovalo 1000 párů racka chechtavého. V polovině června byla v hnízdní kolonii přítomna mláďata v různém stáří, odhadem se v kolonii vyskytovalo asi 600 jedinců racka chechtavého, dospělí ptáci odlétávali a přilétávali s potravou pro mláďata. Malá část hnízdní kolonie se přesunula na vedlejší navazující štěrkovnu u Majetína, kde jsme v polovině června pozorovali 200 dospělých jedinců racka chechtavého, kteří zde i hnízdili. Současně jsme na této lokalitě pozorovali 1 hnízdící pár racka černohlavého,“ shrnuje výsledky Karel Poprach.

Během monitoringu predátorů na Krčmaňském jezeře nebyl zaznamenán žádný druh terestrického predátora, a to přesto, že v nedalekém (od hnízdní kolonie racků) 650 m vzdáleném lužním komplexu Království je hojný mýval severní. „Malé ostrůvky Krčmaňského jezera s hnízdní kolonií racka chechtavého nemají husté vegetační krytí a neposkytují tak predátorům vhodné úkryty, což pravděpodobně bude důvodem jejich absence na této lokalitě. Pro racky v hnízdní kolonii se tak zvyšuje míra úspěšného vyvádění mláďat,“ uzavírá Karel Poprach.

Racek chechtavý. Foto Yathin S. Krishnappa / CC BY-SA 4.0

Zdroj: TZ Tyto z.s., 3. 2. 2021

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0



Nejnovější  / Ze zahraničí
Rekordní počty labutí zpěvných v Irsku
AVIFAUNA Publikováno 3.3.2021


Podle výsledků zveřejněných společností BirdWatch Ireland je zimující populace irské labutě zpěvné (Cygnus cygnus) na historickém maximu. V lednu 2020 se konalo osmé mezinárodní sčítání labutí. Sčítání se provádí během jediného víkendu každých pět let, za pomoci dobrovolných sčitatelů, kteří hledají a sčítají všechny labutě zpěvné a labutě malé (Cygnus columbianus) s cílem poskytnout aktualizovaný odhad populace pro každý druh. Sčítání se zúčastnilo téměř 300 dobrovolných pozorovatelů a zaměstnanců BirdWatch Ireland a National Parks and Wildlife Service, kteří zkontrolovali více než 1 500 lokalit po celém irském ostrově. Celkem bylo zaznamenáno 19 111 labutí zpěvných, z toho 14 467 v Irské republice a 4 644 v Severním Irsku. Jedná se o nejvyšší počet, jaký kdy byl v Irsku zaznamenán a představuje 27% nárůst populace labutě zpěvné od předchozího sčítání lidu v roce 2015.

„Irské labutě zpěvné během hnízdní sezóny hnízdí na Islandu a zimu tráví v Irsku a Velké Británii. Výsledky předchozích sčítání labutí naznačovaly, že irská populace zimujících labutí zpěvných stagnuje – růst se zpomalil a počty labutí byly do značné míry stabilní, takže jsme takovou úroveň nárůstu početnosti opravdu neočekávali. Labuť zpěvná je druhem, který je hluboce zakořeněný v irské mytologii a dodnes opravdu při jejich podzimních příletech uchvacuje lidi po celé zemi, takže nás těší, že se jim daří tak dobře,“ říká koordinátor sčítání Brian Burke z BirdWatch Ireland.

Celkem bylo v Irsku zaznamenáno 550 hejn. Nejčastěji byly labutě pozorovány na zemědělské půdě, na loukách a pastvinách, které jsou důležitým zdrojem potravy. V těchto biotopech bylo během sčítání bylo zjištěno 74% labutí zpěvných. „Pole a pastviny v těsné blízkosti jezer a řek poskytují labutím vhodné potravní prostředí a všichni farmáři, se kterými jsem se setkal, jsou hrdí na to, že každou zimu mají na svých polích hejnka labutí zpěvných,“ dodává Brian Burke.

„Zaznamenaný nárůst populace labutí zpěvných je skutečně povzbudivý a k tomu, aby se labutím takto dařilo, musí panovat optimální podmínky ve všech oblastech, kudy migrují a kde zimují. Výsledky sčítání naznačují, že podmínky pro labutě zpěvné v Irsku i na Islandu, kde hnízdí, jsou velmi vhodné,“ doplňuje Seán Kelly z organizace National Parks and Wildlife Service.

Sčítání však také odhalilo pokračující prudký pokles početnosti labutě malé. V celém Irsku bylo pozorováno pouze 12 jedinců. Labuť malá hnízdí v ruské arktidě a zimuje v severní Evropě, včetně Velké Británie a Irska. Vzhledem k tomu, že klimatická změna klimatu přináší na kontinent mírnější zimy, řada labutí malých se zastavuje již v Německu a Dánsku, ale i ve střední Evropě, včetně České republiky (blíže ZDE). Do Irska tak každoročně směřuje stále méně labutí. Je tak pravděpodobné, že v blízké budoucnosti labuť malá jako zimující druh z Irska zcela vymizí.

Labuť zpěvná na hnízdě. Foto Siim Lukka / Unspash.com

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/irish-whooper-swan-population-at-all-time-high/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0
0



Rozcestník
Další ročník projektu „Jaro ožívá“ startuje
AVIFAUNA Publikováno 2.3.2021


I když astronomické jaro ještě nezačalo, v přírodě se objevují první jarní květiny, zpívají ptáci. A právě dnes začíná další sezóna mezinárodního programu Jaro ožívá! Děti z Evropy, Asie i Afriky sledují návrat šesti vybraných druhů stěhovavých ptáků a svá pozorování zadávají na www.springalive.net. Letošní téma „Chráníme ptačí hnízda“ ukáže dětem, jak pomoci ptákům v době hnízdění.

Vybranými druhy, které děti v rámci Jaro ožívá sledují, jsou čáp bílý, vlaštovka obecná, kukačka obecná, vlha pestrá, rorýs obecný a břehule říční. První z nich, čápi, se již začínají objevovat, i když jich zatím není moc. „Předpokládáme, že nejvíce čápů přilétne ve druhé polovině března. Naopak, nejpozději přiletí rorýsi, tradičně na přelomu dubna a května,“ uvádí Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické, národní koordinátor programu Jaro ožívá.

Můžeme tedy ihned vyrazit do přírody a snažit se zaznamenat, kdy se výše uvedení poslové jara objeví i v našem okolí a svá první letošní pozorování zadat na www.springalive.net/cs-cz. Pobyt v přírodě navíc pozitivně působí na psychiku člověka, a to dnes potřebuje asi každý z nás.„Pozorování vybraných druhů přinese dětem nejen zajímavé zážitky a kontakt s přírodou, ale vyzkouší si i základní principy vědecké práce – zadání svých pozorování do databáze Jaro ožívá,“ vysvětluje Dobruská. V rámci Jaro ožívá mají děti každý rok i šanci zapojit se do ochrany přírody a dozvědět se, jak mohou sami pomoci. Letošní Jaro ožívá bude zaměřeno na ochranu ptačích hnízd. Učitelé a pedagogové volného času, kteří realizují s dětmi aktivity Jaro ožívá na letošní téma, se mohou zapojit do mezinárodní soutěže.

Převzato z webu České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0
0



Rozcestník
Nález „oboupohlavního“ kardinála červeného v USA
AVIFAUNA Publikováno 2.3.2021


Americkému ornitologovi se podařilo zdokumentovat vzácný úkaz „oboupohlavního“ ptáka, když vyfotil kardinála červeného s napůl samčím a napůl samičím zbarvením. Jamie Hill tohoto jedince, který má část opeření zbarvenou červeně jako samec a část hnědě jako samice, zachytil v americkém státu Pensylvánie. Napsal o tom server BBC. Na nezvykle vypadajícího kardinála upozornil Hilla jeho známý a ornitolog se zprvu domníval, že nespíš jde o ptáka, který trpí leucismem, tedy sníženou pigmentací. Později ale došel k závěru, že se pravděpodobně objevil jedinec se vzácnou anomálií nazvanou bilaterální gynandromorfismus, kdy jsou v těle namíchány buňky se samčí i samičí genetickou informací.

„Když jsem ty snímky nafotil, srdce mi tlouklo ještě dalších pět hodin, dokud jsem nedorazil domů a nezačal ty digitální záběry zpracovávat,“ řekl Hill. „Už skoro dvě desetiletí se snažím objevit datla knížecího, kterého jsme dlouho považovali za vyhynulého. Ale vyfotit tuhle vzácnou mutaci jednoho z našich nejběžnějších ptáků, gynandromorfického kardinála červeného, bylo skoro stejně vzrušující, jako kdybych opravdu toho datla našel,“ dodal vědec.

Pozn. red: není vlyoučeno, že jde o téhož jedince, pozorovaného v roce 2019. Blíže ZDE

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Titulní foto: Jamie Hill


Číst dále
0
0



Rozcestník
Na Borneu byl objeven ptačí druh, který byl 172 let nezvěstný
AVIFAUNA Publikováno 2.3.2021


Není obvyklé, aby se zvířecí druh, který je téměř po dvě staletí považován za vyhynulý, zčista jasna objevil a přepsal tak učebnice zoologie. Nečekané se stalo skutečností loni v říjnu na Borneu, kde dva místní obyvatelé v provincii Jižní Kalimantan na indonéské straně ostrova sbírali lesní plody. Přitom si všimli nezvyklého ptáka, kterého dosud ještě nikdy neviděli. Podařilo se jim ho lstí lapit a pořídit několik fotografií, které posléze poskytli místním vyznavačům birdwatchingu a ti pojali podezření, že jde o timálii černobrvou, ptáka, který měl být již téměř 200 let vyhubený. Poslali tedy snímky dál a po konzultaci s předními indonéskými ornitology dospěli k názoru, že jde skutečně o timálii černobrvou, informovala na svém webu mezinárodní organizace BirdLife International.

„Je neuvěřitelné dozvědět se, že jsme našli druh ptáka, o kterém odborníci předpokládali, že vyhynul,“ uvedl jeden ze dvou objevitelů timálie Muhammad Rizky Fauzan. „Když jsme na něj narazili, vůbec jsme nepředpokládali, že jde o nějakou vzácnost – mysleli jsme si, že je to jen další pták, na kterého jsme předtím v životě nenarazili,“ dodal. Společně s přítelem Muhammadem Surantem tak nejen potvrdili, že timálie černobrvá nevyhynula, ale zároveň rozluštili hádanku, odkud tento pták pochází. Vědecké publikace z 19. století totiž tápaly nad tím, zda tato timálie žije na Borneu nebo na sousedním ostrovu Indonésie či dokonce na Jávě. Ze zápisků ornitologů, kteří je pozorovali v 18. a 19. století, to totiž nebylo zcela zřejmé. Poslední přímá pozorování navíc pocházela z let 1843 až 1848, údajně rovněž z dnešní provincie Jižní Kalimantan na indonéské části Bornea.

Přímé místo nálezu nebylo tehdy ani nyní zveřejněno, ale podle informací BirdLife International se pozorování z poloviny 19. století zřejmě vztahovalo k okolí měst Martapura nebo Banjarmasin. Timálii černobrvou vědecky popsal v roce 1850 francouzský ornitolog Charles Lucien Bonaparte. Učinil tak na základě vzorku kožky ptáka uloveného o více než 100 let dříve, ve 40. letech 18. století, kdy jej získal německý geolog a přírodovědec Carl ALM Schwaner při jedné z expedic do východní Indie. Přesné místo, kde byla timálie ulovena, nebylo jasné. Vědci předpokládali, že se tak stalo na Jávě. Až v roce 1895 švýcarský ornitolog Johann Büttikofer upozornil, že Schwaner se podle dalších jeho zápisků tou dobou pohyboval na Borneu. „Senzační nález potvrzuje, že timálie černobrvá pochází z jihovýchodního Bornea, čímž končí zmatek okolo jejího původu,“ říká Panji Gusti Akbar z indonéské organizace na ochranu ptáků Birdpacker, hlavní autor článku, v němž byl nález timálie oznámen odborné veřejnosti.

Vůbec poprvé je také možné popsat, jak timálie černobrvá vypadá, protože jediný zachovaný vycpaný exemplář v muzeu vykazuje trochu odlišné barevné znaky. „Liší se barvou duhovky, hlavy a nohou,“ říká Akbar. Podle něj je ale všeobecně známé, že tyto části těla preparovaných ptáků časem blednou nebo mění barvu v důsledku preparace a použitých chemikálií. Panji Gusti Akbar upozornil, že objev timálie černobrvé je dobrou zprávou o tom, že druh přežil i navzdory masivnímu odlesňování na Borneu a ztrátě přirozených stanovišť. „Zároveň ale je ale velmi pravděpodobné, že tento druh bude vážně ohrožen dalším úbytkem vhodných biotopů,“ dodal. Podle spoluautora článku o objevu timálie černobrvé Teguha Willyho Nugroha, zaměstnance národního parku Sebangau v Jižním Kalimantanu, objev potvrdil důležitost zapojení místních obyvatel do sítě pozorovatelů indonéské přírody, zejména pak při hledání méně známých druhů. Klíčové to je zejména v odlehlých oblastech, kam se vědci těžko dostávají. „Je úžasné, že se nám podařilo zdokumentovat jeden z nejpozoruhodnějších zoologických objevů v Indonésii, ne-li v celé Asii, a to převážně prostřednictvím online komunikace uprostřed pandemie koronaviru, která nám brání v návštěvě místa nálezu,“ prohlásil Teguh. Zároveň poukázal na to, že objev potvrzuje, jak špatně je zmapovaná rozsáhlá avifauna Indonésie, která je nejbohatší z celé Asie a čítá přes 1 700 druhů, převážně endemických ostrovních ptáků. „Když si uvědomíte, že předtím byla timálie černobrvá pozorovaná v době, kdy ještě nebyla zveřejněna Darwinova teorie o původu druhů a dnes již vyhynulý holub stěhovavý patřil mezi nejpočetnější druhy ptáků, zamrazí vás,“ říká koordinátor organizace BirdLife Asia Ding Li Yong Flyways. „Kdo ví, jaké další bohatství leží skryto hluboko v legendárních deštných pralesích Bornea – zejména pak v indonéské části ostrova – a proto je nanejvýš důležité je zachovat pro budoucí generace.“

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: Birdlife org.


Číst dále
0
0



Nejnovější  / Z domova
Slezská ornitologická společnost vyhlásila ptákem roku sovu pálenou. Pomoci můžete i vy!
AVIFAUNA Publikováno 1.3.2021


Sova pálená (Tyto alba) je u nás v posledních desetiletích hodnocena jako silně ubývající druh. Hnízdí na věžích kostelů, půdách domů, ve  stodolách apod. Hnízdění je závislé na dostupnosti potravy, kterou z 90 % tvoří drobní hlodavci. V letech hojných na potravu může zahnízdit i dvakrát ročně, naopak v letech s nižším stavem hlodavců nemusí hnízdit vůbec. Hnízdní aktivita sovy pálené začíná již koncem zimy. Snůška, nejčastěji v počtu 3–7 vajec, je snášena na holý podklad. Mladí jedinci vylétají z hnízda 8–10 týdnů po vylíhnutí. Hodnocení poklesu početnosti hnízdních párů komplikuje skutečnost výše uvedené silné závislosti hnízdění na dostupné potravě. V červeném seznamu ptáků již patří mezi kriticky ohrožené druhy s odhadem početnosti pro ČR v počtu 100–200 párů.

Právě pro její zranitelnost výbor Slezské ornitologické společnosti (SOS) vyhlásil sovu pálenou pobočkovým ptákem let 2021–2022. „Rádi bychom vyzvali všechny členy SOS, ale i další zájemce, aby se podle svých možností zapojili do mapování výskytu a hnízdění sovy pálené v zájmovém území naší pobočky. Tedy Moravskoslezský kraj a okres Vsetín,“ říká jednatel SOS Emil Morav.

Zapojte se do monitoringu sovy pálené

Mapování druhu proběhne v březnu a dubnu tohoto roku (v roce 2022 bude mapování navazovat na rozsah a zkušenosti z mapování v letošním roce). Zájemci o mapování si vyberou přesně vymezenou oblast (vybrané obce budou chápány jako katastrální území obcí), kterou sdělí koordinátorovi mapování na e-mail Emil.Morav@seznam.cz. Koordinátor mapovatelům pošle do dvou dnů jednoduchý záznamový arch pro záznam výsledků mapování. Ve vybrané oblasti by měly být provedeny dvě kontroly (první v březnu a druhá v dubnu), které se zaměří na vhodné objekty – kostely, zámky, zemědělské objekty, zchátralá stavení apod. Kontroly objektů by měly probíhat po setmění a u jednotlivých kontrolovaných objektů doporučujeme setrvat po dobu 10 minut. V případě, že bude mapovatel chtít využívat hlasovou provokaci, prosíme, aby byl tento záměr předem nahlášen, protože v některých oblastech bude probíhat monitoring prostřednictvím akustických záznamů na diktafony. Použití provokace hlasem by pak mohlo být chybně vyhodnoceno jako výskyt sovy pálené v dané lokalitě. Při zjištění obsazeného teritoria doporučujeme provést následnou kontrolu také v květnu–červnu zaměřenou na zjištění úspěšnosti hnízdění a odhad počtu mláďat.

„Výsledky mapování nám pomohou zjistit početnost hnízdních párů sovy pálené v mapovaných oblastech, a tím i potvrdit či vyvrátit trend úbytku tohoto druhu. Na obsazených teritoriích budou vyhodnoceny možnosti ochrany druhu, případně realizována konkrétní opatření,“ doplňuje Emil Morav.

Portrét sovy pálené. Foto Meg Jerrard / Unsplash.com

Zdroj: http://www.sos-cso.cz/ / Titulní foto: Keith Lazarus / Unsplash.com


Číst dále
0
1



Nejnovější  / Z domova
Zapojte se do jarního monitoringu koroptví
AVIFAUNA Publikováno 28.2.2021


Koroptev polní (Perdix perdix) je vlajkovým druhem české zemědělské krajiny, který před sto lety hnízdil na okraji snad každého políčka, na mezi nebo na pastvině. Však tehdy jejich počet dosahoval i pěti miliónů. Byli to ptáci užiteční drobným zemědělcům a statkářům, kteří byv  takových počtech by i dnes nahradily chemické postřiky proti plevelům a hmyzím škůdcům.  Koroptev polní sleduje, chrání a podporuje od roku 2000 organizace Naše společná krajina v rámci projektu Čiřikání.

„Kořistnické využívaní zemědělské krajiny její počty snížilo na pouhá 1,3 % původní populace. Na mnoha místech naší země již vyhynula, jinde přežívají jen početně slabá hejnka. Další existence druhu je v ohrožení. Poslední dekády měsíce února spadá vrchol rozštipování zimních koroptvích hejnek do hnízdní párů. Uvidíte-li tedy v těchto dnech, ale i celý následující měsíc březen, koroptví hejno, pár koroptví nebo osamělého jedince, uvítáme vaše údaje. Vaše cenná data pomáhají chránit a podporovat kriticky ohroženou českou koroptví populaci,“ říká Petr Rejzek z organizace Naše společná krajina.

Pokud se chcete zapojit do jednoduchého monitoringu koroptví, vyplňte prosím údaje o svém pozorování zde v on-line formuláři.

Rodiny koroptví s mláďaty zůstávají spolu i po vyhnízdění a hejnko společně přečkává i zimu. Zima je vedle chladného a mokrého jara největším nepřítelem koroptví a tuhé zimy dokázaly zdecimovat jejich populace více než lov. Tyto přírodní regulační mechanismy však koroptve dokáží díky své vysoké rozmnožovací schopnosti rychle eliminovat. Proti civilizačním vlivům typu chemizace, rychle jedoucích sekaček a mizení hnízdních biotopů jsou však koroptve bezbranné. Po rozpadu zimních hejn začínají mladí kohoutci obhajovat nová teritoria. Jejich hlas je, vzhledem k nenápadnému zbarvení, poměrně nápadným a svoji přítomnost nejsnáze prozradí:

https://avifauna.cz/wp-content/uploads/2021/02/XC531875-koroptev-polní-Perdix-perdix.mp3

Koroptev polní. Foto Ekaterina Chernetsova / CC BY 2.0

Zdroj: https://www.koroptvicky.cz/

https://temata.rozhlas.cz/koroptev-polni-7970615

https://www.xeno-canto.org/531875

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Ekaterina Chernetsova / CC BY 2.0


Číst dále
0
0



Nejnovější  / Z domova
Trutnovští nabídnou ptákům ve městě k hnízdění více než 200 budek
AVIFAUNA Publikováno 27.2.2021


O ptáky hnízdící v dutinách bude v Trutnově dobře postaráno. Město Trutnov pokračuje v úspěšném projektu instalace ptačích budek. K loňským 67 sýkorníkům nyní přibylo 140 sýkorníků, špačníků a netopýrníků. V lednu 2020 nechaly Technické služby ve spolupráci s městem nainstalovat po městě celkem 67 nových ptačích budek, tzv. sýkorníků. Letos v lednu byl projekt vyhodnocen s tím, že jich drtivá většina, tedy 61, byla ptáky během roku využívána. „Z výsledku jsme měli velkou radost, protože v jiných městech bývá úspěšnost takových projektů nižší než 50 %,“ říká Vendula Kasperová, vedoucí Odboru životního prostředí MěÚ Trutnov. Radnice se proto rozhodla v projektu pokračovat.

Technické služby vytipovaly nové lokality a nechaly instalovat 140 nových budek. „Tentokrát jsme kromě sýkorníků nainstalovali také netopýrníky a špačníky. Chceme, aby v Trutnově hnízdily rozmanité druhy ptactva a toto je jeden ze způsobů, jak jim pomoci,“ vysvětluje Jitka Metelková, vedoucí střediska veřejné zeleně, Technické služby Trutnov, a dodává, že „netopýři jsou také nedílnou součástí trutnovské fauny a netopýrníky jim nabízí úkryt před možnými predátory.“ Mezi vybrané lokality s novými budkami patří ul. Benešova, ul. Národní, ul. Palackého, sídliště Zelená Louka, stromořadí podél cyklostezky na Horní a Dolní promenádě a letní areál na Bojišti.

Nejen sýkory dostaly nové budky. Dřevěný domov město nabídlo také místním skorcům. Skorec vodní je sice pěvec, ale svou kořist získává téměř výhradně pod vodou. Potápí se za ní do horských bystřin a do potoků. Skorec se pomocí křídel potopí do zhruba půlmetrové hloubky, tam běhá opět za vydatné pomoci křídel po dně a buď odhrnuje kamínky zobákem, nebo je odhazuje nožkami a sbírá kořist, především bezobratlé živočichy.  „Výskyt skorce vodního pro nás byl velkým překvapením. Nechali jsme proto nainstalovat i pět polobudek pro tento vodní druh. Ty se speciálně umisťují pod mostní konstrukce,“ dodává Vendula Kasperová.

Instalace budek v Trutnově. Foto Michaela Dědková

Zdroj: TZ Město Trutnov, 26. 2. 2021 / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0
0



2
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Krmení ptáků - jen v zimě, nebo celoročně?
    • 2
      Moje ptačí knížka představí svět ptáků nejmenším čtenářům
    • 3
      Vyšel nový Crex


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Podpořte Avifaunu
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2020 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!