Lužní lesy byly v minulosti významně ovlivněny lidskou činností a z hlediska rozmanitosti cévnatých rostlin, hmyzu i obratlovců patří k druhově nejbohatším lesním ekosystémům. Jedním z ukazatelů jsou ptačí společenstva. Ale i zde dochází vlivem lidského hospodaření ke změnám v početnosti a rozmanitosti ptačích druhů. Oblasti lužních lesů v Litovelském Pomoraví a v povodí Moravy v této souvislosti podrobně sledovali vědečtí pracovníci z Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem jejich výzkumu bylo zjistit vztahy mezi okusem dřevin býložravci, současným druhovým složením keřového patra a hustotou populací hnízdících druhů ptáků v lužním lese řeky Moravy. Své závěry publikovali v recenzovaném vědeckém časopisu Zprávy lesnického výzkumu.
Lužní les v Litovelském Pomoraví, Mlýnský potok. Foto archiv VÚLHM
V letech 2003–2010 již testovali vzájemné působení mezi ptáky a velkými býložravci v ekosystému lužního lesa Litovelského Pomoraví. Nyní navázali na předchozí studie ptačích společenstev a ekologie velkých býložravců v lužních lesích nivy řeky Moravy propojením obou témat. „Bližší poznání těchto komplexních ekologických vztahů v lesním ekosystému může podle našeho názoru přispět k praktickým aplikacím v udržitelném lesnickém managementu lužních lesů,“ říká Petr Čermák z Ústavu ochrany lesů a myslivosti při Mendelově univerzitě v Brně. Lužní lesy jsou nejen významným hnízdním biotopem ptáků, ale vzhledem k vazbě na říční toky představují i významné migrační koridory. Krajinnou strukturu lužních lesů významně ovlivňují lesnická hospodářská opatření, pěstební zásahy a těžby.
Výzkum na pěti studijních plochách v lužním lese řeky Moravy se uskutečnil během jara 2017 a 2018. Vědci sčítali hnízdící ptáky metodou mapování hnízdních okrsků v kombinaci s přímým vyhledáváním hnízd. Ptačí druhy byly rozděleny do čtyř skupin podle způsobu hnízdění: ptáci hnízdící na zemi, v keřovém patře, v korunách stromů a ptáci přebývající v dutinách stromů. Dále se vědci zaměřili na početnost dřevin a míru jejich poškození okusem zvěří. Jak zjistili, okusem byla poškozena významná část dřevin ve většině výškových tříd. Nejvyšší úrovně dosáhlo poškození ve výškové třídě 61–90 cm, a to na všech plochách, kde dřeviny v této výšce byly přítomny.
Autoři uvádějí, že pro obnovu přirozené struktury porostů, a tak i přirozeného stavu ptačího společenstva tvrdého luhu ve studovaném území, je nezbytné razantně snížit vysokou početnost srnce obecného a daňka evropského. Jejich populační hustoty se totiž dlouhodobě pohybují kolem 95 ks/1000 ha u srnce a 60 ks/1000 ha u daňka. „Cílovým stavem je početnost, při které nedochází k likvidaci přirozené obnovy lesních dřevin a keřového patra, což je společným zájmem ochrany přírody i lesního hospodáře,“ upozorňuje Čermák. Podle výsledků výzkumu ve studovaných lokalitách hnízdí 20 druhů ptáků a zjištěna byla vysoká faunistická podobnost druhového složení. Jedním z pravděpodobných důvodů je jednotnost lesního prostředí vyvolaná dlouhodobým vlivem zvěře. „Populační hustoty na všech studijních plochách jsou netypicky nízké pro prostředí tvrdého luhu, což je dáno nízkou zjištěnou druhovou diverzitou s absencí druhů ptáků hnízdících v keřovém patře a nízkým zastoupením druhů hnízdících na zemi,“uvádějí autoři.
Naopak převládají druhy ptáků hnízdících v dutinách, což je charakteristický jev pro staré porosty tvrdého luhu, velké zastoupení zde mají také druhy ptáků hnízdících v korunách stromů. Vysvětlení těchto výsledků nabízí současný stav lesních porostů na studijních plochách – téměř zde chybí keřové patro, porosty tak neposkytují těmto druhům požadované hnízdní prostředí a potřebnou ochranu před predátory. Přítomny jsou například druhy: linduška lesní, červenka obecná, budníček menší, sýkora koňadra, sýkora modřinka, pěnkava obecná, lejsek bělokrký, špaček obecný. „Pro udržení rozmanitosti ptáků hnízdících v lužním lese je důležité ponechávání starých výstavkových dubů při obnově porostů. Proto je v současnosti důležitým úkolem uplatňování principů udržitelného lesnického hospodaření,“ doporučují vědci. Lužní lesy podle nich ohrožují také důsledky klimatických změn, např. zvyšující se frekvence velkých povodní, které mohou významně ovlivnit biodiverzitu lužních lesů, včetně ptáků. Dokonce již nyní se klimatické změny odrážejí v posunech reprodukční doby ptáků hnízdících v tvrdém luhu.
Drozd kvíčala. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Zdroj: TZ Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., 21. 8. 2019 / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
https://www.vulhm.cz/files/uploads/2019/06/551.pdf
Labutí pár zastřelil v neděli při honu na kachny na rybníku ve Smrkovci nedaleko Hradešic na Klatovsku jeden z lovců, a to přímo před zraky místních. Ti jsou z toho v šoku a žádají přísný trest. Po páru chráněných ptáků zbyli čtyři mladí. Labutě se na vodní plochu ve Smrkovci vrátily letos zhruba po třech desítkách let, a tak když vyvedly mladé, měli z toho místní obrovskou radost a chodili se na ně dívat. Teď jsou ale dospělí mrtví a vyděšená mláďata se skrývají v křoví. „V neděli odpoledne se na rybníce konal tzv. poplatkový lov kachen. To znamená, že se sem někdy v červnu nasadí tisícovka kachen, vykrmí je a až dorostou, tak se sem sezvou hosté včetně cizinců a odstartuje, dle mého mínění, masakr. Protože ty kachny nelétají, musí do nich najíždět loděmi, aby je vůbec zvedli. My jsme to se sousedy sledovali, protože se nám tento způsob lovu vůbec nelíbí, navíc nám padají broky na chalupy. Všichni jsme tak viděli, že labuť s labuťákem odvedli do bezpečí do rákosí mladé a pak vyjeli chránit teritorium. Projíždějící lodě je vyplašily, a tak vzlétly. Když byly tak deset metrů nad vodou, zkosil je střelec dvěma ranami. Jedna labuť byla mrtvá, druhá částečně žila a plácala se na vodě, tak na ni poštvali psi, aby ji dorazili,“ řekl Deníku František Balíček ze Smrkovce, který je zároveň starostou Hradešic. Ten se postaral o to, aby chránění ptáci nezmizeli, ale přiměl lovce k tomu, aby mu je vydali. Zároveň také zjistil, kdo byl nemilosrdným střelcem. Podle informací Deníku jde o hosta z Německa.
Tak jsme letos oslavili výročí. Už 20 let se každoročně v druhé polovině prázdnin schází na rybníku Zrcadlo parta kroužkovatelů a celý týden odchytávají a kroužkují populace rákosinových druhů ptáků. Letos nám počasí příliš nakloněno nebylo. Už dlouho nepamatuji rok, kdy bychom tak často stahovali odchytové sítě z důvodu deště, jako letos. Je ale pravda, že pamatujeme léta, kdy byly sítě staženy neustále, ať už kvůli dešti, nebo naopak kvůli vysokým teplotám. Letošní akce se zúčastnilo sedm kroužkovatelů, ale jako každý rok, i mnoho dalších účastníků, hostí a příznivců ptactva. Přestože byly sítě často stažené, početnost i druhová pestrost odchycených a okroužkovaných ptačích druhů byla opravdu podařená. Velkou pozornost vzbudily samozřejmě takové atraktivní druhy jako ledňáček říční, sýkořice vousatá, slavík modráček. Za delší potěchu a důkladné fotografické zdokumentování ale stály i další druhy, které se zde nechytají každý rok, např. křepelka polní, linduška lesní, strakapoud velký. Hned první den odchytu se na naši odchytovou akci přijela podívat redaktorka Českého rozhlasu Hradec králové paní Vladislava Wildová. Její reportáž jsme si hned druhý den společně vyslechli přímo na Zrcadle. Moc se jí to povedlo.
Kolemjdoucí a místní obyvatele vystrašilo kroužkování labutí na Habrovickém rybníku. Oblíbení velcí ptáci totiž dostávají kolem krku velký plastový límec, kterého se zpočátku, než si na něj zvyknou, snaží zbavit. Ornitologové ale vysvětlují, že to je naprosto normální a se žádným týráním to nemá nic společného. Naopak, límcová značka pomáhá objasnit pohyb ptáků po světě i detaily z jejich biologie. Mezi ty, kterým se značení příliš nezdá, patří například Ústečanka Astrid Slavíková. „Už asi čtrnáct dní to sledujeme, co je takto označili. Z toho válečku je dost nervózní, neustále to chce zobákem sundat. Už z toho musí být úplně šílená. Vždyť si to nemůže ani podrbat. Úplně zíráme, co se děje, nám to připadá šílené,“ popsala.
Plzeňští ochránci zvířat cestu dvou čápů monitorují prostřednictvím speciální vysílačky. Díky ní ví, že právě teď urazili Míra s Edou 3 000 kilometrů. Zatímco čáp Míra je z Mirošova, Eda vyrůstal na komíně v Chodové Plané na Tachovsku. Právě tady se učil čáp létat a také zvládat první karamboly. Při jednom z nich skončil místo v hnízdě pod komínem – naneštěstí v kotci se psy. „Jsem ho musel odchytit. Nahnal jsem ho do kouta, protože neuměl létat a musel jsem ho držet za zobák, aby mě neklovl,“ zavzpomínal na trápení s Edou Václav Marek. Právě jemu firma s komínem a hnízdem v Chodové Plané patří. Edu čekal převoz do Plzně do záchranné stanice živočichů a týdenní léčení. Až pak se mohl vrátit domů. „Čáp chodil po poli, létal okolo, ale sem na komín už nepřilétl. Potom začal létat a teď už je někde v zahraničí,“ řekl Václav Marek. Eda je aktuálně v Egyptě. Jeho polohu monitoruje speciální vysílačka. Se stejným vybavením a týdenním předstihem před Edou odletěl za teplem i další čáp, Míra z Mirošova. Ten by měl být v blízkosti Jeruzaléma.
