Síla přírody: Labuť přežila téměř fatální zranění


Jako důkaz neuvěřitelné síly přírody považuje plzeňský zvířecí záchranář Karel Makoň případ labutě, která v létě přežila jindy smrtelné zranění. Ochránci ptactva uzdravenou labuť mezi svátky objevili na řece Berounce pod Dolanským mostem v Plzni. „Schopnost volně žijících druhů zvířat přežít i to, co bychom my lidé, minimálně bez léků na potlačení bolesti, nepřežili, je v některých případech opravdu úctyhodná,“ tvrdí Makoň. Jeho tým v srpnu kroužkoval na Klabavské přehradě pár labutí velkých se sedmi mláďaty. „Jedno z nich mělo viditelně poraněnou hlavu. Zranění bylo staršího data, rána hluboká, část lebky odštípnutá a úlomky vpáčené až do vnitřní části lebky, oko nefunkční. Zvířeti už nešlo efektivně pomoci a převoz a odloučení od rodiny by pro něj byl fatální. Zvažovali jsme i utracení, nakonec jsme však vše nechali na přírodě a samotném mláděti s tím, že jsme ho alespoň označili kroužkem,“ vzpomíná záchranář.

Při pravidelné kontrole zimujících vodních ptáků na řece Berounce kousek pod Dolanským mostem teď zažil velké překvapení. Mezi ostatními ptáky totiž nechybělo ani letošní mládě labutě s viditelně zdeformovanou pravou stranou hlavy. „Labuť se zdržuje v hejnu cca 30 zde zimujících labutí, chová se jako ostatní ptáci a krom deformace pravé strany hlavy, byste si na ní ničeho zvláštního nevšimli,“ usmívá se Makoň. Ten uznává, že nefunkční pravé oko je do budoucna pro labuť problém a zásadní handicap. „Ale labutí bez jednoho oka máme v kraji několik a většinou se jedná o hnízdící a létající ptáky. Jen tak narychlo si vybavuji labuť s německým ornitologickým kroužkem, bez oka, pravidelně hnízdící zhruba před dvaceti lety v Rochlově na Plzni – severu, nebo námi označenou labuť z rybníka Sycherák na Tachovsku, která opakovaně hnízdí a vyvádí mláďata se samcem na této lokalitě dodnes,“ uvádí příklady. Podobné případy jsou podle něj jasným důkazem schopnosti přírody vyléčit i to, co lidé zvládají jen díky špičkové medicíně a vynaložení obrovského úsilí.

Převzato z Plzeňského Deníku

Zbytek celého článku k přečtení: Plzeňský Deník

Foto: archiv Záchranné stanice živočichů Plzeň


Číst dále
0



Za masivními úhyny ptáků na podzim 2020 v USA stojí patrně klimatické změny


Na podzim nacházeli lidé po celém jihozápadě USA obrovské množství mrtvých ptáků – zvířata ležela mrtvá zejména v okolí měst, kolem silnic, ale i na ulicích, smetištích nebo golfových hřištích. Přírodovědci analyzovali část ptačích mrtvolek a přišli nyní s pravděpodobným vysvětlením toho, co se vlastně stalo. Začalo to už na konci prázdnin, poprvé si lidé všimli velkého množství uhynulých ptáků 20. srpna v národním parku a blízkém vojenském prostoru na jihu Nového Mexika. Jenže stovky uhynulých opeřenců byly později nalezeny také na jiných místech tohoto amerického státu a poté i v Mexiku, Texasu a Coloradu. Běžní lidé i biologové tvrdí, že ptáci se před smrtí chovali divně. Podle Marthy Desmondové z Novomexické státní univerzity byli mnozí letargičtí a nereagovali na obvyklé podněty, takže je „v nevídaných počtech“ srážela auta. Na jednom golfovém hřišti si lidé všimli vlaštovek, které seděly na zemi a dovolily lidem, aby se k nim přiblížili.

Vědci tehdy spojovali příčiny nejčastěji s požáry, které v té době zuřily v Kalifornii a dalších západních státech USA. Spekulovalo se, že kvůli nim ptáci odletěli dříve, než na to byli připravení, možná neměli dostatečné zásoby tuku. Vědci také nevylučovali, že se nadýchali dýmu, který jim poničil plíce. Laboratorní výsledky pitvy ptáků z Národního střediska pro ochranu přírody, které vědci zveřejnili v prosinci, naznačují, že příčinou tohoto hromadného úhynu bylo nejčastěji hladovění. Přes osmdesát procent těl, která výzkumníci zkoumali, totiž mělo nějaké známky hladovění – od vyhublosti, ochablých svalů, vnitřního krvácení až po selhání ledvin. Výsledky nejsou tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Mluvilo se sice o statisících mrtvých ptáků, ale podařilo se jich zdokumentovat jen asi deset tisíc. Vědci mohli zkoumat 170 ptačích mrtvolek, ale nakonec se toto množství snížilo na pouhých 41 těl, ostatní nebyla ve stavu, kdy by se z nich dalo něco poznat. A z nich 32 vykazovalo tyto známky hladovění. Právě podvýživa byla jediným společným znakem problémů, jímž ptáci trpěli. Vědci pátrali také po dalších možných příčinách – parazitech, virech i bakteriích, možné otravě pesticidy nebo kouřem z požárů. Nic takového ale nenašli, příčinou úmrtí byl hlad.

Přesto Jon Hayes z Audubonovy ornitologické nadace věří, že požáry mohly hrát významnou roli. „Ptáci kvůli nim mohli měnit svou migrační cestu, aby se vyhnuli kouři – a kvůli tomu spotřebovali více energie a byli více vyčerpaní,“ uvedl pro Audubon Magazine. „Důkazy, které máme, by tomu scénáři stále nasvědčovaly,“ dodal. Ať už byly přesné podmínky, které vedly k hladovění ptáků, jakékoli, zdá se podle Hayese, že hlavním faktorem bylo letošní počasí, které je zase důsledkem klimatické změny. Zpráva přesně neurčuje, co vedlo k hladovění ptáků, ale výzkumníci tvrdí, že pravděpodobnou příčinou je silné sucho v celé oblasti během letošního léta. V takových podmínkách mají rostliny méně semen a také ubývá hmyzu – pro ptáky to znamená nedostatek potravy. Po suchu pak přišel rychlý nástup chladného počasí, na začátku září klesly teploty mnohde na jihozápadě dokonce pod nulu – potrava se tak stala pro ptáky náhle ještě méně dostupnou. Tato nečekaná studená fronta v kombinaci se silným větrem mohly přispět k dezorientaci ptáků a také jim opět ubraly síly. Nová studie je podle vědců varováním před budoucností. Jak se planeta otepluje, očekává se, že americký západ a jih se dočkají mnohem častějších a silnějších období sucha, ale také bude docházet k intenzivnějším vpádům chladného počasí. Častější budou i zdánlivě náhodné výrony studeného počasí.

Převzato z webu České televize

Zbytek celého článku k přečtení: Česká televize

Foto: theguardian.com


Číst dále
0



Ochrana sov v Libereckém kraji v roce 2020


V roce 2020 prováděli ochranáři z organizace Tyto z.s. komplexní ochranu sov hnízdících v budkách v Libereckém kraji. Ornitologové tedy věnovali pozornost sově pálené (Tyto alba) převážně v zemědělských objektech, kde kontrolovali 14 hnízdních budek pro sovu pálenou. Sledována byla obsazenost budek sovou pálenou a dalšími (necílovými) druhy ptáků. Zaznamenávány byly údaje z hnízdní biologie, budky po vyhnízdění byly vyčištěny, poškozené budky byly opraveny a v případě změny ve využití objektu byly budky přemístěny do jiných vhodnějších objektů. Cílem prací byl zejména průběžný monitoring a zabezpečení technických nástrah pro sovy na zemědělských farmách (nádrže s melasou, vertikální roury). Mimoto se ornitologové zaměřili také na lesní druhy sov, puštíka obecného (Strix aluco) a sýce rousného (Aegolius funereus).

„Kontrolovali jsme 36 instalovaných hnízdních budek pro sýce rousného v lesních komplexech v oblasti Mimoně a Kokořínska a 62 budek pro puštíka obecného instalovaných v lesních komplexech Vrchlabí – Jilemnice Tanvald – Liberec. Zajímala nás obsazenost budek sovami – tedy sýcem rousným a puštíkem obecným, ale i dalšími necílovými druhy ptáků. Obsazené budky jsme po vyvedení mláďat vyčistili a doplnili v nich výstelku,“ říká Karel Poprach z organizace Tyto z.s.

Kontrola a údržba budky pro sýce rousného, Heřmánky, 2020. Foto Tyto, z. s.

Hnízdění sovy pálené na kontrolovaných lokalitách v Libereckém kraji sice ornitologové nezaznamenali, ovšem na pěti lokalitách byly v hnízdních budkách zjištěny vývržky sov pálených. Při kontrolách byly budky vyčištěny a provedeny potřebné opravy. Stejný důraz kladli ochranáři na monitoring a odstranění technických nástrah pro sovy na zemědělských farmách (zejména nádrže s melasou či vertikální roury).

Pro puštíka obecného a sýce rousného a další lesní sovy byla sezóna 2020 potravně podprůměrná. Ochranáři zaznamenali celkem devět hnízdících párů puštíka obecného. Počet vajec ve snůškách byl zjištěn ve čtyřech případech, v průměru 3,75 vejce na snůšku. Z devíti obsazených budek byl počet vyvedených mláďat zjištěn přímou kontrolou u pěti budek, ze kterých bylo vyvedeno 10 mláďat, což odpovídá průměru 3,33 vyvedených mláďat na úspěšně hnízdící pár a 2,00 mláďata na započaté hnízdění. U čtyř budek nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn přímou kontrolou, lze jej však odvodit na základě průměrného počtu mláďat v úspěšných hnízdech (3,33 mláďat). „Za tohoto předpokladu bylo z instalovaných budek v roce 2020 vyvedeno celkem 23 mláďat puštíka obecného. Sýc rousný zahnízdil v počtu dvou párů a oba páry úspěšně vyvedly mláďata. Z dalších druhů jsme v hnízdních budkách zaznamenali v jednom případě  hnízdění červenky obecné, ve třech budkách rehka zahradního a ve 14 budkách sýkoru koňadru a uhelníčka. Obsazeno bylo celkem 29 budek, celková obsazenost hnízdních budek dosáhla 30 %,“ doplňuje výsledky Karel Poprach.

Mláďata puštíka obecného v budce po vyčištění, Martinice v Krkonoších. Foto Tyto, z. s.

Zdroj: TZ Tyto z.s. 17. 12. 2020 / Titulní foto: Vincent van Zalinge / Unsplash.com


Číst dále
0



V Římě v důsledku novoročních ohňostrojů uhynuly stovky ptáků


V Římě o silvestrovské noci ve velkém hynuli ptáci, které vyděsil rámus od zábavní pyrotechniky odpalované z teras a balkonů, informuje v sobotu agentura APA. Vyplašení opeřenci naráželi do oken domů, výkladních skříní obchodů nebo do drátů elektrického vedení a padali na zem. Stovky ptáků uhynuly kolem hlavního nádraží Termini, kde zimuje mnoho špačků. V Itálii mnoho ptačích druhů v důsledku stále teplejších zim neodlétá za teplem na jih, ale zůstávají v Římě. Přezimují na stromech, kde i v zimě mohou najít komáry, mouchy nebo další hmyz, kterým se živí. Ochránci zvířat i proto požadují přísná opatření, díky kterým by zvířata o silvestrovské noci měla více klidu. „V Itálii sice platí zákaz zábavní pyrotechniky, ale nedodržuje se. V důsledku toho každoročně na Silvestra ve velkém hynou zvířata, mnoho domácích zvířat je zraněno. Tento masakr musí skončit,“  uvedl Massimo Comparotto, který je ředitelem spolku na ochranu zvířat Oipa.

Oslavy příchodu nového roku byly v Itálii kvůli protikoronavirovým opatřením klidnější než obvykle, zranilo se výrazně méně lidí než v uplynulých letech. Zákaz používat zábavní pyrotechniku, který platil kromě Říma také v Palermu, Florencii a Milánu, lidé ovšem často ignorovali. Úplný zákaz odpalování zábavní pyrotechniky na konci roku požadují také aktivisté v Německu. Tamní organizace Deutsche Umwelthilfe (DUH) místo rachejtlí doporučuje jiné zábavy, třeba český obyčej krájení jablek. Vadí jí znečištění ovzduší, které pyrotechnika způsobuje.

Převzato ze serveru IDnes.cz

Zbytek celého článku k přečtení: IDnes.cz

Foto: tv6news / video Vesa Channel

 


Číst dále
0



Husice liščí se šíří na Islandu


Husice liščí ( Tadorna tadorna ) pestře zbarvená kachna větší než kachna divoká. Je kontrastně bílá, černá a rezavě hnědá s červeným zobákem. Samec v letním šatě se liší od samice hrbolem na zobáku. Mladí jedinci nemají rezavý pruh na prsou, hlavu mají šedohnědou a zobák je šedý. Mláďata jsou kontrastně bílá a šedohnědá. Hnízdí v západní části Palearktické oblasti (západní Eurasie včetně severní Afriky a Přední Asie), ve východní části Palearktické oblasti (východní Eurasie včetně Japonska a severní Číny) a Orientální oblasti (jižní Asie). V Evropě se stavy po poklesu zaznamenaném v první polovině minulého století stavy zvyšují.

Na Islandu byly husice liščí donedávna vzácným a nepravidelně se vyskytujícím druhem. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1990 a od té doby její populace roste. V článku publikovaném v roce 2020 v časopise Wildfowl ornitologové hodnotili současnou populaci husic na základě údajů shromážděných do roku 2019. Podle jejich zjištění čítá současná populace 274 párů, z toho 158 v Borgarfjörðuru, 20 v Breiðafjörður (severozápad ostrova) a 20 v Melrakkaslétta (severovýchod ostrova). Vědci upozorňují, že některé páry mohly být přehlédnuty a skutečná početnost je o něco vyšší. Na Islandu je hisice migrujícím druhem. Nejčasnější ptáci byli pozorováni v Borgarfjörðuru 12. března 2017, kde 26. června dosáhl počet 1336 ptáků. V roce 2019 bylo 12. a 18. října sečteno 1176 a 1025 husic. Všichni ptáci opustili Island v listopadu, ale několik jedinců bylo pozorováno i v zimním období.

Od roku 1990 je expanze husice liščí na Islandu výrazná a podle klimatických modelů bude většina plochy Islandu pro tento druh koncem 21. století vhodná.  Vzestupný trend je patrný i ve zbytku severní Evropy: v roce 1968 reklonizovaly husice Finsko a před třiceti lety obsadily Norsko a Švédsko. Také v české republice se její početnost zvyšuje. První hnízdění u nás bylo doloženo v roce 1972 na Kladensku, kde se však s největší pravděpodobností jednalo o pár uniklý ze zajetí. V návaznosti na šíření druhu do vnitrozemí se ke konci 20. století počty pozorovaných ptáků začaly zvyšovat. V současnosti husice pravidelně hnízdí v jižních Čechách a na jižní Moravě.

Husice liščí. Foto Ondřej Ryška

Zdroj: https://www.ornithomedia.com/breves/le-tadorne-de-belon-est-en-expansion-en-islande-depuis-son-installation-il-y-a-trente-ans/

https://www.biolib.cz/cz/main/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Christian Ferrer / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0