June 30, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Z domova
Ornitologové zkoumají vliv šetrného hospodaření na ptáky v okolí Prahy
AVIFAUNA Publikováno 19.5.2021


Ornitologové z České společnost ornitologické (ČSO) ve spolupráci s odborníky z Akademie věd ČR a České zemědělské univerzity zkoumají, zda změna hospodaření na zemědělské půdě v majetku hlavního města Prahy přinese kýžené zlepšení stavu ptactva. Od roku 2020 mapují ptactvo na polích, na nichž se má nově hospodařit způsobem šetrným k přírodě. Ptáky sledují také na kontrolních plochách, kde se způsob hospodaření nemění. Výzkum umožní zhodnotit, nakolik změna hospodaření ptákům pomohla. V loňském roce odborníci na polích a v jejich nejbližším okolí v Praze zjistili 55 ptačích druhů a bude zajímavé sledovat, zda a jak se druhové složení a počty ptáků změní v tomto roce.

Již před několika lety vedení hlavního města Prahy rozhodlo, že na zemědělské půdě, kterou město vlastní, se bude hospodařit šetrným způsobem. Toto rozhodnutí se projevilo v podmínkách, za nichž město pozemky k zemědělskému hospodaření pronajímá. „Ty zahrnují např. zmenšení půdních bloků na maximálně pět hektarů či jejich rozdělení mezemi. Meze budou zatravněny nebo na nich budou vysazeny stromy či keře. Na polích by měla být půda co nejdelší dobu pokrytá vegetací, nutné je střídání plodin a osevní postupy obsahují další podmínky nutné k tomu, aby hospodaření bylo přátelštější k přírodě. Alternativou může být i zatravnění orné půdy vhodnou travní směsí. Samozřejmostí je hospodaření bez chemických prostředků, ať již pesticidů nebo průmyslových hnojiv. V podstatě tak zemědělství na pozemcích hlavního města bude splňovat podmínky ekologického způsobu obhospodařování,“ říká Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO.

V hustých a vysokých porostech plodin obvykle mnoho ptáků na jaře nenalezneme. Foto Petr Voříšek

Vedení města si od těchto změn slibuje, že na pole se vrátí příroda, kterou moderní průmyslové zemědělství skoro úplně z polí a luk vytlačilo. Vedle botaniků či entomologů se do sledování, zda změny skutečně přírodě pomohou, zapojili i ornitologové. „Od roku 2020 jsme zahájili společně s kolegy z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity a Ústavu biologie obratlovců AV ČR výzkum, jehož cílem je vědeckou metodikou ověřit, zda se na polích v majetku hlavního města, kde došlo ke změně hospodaření, změnilo druhové složení a početnost ptáků. Cílem výzkumu, který je podpořen grantem hlavního města Prahy, je také doporučit případné změny ve způsobu hospodaření, pokud by se ukázalo, že je to třeba,“ vysvětluje Petr Voříšek z ČSO.

„Abychom mohli doložit, zda změna v hospodaření vedla také ke změně v avifauně pražských polí, sledujeme stejnou metodou ptáky také na tzv. kontrolních plochách. To jsou pole, kde se způsob hospodaření nemění, ale jinak jsou svým charakterem co nejvíce podobná polím, kde se hospodaření mění. Ke každému sledovanému poli je tedy do dvojice další kontrolní pole a sledování ptactva probíhá stejným způsobem na všech plochách,“ doplňuje Voříšek.

Kromě porovnání stavu na polích, kde se hospodaření změnilo, s kontrolními plochami, zahájili ornitologové sledování všech polí ještě před tím, než ke změně došlo. Budou tak moci porovnávat i stav před a po změně, což je pro správné vyhodnocení velmi důležité.

Díky speciální aplikaci vyvinuté pro sčítání ptáků mohou ornitologové pozorované ptáky a jejich chování zapisovat přímo v terénu do chytrého telefonu, který následně odešle data do centrální databáze. Foto archiv ČSO

Zemědělská krajina je pro ptáky a ostatní živočichy důležitá v době rozmnožování i v době vegetačního klidu. Na zimních polích by za ideální situace měli ptáci najít semena a jinou rostlinnou potravu, která je důležitá pro jejich přežití tohoto kritického období. A to se týká jak druhů, které naše kraje na zimu neopouštějí, tak zimních hostů, kteří k nám přilétají z oblastí severněji položených. Proto ornitologové mapují ptáky na polích na jaře i v zimě.

Mapování ptáků na mnoha relativně malých plochách vyžaduje velmi detailní záznamy o výskytu každého zjištěného jedince. Tradiční postupy, např. záznamy do mapy a zápisníku, by v takovémto případě byly velmi náročné a pravděpodobně by složitost záznamů v terénu ovlivnila kvalitu získaných údajů. O náročné digitalizaci záznamů, která by byla posléze nutná, ani nemluvě. Díky vlastní aplikaci, kdy lze zjištěné ptáky zaznamenávat přímo v terénu, takové problémy odpadají. „Mapování ptáků na polích v hnízdním období roku 2020, tedy v době před změnou hospodaření, přineslo údaje o výskytu 55 ptačích druhů, napočítali jsme 667 jedinců na obou typech ploch. Nejčastějším ptačím druhem na polích v Praze byl skřivan polní. Z dalších pozorovaných ptáků lze zmínit například koroptev polní, pták, který mnohému ornitologovi dnes udělá větší radost než kdejaký vzácný druh. Na polních loužích a malých mokřadech se občas vyskytují třeba kulíci říční, jindy narazíme na bramborníčky hnědé či jiné méně časté druhy. Ty pak ze sčítání na jinak nudných polích dělají stále tak trochu objevitelské dobrodružství,“ říká Voříšek.

Již v průběhu sčítání mohli ornitologové potvrdili, že skřivanovi nevyhovují pole s vysokým a hustým porostem bez ohledu na druh plodiny. Druhové složení a početnost ptáků se na kontrolních plochách nelišila od stavu na polích, kde později mělo dojít ke změně hospodaření. Oba typy ploch tak měly podobné výchozí stavy ptáků a pokud změna hospodaření na polích hlavního města Prahy bude pro ptáky příznivá, mělo by to pozdější srovnání s kontrolními plochami ukázat.

Konipas luční. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: TZ ČSO  7. 5. 2021 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Skřivánek krátkoprstý poprvé pozorován v České republice
AVIFAUNA Publikováno 15.5.2021


Český seznam avifauny se rozrostl o další nový druh. Doposud čítal seznam ptáků zjištěných v České republice 400 druhů (jubilejním 400. druhem byl vodouš žlutonohý, blíže ZDE), 401 druhem se pro Českou republiku stal dne 13. května 2021 skřivánek krátkoprstý (Calandrella brachydactyla). Jeho nález na polním hnojišti uprostřed mnohahektarových polí ukazuje, že tyto plochy jsou nejen důležitým potravním stanovištěm pro běžné druhy (blíže ZDE), ale zdánlivě nevábné prostředí může přinést nevšední ornitologická překvapení.

Skřivánka nalezl Miloš Peitner u obce Žichlínek na Orlickoústecku. „Vypravil jsem se na pravidelnou kontrolu terénu. Začalo však pršet, takže jsem omezil cestu jen na nejbližší okolí s cílem objevit lindušky rudokrké, či nějakého vzácnějšího konipasa. Už jsem chtěl z hnojiště odjet, když jsem spatřil nějakou podivnou lindušku. V dešti a šeru jsem zjistil, že ale o lindušku nejde. Pták byl v neustálém pohybu a pohyboval se v jedné mělké kaluži, kam se i po odlétnutí vracel za potravou. Nebyl příliš plachý,“ popisuje okolnosti nálezu Miloš Peitner.

Determinace skřivánka byla konzultována s dalšími birdwatchery a její správnost musí ještě potvrdit Faunistická komise ČSO. „Skřivánek krátkoprstý byl jedním z druhů, jejichž výskyt jsme v České republice očekávali. Hnízdí kousek od nás v Maďarsku (6-20 párů), hnízdil v devadesátých letech minulého století také na Slovensku, dále ve Švýcarsku a východním Rakousku. Na sever od nás byl pozorován min. 11× v Polsku, 1× ve Finsku, zaletuje každoročně do Nizozemí, v Británii je tak častý, že ho tamější faunistická komise neposuzuje od roku 1993, do Irska zalétl nejméně 78× a tři ptáci se dostali dokonce až na Island,“ doplňuje Martin Vavřík z Faunistické komise ČSO.

Domovinou skřivánka krátkoprstého je jižní Evropa, severní Afrika a palearktická oblast přes Turecko a jižní Rusko až po Mongolsko. Vyhledává úhory, pastviny, polopouště a písčité oblasti. Na podzim přilétá často ve velkých hejnech na sklizená obilná pole.

Skřivánek krátkoprstý, Žichlínek, 13. 5. 2021. Foto Miloš Peitner

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Imran Shah / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Kamery odhalují život kalousů ušatých
AVIFAUNA Publikováno 13.5.2021


Právě v těchto dnech se odehrává nejzajímavější část unikátního online přenosu z hnízdění jedné z našich sov – kalousů ušatých. Divoký pár kalousů si pro výchovu svého potomstva vybral speciálně upravenou budku s kamerami umístěnou ve Valticích na Břeclavsku. Na webových stránkách www.budkyonline.cz mohou zájemci ve dne i v noci sledovat tři dorůstající mláďata, která se už za několik dní vydají do světa. Břeclavští ochránci přírody nabízí na stránkách i videozáznamy nejdůležitějších událostí z průběhu hnízdění.

Ze života kalousů. Samec přináší kořist. Foto archiv ZO ČSOP Břeclav

Kamerovému sledování hnízdění kalousů ušatých se břeclavští ochránci přírody věnují už čtvrtým rokem. Podle slov garanta projektu, Libora Opluštila, je ale každý rok hnízdění jiný. V tom letošním roce se v budce usídlil zcela nový rodičovský pár. Budku obsadili kalousi k velké radosti ochránců přírody už v únoru a samice postupně snesla 6 vajíček, Jedno z nich se ale během inkubace zničilo. „Letošní chladné jaro způsobilo, že samice musela mláďata zahřívat intenzívněji a déle než bývá obvyklé a zásobování potravou tak zůstávalo především na samci. Nedostatek potravy bohužel vyústil v to, že se v hnízdě nakonec zredukoval počet mláďat z pěti na tři. Kalousi se živí především drobnými hlodavci a lze se o tom snadno přesvědčit i záznamech online přenosu. Mláďatům nosí rodiče myšice, hraboše a letos dokonce i krtka,“ popisuje Libor Opluštil z ČSOP Břeclav.

Kalousi nepatří k tradičním obyvatelům budek – podobně jako poštolky si sami hnízda postavit neumí a využívají obvykle stará hnízda po jiných ptácích (nejčastěji po dravcích, strakách, sojkách a vránách). V zemědělské krajině Břeclavska se kalousi naučili využívat budky, které byly původně určené pro poštolky obecné. Postupem let ale i populace kalousů zjistila, že jim budky poskytují mnohem bezpečnější místo k hnízdění než otevřená a často již polorozpadlá hnízda ptáků. V praxi jsme tak svědky zajímavé adaptace druhů na změnu životních podmínek.

Cílem online přenosu je především zprostředkovat všem nadšencům a zájemcům o přírodu zajímavý život kalousů, který by jinak nebylo možné sledovat. „Mláďata kalousů v budce rychle rostou a budku opustí ve druhé dekádě května, i když ještě nebudou zcela vzletná. Tímto chováním se snižuje riziko toho, že v případě napadení hnízda predátorem (nejčastěji kunou skalní), nebudou najednou zabita všechna mláďat. Nedospělá mláďata tak v přírodě posedávají po okolních keřích a stromech a rodiče je ještě několik týdnů dokrmují. Pokud byste proto někdy v přírodě nalezli zdánlivě opuštěnou malou (nezraněnou) sovičku, je nejvhodnější ji umístit z dosahu psů a koček ze země někam na keř nebo na blízký strom a ponechat na místě. A nemusíte mít obavu z toho, že by snad na nich ulpěl lidský pach. Ptákům, na rozdíl od savců, takový zásah nevadí a mládě bez problémů dokrmují dál,“ říká Libor Opluštil.

Ze života kalousů. Samice s mláďaty. Foto archiv ZO ČSOP Břeclav

Zdroj: TZ ZO ČSOP Břeclav, 11. 5. 2021 / Titulní foto: Vincent van Zalinge / Unsplash.com


Číst dále
0


Rozcestník
Rorýsi v Křížlicích dostali nové budky
AVIFAUNA Publikováno 12.5.2021


Rorýsi jsou velcí letci, kteří tráví ve vzduchu většinu svého života. Za letu mohou jíst, pít i spát. Jsou k tomu vybaveni svou unikátní anatomií křídel a fyziologií svého mozku, kdy může „spát“ jen jedna hemisféra jejich mozku. Jejich život je tak plný tajemství. Až v poslední době poodkrýváme některá z nich jako je jejich cestování po Africe, přespávání v letu či na větvích stromů, cestování za potravou apod. Početnost rorýse obecného v ČR klesá spolu s nárůstem rekonstrukcí a zateplováním budov. Jejich hnízdiště z měst mizí a zachování stávajících je na místě. Rorýs je velmi vázaný na svou lokalitu a těžce obsazuje nová místa.

Přílet rorýsů na lokalitu bývá na začátku května. V celkovém počtu se dá říct, že od roku 2012 zde bylo úspěšně vyvedeno přes 120 mláďat rorýsů. U starých ptáků jsou záznamy pravidelně na jednom hnízdě i po 4 letech a to každý rok po sobě. Data o věrnosti hnízdišti je možné získávat jen díky jejich kroužkování. Velikost snůšek se pohybuje od 1 do 4 mláďat.Křížlický evangelický kostel v Jestřabí v Krkonoších je po desetiletí oblíbeným hnízdištěm rorýsů obecných. Všechna hnízda jsou pravidelně monitorována od roku 2012. Čtyři hnízda jsou v nejvyšší části věže a po bocích byly umístěné 2 vícepatrové budky. Pravidelně bývá obsazeno 6-7 hnízd. Pan farář Weinfurter je přírodě velmi nakloněn stejně jako místní obyvatelé. Dá se říct, že tu rorýsi mají i svou strážkyni paní Fabiánovou, která o rorýsy pečuje už mnoho let a zajistila také vyvěšení budek či přístupnost věže rorýsům. Rorýsi nejsou jediní obyvatelé tohoto malebného horského kostelíka. Žijí tu také netopýři ušatí a velcí. Půda je tak plná života, ačkoliv se to na první pohled nezdá.

V letošním roce Východočeská pobočka ČSO přispěla na výrobu 3 nových dvoupatrových rorýsovníků. Výroby se zhostil ornitolog a truhlář z Valteřic Jaroslav Fišera. Počet hnízd má tak možnost ještě narůst. Přejme křížlickým rorýsům ať se jim v nových budkách líbí a jejich počty rostou.

Převzato z webu Východočeské pobočky České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Luděk Petrilák


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
V Krkonošském národním parku se objevilo pytláctví: oběťmi jsou ptáci
AVIFAUNA Publikováno 11.5.2021


Postřelený čáp černý v Horním Maršově a usmrcená volavka popelavá ve Vítkovicích v Krkonoších ukazují, že ilegální zabíjení ptáků je bohužel ve 21. století stále aktuální problém i v národních parcích. Pro podezření ze spáchání trestného činu proto Správa KRNAP podá trestní oznámení na neznámého pachatele.

Čápa černého jsme našli 15. dubna v Horním Maršově. Vzhledem k charakteru poranění jsme jej následně převezli do Záchranné stanice ČSOP JARO v Jaroměři. Čáp měl otevřenou zlomeninu zápěstí, a proto mu veterinář musel poraněné křídlo amputovat. S ohledem na podezření na střelné zranění byla provedena pitva amputovaného křídla, při ní byla opravdu vyjmuta střela. Čáp byl poraněn v 18. roce svého života (!). Jeho návrat do volné přírody již není možný.

Pitva amputovaného křídla prokázala čerstvé střelné zranění. Foto archiv Správy KRNAP

Postřelený čáp černý byl nalezen na území ochranného pásma KRNAP, v bezprostřední blízkosti národního parku. Jedná se o zvláště chráněný druh živočicha v kategorii silně ohrožený, předmět ochrany podle práva Evropských společenství a předmět ochrany Ptačí oblasti Krkonoše vyhlášené v rámci soustavy Natura 2000. Jeho početnost na celém území českých Krkonoš je odhadována na 12–15 hnízdních párů. „Podle ornitologického kroužku se podařilo zjistit, že tento jedinec byl okroužkován jako mládě dne 23. června 2003 na hnízdě v Teplicích nad Metují, během svého života byl několikrát kontrolován na různých místech ČR, od roku 2019 hnízdil v Mokřinách na Žacléřském hřbetu. V letech 2019 a 2020 byla na tomto hnízdě úspěšně vyvedena tři, resp. čtyři mláďata. Podle pobytových stop (trus) byla přítomnost čápů na tomto hnízdě zjištěna i v letošním roce. Vzhledem k tomu, že čápi se opakovaně vracejí na hnízda svých předchozích úspěšných hnízdění, je vysoce pravděpodobné, že dalším důsledkem poranění a eliminace jednoho dospělého ptáka z místního páru čápů černých bude rovněž jejich neúspěšné hnízdění v letošním roce na uvedené lokalitě,“ upozorňuje Radek Drahný, tiskový mluvčí KRNAP.

Dalším příkladem ilegálního zabíjení ptáků je usmrcení volavky popelavé ve Vítkovicích v Krkonoších. Ta byla nalezena 21. dubna a příčinou jejího úmrtí bylo zastřelení. „V případě čápa černého Krkonoše přišly o zkušeného dospělého ptáka, který v minulých letech úspěšně rozšiřoval populaci tohoto zvláště chráněného druhu. V případě volavky se jedná o zabití ptáka ve volné přírodě ve zvláště chráněném území, respektive v jeho ochranném pásmu,“ říká k nálezům Radek Drahný .

Čáp černý  je chráněný ptačí druh v kategorii silně ohrožených, navíc jde o jeden z druhů, pro které byla v Krkonoších vyhlášena Ptačí oblast v rámci evropské soustavy Natura 2000. Krkonoše jsou v rámci české přírody jedním z důležitých území jeho výskytu. Na obou stranách hranice hnízdí zhruba 20 párů. Obecné druhové ochrany požívá i volavka popelavá, která navíc v Krkonoších hnízdí jen vzácně – na obou stranách hor hnízdí jen 4–6 párů.

Zdroj: TZ KRNAP, 10. 5. 2021 / Titulní foto: Till Niermann / CC BY-SA 3.0

 


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Recenze: Moje ptačí knížka
AVIFAUNA Publikováno 7.5.2021


Svenja Ernsten, Jana Walczyk: Moje ptačí knížka. Ptáci kolem nás od jara do zimy. Nakladatelství Kazda 2021. 37 stran. ISBN 978-80-7670-023-9

Knihu Svenji Ernsten s půvabnými ilustracemi Jany Walczyk vydalo v roce 2021 Nakladatelství KAZDA. Moje ptačí knížka přináší čtení pro zvídavé děti, které ví, že pozorovat ptáky je zábava. Najdou v ní mnoho zajímavostí ze světa malých opeřenců – dozví se, jak rozpoznat jednotlivé druhy, jak je pozorovat a krmit a co ptáci dělají v jednotlivých ročních obdobích. Svenja Ernsten se narodila v Berlíně. Vystudovala učitelství pro základní školy v Münsteru, kde posléze také vyučovala na základní škole. Dnes sama píše knížky pro děti, v nichž svým dvěma ratolestem vysvětluje svět kolem nás.

Knížka se jmenuje Moje ptačí knížka, vypadá docela hezky a v ní to vypadá docela hezky. Hlavně se mi líbilo, že uvnitř je napsáno, co je to za ptáky. Strašně se mi líbilo, že obrázky jsou velký a jsou dobře vidět. Nejvíc se mi líbí to, třeba ty obrázky, protože obrázky jsou vážně hezky zpracovaný. Obrázky jsou hezky namalovaný, taky se mi líbí, že si na obrázcích paní malířka dala záležet. Nejvíc se mi líbili ptáčci na krmítku.

Z knížky jsem se dozvěděla, že můžeme ptáčky pozorovat i na jiným místě než venku, třeba na balkonu nebo z okna. Naučila jsem se i nové ptáky, které jsem předtím neznala. Třeba stehlíka nebo brkoslava. Knížka vypráví že třeba o ptácích v létě, jak hnízdí, že se jim mění peří, třeba že konipas chodí podél břehů a hýbá ocáskem. Paní spisovatelka píše o ptácích, jak jedí, jak vypadají, co dělají. A někteří ptáci odlétají do teplých krajin, ale někteří nelétají daleko. To jsem také nevěděla. A někteří ptáci letí až do Afriky. Třeba čáp.

Chtěla bych, aby v knížce bylo víc stránek, abysme se o ptácích víc dozvěděli. Nebo by tam mohli připsat, že jsou i barevnější ptáčci, než který žijou u nás. A mohlo by tam být víc obrázků. Jedna knížka byla celá zaplněná skřítkama, chtěla bych, aby tahle knížka byla také víc plná ptáků. Docela se mi líbí, jak je knížka hubená, protože se dá líp unýst. Unesu ji jednou rukou. A když spadne, tak to málo bouchne.

Myslím, že knížka může být i pro mladší děti. Mamka ale dětem musí číst. Aby poznaly děti ptáčky, u obrázků je napsáno, co to je za ptáčka. Knížku jsem si četla hodně když byl večer, rozsvítila jsem si lampičku a když skončila pohádka a když jsem nemohla usnout, tak jsem si přečetla kousek knížky a tak jsem ji celou přečetla. Je to čtrnáctá knížka, kterou jsem celou přečetla. A je to první knížka celá o ptácích, kterou jsem četla.

 

Text: Karolína Kadavová, 8 let


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Zimní přikrmování mění migrační strategii a chování pěnic černohlavých 
AVIFAUNA Publikováno 3.5.2021


Obliba zahradních krmítek v Británii mění biologii pěnice černohlavé (Sylvia atricalilla), tažného druhu, který je však během zimních měsíců stále častěji pozorován v Británii a Irsku. Nový výzkum British Trust for Ornithology (BTO), Oxford University a Institutu Maxe Plancka, který byl aktuálně publikován v časopise Global Change Biology, poskytuje další důkazy o tom, jak lidé formují přírodní svět prostřednictvím jednoduchých změn v našich vlastních zahradách. Stále mírnější zimy a bohatý potravní zdroj pro ptáky na zahradách přiměly pěnice černohlavé k vytvoření nových migračních tras, změn v jejich chování a možná dokonce ke změně jejich anatomie.

Pěnice černohlavá je tradičním hnízdícím druhem v Británii a Irsku, zdejší ptáci migrovali na jih do zimoviště ve Středomoří. V posledních desetiletích pěnice rozšířily svá zimoviště na sever po celé Evropě a nyní se během zimních měsíců vyskytují v Británii a Irsku běžně. Je zajímavé, že tito zimující ptáci nepatří k britské hnízdící populaci. Zimující ptáci na Britských ostrovech a Irsku pochází z hnízdišť po celé Evropě, v nějkterých případech vzdálených až 2 000 km. Pěnice tak každoročně na podzim podnikají neobvyklou severozápadní migrační trasu (blíže ZDE).

Studie použila data z barevného kroužkování pěnic, více než 600 jednotlivých ptáků mělo na nohou jedinečnou kombinaci barevných kroužků, které mohhli lidé snadno pozorovat a nahlásit. Vzorek 32 ptáků byl také sledován pomocí geolokátorů – malých zařízení, která poskytují podrobnější informace o pohybu ptáků než samotné pozorování barevně značených pěnic. Data o pohybu kroužkovaných ptáků byla získávána od dobrovolných amatérských ornitologů BTO a kroužkovatelů. „Tato studie je fantastickým příkladem spolupráce, kde dobrovolníci BTO v rámci projektu Garden BirdWatchers ve spolupráci s kroužkovateli poskytují údaje, které umožňují podrobnější podklady pro vědecký výzkum porozumění vlivu lidských aktivit na nové adaptace migračního chování ptáků,“ říká Greg Conway, hlavní výzkumný ekolog BTO a spoluautor studie.

Výsledky ukázaly, do jaké míry je ekologie pěnic černohlavých formována lidskými aktivitami. Poskytování krmiva pro ptáky v zahradách během chladného počasí přispělo nejen k evolučním změnám v chování pěnic, protože velké množství ptáků v současnosti migruje na zimu do Británie a Irska, ale také změnilo chování ptáků na zimovištích.

Pěnice černohlavé zmující ve Středomoří se živí především ovocem, pohybují se po krajině a hledají další potravní zdroje, jakmile dojde k vyčerpání jejich stávajících potravních stanovišť. Naproti tomu pěnice zimující v britských a irských zahradách maji stabilní a předvídatelný přísun potravy. Výsledkem je, že se pohybují mnohem méně a jsou věrnější konkrétním zimovištím. „Zjištěné výrazné rozdíly v anatomii a fyziologii ptáků v závislosti na tom, v jaké míře byly pěnice vázány na přítomnost zahrad byly pro nás velkým překvapením. Dospělé pěnice, které navštěvovali zahrady, byly schopné přežít i s menším monžstvím tukové zásoby, protože měly k dispozici stálý potravní zdroj. Díky snížené hmotnosti jsou agilnější a pravděpodobně lépe uniknou před predátory,“ uvádí Benjamin Van Doren, který studii vedl v rámci doktorského výzkumu na katedře zoologie na Oxfordské univerzitě.

Britové a Irové dokáží zimující pěnice rychle vykrmit a jejich jarní migrace na hnízdiště je tak rychlejší (dorazí zpět asi o 10 dní dříve než jejich konkurenti). To je další výhoda  předvídatelného a stálého potravního zdroje. Vědci dokonce zjistili, že zahrady mohou ovlivňovat anatomii pěnic: ptáci v zahradách měli delší zobáky a více zaoblené konce křídel, což by mohlo souviset s jejich stravou a sedavým zimním životním stylem. V době, kdy se ptáci snaží přizpůsobit rychlým změnám životního prostředí vyvolaných lidskou činností, početnost pěnic černohlavých skutečně roste a schopnost tohoto druhu reagovat na změny by mohla vysvětlit proč.

Samice pěnice černohlavé. foto Jiří Liščák / http://www.jiriliscak.cz/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Marton Berntsen / CC BY-SA 3.0

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Poprvé byl v Česku odsouzen travič dravců. Rybníkář dostal podmínku za otrávení dvou orlů
AVIFAUNA Publikováno 29.4.2021


Přelomový rozsudek dnes padl u okresního soudu ve Strakonicích. Historicky poprvé byl v Česku někdo odsouzen za trávení divoce žijících ptáků. Soudce uznal muže vinným ve všech třech bodech obžaloby. Nepravomocný rozsudek je 2,5 roku odnětí svobody s odkladem na 3,5 roku. Místnímu rybničnímu hospodáři udělil soud podmínku za přechovávání nebezpečných látek a usmrcení dvou orlů mořských a dvou krkavců velkých. Podle spisu zakázané jedy nastražil v okolí rybníků, na nichž hospodaří. Vinu odmítá a odvolá se. U soudu svědčila psovodka České společnosti ornitologické Klára Hlubocká, která v terénu pátrá po otrávených návnadách a jejich obětech a podklady předává policii.

V březnu 2019 měl muž otrávit dva orly mořské a dva krkavce velké u Mečichova na Strakonicku. V květnu toho roku byla provedena domovní prohlídka u podezřelého a byly u něj nalezeny přípravky s karbofuranem a  endrinem. Z laboratorních analýz se  zjistilo, že orli byli otráveni karbofuranem a krkavci endrinem.

Dnes, 29. dubna 2021, byl muž uznán vinným ve všech třech bodech obžaloby – neoprávněné nakládání s volně žijícími zvířaty, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu a týrání zvířat.„Ten okruh nepřímých důkazů je natolik uzavřen a potvrzován navzájem, že bez důvodných pochybností uzavíráme, že to byl právě obžalovaný, který nastražil návnadu za účelem otrávení živočicha škodícího rybářství,“ shrnul Šustr, podle něhož musel obžalovaný vědět, že může návnadu pozřít orel nebo třeba vydra, což jsou chránění živočichové.

Rozhodnutí překvapilo státní zástupkyni Věru Smíškovou. Ta totiž nakonec navrhovala v některých bodech obžaloby, které se týkaly samotného usmrcení, zproštění pro nedostatek důkazů. „Pan předseda rozhodl a považuje ten okruh nepřímých důkazů za dostatečný a já mám radost. Je to důkaz toho, že policie odvedla dobrou práci,“ reagovala po vynesení rozsudku. Nesouhlasí naopak obhájce obviněného Milan Dočkal: „Státní zástupkyně ve dvou skutcích má za to, že nejsou nashromážděné důkazy pro odsouzení obžalovaného, byť nebrala obžalobu v tomto rozsahu zpět. Soud dospěl k rozhodnutí na základě domněnek. Mám za to, že to není procesně správný způsob. Ponechali jsme si lhůtu pro poradu s klientem, ale v tomhle rozsahu určitě padne odvolání.“

Česká společnost ornitologická má ptačí kriminalitu v hledáčku již od roku 2000. V roce 2017 zintenzivnila hledání otrávených návnad a jejich zvířecích obětí zřízením specializované terénní psí jednotky psovodky Kláry Hlubocké, která navštěvuje preventivně důležitá místa výskytu dravců, případně místa dřívějšího trávení. Kromě toho vyjíždí k případům na žádost policie či dalších institucí, případně na ohlášení občanů. „Ptačí kriminalitou se zabývám přes 20 let a teď jsem se konečně dočkal prvního odsouzeného traviče. Je to nesmírně důležitý signál pro ty, kdo neberou ochranu přírody vážně, že společnost má zájem ji chránit a má zájem si ochranu vynutit v případě potřeby i formou soudního rozhodnutí. Netěší nás, že má někdo problémy se soudy, ale příroda a životy ptáků jsou hodnotou, která za to stojí,“ říká ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Jen za rok 2020 ČSO zaznamenala 51 nelegálně zabitých ptáků, většinou šlo o otravy. Od roku 2017, kdy existuje terénní psí jednotka, ČSO zdokumentovala a předala policii 95 případů, jejichž obětmi se stalo více než 250 ptáků. Letos je to už 21 případů s 56 ptačími oběťmi. Traviči a pytláci k trávení zvířat nejčastěji používají zvláště brutální způsob usmrcení – nástrahu s nervovým jedem karbofuranem, po jehož požití zvíře umírá bolestivě v křečích, nemůže dýchat, bolestivě roztahuje křídla a svírá pařáty. Jed je nebezpečný a smrtelný i pro člověka.

Otrávení orli mořští. Foto archiv DESOP, Klatovsko 2021

Zdroj: TZ ĆSO 29. 4. 2021

https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/hospodar-soud-strakonice-otrava-karbofuran-orel-podminka.A210429_125520_budejovice-zpravy_khr

Titulní foto: Jack Seeds / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Racek tenkozobý podruhé v České republice
AVIFAUNA Publikováno 29.4.2021


Národní přírodní památka (NPP) Chropyňský rybník ve stejnojmenném městečku Chropyně na Kroměřížsku se ve víkendových dnech 24. a 25. dubna 2021 stala poněkud nečekaně místem s neobvykle vysokou koncentrací milovníků a pozorovatelů ptactva nebo-li birdwatcherů. V tomto konkrétním případě nebyla důvodem místní početná kolonie racků chechtavých (Chroicocephalus ridibundus) připravující se na společné hnízdění, ani kolorit místní avifauny – samice labutě zpěvné (Cygnus columbianus). Ta je mimochodem v těchto dnech hlasově taktéž velice výrazná a jen stěží přeslechnutelná. Ostatně její familiární pojmenování Zpěvanka nevzniklo jen tak náhodou a pravidelní návštěvníci této lokality nebo místní obyvatelé a tom vědí své. Co ale nebylo na první pohled tak viditelné a už vůbec ne nápadné, byl výskyt jednoho jediného a zcela konkrétního racka. Racka, který svou velikostí a celkovou vizáží až nápadně připomíná právě zde početného racka chechtavého. A proč to tito birdwatcheři podstupovali s takovým nadšením a odhodláním? A právě v těchto 2 dnech? Vysvětlení je sice velice jednoduché, i když zřejmě nebude pro neodbornou veřejnost okamžitě zcela jasné a srozumitelné. Onou pověstnou jehlou v kupce sena se totiž stal dospělý jedinec racka tenkozobého (Chroicocephalus genei) ve stavebním šatu.

Ne, tento racek zde nechce hnízdit, dostal se sem z jakéhosi neznámého důvodu, který žene mořské živočichy do vnitrozemí (blíže ZDE). Možná silná bouře směřující od moře do nitra Evropy, možná jen neobvyklá potulka počítající se ve stovkách kilometrů nebo jen ztráta orientace dovedla tohoto racka až sem, do Chropyně. Vždyť jeho nejbližší hnízdní areál se nachází na severu Itálie, na pobřeží Jaderského moře. Dalším stanovištěm tohoto druhu je i pobřeží jižní Francie či Španělska. Můžeme se s ním také potkat i na pobřeží Černého moře (vlastně zde žije nejčetnější populace tohoto racka na evropském kontinentu), ale opět se bavíme o místech odsud hodně, ale opravdu hodně vzdálených. Charakteristickým místem výskytu je zkrátka mořské pobřeží, ať již se slanou či brakickou vodou. To ale Chropyňský rybník rozhodně není. Je tedy zřejmé, že se zde musí jednat o mimořádně vzácného a neočekávaného ptačího zatoulance. Což ale neplatí jen pro samotný Chropyňský rybník, ale vlastně pro celé území České republiky. Racek tenkozobý je mimořádně vzácným zatoulancem v našich končinách. Vždyť do minulého víkendu byl tento druh oficiálně registrován v ČR jen jedinkrát, a to 11. 6. 2017 na rybnících u Hodonína. Jednodenní záznam, který navíc cca 2 roky unikal evidenci odborné Faunistické komisi při České společnosti ornitologické, která v rámci ČR eviduje a zaznamenává výskyt vzácných druhů ptáků, byl zpětně dohledán a publikován až poté, co už racek z lokality dávno zmizel. A nyní si představte, že tento druh je hlášen z hladiny Chropyňského rybníka jako aktuálně přítomný. Není proto divu, že se tato zpráva v rámci početné skupiny milovníků ptactva šířila rychlostí blesku. A že se také část z nich rozhodla nenechat si ujít příležitost a zažít osobní setkání s tímto druhem, aniž by za ním musela vycestovat stovky kilometrů za hranice našeho státu. Vždyť kdo ví, jak dlouho se racek zdrží. Zcela jistě ví, že se nachází mimo svůj obvyklý areál výskytu, takže se dá předpokládat, že brzy zase odletí (což také řada ptačích zatoulanců zastižených u nás také dělá). To už ale nic nemění na tom, že druhý oficiálně vedený záznam racka tenkozobého v ČR bude zřejmě spojován s NPP Chropyňský rybník. A s víkendovými dny 24. a 25. 4. A kdoví kolik z nás (kteří jsme tohoto racka tady pozorovali), ještě kdy v rámci svého života dostaneme podobnou šanci se s tímto druhem potkat kdekoliv na území ČR. Byla to zcela jistě výjimečná příležitost. A ta upřímná radost těch, kteří jej opravdu zahlédli či vyfotografovali.

Racek tenkozobý u Chropyně 24. 4. 2021. Foto Jiří Šafránek

Dospělý racek tenkozobý je, jak již bylo uvedeno, velikostně prakticky shodný s rackem chechtavým. V tomto jarním období se od něj ovšem odlišuje zcela bílou hlavou (není na ni žádná, ani sebemenší tmavá skvrnka), která je naopak typickým znakem ještě ne zcela dospělých racků chechtavých. A i těch je v těchto dnech na Chropyňském rybníce nemalý počet (minimálně několik desítek kusů), takže eventuální možná záměna je bez bližšího a detailnějšího pozorování docela jednoduchá a snadná. Determinace racka tenkozobého v terénu proto není úplně jednoduchá, a to ani přes to, že tento racek má trochu delší a štíhlejší zobák než zde několikrát zmiňovaný a v Chropyni početný racek chechtavý. Ostatně díky svému jemnému zobáku dostal tento racek české pojmenování racek tenkozobý. Je to skutečně velmi atraktivní a úhledný racek, který se nechová v kolonii ostatních racků nijak plaše a ostýchavě. Prostě plave a létá mezi nimi způsobem, který jej vůbec neodlišuje.

Racek tenkozobý v porovnání s racky chechtavými. Chropyně, 24. 4. 2021. Foto Jiří Šafránek

Racek tenkozobý byl poprvé zaregistrován na hladině NPP okolo 15:30 hod. v sobotu 24. 4. a zůstal zde až do setmění, kdy tu také pravděpodobně nocoval. Druhý den (tj. neděle 25. 4.) bych opět birdwatchery zaregistrován během dopoledních hodin. Nicméně od cca 13:00 hod. tohoto dne byl pozorován naposledy, jak se zvedá z hladiny a odlétá pryč. Od tohoto okamžiku (i přes pečlivou snahu dalších birdwatcherů) nebyl již v NPP Chropyňský rybník zaregistrován. Možná se opravdu v neděli krátce po poledni rozhodl, že se vrátí do areálu svého obvyklého výskytu. Nebo se jen tak dál bude toulat dalšími pro něj zřejmě neznámými lokalitami v ČR, možná zaletí i do některé ze sousedních zemí. Ale možná se zase vrátí a ještě nějaký čas stráví osamocen v místní kolonii racků chechtavých tady v Chropyni. Na tyto otázky zkrátka neumíme nyní odpovědět, musíme tomu dát trochu času. Ale ono vlastně je možná dobře, že všechno není dopředu čitelné a předvídatelné. To by zcela jistě takovéto překvapivé objevy ztratily výrazně ze svého kouzla a nádechu tajemna, jak je vůbec možné, že se toto vůbec ještě odehrává a že můžeme být i v dnešní době zaskočeni a překvapeni výskytem vzácného ptačího zatoulance. A to vše se právě o minulém víkendu odehrálo v Chropyni, malém městečku v okrese Kroměříž.

https://www.youtube.com/watch?v=TKnysYkyzbU

 

Text: Pavel Shromáždil / Titulní foto: Zeynel Cebeci / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Nadějná letošní sezóna pro orly skalní v ČR: hnízdí tři páry!
AVIFAUNA Publikováno 26.4.2021


Projekt „Návrat orla skalního do ČR“ od roku 2006 do tuzemské přírody vrací tohoto majestátního dravce. Orel skalní (Aquila chrysaetos) hnízdil ve všech horských i zalesněných nížinných oblastech českých zemí. Ještě v 19. století se pravidelně objevoval v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách a v Beskydech, ve 20. století však vlivem lidské činnosti z české přírody vymizel. Navrátil se do ní až v roce 2013, kdy se na Libavé vylíhlo první mládě ve volné přírodě po více než sto letech. Orli skalní jsou v rámci projektu pečlivě sledováni a jsou nadále činěny kroky k proaktické popdoře malé hnízdící populace.

Orel skalní. Foto Martin Mecnarowski / CC BY-SA 3.0

Ochranáři z ČSOP Nový Jičín hlásí z počátku dubna tohoto roku povzbudivou zprávu! „Podařilo se nám dohledat třetí pár orlů skalních a definitivně tak potvrdit, že v letošní hnízdní sezóně zahnízdily všechny tři  páry, které průběžně monitorujeme. Máme z toho nesmírnou radost, zvláště pak s ohledem na neúspěšnou loňskou sezónu, kdy se z různých důvodů nepovedlo vyvést zdárně ani jedno mládě. Ve všech případech jsme se orlům snažili zajistit ochranu hnízdních teritorií v souvislosti s nutným přerušením všech lesnických prací a dohodli jsme se na vyloučení dalších rušivých vlivů, které v minulosti způsobily nezdar v hnízdění. Ne vše jsme schopni samozřejmě vyloučit či ovlivnit, zvláště pak ne nepříznivé přírodní vlivy, nicméně všechna tři hnízda jsou velmi bezpečná a v místech, kde běžný turista nechodí nebo nesmí. V rámci možností a společně s lesním personálem se budeme snažit zajistit i průběžnou ostrahu lokalit. Mláďata by se měla líhnout v první polovině měsíce května,“ uvádějí ochránci přírody na svém webu.

V měsíci listopadu a prosinci 2020 se ochranáři soustředili na monitoring tří orlích párů, které dlouhodobě sledují a které tvoří základ nově vznikající populace tohoto druhu na území ČR. Jejich domovská teritoria na sebe přímo navazují, což dokládá úzké sociální vazby tohoto druhu majestátního dravce. Všechny exempláře se podařilo, s pomocí fotopastí nainstalovaných u krmišť, zdokumentovat a lze tak konstatovat, že orlí páry jsou v pořádku, v dobré kondici. Ke zdárné nastávající hnízdní sezóně pak potřebují jen klid a trochu toho štěstí. V roce 2020 také ochranáři zhotovili jednu umělou hnízdní podložku a v druhém případě jedno hnízdo zpevnili, aby bylo stabilní a v případě nepříznivého počasí se nesesunulo. Ve všech případech spolupracují se správci lesních pozemků dohodou o respektování klidu a vyloučení lesnických prací v blízkosti hnízd.

 

Zdroj: https://csopnj.cz/

Titulní foto: Dorothea Oldani / Unsplash.com


Číst dále
0