AVIFAUNA, Author at AVIFAUNA - Český online magazín o ptácích

Autor

AVIFAUNA

První adopce mláďat sýčka na Slovensku

AVIFAUNA Publikováno 29.6.2020

Početnost sýčka obecného (Athene noctua) na Slovensku klesá. Za poslední desetiletí se snížila minimálně o třetinu. I proto se na Slovensku rozbíhají aktivity na jeho záchranu. Nejnovějším úspěchem je adopce dvou mláďat do náhradních hnízd, která na Slovensku proběhla vůbec poprvé.

„Za hlavní příčinu dlouhodobého poklesu populace se považuje zánik lovišť – kosených a vypásaných travnatých porostů. Zemědělská družstva procházejí velkými změnami, mnohé areály pustnou a zarůstají buřinou, ve které má sýček jen pramalou šanci ulovit potravu. Při modernizaci budov se uzavírají podkroví, takže se významně snižuje nabídka míst k hnízdění. Když se k tomu připočte možná nepříznivá zima, intenzivní automobilová doprava a predace zejména kunou, sýček nemá šanci,“ říká Roman Slobodník z Ochrany dravcov na Slovensku.

Budka pro sýčky anglického typu. Foto archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Sýček si vlastní hnízdo nestaví, využívá dutin ve střešních konstrukcích a zdech apod. Tato místa jsou ale častěji přístupná pro predátory, popř. hrozí i vypadnutí mláďat. „V posledních letech instalujeme pro sýčka budky, speciálně upravené proti přístupu predátorů. Umožní i lepší kontrolu mláďat, jsou pro sovy bezpečnější a rovněž jsou vhodnější alternativou pro adopci. Sýček je ale specifická a svým způsobem tvrdohlavá sova. Do budek se mu moc nechce, a když, tak jen za účelem odpočinku či vytváření potravních zásob, hnízdění v budkách je u nás stále poměrně vzácné,“ říká Kristián Bacsa ze Státní ochrany přírody SR.

„Průlomovým prvkem se zdá být nový typ budek, podle vzoru z Anglie, v areálech družstev jsme jich umístili doposud šest. Zdá se, že tyto nové dřevěné konstrukce sýčky zaujaly. Zaznamenali jsme hnízdění v tomto typu budky v okrese Dunajská Streda a Trnava. Je to motivace do další práce a na podzim bychom na vhodných lokalitách po dohodě s družstvy určitě rádi pokračovali,“ dodává Kristián Bacsa.

Začátkem června se uskutečnila záchranná akce 6 mláďat, které rodičovský pár z neznámých příčin opustil. Dvě byla označená ornitologickým kroužkem a přidaná do jedné z nových budek k přibližně stejně starým sourozencům. Po vyvedení se mladí sýčci budou snažit usadit se v blízkosti lokality, kde byli odchovaní. Na okolní družstva proto přibudou další budky anglického typu. Počet budek vhodných pro sovy pálené a sýčky tak na Podunajsku překročí sedmdesátku. „Spolupráce se zemědělci je klíčová. Sýček a sova pálená obývají na západním slovensku pouze hospodářské objekty. Bezprostřední okolí družstev tvoří potravní biotop, důležití jsou hlodavci i hmyz, vázaný na pastviny. Samotní farmáři říkají, že sýčci a sovy pálené byli dříve v každé vsi a dnes jsou již velmi vzácní,“ doplňuje Slobodník.

Mládě sýčka obecného. Foto archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Zdroj: TZ Ochrana Dravcov na Slovensku, 17. 6. 2020

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/

Číst dále

Rozcestník

Mladí puštíci bělaví ze Zoo Ostrava posílí populaci v Rakousku

AVIFAUNA Publikováno 28.6.2020

Dnes (25. 6. 20200, pozn. red) byli ze Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava odvezeni čtyři mladí puštíci bělaví. V rámci repatriačního projektu, který probíhá ve Vídeňském lese, budou vypuštěni do přírody za účelem posílení divoké populace této druhé největší sovy Evropy.

Záchranný repatriační projekt pro puštíky bělavé „Habichtskauz Wiederansiedelung“ probíhá v oblasti Vídeňského lesa v Rakousku od roku 2009. Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích do volné přírody. Ostravská zoo je do projektu zapojena od roku 2014 a celkem už bezplatně poskytla 12 mladých puštíků (včetně těch letošních). Většina z nich byla vypuštěna do přírody, část jich zůstala v chovatelské základně projektu. Dnes odvezení jedinci (dva samci a dvě samice) by měli být vypuštěni všichni.

Situace volně žijících puštíků bělavých v Rakousku je jako na houpačce. Zatímco loňská sezóna byla zcela mimořádně úspěšná (bylo zjištěno 53 odchovaných mláďat), v roce 2018 se nepodařilo odchovat ani jedno mládě. V letošním roce se opakuje situace, která byla před dvěma lety – rakouští kolegové okroužkovali jedno jediné mládě. Početnost divoké populace je odrazem potravní nabídky a je to zcela normální jev. Kolísání v úspěšnosti hnízdění je pro puštíky bělavé typické. Jejich reprodukční strategie reaguje na taktéž kolísající početnost drobných hlodavců, kterými se živí. V letech, kdy je potravy málo, většina párů vůbec nezahnízdí, případně snášejí později a jejich snůšky jsou méně početné, než v letech na potravu bohatých. Příští rok by tedy měl být pro rakouské puštíky bělavé opět dobrý.

Převzato z webu ZOO Ostrava

Zbytek celého článku k přečtení: ZOO Ostrava

Foto: archiv ZOO Ostrava

Číst dále

Rozcestník

AOPK se bude starat o významné hnízdiště ptáků v Tovačově

AVIFAUNA Publikováno 28.6.2020

Sedm pozemků v katastrálním území Tovačova převedl bezúplatně Agentuře ochrany přírody a krajiny Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Přerově. Změna vlastníka zajistí mimo jiné i dohled nad významným hnízdištěm ptáků – pozemky se totiž nacházejí v centru Národní přírodní rezervace Zástudánčí a v Evropsky významné lokalitě Moravy Chropyňský luh. „Předmětem ochrany národní přírodní rezervace je zachovalý lužní les u neregulovaného toku Moravy a bohaté ptačí hnízdiště. Hodnota pozemků činí 376 830 korun a jejich výměra je 37 686 metrů čtverečních. Převodem je zajištěna řádná a odborná péče o národní přírodní rezervaci a zachování přirozeného ekosystému v lokalitě,“ vysvětlil Andrej Bančanský z oddělení komunikace Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Sedm pozemků na kterých se nachází koryto neregulovaného toku řeky Moravy, připadlo státu po druhé světové válce v rámci konfiskací. „Poslední institucí, která s pozemky podle katastru nemovitostí hospodařila, byl Místní národní výbor Lobodice,“ shrnul.

Vodní pozemky jsou součástí Národní přírodní rezervace Zástudánčí, o niž pečuje Správa CHKO Litovelské Pomoraví. „Díky předání pozemků Agentuře ochrany přírody a krajiny bude moci pokračovat v revitalizaci říčních systému, zajišťování ekologicky optimálních průtoků v tocích, výsadbě remízků a břehových porostů,“ upřesnil. Fakt, že se o lužní les s významným hnízdištěm ptáků budou starat odborníci, potěšil především ornitology. „V Zástudánčí bývalo velké hnízdiště volavek, ale občas se tu objevuje i orel mořský. Vždy je dobré, když se o tak vzácné území starají ti, kteří vědí jak s ním zacházet,“ řekl místopředseda Moravského ornitologického spolku v Přerově Jiří Šafránek.

Převzato z webu Přerovského deníku

Zbytek celého článku k přečtení: Přerovský deník

Foto: Lukáš Kadava

Číst dále

Nejnovější / Z domova / Zajímavosti

Jak vidí datel černý? A díky čemu?

AVIFAUNA Publikováno 27.6.2020

Gerard Gorman ve svém článku z roku 2011 popisuje řadu detailních pozorování datla černého (Dryocopus martius), u kterého ho překvapil tvar jejich zorničky. Ten většinou nebyl kruhovitý, ale měl tvar hrušky směřující užší částí dopředu, k zobáku. Nakonec vyšlo najevo, že nejde o tvar zorničky (ta má opravdu kruhovitý tvar), ale že je překryta souvislými tmavými skvrnami na duhovce tvořícími zmíněny tvar hrušky. Gerard se tomuto zajímavému jevu začal věnovat podrobněji, zkontroloval přes 100 fotografií datla černého, zmíněný útvar zjistil zhruba u 85% jedinců, a to nezávisle na stáří, pohlaví, populaci nebo určitém regionu. Řadu fotografií získal Gerard od jiných dvou druhů datlů, a zatímco se tato skvrna vyskytla velmi vzácně u datla indomalajského (Dryocopus javanensis), tak ani v jednom případě nebyla nalezena u datla chocholatého (D. pileatus). Nejasný zůstává zatím význam této skvrny, která navíc nebyla v tom rozsahu zjištěna u žádného jiného datla. Jasné je, že nejde o žádné postižení duhovky. Početný výskyt u velkého počtu zkoumaných jedinců datla černého naznačuje, že by mohlo jít o nějakou formu zvýhodnění jedince (přesnější vidění?), která byla takto postupně vyselektována. Výskyt dvou forem (tvarů) duhovky u téže populace může ukazovat na výskyt polymorfismu, který je dědičný – a bylo by hodně zajímavé zjistit, jestli tomu tak skutečně je. Vlastní funkce tohoto jevu je ale stále nejasná. V komentáři (G. Martin) k článku byl vysloven názor, že se zřejmě bud jednat o určitou formu vykazování „fitness“, tedy celkového stavu jedince, možná i o možnost identifikace jedince.

Datel černý. Zlín, květen 2020. Foto Milan Mrázek

U ústřičníka západního (Haematopus bachmani) signalizují rozdílné tmavé skvrny na duhovce rozdílná pohlaví, což ovšem jednoznačně není případ datla černého. Možné vysvětlení se objevilo až v poslední době: Gutiérrez-Expósito (2019) vysvětluje podobné nepravidelné černé skvrny na duhovce u perepelů (Turnix sp.) jako adaptaci na kontrastní světelné podmínky v hustých travinách a na volném prostranství. U datlů by tato adaptace dávala smysl právě při pohybu ve stromovém patře s kontrastními přechody intensity světla – tedy forma jakéhosi stínítka?

Na přiložených dvou snímcích datla černého je tento jev patrný u obou jedinců (Přerov, květen 2020 a Zlín, květen 2020). Velmi rádi uvítáme jakékoliv další snímky datla černého (prosíme přiložit datum a lokalitu) s viditelným detailem oka i případné nápady pokoušející se vysvětlit tento ojedinělý jev u ptáků.

Datel černý. Přerov, květen 2020. Foto Josef Chytil

Zdroj:

Cramp S. (ed.) 1985: The birds of the Western Palearctic. Vol. IV. Terns to Woodpeckers. Oxford Univ. Press, Oxford, New York.

Gorman G. (2011) Marks on the iris of the Black Woodpecker. British Birds 104: 95–96.

Gutiérrez-Expósito C. (2019) Asymmetric iris heterochromia in birds: the dark crescent of buttonquails. J. Orn. 160: 281–285.

Guzzetti B. M., Talbot S. L., Tessler D. F., Gill V. A. & Murphy E. C. (2008) Secrets in the eyes of Black Oystercatchers: a new sexing technique. J. Field Orn. 79: 215–22

Text: Josef Chytil a Gerard Gorman / Titulní foto: Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/

Číst dále

Rozcestník

Liberecká Zoo jako první na světě odchovala mládě orla ze zamraženého spermatu

AVIFAUNA Publikováno 25.6.2020

Obrovský chovatelský úspěch světového významu se podařil zoologické zahradě v Liberci. Jako prvním na světě se jejím chovatelům podařilo rozmnožit orla křiklavého pomocí inseminace zamraženým spermatem. Podle vedení zoo jde o důležitý okamžik pro záchranu nejen tohoto druhu orla, který byl v Česku téměř vyhuben, ale i dalších ohrožených druhů ptáků. „Metoda uchovávání spermatu v tekutém dusíku pro pozdější inseminaci dosud není u ptáků vůbec běžná, jde o výjimečnou věc. Obecně se používá jen u savců, tedy u lidí a hospodářských zvířat. Podle nás by to ale mohl být nástroj, jak uchovat genetickou stopu a variabilitu i u ptáků,“ říká Jan Hanel, kurátor expozice ptáků v liberecké zoo. Orlí mládě, k jehož odchovu bylo použito původně zamražené sperma, se vyklubalo na svět 8. června. Chovatelé už vědí, že jde o samce, a sledují, jak prospívá. „V současné době už ho krmí samice. Je totiž důležité zajistit vtištění toho konkrétního druhu dravce kvůli pozdějšímu zapojení do páru a kvůli tomu, aby se do budoucna rozmnožoval už přirozeně,“ upřesnil Hanel. Otcem mláděte, tedy dárcem spermatu, je orlí samec, původně pocházející z volné přírody. Protože v době růstu prodělal křivici a nebyl schopen létat, dostal se kvůli tomuto trvalému hendikepu do záchranné stanice a odtud v roce 2005 do liberecké zoo.

Tady chovatelé začali s dospělým orlem pracovat a díky jejich trpělivé péči se jim podařilo naučit dravce dobrovolně dávat sperma. Mělo to ale jeden podstatný zádrhel, který nakonec přispěl právě k tomu, že se chovatelé v zoo zaměřili na metodu zamrazování a následného rozmrazování spermatu. Orlí samec totiž dlouhodobě nebyl ve své pohlavní aktivitě se samicemi stejného druhu sladěný. „Sperma dával zpravidla o měsíc dříve, než samice snáší vejce, a časově se tak v reprodukční aktivitě míjeli. Proto se nám klasické oplodnění samic dlouhodobě příliš nedařilo a proto jsme se rozhodli zkoumat, zda si můžeme sperma dravce zamrazit a použít ho později,“ přiznal HaneL. Technologii zamrazování dravčího spermatu podle Hanela v zoo ladili posledních pět let, a to i ve spolupráci s chemikem Jiřím Mišíkem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a inseminátorem hospodářských zvířat Miroslavem Šlechtou. Společně museli například překonat problém s tím, že ptačí sperma reaguje na zmrazovací postupy jinak než sperma savců. „Ze začátku jsme zkoušeli postupy, které se aplikují u savců. To nefungovalo. Když jsme sperma rozmrazili, žádná spermie tam nežila,“ uvedl Hanel. „Došli jsme k tomu, že sperma musíme před zamrazením ředit speciálními roztoky. Zjednodušeně řečeno potřebujeme, aby se sperma napilo a spermie díky tomu při teplotě pod bodem nula nepopraskaly. To samé se musí hlídat, když se to rozmrazuje,“ popisuje šéf ptačího úseku v liberecké zoo. Chovatelé jsou teď podle něj schopni si sperma orla křiklavého či jiného dravce uchovat třeba dvacet let nebo déle pro případ, že by se populace orlů křiklavých ocitla na hraně vyhubení.

Převzato ze serveru Novinky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: novinky.cz

Foto: archiv ZOO Liberec

Číst dále

Média / Nejnovější / Z domova

Za bílými hvězdami slavíků modráčků na výsypku Pokrok

AVIFAUNA Publikováno 25.6.2020

V roce 2019 vydala Bílinská přírodovědná společnost pozoruhodnou, a zatím poněkud opomíjenou knihu, věnující se obsazování severočeské krajiny slavíkem modráčkem.

Tito drobní drozdovití pěvci žijí v obrovském areálu od Evropy, přes Asii na Kamčatku až po Aljašku. V České republice se v současné době vyskytují dva poddruhy slavíka modráčka. Charakteristickým rysem pro modráčky všech poddruhů, obou pohlaví i jejich letu schopných mláďat je rezavá báze rýdovacích per a jejich černohnědý koncový lem. Zatímco populace slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica) je omezena pouze na oblast Krkonoš a jeho početnost dlouhodobě klesá, početnost slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula) naopak od jeho prvního hnízdění v roce 1982 na Domažlicku stále narůstá a dochází k obsazování nových lokalit.

Kniha s názvem Pokrok s modráčkem autorského dua Martiny Hanzlíkové a Pavla Víta zachycuje na 160 stranách unikátní prostředí severočeských výsypek, vznikajících v souvislosti s těžbou hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Tato kniha vznikla na základě desetileté ornitologické práce autorů na výsypce Pokrok u Duchcova a popisuje nově vzniklé biotopy a jejich rychlou proměnu. Přitom se detailně se zaměřuje právě na atraktivní ptačí druh, pro který se severočeské výsypky staly oblíbeným hnízdním prostředím – na slavíka modráčka středoevropského. Biologie tohoto druhu je zde popsána na monografické úrovni.

Vydejte se za bílými hvězdami modráčků do pozoruhodné krajiny severočeských výsypek. Knihu lze objednat za 100,- na webových stránkách Bílinské přírodovědné společnosti (ZDE).

Text a titulní foto: Lukáš Kadava

Číst dále

Nejnovější / Z domova

Rákosník pokřovní opět v České republice

AVIFAUNA Publikováno 23.6.2020

Rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum) obývá oblast na severu od Pobaltí až po jezero Bajkal a na jih po střední Asii. Zimuje v Pákistánu, Indii, Nepálu a Barmě. Hnízdí v celé řadě biotopů keřovitého typu s podrostem bylin a v mladých lesích. V Evropě hnízdí v současnosti v Bělorusku, Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Polsku, Švédsku a Ukrajině s největšími populacemi v Rusku, Estonsku a Finsku. Ve vnitrozemí střední Evropy je doposud velmi vzácný a v České republice byl poprvé zjištěn v roce 2014 na Příbramsku (blíže ZDE). Od té doby byl u nás zjištěn pětkrát. Šestý záznam – a birdwatcherské hody – nastaly letos v od 15 června na Olomoucku. Shodou okolností byl druhý letošní rákosník pokřovní odchycen a kroužkován 17. 6. 2020 u Postupic na Benešovsku.

„Díky skvělému postřehu manželů Spáčilových a jejich ochotě se podělit s ostatními pozorovateli ptactva o výjimečný objev, jsme dostali příležitost k pozorování rákosníka pokřovního v Olomouci na Tabulovém vrchu,“ říká Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku.

Rákosník pokřovní intenzivně zpíval především ráno a to i několik hodin. Občas lovil potravu v porostech kopřiv a několikrát ho pronásledovali místní rákosníci zpěvní. „Na lokalitu jsme dorazili, nic netušíc, v nejméně vhodném čase – před polednem. Rákosník pokřovní nezpíval a to ani odpoledne. Naštěstí se krátce ozval z kopřiv a občas přeletěl mezi keři. V literatuře se píše, že často zpívá i v noci. Ve středu 17. června opět zase intenzivně zpíval od rána,“ popisuje Jiří Šafránek.

Za vzácným hostem se sjížděly na Olomoucko desítky birdwatcherů. Dokladová videa lze nalézt na Youtube kanále Moravského ornitologického spolku. V souvislosti se vzrůstajícím pozitivním trendem hnízdní početnosti stoupá i počet pozorování rákosníka pokřovního mimo areál jeho pravidelného rozšíření. Do budoucna je tak možné očekávat další záznamy i na našem území.

Rákosník pokřovní, Tabulový vrch, Olomoucko, 16.6. 2020. Foto Jarmila Kačírková

Zdroj: TZ Moravského ornitologického spolku, 19.6. 2020

http://oldcso.birdlife.cz/www.cso.cz/wpimages/other/sylvia51_7Mulacek.pdf

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jaroslav Zeman

Číst dále

Rozcestník

Překvapení pro vědce: Australský papoušek noční ve skutečnosti v noci téměř nevidí

AVIFAUNA Publikováno 22.6.2020

Australští vědci pravděpodobně odhalili příčinu, proč je papoušek noční kriticky ohrožený. Při podrobném zkoumání lebky ptáka, který byl nalezen sražený autem v roce 1990 a jeho mumifikované tělo bylo uloženo v Australském muzeu, totiž odhalili, že ačkoli jde o nočního ptáka, nemá oči vyvinuté pro život v noci. Podle studie, na které se podíleli vědci z Flindersovy univerzity, Queenslandské univerzity a Australského muzea, je zrak papouška nočního podobný papouškům, kteří jsou aktivní ve dne. A to přes to, že je aktivní především v noci či za svítání a soumraku. To mohlo přispět k rapidnímu úbytku jeho populace, protože je více zranitelný.

„Papoušci noční musí být v noci schopni pohybovat se – hledat potravu, vyhýbat se překážkám, uniknout dravcům,“ říká autorka studie, evoluční bioložka Vera Weisbeckerová z Flindersovy univerzity. Papoušek noční je vedle kakapa sovího jediným druhem papouška, který je aktivní v noci. Na rozdíl od kakapa je ale schopen letu, i když se mu za tmy vyhýbá a spíše pobíhá mezi rozsáhlými travinami. Přeletuje pouze za úsvitu a soumraku při hledání travních semen, jimiž se živí, upozorňuje web časopisu Forbes, který o studii vědců informoval mezi prvními. Vera Weisbeckerová serveru sdělila, že vědci u papouška nočního očekávali podobně vyvinutý zrak jako u sov nebo kakapa. „Zjistili jsme ale, že tomu tak není,“ uvedla.

Noční ptáci mívají oko složené z více tyčinek, které zvyšují citlivost na světlo. Řada nočních zvířat mí také neobvykle velké oči, což jim umožňuje zachytit co nejmenší detaily i při minimu světla. Například sovy využívají svůj vynikající zrak k lovu za tmy. U papoušků nočních je tomu ale jinak. Vědci provedli počítačovou tomografii neporušené lebky ptáka nalezeného v roce 1990 vedle silnice, kde jej zjevně srazilo auto, ale hlava zůstala nedotčena. Díky CT vyšetření mohli vědci vymodelovat endokast papouškova mozku a podrobněji prostudovat jeho zrakový systém. Po vytvoření 3D rekonstrukce mozku vědci tento porovnávali s příbuznými papoušky zemními a také stovkami dalších podobně velkých, ale přes den aktivních papoušků, jako jsou například neofémy.

Snímky odhalily, že oči papouška nočního byly podobně velké jako oči stejně velkých papoušků, ale obsahovaly menší optické nervy a laloky. „To naznačuje, že papoušek noční nemusí ve tmě dobře vidět – jeho zrak je sice pravděpodobně citlivý, ale za tmy špatně zaostřuje, takže nemusí odhalit překážky, jako jsou ploty, nebo dokonce o dravce,“ uvedla bioložka Aubrey Keirnanová. Vědci proto dospěli k závěru, že horší zrak papouškovi nočnímu brání v bezproblémovém pohybu v noci a nechrání ho před predátory, jako jsou psi dingo nebo nepůvodní lišky. Navíc vede ke kolizi s překážkami, jako jsou ploty pastvin dobytka. „Výsledky nás vedou k tomu, že v oblastech, kde byla prokázána přítomnost papoušků nočních, by mělo být prioritou odstranění nepoužívaných plotů,“ říká profesorka Wiesbeckerová.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: https://www.wikiwand.com/en/Night_parrot

Číst dále

Rozcestník

Monitoring strnada zahradního na Moravě v roce 2020

AVIFAUNA Publikováno 22.6.2020

V letošním roce byl Českým svazem ochránců přírody podpořen projekt naší společnosti – Mapování kriticky ohroženého strnada zahradního (Emberiza hortulana) na Moravě, který je součástí programu Ochrana biodiverzity 2020. Poslední podrobnější mapovaní druhu v České republice proběhlo naposledy v roce 2015, kdy na celém území bylo zjištěno pouze 75 až 100 zpívajících samců, přičemž stěžejní lokalita výskytu mimo mostecké výsypky byla právě na území zemědělské krajiny SV Moravy a Slezska.

Cílem projektu je zmapovat hnízdní výskyt jednoho z našich nejvzácnějších ptačích druhů na jeho recentních i historických lokalitách v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Doplňkově bude prováděn odchyt a kroužkování jedinců, jelikož existuje pouze minimum údajů o věrnosti druhu k danému prostředí, případně bude pořízena nahrávka hlasu. Za projekt zodpovídá Patrik Molitor, který se druhem ve Slezsku zabývá již 15 let. Od roku 2017 oblast navštěvuje také Ondřej Boháč se svými kolegy. Společné výsledky výrazně přispějí k objasnění celkového stavu populace v České republice a nastíní možnosti ochrany druhu minimálně v oblasti zemědělské krajiny zájmového území.

V této době míří terénní část projektu do své závěrečné fáze. Již nyní je však velmi pravděpodobné, že výsledky nedosáhnou hodnoty 36 zpívajících samců strnada zahradního, jak tomu bylo v roce 2015.

Převzato z webu Slezské ornitologické společnosti

Zbytek celého článku k přečtení: Slezská ornitologická společnost

Foto: Zeynel Cebeci / CC BY-SA 4.0

Předběžné výsledky 2020:

zjištěno celkem 5 obsazených lokalit (o 4 méně než loni)
14 -15 zp. M (+ – stejně jako loni)
min. 4 prokazatelně hnízdící páry
2 nově okroužkovaní samci
1 retrap z roku 2018 (na stejné lokalitě i 2019)

Opět letos ubylo lokalit se strnady, opět se ale zvýšila hustota na některých lokalitách (O. Boháč in litt.)

Číst dále

Nejnovější / Z domova

Přežijí koroptve na Zlínsku? Místní myslivci se snaží o jejich záchranu

AVIFAUNA Publikováno 21.6.2020

Od loňského srpna probíhá v okolí Drnovic na Zlínsku repatriace koroptve polní (Perdix perdix). Vzhledem k tomu, že místní populace čítala již pouze několik jedinců, místní Myslivecké sdružení Drnovice připravilo projekt k záchraně zdejší koroptví populace, který spočívá ve vypouštění uměle odchovaných jedinců a krajinotvorných změn, které odpovídají biotopovým nárokům koroptví.

„V naší honitbě se nacházelo jen několik jedinců, kteří byli sporadicky pozorováni v lokalitě Padělek. Proto jsme koroptve vypouštěli právě sem. Zdejší lokalita je pestrá, nachází se zde různá malá políčka, remízy, ovocné sady a pastviny. V roce 2019 jsme v této lokalitě vybudovali biopás o šířce 16 a délce 330m, který slouží nejen drobné zvěři, ale i ptákům. Pás je rozdělen na dvě poloviny – na nektarodárný, kde byla vysazena svazenka, hořčice, vojtěška, kmín, jetel, řepka a krmný pás s ovsem, prosem, kapustou, pohankou a slunečnicí. V příštím roce tento biopás plánujeme rozšířit o dalších 15 metrů a tím dále zvyšovat pestrost naší krajiny,“ říká Martin Húšť z MS Drnovice, který projekt realizuje.

Vypouštěcí (aklimatizační) voliéra u Drnovic na Zlínsku. Foto Martin Húšť

Se zvýšením heterogenity krajiny se poté myslivci pokoušejí o podporu zbylé populace pomocí vypuštěných koroptví. Jedinci pochází z chovu Martina Kříže na Brněnsku. Koroptve byly ve věku 10 týdnů umístěny do vypouštěcí (aklimatizační) voliéry v místě vypouštění. Voliéra měla podobné parametry jako odchovná voliéra umístěná v místě chovu Martina Kříže. Takto umístěná voliéra ve volné krajině byla překryta větvemi keřů a stromů. Po dvou týdnech byla voliéra nadzvednuta, aby mohly koroptve objevovat blízké okolí, ale zároveň se měly kam vrátit v případě potřeby úkrytu a potravy. I nadále jim tam totiž byla předkládána krmná směs. K tomu jim na lokalitě myslivci vytvořili několik pokládek větví keřů a stromů, které rozšiřují nabídku míst k úkrytu, a na vhodná místa umístili přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř. „V roce 2019 jsme vypustili 30 koroptví polních z nichž přežila zhruba polovina. V tomto roce se chystáme vypustit koroptví 60 a doufáme, že se jim bude dařit,“ doplňuje Martin Húšť.

V těchto aktivitách myslivci pokračují také díky podpoře obce Drnovice a p. Ing. Vlastislava Mudráka st. Činnost zdejších myslivců získala Finanční podporu 2020 v kampani Adoptuj koroptev, kterou vyhlašuje organizace NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA, z.s. v rámci projektu ČIŘIKÁNÍ, jehož hlavním cílem je podporovat biodiverzitu zemědělské krajiny s důrazem na záchranu koroptve polní. „Jednu z cest, jak podpořit současnou populaci koroptve polní u nás, vidíme ve zlepšování stavu zemědělské krajiny v kombinaci s vypouštěním dobře odchovaných koroptví. Významným rizikovým faktorem vyplývajícím z nízké početnosti populací je mimo jiné pokles genetické různorodosti v důsledku inbreedingu,“ říká Michal Zedek z organizace Naše společná krajina. Finanční prostředky na praktickou ochranu koroptví organizace získává od dárců. „Chceme vytvořit koroptvím nový domov a bezpečné prostředí pro vyvádění mláďat. Hledáme chovatele a myslivce, kteří pečují nejen o koroptev polní ale také o její biotop – zemědělskou krajinu,“ uzavírá Michal Zedek.