Jaro je v plném proudu a všude můžete vidět roztoužené ptačí samečky, jak okázale tokají a namlouvají si své budoucí partnerky. Ale o co nápadnější a složitější je ptačí tok, o to kratší a „odbytější“ bývá páření. Většina drobných ptáků se kopuluje jednu až dvě vteřiny a ani velcí opeřenci, jako dravci nebo hrabaví, na tom nebývají o moc lépe.
Navíc povětšinou samotný akt neprovází žádná velká předehra a v terénu je tak velmi těžké si ho všimnout. Zkrátka páření většiny běžných ptáků je nečekaný, bleskový a pokaždé skoro stejný akt. Vzpomeňte si, kolikrát jste viděli kopulovat sýkory, kosy nebo zvonky? Většina (i zkušených) birdwatcherů buď nikdy, nebo tak jednou, dvakrát. A téměř vždy úplně náhodou.
Páření kachny divoké. Foto David Říha
Výjimku mezi „sexuálně nenápadnými“ opeřenci tvoří kachny. Nejenže zjara předvádí krásný tok – druhově specifické pohyby hlavou i tělem, při kterých zdůrazňují svůj svatební šat. Ale ani jejich páření většinou neunikne naší pozornosti. A to nejen proto, že se odehrává na volné vodě….
Kachny jsou jedni z mála ptáků, kteří mají penis. Zatímco většina opeřenců se při páření pouze dotýká kloakou (v angličtině poeticky „cloacal kiss“), kačer svůj penis používá v zásadě stejně jako savci. Kachna pak má pochopitelně vagínu, oddělenou od vylučovacího ústrojí. A proč to všechno? Důvod je prostý-kachny se jako jediní ptáci páří přímo ve vodě (dokonce i potápky si vylezou na hnízdo) a při pouhém kontaktu kloak by se sperma odplavilo. „Savčí“ pohlavní orgány se tedy vyvinuly za účelem efektivnějšího oplodnění.
Kačerův penis je v klidovém stavu zcela ukrytý v těle, ale ve správnou chvíli ho umí rychle vytáhnout. Velmi rychle-při kopulaci svůj orgán doslova vystřelí během 1/3 sekundy. Ale snad nejpodivnější je tvar penisu. U mnoha druhů, včetně všudypřítomné kachny divoké, je spirálovitě stočený, celý jemně zoubkovaný a připomíná spíš vrtačku. Podobně zakroucená je i vagína samičky, akorát v opačném směru! Při pohledu na kachní genitálie je s podivem, že se vůbec úspěšně rozmnoží.
Nicméně jako všechno v přírodě, i tato „anomálie“ má svůj důvod. V tomto případě je tím důvodem dlouhý evoluční boj-a to v rámci druhu! Boj mezi samci a samicemi. Kačeři jsou totiž poměrně nekompromisní nápadníci a pokud některého z nich všechny samice odmítají, prostě nějakou znásilní.
Kačer kachny divoké. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/
Ale proč kachna divoká a některé další druhy válku pohlaví v rámci svého druhu, místo aby se v klidu a míru množily? Odpověď je složitá a nejspíš se skládá z několika faktorů, které v kombinaci zahájily tuto bizarní válku. Za prvé: kachny mají penis. A jakmile má samec penis, má při sexu fyzicky jaksi navrch (aktivně zasouvá), a je tudíž teoreticky možné samičku k aktu donutit. To ale samo o sobě nestačí. Penis má spousta živočichů a málokterý ho používá ke znásilnění. Na takové chování je nutný i určitý temperament a sociální dominance samečků – a to přesně je u kachen dobře viditelné. Samci se aktivně dvoří samicím, perou se o ně a předvádí. Opět se dostávají do role aktérů.
Tito aktéři si však pořád ještě mohou namluvit každý svoji samičku, a s ní někde v soukromí spořádaně kopulovat. Zlom nastává ve chvíli, kdy žádostiví kačeři svým počtem výrazně převýší potenciální partnerky. Neplatí to vždy a všude, ale takové průměrné kachní hejno většinou obsahuje znatelně více samců než samic. Patrně je to proto, že kachny se při sezení na vejcích a obraně mláďat (což se kačerů netýká) snáze stanou obětí predátorů. Každopádně je kachních samiček na jaře často nedostatek a napětí mezi kačery sílí.
Takže tu máme mnoho temperamentních, agresivních, penisem vyzbrojených kačerů a minimum samiček, které si mezi sebou musí nějak rozdělit. Je jasné, že zdaleka ne všichni se spárují. Ti zbylí se se svým osudem nesmíří – budou tokat dál, bojovat se zadanými samci, a pokud nic z toho nezabere, pokusí se některou ze samiček oplodnit násilím. A to přesně se u kachen děje.
Znásilnění se pak stává běžným, což ale pořád nevysvětluje bizarní tvary kachních genitálií. Spirálovitě stočený penis a nepravidelně zakroucená vagína přece všechno ještě komplikují. A o to právě jde! Tedy přinejmenším samičkám. Až na výjimky totiž mezi ptáky platí, že partnera (a otce svých dětí) si vybírá samička. A nezadaní kačeři při svých sexuálních útocích tento zákon brutálně porušují. V případě, že si páření vynutí single samec (kterého kachny nechtějí z nějakého dobrého důvodu), zplodí sice potomky, ale ti nejspíš budou méně životaschopní. Což samička, jejich matka, nechce. Tady proto nastává rozpor záměrů v rámci druhu. Kachny jsou radši, když si samy zvolí nejhezčího nápadníka a s ním mají silná a zdravá káčátka. Naproti tomu odmítaný kačer samozřejmě nechce „vyřadit“ své geny z oběhu a zoufale se snaží spářit, jak to jde. Pro něj je stále lepší, když během znásilnění zplodí pár neduživých potomků, než když se nerozmnoží vůbec.
Hromadné znásilnění samice kachny divoké. Foto David Říha
Lze tedy říct, že kachny do určité míry soupeří s „ošklivými“ kačery tak, jako dva konkurující si druhy. Jenže tyhle „dva druhy“ se spolu páří a evoluční adaptace tudíž musí vzniknout – a už jsme u toho – na genitáliích. Pro kachny začalo být výhodné mít dlouhé a složitě tvarované vagíny, protože do nich se násilníci nedostanou a tvrdě narazí (doslova). Pouze když je samička sama sexuálně vzrušená, uvolní svojí „past na penisy“ a umožní tak vyvolenému proniknout. Pokračování rodu má tedy pevně ve svých rukou.
Kačeři však nezůstávají pozadu a postupem času se u nich vyvinuly dlouhé a bizarně tvarované penisy. Neatraktivní samci s krátkým údem brzy vymřeli, ale ti lépe vybavení zůstávají v populaci nadále-a nemusí se ani nutně spárovat. Čím delší a zakroucenější penis, tím snáze totiž proniknou do odmítavé samice. Největšího rozměru tato válka pohlaví dosáhla u argentinské kachnice – samci mají penis dlouhý až čtyřicet centimetrů!
Nicméně i u nás je možné běžně pozorovat kachní znásilnění. Mezi poněkud „drsnější“ druhy v tomto směru patří i kachna divoká a samci se (často hromadně v jakémsi gangu) často snaží vynutit si páření. Pokud se samici podaří uniknout, roztoužení kačeři ji pak divoce honí za letu. Ano, je to ten typický obrázek na jarních rybnících, kdy se za kachnou žene několik nápadníků. V myslivecké mluvě se tomu říká „řadění“, ale výstižnější je asi anglické „raping fly“. Cíl této honičky je totiž jediný… Nejde o součást toku (jak se často uvádí), ale skutečně o sexuální přepadení. A netýká se to jen kachny divoké, snad ještě častěji se na samičky vrhají kopřivky a čírky modré. Naopak potápivé kachny se zdají být mnohem „klidnější“- nikdy jsem nepozoroval např. znásilnění poláků, a pokud vím, ani na internetu o tom není žádná zmínka.
Tak až příště půjdete kolem rybníka a uvidíte honící se skupinky kachen, pozorně se dívejte. Stojí to za to. Kachní deviace není sice zrovna ta „idealistická“ tvář přírody, ale zato velmi akční a silný zážitek. A neodmyslitelně patří k jaru na našich rybnících.
Výsledek…..rodinka kachen divokých. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/
Zdroj: https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0000418
https://royalsocietypublishing.org/doi/full/10.1098/rspb.2009.2139
https://www.abc.net.au/science/articles/2001/09/14/366856.htm
Text a titulní foto: David Říha
V předchozích týdnech se k pandemii prostřednictvím médií vyjádřil téměř každý. Prostor ale dosud nedostali luňáci červení, dravci v krajině Velké Británie stále dost vzácní. Co nám sdělují? Třeba to, že naše pojetí ochrany přírody neroste vždy z úplně solidních základů a utlumení ekonomiky v důsledku pandemie jim zrovna neprospělo. Píše o tom Conversation. Kde začít? Jak jinak než u pozitivních zpráv. V Británii se totiž v posledních týdnech, kvůli omezení volného pohybu osob, karanténám a dalším proti-koronavirovým opatřením, výrazně méně jezdilo auty. V zemi, která disponuje 420 000 kilometry silniční sítě, je to opravdu znát. Silnice tu sice pokrývají „jen“ 0,9 % rozlohy souše, ale provoz na nich přímo působí na pětinu zdejších ekosystémů. Takže když doprava poklesla o 73 %, zhruba o polovinu se snížil i počet srážek aut se zvířaty na silnicích. Radost z toho mohou mít například ježci, kterých tu ročně pod koly vozů zahyne kolem jednoho statisíce. Ale třeba zrovna luňáky červené to pěkně štve. Proč?
