May 24, 2025
Autor

AVIFAUNA



Rozcestník
Birdwatching za hranou zákona?
AVIFAUNA Publikováno 18.2.2021


Koronavirová opatření neporušují jen lidé, kteří mermomocí chtějí na párty či do restaurace. Britská policie musela zasahovat poté, co Brit Chris Biddle zveřejnil na sociálních sítích fotku ptáka, kterého v Británii viděli naposledy v roce 1988. Na místo jeho výskytu se totiž začali sjíždět vášniví ornitologové a policie už pět z nich musela za porušení opatření pokutovat.

Na počátku stojí zdánlivě nevinná fotka ptáčka ze zahrady, kterou Chris Biddle žijící v Exmouthu v Devonu umístil na Twitter. Objev však způsobil rozruch mezi nadšenými ornitology, na fotografii totiž byl drozdec mnohohlasý (Mimus polyglottos), anglicky nazývaný Northern Mockingbird. Podle všeho jde o teprve třetí pozorování tohoto pěvce na britských ostrovech, jinak se totiž vyskytuje na severoamerickém kontinentu. Předtím byl v Británii spatřen v letech 1982 a 1988.

Není tedy divu, že se do oblasti začali sjíždět ornitologové, což znamenalo poplach pro devonskou policii. V rámci protikoronavirových opatření se totiž Britové nemohou pohybovat mimo oblast svého bydliště, pokud k tomu nemají vážný důvod, a tím bohužel drozdec není. „Bylo nahlášeno množství osob, podezřelých, že cestují ze své oblasti, jak se pokoušejí vyfotit vzácného ptáka, který byl předtím spatřen na zahradě,“ uvedla ve svém prohlášení devonská policie s tím, že musela pokutovat pět lidí. Výši pokuty policie neuvedla. Drozdec mnohohlasý žije kromě území USA a Kanady rovněž v Severním Mexiku, na Bahamách či Kajmanských ostrovech a pozorován byl rovněž v Andách. V USA se těší velké oblibě a státy Arkansas, Florida, Mississippi, Tennessee a Texas ho považují za svého státního ptáka.

Převzato ze serveru Novinky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz

Foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 3.0

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Návrh poslance Kotta (ANO) na omezení druhové ochrany znamená hrozbu pro chráněné druhy ptáků
AVIFAUNA Publikováno 18.2.2021


Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny při projednávání tzv. invazní novely zákona o ochraně přírody a krajiny 17. 2. 2021 schválil  návrh poslance Josefa Kotta (ANO) na zrušení ochrany silně ohrožených druhů živočichů při zemědělském, lesnickém a vodním hospodaření. Pokud by byl návrh skutečně začleněn do invazní novely, znamenalo by to, že zemědělci, lesníci a vodohospodáři nemusí brát ohledy na druhy, jako je například čáp černý, ledňáček říční, křepelka polní, skřivan lesní, chřástal polní a mnoho dalších, a to ani při jejich hnízdění či vyvádění mláďat. Ohrožena je i celá řada druhů rostlin a dalších živočichů.

„Je neuvěřitelné, že v době, kdy celá společnost cítí naši zranitelnost a sepětí s přírodou, může parlamentním výborem projít návrh na další radikální omezení ochrany ohrožených druhů. Slušným hospodářům návrh poslance Kotta nepomůže, protože ohledy na živočichy a rostliny v krajině berou sami od sebe. Těm nezodpovědným by umožnil další bezohledné drancování přírody. Pro citlivé a málo početné druhy, jako je čáp černý, je ochrana každého hnízda naprosto zásadní. A pro silně ubývající druhy, jako je chřástal polní, by omezení ochrany hnízdišť mohlo znamenat pomyslný hřebíček do rakve. Doufám, že poslanecká sněmovna jako celek bude mít víc rozumu než zemědělský výbor,” komentuje návrh ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Poslanci v Zemědělském výboru a Výboru pro životní prostředí naštěstí zamítli další škodlivý návrh poslanců Jana Zahradníka a Petra Bendla (oba ODS) na zrušení předkupního práva státu k pozemkům v národních parcích, národních přírodních rezervacích či pozemcích související s jeskyněmi, který by usnadnil spekulace s pozemky a další zástavbu v těchto v nejcennějších chráněných územích. Naopak dobré návrhy na posílení pravomocí stráže přírody a umožňující zákaz používání ohňostrojů a pyrotechniky v chráněných území z pera Evy Fialové (ANO) členové a členky Výboru pro životní prostředí schválili.”

„Doufám, že Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh zamítne. V opačném případě bychom se brzy dočkali toho, že se silně ohrožené druhy v lepším případě přesunou do kategorie kriticky ohrožené, v tom horším vyhynou úplně. Většina z nich je totiž ohrožena právě proto, že jim současný běžný způsob hospodaření vadí,” říká Karel Kříž z Českého svazu ochránců přírody. Neziskové organizace budou další jednání Parlamentu ČR o invazní novele sledovat a pokusí se přesvědčit poslance, aby odmítli návrhy ohrožující naši přírodu včetně vzácných druhů.

Čáp černý. Foto Lukáš Kadava

Zdroj: TZ ČSO, ČSOP, Hnutí Duha, 17. 2. 2021 / Titulní foto: Hans Illich-Edlinger / Unsplash. com


Číst dále
0


Rozcestník
Výsledky sčítání ptáků na krmítkách v lednu 2021 jsou známé
AVIFAUNA Publikováno 16.2.2021


Přes půl milionu ptáků pozorovali během druhého lednového víkendu dobrovolníci po celé republice na svých krmítkách a zahradách. Do Ptačí hodinky, kterou už potřetí pořádala Česká společnost ornitologická (ČSO), se zapojilo 27 tisíc lidí, což je o 6 tisíc víc než loni. Pomocí dlouhodobého projektu občanské vědy ornitologové ve spolupráci s velkým množstvím dobrovolníků zjistí, kteří ptáci u nás v zimě ubývají či přibývají. Sýkora koňadra si ve třetím ročníku upevnila pozici na pomyslném trůnu. Statistiky už potřetí s přehledem ovládla. „Žádný jiný pták nelétal na krmítko častěji než sýkora koňadra. Zaznamenali jsme ji na 85 % krmítek. Na druhém místě, s výskytem na 66 % krmítek, byla sýkora modřinka,“ říká koordinátorka Ptačí hodinky Alena Skálová.

Oficiální výsledky včetně možnosti filtrování krajů a okresů jsou k dispozici na webu https://ptacihodinka.birdlife.cz/vysledky-2021/. Skokanem roku byl čížek lesní, který se vyhoupl z loňského čtyřiadvacátého místa na deváté. „Letošní zima je na čížky opravdu bohatá, a to nejenom u nás. Více čížků pozorovali také účastníci sčítání v Rakousku a Bavorsku, které probíhalo ve stejný termín jako česká Ptačí hodinka. Během ní čížci přilétli na 14 % krmítek, loni to byla necelá 3 %. Důvod je ten, že velká hejna čížků ze severu zaletují zimovat do střední Evropy v nepravidelných intervalech,“ vysvětluje Skálová. Více jsme letos zaznamenali také například kosů černých. „Kosi v roce 2020 přilétli na 50 % krmítek, letos jsme je viděli na 57 % krmítek,“ dodává Skálová.

Třetího ročníku sčítání ptáků na krmítkách od 8. do 10. ledna se zúčastnilo 27 tisíc lidí z celé republiky, kteří pozorovali 538 tisíc ptáků. Ptačí hodinka tak poprvé překonala hranici půl milionu spatřených opeřenců. „Díky velkému množství dat od dobrovolníků zjistíme v horizontu několika let, jací ptáci ubývají a přibývají. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se situace vyvine v příštím roce. Každopádně na příkladu čížků i kosů vidíme, proč je důležité sčítat několik let po sobě – jen tak zjistíme, jestli se jedná o krátkodobé výkyvy nebo skutečně dochází k dlouhodobým změnám,“ vysvětluje Skálová. Připomíná, že podle metodiky museli pozorovatelé na místě setrvat hodinu a zaznamenat vždy nejvyšší počet současně pozorovaných jedinců každého druhu. „Stejně jako loni  viděla polovina účastníků na svém krmítku 6 a více druhů  ptáků. Nejvíce ptačích druhů (45) během své Ptačí hodinky zaznamenal účastník  z Opatovce na Svitavsku. V průměru během jedné hodiny přiletělo téměř 29 opeřenců,“ říká Skálová.

Převzato z webu České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Josef Čmel


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Hnízdění husice nilské v zimě na Olomoucku
AVIFAUNA Publikováno 15.2.2021


Husice nilská (Alopochen aegyptiacus)  patří v posledních několika desetiletích k ptačím druhům, které prudce mění svůj hnízdní areál. Z původně uměle vysazených ptáků v Anglii došlo k vytvoření samostatné populace ve volné přírodě, která mění osazenstvo vodních druhů ptáků na rybnících či jiných vodních nádržích v řadě evropských zemí. Také v České republice se jedná o již pravidelně hnízdící druh, poprvé byla zjištěna v roce 1979 a první hnízdění v roce 2008. V současné době hnízdí v ČR desítky párů a šíření není stále ukončeno, husice každoročně obsazují nové lokality (např. ZDE a ZDE).

Hnízdění husic zahrnuje poměrně široké období v průběhu roku. Přestože většina pozorování rodinek s mláďaty  spadá do období od 2. dekády dubna do 2. dekády srpna (92 % ), jsou občasně zjišťovány páry vodící mláďata i mimo tuto dobu:  např. 28. 3. 2016 samice vodila tři mláďata ve štěrkovně Mžikovec u Antošovic na Ostravsku. Poměrně pozdě byly zaznamenány tři nové rodinky s mláďaty ještě v říjnu. Rodinka byla pozorována 6. 12. 2014 v Duchcově na rybníku Barbora v Ústeckém kraji (jednalo se o druhé hnízdění), přičemž pár vodil 5 mláďat.

Husice nilská s mláďaty. Majetín, 11. 2. 2021. Foto Jarmila Kačírková

Aktuálně jeden pár husic nilských vodí mláďata v těchto mrazivých dnech na rybníce v Majetíně na střední Moravě. Průměrná teplota v lednu 2021 byla na Olomoucku 0,2°C. V polovině února klesly noční teploty až k – 14°C. „Pravděpodobně mohlo mít na výjimečně pozdní hnízdění vliv poměrně teplé počasí v prosinci. Jde o nejčasnější hnízdění tohoto druhu v České republice,“ říká Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku

„Na střední Moravě hnízdí od roku 2013, kdy měly dvě mláďata na Hradeckém rybníku v Tovačově na Olomoucku. V následujícím roce se husice přesunuly na štěrkovnu v Krčmani – v září 2015 rodina s 8 mláďaty, v roce 2016 vyvedeno 9 mláďat a zároveň 2016 husice na rybníku v Majetíně poprvé vyvedly 4 mláďata. V následujících letech pravidelně odchovávaly mláďata, ale pokud vím, tak nikdy tak brzy jako letos. Jejich letošní hnízdění je zcela výjimečné termínem vylíhnutí mláďat. Poprvé byla pozorována již 30. ledna 2021 a bylo jich jedenáct, 13 . února měly sedm a počet voděných mláďat klesá patrně kvůli extrémním mrazům a nedostatku přirozené potravy,“ říká Jarmila Kačírková z Moravského ornitologického spolku, která zimní hnízdění husic dokumentuje.  Na této lokalitě hnízdily husice v sezóně 2020, kdy bylo 12. 6. pozorováno 11 mláďat a 23. 6. 2020 tři mláďata. U zimního hnízdění předpokládají ornitologové zasednutí samice na snůšku přelomu prosince 2020 a ledna 2021, jde tak patrně o druhé hnízdění.

Na zimu odlétají husice na jih Evropy, kde naleznou dostatek vhodné potravy. Jejich zimování se u nás stává stále více běžnějším jevem (např. ZDE). Jaké vnější okolnosti je však přinutí zahnízdit i uprostřed zimy, není zatím zcela jasné a v našich podmínkách jde doposud o výjimečnou událost. Zajímavé rovněž bude sledovat míru přežití mláďat.

Zdroj: TZ MOS ČSO 14. 2. 2021

https://www.birdlife.cz/wp-content/uploads/2017/12/Sylvia53_2Jaska.pdf

https://www.chmi.cz/

https://www.birds.cz/avif/

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto a video: Jarmila Kačírková, Olomoucko, 11. 2. 2021


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Klimatická změna zkracuje slavíkům křídla
AVIFAUNA Publikováno 13.2.2021


Hnízdní areál slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), se rozprostírá v Evropě a části Asie, na zimu slavící migrují do subsaharské Afriky. Nová studie publikovaná v časopise The Auk: Ornithological Advances naznačuje, že přirozený výběr, jehož původcem je v tomto případě pravděpodobně změna klimatu, způsobuje, že se u těchto nenápadných dálkových migrantů vyvinou kratší křídla, což by mohlo snížit pravděpodobnost, že přežijí svoji každoroční migraci.

Carolina Remacha a Javier Pérez-Tris a jejich kolegové z University of Madrid analyzovali dvacetileté údaje o variacích tvaru křídla a rovněž míru přežití u dvou populací slavíků ze středního Španělska. Zjistili, že průměrná délka křídla slavíků v poměru k velikosti jejich těla se za poslední dvě desetiletí snížila a pro migraci se stala méně optimální. Je tak méně pravděpodobné, že se ptáci s kratšími křídly úspěšně vrátí do svých hnízdišť po první zpáteční cestě z Afriky. Avšak pokud tato změna délky křídla negativně ovlivňuje přežití jedince, co ji řídí?

Hypotéza „balíčku migračních genů“ předpovídá, že adaptace souvisejících s migrací – včetně dlouhého rozpětí křídel, stejně tak vyšší rychlosti metabolismu v klidovém stavu, ovládá sada genů, které jsou vzájemně propojené, takže selektivní tlaky na jednu vlastnost ovlivňují i ​​ostatní. V posledních desetiletích se čas příchodu jara ve středním Španělsku posunul dopředu, letní sucha se stávají delšími a intenzivnějšími, takže slavíci mají kratší dobu k tomu, aby mohli odchovat svá mláďata. To znamená, že nejúspěšnějšími ptáky se mohou stát ti, kteří snášejí menší vejce, což může zkrátit péči k péči o mláďata. A pokud přirozený výběr upřednostňuje menší vejce, může současně vytlačit slavíky z optimálního „balíčku migračních genů“.

Přirozený výběr velikosti vajec, který ve výsledku neúmyslně vede ke kratším křídlům, která snižují možnost přežití jedince, je příkladem „maladaptace“, kdy přizpůsobení organismů na měnící se podmínky působí pro organismus více škody, než užitku. „Existuje řada důkazů o tom, že změna klimatu má na stěhovavé ptáky vliv, protože v posledních několika desetiletích mění jejich data příletu, snůšky a jejich fyzické vlastnosti. Máme-li plně porozumět tomu, jak se populace ptáků přizpůsobují novému prostředí, abychom jim pomohli čelit výzvám rychle se měnícího světa, je důležité znát potenciální problémy maladaptivních změn,“ říká hlavní autorka studie Carolina Remacha.

Zdroj: https://phys.org/news/2020-04-climate-migration-harder-shortening-nightingales.html

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Dagmar Stříbrná / Video: Lukáš Pich


Číst dále
0


Rozcestník
Odlesňování ohrožuje třetinu druhů papoušků
AVIFAUNA Publikováno 11.2.2021


Odlesňování a intenzivní zemědělství představují největší hrozbu pro ty druhy papoušků, které čelí bezprostřednímu riziku vyhubení. Současné rezervace na jejich ochranu nestačí, protože se překrývají pouze s 10 procenty plochy biotopů, které papoušci celosvětově obývají. Vyplývá to ze společné studie Australské národní univerzity a Národní univerzity Córdoba v Argentině. Vyhubení hrozí téměř třetině ze čtyř stovek existujících druhů papoušků, nejohroženější jsou pak ptáci z tropického podnebného pásu. Vědci se shodli, že pro jejich ochranu je klíčové zajistit rozšíření rezervací v severovýchodních Andách a jihovýchodní Austrálii. Důležité je především ochránit lesy, protože 70 procent papoušků je závislých právě na lesech.

Studie, jejíž závěry autoři zveřejnili v časopise Global Change Biology, se zabývala účinností ochrany papoušků v existujících rezervacích. Využili přitom mapy rozšíření jednotlivých druhů, stav jejich hrožení podle Červené knihy IUCN, informací o populačních trendech a míru závislosti jednotlivých druhů na lesích. Z analýzy vyšly čtyři základní geografické oblasti, kde je nutné posílit ochranu papoušků: kromě dvou výše jmenovaných také východní povodí Amazonky a ostrov Nová Guinea. Nejzásadnější by však měla být ochrana papoušků v severovýchodních Andách v Jižní Americe a v jihovýchodní Austrálii, kde se vyskytují nejvíce ohrožené druhy jako je ara červenouchý, ara kaninda, neoféma oranžovobřichá nebo latam vlaštovčí (všechny jsou vedeny jako kriticky ohrožené).

„Současná situace v těchto oblastech je zneklidňující,“ varují vědci. „Během posledních desetiletí jsme zaznamenali vysokou míru odlesňování a papoušci nemají dobré vyhlídky do budoucna ani s ohledem na problematickou politiku ochrany přírody.“ Studie také obsahuje globální analýzu očekávané těžby dřeva v klíčových oblastech a předpovídá, že severozápadní Amazonie a západní Nová Guinea budou do roku 2050 trpět vysokou mírou odlesňování. Řešením by bylo rozšíření stávajících a zakládání nových rezervací, protože nynější chráněná území pro zachování ohrožených druhů nestačí. Řada rezervací navíc vznikla bez posouzení druhového rozšíření nebo ekologických potřeb konkrétních skupin zvířat nebo rostlin.

„Dále se nám podařilo prokázat, že nejohroženější skupina papoušků má nejmenší zastoupení v chráněných územích, a to jak z globálního hlediska, tak také lokálně v jednotlivých regionech,“ uvedl spoluautor studie Javier Nori, ekolog působící na Národní univerzitě v Córdobě. „Je to další důkaz toho, že současná chráněná území postrádají účinnost při zachovávání globální rozmanitosti ptačích druhů.“ Současná taxonomie uznává 398 druhů papoušků, z toho 18 je podle Červené knihy IUCN kriticky ohrožených, 39 ohrožených a 55 zranitelných. „Papoušci patří mezi nejohroženější ptačí řády s vyšším rizikem vyhynutí oproti jiným srovnatelným skupinám ptáků,“ upozorňuje George Olah z Australské národní univerzity.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: J. J. Harrison /CC BY 3.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Hnízdění sovy pálené na stromě v Polsku
AVIFAUNA Publikováno 11.2.2021


Sova pálená (Tyto alba) je druh spojený s lidskými sídly. Vyskytuje se hlavně v zemědělské krajině, ale také ve městech. V Polsku se jeho populace odhaduje na 1000-1500 párů, avšak zdá se, že skutečná početnost může být vyšší. Výzkum organizace Stowarzyszenie Ochrony Sów (Owl Conservation Association), zejména v západním Polsku, jakož i údaje z Atlasu sov Polska a monitoring sov zemědělské krajiny naznačují, že její populace může být početnější. Tento druh je samozřejmě silně závislý na hlodavcích a v závislosti na jejich počtu populace sovy pálené silně kolísá. Sova pálená hnízdí především v budovách, důležitým faktorem je jejich dostupnost. Osidluje zejména věže a podkroví kostelů, hospodářské budovy, stodoly apod. V sezóně 2020 bylo nalezeno stromové hnízdo. Jedná se o první takový případ v Polsku.

V okolí Lodže v červenci až září 2020 pozoroval Sławomir Wasiak v červenci ve stromové dutině ve výšce přibližně 4–5 metrů sovu pálenou s 5 mláďaty. Předtím sovy pálené hnízdily v nedalekém kostele, ale ptáci z neznámých důvodů přišli potomstvo. poté sovy zahnízdily v dutině stromu a tentokrát úspěšně své potomky vyvedli. „Dosud jsme na hnízdění ve stromech pouze usuzovali, avšak bez prokázaného hnízdění. V roce 2019 se v údolí Warta v provincii Lubuski se jeden dospělý jedinec často zdržoval poblíž dutiny ve vrbě.  V sezóně 2020 v Miechowském okrese v Malopolském vojvodství byl pozorován pár dospělých sov pálené, zaletující do dutiny ve vrbě. Kontrola dutiny však odhalila pouze peří a vývržky,“ říká Sławek Rubacha z organizace Stowarzyszenie Ochrony Sów.

Jak neobvyklé je hnízdění ve stromové dutině, dokazuje i skutečnost, že Paul Kollibay ve své knize Die Vogel der Preussischen Provinz Schlesien z roku 1906 napsal: „Sova pálená si jako hnízdiště stromovou dutinu vybere pouze velmi zřídka“. Zdali však autor znal konkrétní případy stromových hnízdění, nebo šlo jen o obecný výrok o možnosti takového hnízdění, se již nedozvíme. Ani v dalších publikacích až do současnosti nejsou v Polsku o hnízdění sovy pálené na stromě žádné zmínky. „Lze tedy s jistotou říci, že se jedná o první případ úspěšného hnízdění sovy pálené v dutině stromu v Polsku,“ říká Sławek Rubacha.

V jiných evropských zemích patří případy hnízdění sovy pálené v dutinách stromů k častějším. Skály a stromy byly původním hnízdištěm sov. Ve Velké Británii v minulém století představovala stromová hnízda až 43% z 915 registrovaných hnízd. Hnízda sov na stromech byla nalezena také v jiných zemích, v Nizozemí a Německu. Velmi vzácně hnízdí ve stromech i v České republice: v letech 1940 – 2007 bylo zjištěno 14 případů.

Odrostlá mláďata sovy pálené ve stromovém hnízdě v okolí Lodže, Polsko 2020. Foto Krzysztof Kijanowski

Zdroj: http://sowy.sos.pl/2020/11/leg-plomykowek-tyto-alba-w-dziupli/

http://www.tyto.cz/media/publikace/10-hnizdiste-a-stanoviste-sovy-palene.pdf

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Meg Jerrard / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
Rehek zahradní – mistr imitací ptačího zpěvu
AVIFAUNA Publikováno 9.2.2021


Ptačí zpěv je velmi důležitým nástrojem komunikace u ptáků, zejména u pěvců. Pomáhá samcům vymezit teritorium a slouží také k přilákání partnera v období páření. Ptačí samečci se učí nové motivy zpěvu a tím se podle ornitologů stávají pro samičky atraktivnější. Ptáci melodie i „kradou“ – některé druhy mají schopnost napodobovat například zvuk zvonění mobilních telefonů, poplašná zařízení, troubení aut, motorové pily a podobně (psali jsme ZDE). Nebo imitují zpěv jiných druhů ptáků.

Některé druhy ptáků jsou díky svým imitátorským schopnostem skutečně proslulí, patří mezi ně např. špaček obecný (Sturnus vulgaris) či drozd zpěvný (Turdus philomelos) v Evropě, severoamerický drozdec mnohohlasý (Mimus polyglottos), Tui zpěvný (Prosthemadera novaeseelandiae) na Novém Zélandu nebo australský lyrochvost nádherný (Menura novaehollandiae). Okolní zvuky imituje celá řada dalších druhů, mj. sýkora koňadra (Parus major) nebo rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus).

Rehek zahradní je stěhovavý hmyzožravý pěvec poněkud méně známý než rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Sameček je jedním z nejkrásněji zbarvených pěvců. Zjara, ve svatebním šatu, má bílé čelo, černé hrdlo a tváře, rezavě červenou hruď, rezavý kostřec a ocas, šedomodrou hřbetní část těla a bělavé břicho. Samička je nenápadná, svrchu jednobarevně šedohnědá, na spodu světlejší, kostřec a ocas jsou rovněž rezavé. Rehek zahradní je velmi neposedný pták, který na sebe upozorní častými podřepy a potřásáním rezavého ocásku. Žije v nejrůznějších zalesněných prostředích a hnízdí v dutinách stromů a budov a využívá polootevřené hnízdní budky (psali jsme ZDE).

Ornitologové dobře znají jeho schopnost napodobovat volání a zpěv jiných ptačích druhů: v článku publikovaném v březnu 1994 v časopise Nos Oiseaux prezentoval  Jacques Comolet-Tirman výsledky své analýzy zpěvu 36 francouzských rehků zahradních. Identifikoval celkem 53 napodobených druhů, z toho 35 u jediného samce. Zaznamenal budníčky, kteří tvořili 17,5% z celkového počtu imitací, sýkory s 10,5% imitací, brhlíka lesního v 7,29% imitací a střízlíka obecného se 7,19% imitací. Každý samec se vyznačoval specifickým výběrem napodobených hlasů, které v průměru náležely asi patnácti druhům. Tento výběr pravděpodobně hraje roli v rozpoznávání jednotlivých samců a umožňuje pozornému pozorovateli rozlišit několik sousedních jedinců. Schopnost napodobovat není mezi rehky rozšířená, například rehek domácí má poměrně stereotypní zpěv, v němž imitace chybí.

Níže je nahrávka zpěvu rehka zahradního se zaznamenanými imitacemi lindušky úhorní (Anthus campestris) , hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula) a brhlíka lesního (Sitta europea), nahraného ve Ville-d’Avray v Hauts-de-Seine  ve Francii  23. dubna 2020 (zdroj: Xeno-Canto):

Ve Středomoří samci rehků zahradních zpívají nejčastěji a nejdéle v průběhu dubna a května i  prvních červnových dnů, pravidelně opakují sedm až devět slok zpěvu (strof) za minutu, každá strofa trvá asi tři sekundy, oddělené s pauzou asi čtyři až pět sekund. V článku z listopadu 2020 v časopise Quercus bylo publikováno, že samec rehka zahradního, nahrávaný po dobu jedné hodiny v Extremaduře  ve Španělsku napodobil více než padesát ptačích druhů tak rozdílných, jako je volavka popelavá (Ardea cinerea), orebice rudá (Alectoris rufa), orel nejmenší (Aquila pennata), straka obecná (Pica pica), vlha pestrá (Merops apiaster) nebo žluva hajní (Oriolus oriolus). Tento případ je zřejmě prvním, kdy byla volavka, orel či žluva zjištěni ve zpěvu rehka zahradního.

Samec rehka zahradního. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/

Zdroj: https://www.ornithomedia.com/breves/un-rougequeue-a-front-male-a-imite-plus-de-50-especes-doiseaux-en-une-heure-en-estremadure-espagne/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jan Novák


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Na Klatovsku někdo otrávil čtyři orly mořské
AVIFAUNA Publikováno 7.2.2021


O pocitu marnosti a vzteku hovoří ochranáři ze Záchranné stanice živočichů v Plzni (DESOP), kteří 6. února našli na Klatovsku čtyři otrávené mořské orly. Majestátní králové nebes s rozpětím křídel přes dva metry uhynuli v nervové křeči se zatnutými pařáty, sedící na patách s poloroztaženými křídly a skloněnou hlavou.
„Pro nás je to jeden z nejdrastičtějších úhynů mořských orlů a nalezli jsme je kousek od hnojiště uprostřed ohradníkem obehnané pastviny pro skot pod Velkým Borem na Klatovsku. Je to místo, kam někdo na hromadu hnoje vyváží i vedlejší živočišné produkty z jatek. Vývrhy, kůže, peří, běháky od drůbeže a jiné organické zbytky však tentokrát někdo polil jedem karbofuranem,“ říká Karel Makoň z DESOP.

Zvířecí zbytky, které se styl orlům osudnými. Foto archiv DESOP

Ptáci, kteří zároveň v přírodě fungují i jako zdravotní policie a likvidují hlavně mršiny, se sem pak naučili na zbytky chodit, a právě to se jim stalo osudným. Z hromady jedovatých zbytků si každý něco odnesl a obzvláště trýznivá smrt je zkroutila hned po několika prvních soustech. Případ byl předán k šetření Policii ČR, která dle pitvy a analýzy obsahu volete uhynulých dravců a zajištěné nástrahy následně rozhodne, jak bude případ klasifikován a vyšetřován.

„Už dnes si však troufám tvrdit, že jde na 99 % o úmyslný trestný čin, týrání zvířat, nelegální manipulaci a používaní jedovatých látek, nepovolenou likvidaci vedlejších živočišných produktů, pytláctví a usmrcení hned několika zvláště chráněných a kriticky ohrožených živočichů! Navíc v této oblasti se bohužel ani zdaleka nejedná o ojedinělý případ, podobné kauzy tu mají svou tradici. S ohledem na závažnost případu a vzniklou škodu zvažujeme vypsání finanční odměny za pomoc při objasnění tohoto případu. Zatím však musíme počkat na jednotlivé analýzy, další průběh vyšetření a hlavně stanovisko orgánů, které by se případem měly ze zákona zabývat jako první. Pokud však už dnes by měl někdo k těmto případům konkrétní poznatky, budeme rádi, když nám pomůžete tento masakr vzácných dravců objasnit,“ doplňuje Karel Makoň.

Klatovsko, únor 2021. Foto archiv DESOP

Zdroj: TZ DESOP 6. 2. 2021 / Titulní foto: Archiv DESOP, Klatovsko 2021

Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Káně lesní ptákem roku 2021: častá oběť otrav a sloupů vysokého napětí
AVIFAUNA Publikováno 6.2.2021


Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila ptákem roku 2021 káni lesní (Buteo buteo). Udělením titulu káni chtějí ornitologové lépe představit veřejnosti tento hojný, ale poněkud přehlížený druh naší krajiny. Titul pták roku uděluje ČSO obvykle druhům, které veřejnost zná ze svého okolí. „V případě káně lesní tohle platí dvojnásob. Jde o našeho nejpočetnějšího dravce a každý, kdo alespoň občas vyjde do přírody, má možnost se s kání potkat, jak sedí na vyvýšených místech u silnice nebo loví na poli hraboše,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. Káně jakožto potravní specialista na drobné hlodavce bývá častou obětí otrav, buď karbofuranem, nebo v rámci státem povolené aplikace zemědělských jedů. Rovněž je to jeden z nejčastějších ptačích druhů, který se stává obětí nevhodně konstruovaných sloupů vedení vysokého napětí. Upozornit na tato rizika je patrně hlavním důvodem, proč je káně ptákem roku.

Hnízdo káně lesní. Začátek snůšky spadá na začátek dubna, avšak může být posunut směrem k časnějším, nebo naopak pozdějším datům zejména podle toho, kolik potravy je v daném roce k dispozici. Podobně jako u jiných ptačích druhů se u kání projevuje posun začátku hnízdění k časnějším datům, zjevně jako důsledek změny klimatu. V podmínkách střední Evropy vyvádí jeden hnízdící pár kání průměrně 1,8 mláděte, nejčastější jsou hnízda s dvěma vyvedenými mláďaty. Zásadním činitelem je dostupnost potravy. Foto Tomáš Bělka

Dravec je ptákem roku teprve potřetí od vzniku akce v roce 1992. „V roce 2002 byla ptákem roku poštolka obecná, v roce 2006 orel mořský. Poznávání dravců není mezi laickou veřejností rozšířené kvůli jejich malé početnosti a plachosti. Pro káni to neplatí, pozorovat ji může každý a ani ho to nebude stát velké úsilí. Žádný jiný dravec není lidem blíže než právě káně,“ vysvětluje Petr Voříšek autor odborných publikací o káni z ČSO. Káně lesní je v Česku i v Evropě nejrozšířenějším a nejpočetnějším dravcem. Podle posledních odhadů hnízdí v Česku 11–14 tisíc párů kání lesních. V Evropě se káně v době hnízdění vyskytuje na 78 % území. Káni se opravdu daří dobře přežívat a má k tomu skvělé strategie.

Nejčastěji se káně živí hlodavci, především hraboši a díky tomu je účinným pomocníkem zemědělců redukujícím stavy hrabošů při jejich gradaci. Ze silných hraboších roků dokáží káně významně těžit. Naopak v letech, kdy je hrabošů méně, snášejí káně menší snůšky a mají vyšší hnízdní ztráty. V některých případech se stává, že ani nezahnízdí všechny páry. Káně sice dokáží nedostatek hlodavců nahradit například lovem ptáčat a také hmyzu, plazů a obojživelníků, ale jejich tělesná stavba je především uzpůsobena pro lov malých pozemních obratlovců v otevřené krajině.

Zásahy člověka do přirozeného koloběhu života hrabošů jedem je jedním z nebezpečí, kterým musí káně čelit. „Káně polyká hraboše vcelku, a když je otrávený, proniká jed i do jejího těla. Pokud víme, že dospělá káně musí denně sežrat asi pět hrabošů a že rodiče musí malým káním na hnízdě přinést do doby, než vylétnou, asi 14 kg kořisti, což je asi 700 hrabošů, bohužel tu existuje nebezpečí, že některý z ulovených hrabošů bude otrávený. To se potvrdilo loni, když jsme zjistili, že káně na Orlickoústecku byla otrávena Stutoxem II, jedem na hraboše. A o mnoha dalších případech vědět ani nemusíme,“ připomíná Vermouzek.

Kromě toho káni ohrožují také traviči, kteří pokládají návnady s nelegálním nervovým jedem karbofuranem. „Každoročně nacházíme desítky otrávených ptáků, přičemž káně je nejčastější obětí. Od roku 2017, kdy existuje naše terénní psí jednotka, jsme zdokumentovali a předali policii 74 případů, jejichž obětí se stalo 207 ptáků. Káně lesní je přitom nejčastěji postiženým druhem, který tvoří třetinu nálezů. Odhadujeme, že počet otrávených kání dosahuje ve skutečnosti několika stovek ročně,“ říká Klára Hlubocká, která se v terénu specializuje na vyhledávání nelegálně zabitých ptáků.

Další nebezpečnou hrozbou jsou pro káni dráty a sloupy elektrického vedení. Na linkách vysokého napětí u nás v důsledku výboje ročně uhyne odhadem asi 40 tisíc kání. Ptáci rádi usedají na vodorovné konzoly sloupů kvůli odpočinku a rozhledu při lovu. Pokud propojí svým tělem dva vodiče nebo konzolu s vodičem, dochází k výboji, který je usmrtí nebo poraní.

Podobně jako u jiných dravců je u kání samice větší než samec. Rozdíl není v tomto případě tak nápadný jako např. u jestřába či krahujce, ale stále je patrný. S mláďaty od jejich vylíhnutí zůstává na hnízdě samice, na samci leží tíha zásobování celé rodiny až do věku tří týdnů od vylíhnutí, kdy se do lovu zapojuje i samice. Foto Tomáš Bělka

Zdroj: TZ ČSO 4. 2. 2021 / Titulní foto: Hans Veth / Unsplash.com


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter