Čas někdy letí rychleji než ptáci. Jednou jsme venku a nasáváme naplno vůně rozkvetlých třešní, zlatých dešťů a fialek a podruhé na nás v trávě pokukují jahody a podél lesních pěšin se jako šperky lesknou šťavnaté ostružiny. Jarní zpěvy už jsou pouhou ozvěnou a příroda zaslouženě odpočívá. A někteří ptáci, ti, kteří se tu vlastně příliš neohřáli, už zase netrpělivě čekají na ten správný moment. Moment, kdy se poddají instinktu a vydají se na svou dlouhou cestu na jih. O tom kouzelném momentě, kdy se krajinou rozhostí kořeněná vůně babího léta a vzduchem létají hedvábné stužky pavučin, kdy později začnou zlátnout listy a v lesích lahodně voní podhoubí, snad ani nemluvě. Jsou to všechno momenty, které se napříč rokem táhnou mezi dny a měsíci jako dlouhý pestrobarevný masopustní průvod – a přesto se stačí jednou ohlédnout a průvod už je v dálce, zanechávajíc nám na jazyku hořko sladkou chuť vzpomínek. A však on se zase vrátí. Vždycky se vrátí. A to je na tom všem tak krásné.
Avifauna se v loňském roce s takovým průvodem svezla a letos tomu bude přesně rok, co se společně s článkem o určování bahňáků od Honzy Grünwalda otevřela vám, čtenářům, kteří jste ji na přelomu roku 2016/2017 štědře podpořili a během jediného dne vybrali částku potřebnou k jejímu vytvoření. Byl to záchvěv naděje, že takový projekt má smysl a že je o něj zájem.
A stejně jako příroda, i Avifauna prošla napříč celým rokem svého fungování mnohými změnami. Na pomoc projektu dorazil Lukáš Kadava, nynější vedoucí redaktor magazínu, především díky jeho neúnavné a nadšené publikační práci se dnes Avifauna chlubí více jak 215 články z domova i ze zahraničí a jehož zásluhou se magazín mohl pochlubit i několika mediálními partnerstvími, naposledy například s filmem Planeta Česko. Na stránkách se objevily nové funkcionality, především chytrý vyhledávač, byl ale také otevřen e-shop, kladoucí si za cíl získaní alespoň základního rozpočtu, jenž by zafinancoval náklady na správu webu a domény. Později v roce se na pomoc Avifauně připojil Jakub Hlaváček, nejen jakožto příležitostný přispěvatel, díky svému právnickému vzdělání však také jako poradce a klíčový pomocník při zakládání neziskovky, stejnojmenného spolku, který jsme všichni tři společně v březnu letošního roku založili a pod jehož záštitou nyní projekt magazínu funguje (více se o nás dočtete zde).
Tuto dlouhou a přesto vlastně zatím nesmírně krátkou cestu bychom neurazili bez vás. Bez vaší podpory, jak před samotným vznikem magazínu, tak následně i té každodenní v podobě vaší pozitivní odezvy. Naše články komentujete, sdílíte, dáváte jim na Facebooku zdvižené palce a vaše řady se neustále rozšiřují – vždyť na Facebooku stouplo číslo Avifauních fanoušků od minulého roku více jak třicetinásobně – je vás nyní už přes 900 a číslo stále stoupá. Dělá nám to nesmírnou radost a dává nám to sílu a motivaci pokračovat v tom, co jsme před rokem společně nastartovali.
Abych byl upřímný, měl jsem tenkrát v úplných začátcích obavy – vést magazín bylo přeci jen velké sousto a věděl jsem, že bez patřičné podpory někoho dalšího není příliš těžké vyhořet a ve všem se ztratit. Když se ale ohlédnu zpět, nelituji jediného momentu, jediného rozhodnutí, které tehdy padlo. Magazín je pro mě úžasným prostředkem k tomu, co jsem odjakživa toužil dělat – předávat dál svoji touhu po poznání, sdílet fascinaci přírodou a později lásku ke tvorům, kterým jsem dočista propadl. Ptáci pro mě byli a jsou vším, co jsem od nepaměti obdivoval. Symbol svobody, nespoutanosti, tajemství, krásy a dokonalosti. Symbol bezbřehé diverzity a bohatství. Ptáci jsou nedílnou součástí naší planety a v momentě, kdy se stali nedílnou součástí i mého života, věděl jsem, že to je cesta, kterou se chci vydat. A Avifauna s tím jde ruku v ruce. Nesmírně mě baví, když se článku někdo chytne, sdílí jej nebo komentuje. Když inspiruje a šíří se dále, jako třeba článek o vyhynulých holubech stěhovavých, který jsme na Avifauně v minulém roce publikovali a který se tehdy objevil na obrazovkách téměř 20 000 uživatelům. Navíc také při hledání, sestavování a překládání článků neustále obohacuji a rozšiřuji obzory i sám sobě – vždyť i pro mě je většina zpráv, fascinujících objevů nebo zajímavostí úplnou novinkou.
Chtěl bych – a věřím, že teď budu mluvit za všechny, kdo se na Avifauně podílí – aby každý věděl o tom, jak jsou ptáci skvělí, jak moc si zaslouží naši pozornost a přízeň, naši ohleduplnost a pomocnou ruku v jejich ochraně ve světě, který člověk přeměnil a neustále mění k nepoznání. A rád bych, aby to nadšení a láska k těmto tvorům, která nás pohání a naplňuje, snad aspoň z části vnikla i do pomyslného srdce široké veřejnosti, pro kterou se Avifauna před rokem otevřela.
Dnes se období fungování magazínu přehoupne do druhého roku a já pevně doufám, že i letos vás budou naše články zajímat, bavit a inspirovat. Uděláme pro to vše, co bude v našich silách. A doufáme, že i v dalším roce nám zůstanete nadále nakloněni.
Děkujeme, že nám fandíte!
Martin Vlk Mrňous
