V říjnu loňského roku byl po rvačce v Újezdě u Chanovic odchycen zraněný orel mořský, který po konfliktu s jiným samcem zůstal mokrý a zraněný sedět mezi ploty zahrad kousek od rybníka a tím začala roční práce záchranářů, kterou nyní ukončila tragédie. Orel byl převezen na vyšetření a mimo jiné byl při RTG celého těla dravce objeven podezřelý kovový váleček v žaludku. Až tým veterinářů z plzeňského Vedilabu zjistil, o co se jedná, když z orlova žaludku vyndal dva plastové chovatelské kroužky z polského poštovního holuba. Po necelých dvaceti dnech léčby byl orel vypuštěn zpět do přírody 15. listopadu 2018 na Tachovsku za přímé účasti a podpory MVDr. Ivana Literáka z Veterinární fakulty v Brně, který zajistil, dovezl a nechal na orla nainstalovat satelitní vysílačku, která mapovala jeho pohyb. Orla pak až do středy tohoto týdne 25. září bedlivě sledoval Bohumil Mášek, který nejenom kontroloval jeho pohyb na monitoru svého počítače, ale několikrát se za ním osobně přímo k rybníku i vydal. „Coural“, jak mu Bohumil začal pracovně říkat, vypuštěný u Tachova se vrátil zpět k Horažďovicím. Nějaký čas se zdržoval u Mnichova na Strakonicku, pak nejčastěji létal kolem Kramolína, Pačejova, Kovčína, Nekvasov, Chlumu u Nepomuka a samozřejmě Chanovic. Zalétl si ale třeba i na Šumavu do Prášil či ke Státnímu zámku Kozel do polesí Lopata nebo do Nepomuka.
Ve středu 25. září se „Coural“ coural kolem Nepomuka a k Oselcům přilétl v 10:48 hod. dopoledne. V tu dobu už zemědělci sklízeli pole s kukuřicí a obrovská řezačka se záběrem 7,5 m sekala a řezala zhruba 2,5 m vysokou hustou kukuřici. „Krátce před dvanáctou hodinou se na lokalitě musel objevit další orel mořský. Jestli tam byl doma, anebo jen protahoval, nevíme, ale byl to stejně starý samec ve věku minimálně sedmi let a více, stejně jako byl náš „Coural“. Nevíme, kdo koho napadl a co bylo důvodem rvačky, ale na 99 procent došlo k tomu, že nad částečně již posekaným polem s kukuřicí se servali dva mořští orlí samci. Podle pitevního nálezu se pravděpodobně do sebe zaklesli pařáty a doslova spadli jako javorová vrtulka do vzrostlé kukuřice.
Z tak vysokého a silného porostu se však tak velcí ptáci s rozpětím minimálně 2,5 m nezvednou a nedokáží tím pádem z kukuřice vylétnout. Navíc spadli do zeleného neposekaného porostu, a tak řezačce na kukuřici neměli šanci uniknout,“ popsal Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů Plzeň. To, že zemědělec nechtěně pár minut po jedné hodině odpoledne spolu se vzrostlou kukuřicí posekal i oba mořské orly, on sám zjistil, až když se vracel ve vedlejší neposekané řádce a náhodou si všiml, že na strništi leží bezvládná těla dvou velkých dravců. Ihned celou událost nahlásil na místě přítomnému mysliveckému hospodáři, a ten přes příslušný orgán myslivosti na MÚ v Nepomuku informaci obratem předal pracovníkům záchranné stanice. „Když jsme s Bohoušem Máškem okamžitě přijeli na místo nehody k Oselcům, nikdo z nás netušil, že jeden ze dvou posekaných orlů bude „Coural“. Pravda, Bohouš věděl, že orel se na lokalitě pohyboval, ale o vysílačce nikdo z oznamovatelů nálezu nemluvil, a tak jsme netrpělivě čekali, co nás na místě čeká. Čekal nás tam svědek celé události, a to Ing. Václav M., který nám vše ukázal a poměrně podrobně popsal. 
Když jsem pak viděl vysílačku ležet vedle torza orla bez hlavy a levého křídla, se dvěma našimi ornitologickými kroužky na stojácích, bylo mi jasné, o jakého dravce se jedná. Asi tak o dvě vteřiny později to bylo jasné i Bohoušovi Máškovi, který tam zůstal stát jako zkamenělý. Druhý orel byl bez kroužků, podle opeření a velikosti se jednalo rovněž o poměrně starého ptáka, který měl sice hlavu, ale chyběla mu obě křídla. Když jsem na bezvládná těla sáhl, byla ještě teplá. Prošli jsme celou událost i lokalitu, vše nafotili, zajistili stopy a odvezli oba nešťastníky na pitvu,“ popsal nešťastný nález Karel Makoň a pokračoval: „Doma pak Bohouš zpracoval všechna z vysílačky získaná data. Sestavil časovou osu, probral podrobnosti s kolegy a druhý den se opět vydal na lokalitu, kde vyhledal onoho zemědělce, který na poli sekal, prošel s ním celou událost znova a znova, prošel opět celou lokalitu a koukal i do porostu kukuřice na sousedním poli. Večer, když jsme pak dávali dohromady všechna fakta z místa i výsledky pitvy, řekl Bohouš:„ Ten blbec se zase porval! Byl to prostě rváč a stálo ho to život! Škoda obou orlů, ale nedá se nic dělat!“ V jeho hlase bylo slyšet, že je mu to hodně líto, ale že za to tentokrát nikdo z lidí nemohl, bylo to pouze mezi orly.
Já za náš tým děkuji všem zúčastněným, hlavně pak těm, kteří událost oznámili a oznamovateli Ing. V. M., že tam na nás počkal a pomohl nám věc prošetřit. Tímto však také oznamuji, že příběh orla mořského s vysílačkou číslo 115 „Rváč od Chanovic“ bohužel skončil událostí, které lze jen stěží uvěřit, ale opravdu se stala.“ Lidské zavinění pak Karel Makoň zcela vyloučil: „Zemědělec, který řídil řezačku, za to opravdu nemohl, neměl šanci ptáky v kukuřici vůbec vidět a hlavně je tam ani nečekal, jak sám vypovídal. Všiml si jich už uhynulých, až když se vracel, i to ale byla náhoda. Strniště se seká na 25 cm a výška porostu je cca 2,5 m. Rovněž při pitvě jsme vyloučili zástřel, otravu či jiné lidské přičinění. Píše o tom web krimi-Plzeň.
