Farmy s chovem zvířat jsou pro ptáky ostrovem diverzity v zemědělské krajině

Ptáci zemědělské krajiny zaznamenali v posledních desetiletích značný pokles početnosti, a proto byla již navržena řada různých ochranných opatření s cílem zastavit tento masivní a stále pokračující úbytek. Účinnost záchranných programů však někdy bývá sporná – zejména z důvodu nesprávného vyhodnocení významu nejen hnízdního biotopu, ale i prostředí, v němž se ptáci zdržují v zimním období.

Zemědělské farmy a usedlosti jsou klíčovými lokalitami např. pro sýčka. Na snímku lokalita s výskytem této sovy na Královéhradecku. Foto Lukáš Kadava

Například pochopení, jakou roli pro ptáky hrají v rámci kulturní krajiny aktivní farmy či zemědělská družstva, může být jedním z klíčů k účinné ochraně ptáků zemědělské krajiny. Významu farem a jejich vliv na výskyt a početnost zejména zvláště chráněných druhů ptáků v zimním období zkoumal česko-polský tým vědců v čele s Martinem Šálkem z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Jejich výsledky byly aktuálně publikovány v prestižním časopise Journal of Applied Ecology. Studie porovnává druhovou diverzitu a početnost ptáků zemědělské krajiny na farmách s různým typem hospodaření (např. živočišné farmy, rostlinné farmy, opuštěné farmy) s početností a druhovou pestrostí okolní zemědělské krajiny.

Vědci hodnotili početnost a diverzitu ptáků na více než 200 lokalitách s cílem nalézt rozdíly v ptačích společenstvech ve třech základních typech farem v kombinaci s otevřenou zemědělskou krajinou, dále změny preferencí biotopů specifických pro konkrétní druh v hnízdním období a v zimě, a nakonec také vliv biotopové skladby krajiny, ruderální vegetace a nadmořské výšky na druhovou skladbu ptáků.

„Farmy s živočišnou produkcí vykazovaly nejvyšší druhovou početnost, zatímco otevřená zemědělská krajina naopak nejnižší diverzitu a stejný trend byl zaznamenán i pro celkovou početnost ptáků. Pokles druhového bohatství v zimě byl výraznější v zemědělské krajině a na opuštěných farmách ve srovnání s farmami s rostlinnou a živočišnou výrobou. Je pravdou, že jednotlivé druhy ptáků vykazovaly různé biotopové preference, avšak většina druhů dávala jasně přednost během zimního období farmám s živočišnou výrobou,“ vysvětluje autor studie Šálek a dodává, že právě farmy s chovem hospodářských zvířat plní funkci takzvaných hotspotů –  tedy oblasti či lokality s vysokou mírou druhové diverzity ptactva v zemědělské krajině a často hostí i druhy, které jsou předmětem legislativní ochrany. Příkladem může být sýček obecný (Athene noctua), u něhož se 70% současných hnízdišť v ČR nachází právě v zemědělských farmách, ale i silně ubývající chocholouše (Galerida cristata) či koroptve polní (Perdix perdix).

Chocholouš obecný. Foto Aleš Prágr

„Naše výsledky jasně demonstrují, že farmy s aktivním zemědělským hospodařením, zejména živočišné farmy, představují místa s vysokou druhovou diverzitou a početností ptáků, včetně druhů ohrožených a ubývajících. Také vyzdvihují důležitost farem během zimy, což je pro ptáky obecně kritické období. Pokud tedy chceme ohrožené druhy ptáků zemědělské krajiny efektivně chránit, musíme zaměřit pozornost i na nezemědělské biotopy, jimiž farmy jsou a které představují pro ptáky v současné homogenní a intenzivně obhospodařované krajině útočiště,“ uzavírá Šálek.

Text: Lukáš Kadava

Zdroj: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1365-2664.13093/abstract