Majestátnost vzhledu jeřábů popelavých, ladnost jejich tanců a velebnost okamžiků, kdy se nad jitřní, ještě mírně sešeřelou krajinou do dáli nese jejich hlas, to jsou jen některé z důvodů, proč jeřábi člověka odedávna fascinovali a stále fascinují. Jeřáb je pták v pravdě poetický a v poezii také nesčetněkrát opěvovaný. V posledních zhruba třiceti letech doznala jejich početnost i hnízdní areál značných změn. V krajinách České republiky se začal jeřáb popelavý objevovat až od 80. let 20. století, kdy tu začal také hnízdit. Od té doby se jeho početnost zvyšuje, stejně tak i počet lokalit jím obsazených a jeho velebný hlas je slýchán nad stvoly rákosin i nad hroudami polí stále častěji. Přesto jsou na mapě České republiky doposud bílá místa a lze se domnívat, že jeho rozšíření u nás je doposud až na již tradiční oblasti ostrůvkovité, popřípadě v některých částech republiky doposud zcela chybí. Paradoxně například i v jižních Čechách na na jižní Moravě.
Jeřábi se na Kolínsku v hnízdní době začali pravidelněji objevovat po roce 2000 a od roku 2010 je jejich výskyt každoroční. Centrem jejich výskytu byla oblast v okolí Žehuňského rybníka (z dalších oblastí Kolínska data chybějí). Vůbec první hnízdění na Kolínsku bylo prokázáno nedaleko Žehuně, nálezem páru se dvěma mláďaty 15.7. 2005 u Proudnického rybníka (nálezce Miroslav Jelínek). Jeřábi se v povodí řeky Cidliny pohybují v pásmu luk, ostřicových porostů a rákosin. Řeka zde modeluje několik zátok či tůní, v ostřicových loukách je řada trvale podmáčených míst. V pokročilé hnízdní době není snadné jeřáby v porostu nalézt. A to přesto, že jeřáb je jedním z našich největších ptáků, vzrůstem je vůbec největší a převyšuje čápa bílého. Dosahuje hmotnosti až 7 kilogramů, na výšku měří až 140 cm a jeho rozpětí křídel se blíží 2,5 metru.
Jedno z hnízdišť jeřába popelavého na Kolínsku. Ptačí oblast Žehuňský rybník a obora Kněžičky.
Hnízdění bylo potvrzeno Luborem Urbánkem v roce 2014 i 2015, ovšem hnízdění bylo neúspěšné ve fázi inkubace vajec. Tatáž situace se opakovala i v roce 2016, kdy se ptáci zdržovali po celou hnízdní dobu, v období sezení na vajec byl pozorován pouze jeden pták (10. května), ovšem koncem června opět pouze dva dospělí jeřábi bez mláděte. Jednou z uvažovaných příčin, proč se nedaří zdejším jeřábům úspěšně vyvést mladé, jsou pravděpodobně vysoké stavy černé zvěře.
Nejzajímavější situace nastala v letošním roce, kdy po opakovaných pozorováních dospělého páru v průběhu března, nebyli ptáci v dubnu a květnu téměř pozorováni. Výjimkou je pozorování jednoho ptáka 25. dubna, které dávalo tušit, že druhý z páru patrně sedí na snůšce. Začátkem června jsem pak měl možnost pozorovat pár, jehož chování při jejich procházení vzrostlou loukou při okraji pásma ostřic prozrazovalo, že mají u sebe mládě. Toto podezření výrazně zesílilo poté, co mě nechali přijít k sobě až na zhruba 15m, kdy oba ptáci vzlétli, avšak opakovaně mě obletovali a výstražně volali. Kvůli výšce porostu však mládě pozorováno nebylo, přestože jsem si prakticky jist, že chování ptáků jasně ukazuje na jeho přítomnost. Jeřábi jsou zejména v době vodění mláďat velmi opatrní a na svou velikost často v terénu prakticky neviditelní. Pozorování ptáků s mládětem či dokonce pořízení fotodokumentace může být otázkou čiré náhody a štěstí. Letos se usmálo na kolegu Karla Bulíčka, který byl pohotový a mládě vyfotografoval. Hnízdění na Žehuňském rybníku v roce 2017 se tak stalo prvním úspěšným v této Ptačí oblasti.
Jeřábi jsou ve vzrostlém porostu nenápadní. Žehuňský rybník, červen 2017.
Zároveň však bylo v tomto roce poprvé prokázáno hnízdění i na další lokalitě na Kolínsku. I zde měl o poznání větší štěstí kolega Jakub Macháň, který zdokumentoval hnízdění 1 párů jeřába popelavého v přírodní rezervaci Týnecké mokřiny u Týnce nad Labem. Zdejší území je tvořeno soustavou kanálů a mrtvých ramen Labe, větších i menších tůní v různém stupni zazemnění, mělkými terénními depresemi s rákosinami a vrbinami. První záznam z hnízdní doby pochází z června roku 2011, kdy chování pozorovaného páru podle ornitologa Mirka Jelínka naznačovalo možnost, že vodí mládě. Další údaje jsou až z poloviny března 2016. V průběhu letošního roku byl jeřáb poprvé zjištěn koncem března, dále 21. května, kdy se ozývali minimálně dva ptáci z rákosin, z čehož jsem již usuzoval na hnízdění. A pak 3. června byl pozorován a vyfotografován pár s mládětem Jakubem Macháněm. Přestože koncem června již jeřábi pozorováni nebyli, myslím, že díky minimu rizikových či rušivých vlivů zde jeřábi hnízdili zřejmě úspěšně. Ostatně, jejich nenápadnost dokazuje, že při řadě předchozích návštěv zdejší lokality jinými ornitology nebyli vůbec zjištěni.
Na Kolínsku se nacházejí ještě další potenciálně zajímavá místa. Jedním z nich je již zmíněný Proudnický rybník u Žiželic. Mimo prokázaného hnízdění v roce 2005 pak od roku 2012 v průběhu března či dubna jeřáby pozoruji či slýchám pravidelně. Z pokročilejší hnízdní doby však záznamy chybějí a úspěšné hnízdění jeřábů je tak spíše nepravděpodobné. Ojedinělé, zejména květnové záznamy jsou odsud i z let 1993 a 2003. Podobnou a perspektivní lokalitou, jsou tzv. Lžovická jezera (nebo též Lžovické tůně) v okolí Týnce nad Labem. Zde byl poprvé pozorován pár v dubnu 2016 Michalem Kavkou. V letošním roce byl jeden pár zjištěn již v druhé půli února v polích v blízkosti lokality. V rákosinách Lžovických jezer se pak min. dva ptáci ozývali 1. května. Hnízdění jeřábů tak lze předpokládat.
Je možné, že výskyt a hnízdění jeřábů na Kolínsku může souviset s „naplněním“ tradičních lokalit na Jičínsku, odkud se rozšířili a šíří na východ (Královehradecko a Pardubicko) a k jihu (Kolínsko). V období migrace se objevují, avšak spíše náhodně i v dalších částech Kolínska (Svojšice, Kouřim, Přistoupim apod.), na zdejší oblast neobvykle početné migrační hejno o 102 ptácích pozoroval 1. března 1998 Jan Pomykal u Zásmuk. Doposud výjimečné je zimování, v zimě 2014/2015 v loukách u Žiželic opakovaně 1 – 3 jeřábi.
Právě podzimní časy, nebo také brzké předjaří, jsou těmi okamžiky, kdy volání jeřábů v tiché krajině snove jemné pouto, které člověka přibližuje blíže zemi, blíže ptákům, blíže k životu samému. Ostatně, velebnou melancholii přinesl jeřáb jako tvůrčí jiskru i Karlu Jaromíru Erbenovi:
„Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou –
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje.“
Text a foto: Lukáš Kadava
Titulní foto: Vladimír Šoltys (http://www.geo-icon.cz/)
Poděkování: Luboru Urbánkovi, Mirkovi Jelínkovi a Jakubovi Macháňovi
Zdroj: http://www.vcpcso.cz/bude-zimovani-jeraba-popelaveho-ve-vychodnich-cechach-pravidelnosti/
http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/28_jerab_popelavy.pdf
http://www.cso.cz/wpimages/other/sylvia44_8Kondelka.pdf
http://www.vcm.cz/data/files/Panurus_10-19/soltys_et_al_panurus_13_2003.pdf
