Úvodní foto: Raroh proměnlivý sedí nedaleko lesního požáru v australském Tanami. Autor: David O’Connor
Schopnost ovládat oheň je historicky pokládáno za jeden z největších (a nejprvnějších) úspěchů lidské rasy — přesto však možná na planetě nejsme jedinými bytostmi, které tuto schopnost ovládají.
Předběžné studie naznačují, že ptáci — především pak rarozi proměnliví a populace luňáků hnědých v Austrálii — jsou možná schopni využívat ohně ke svému prospěchu. Tato příležitostná strategie nemá co dočinění s vařením, přesto je však úzce spojená s potravou — ohně, které údajně zakládají, jim mají pomáhat při lovení kořisti.
Studie není doposud publikovaná ani zrevidovaná. Je zatím založená na důkazech shromážděných Bobem Gosfordem, australským právníkem, jenž zastupuje zájmy aboridžinců v australském Severním teritoriu. Ve výzkumu mu asistuje geograf Dr. Mark Bonta.
Důkazy naznačují, že luňáci a rarozi pocházející z biotopů australských savan se naučili skrze časté požáry, které v období sucha v Austrálii pravidelně řádí, využívat živly ke svému prospěchu. Ptáci se chopí hořících větviček a shazují je do míst, kde očekávají, že se ukrývá výživná kořist. Když požár zachvátí kýžené místo a ještěrky, hadi, žáby a menší ptáci začínají prchat od nenasytných plamenů, dravci jsou v ideální pozici zaútočit.
Tento dosud vědecky nepodložený důkaz je získán z osobních výpovědí australských hasičů, místních domorodců a staré literatury. Zmínka ptačího žhářského chování je dokonce přítomné v domorodé ceremonii, při níž se kmenoví stařešinové oblékají do kostýmů rarohů a luňáků, pohybují se s hořícími klacky, zatímco šíří oheň symbolickým, přesto však posvátným gestem, vysvětluje Gosford.
„Když aboridžinci hovoří o dobrém ohni, říkají, že je to oheň s mnoha luňáky.“ říká Gosford, který mimo jiné dokončil postgraduální ornitologický kurz na Univerzitě Charlese Sturta v Austrálii. Sám se domnívá, že tento slovní obrat podtrhává kulturní vazbu, kterou australští domorodci mají vůči těmto „ohnivým ptákům“ a vědomím toho, jakým způsobem jsou ohně šířeny.
„Je to etnicko-biologický výzkum.“ pokračuje Gosford, poznamenávajíc, že představil svoji práci na několika konferencích na podzim roku 2015. „Je také založen na opakujících se pozorování, na lidové slovesnosti a zkušenostech předávaných napříč generacemi. “
Domorodá kresba Karrkkanja (místní název pro raroha proměnlivého), zobrazující dravce nesoucího hořící klacek do nespálené vegetace. Autor: Billy Yalawanga
Dosud neexistují žádné hmatatelné důkazy těchto jevů, což dává vítr do plachet mnoha skeptikům. Například Steve Debus, expert na dravce z Univerzity Nové Anglie, sdělil v rozhovoru pro The Daily Mail, že by bylo složité dokázat, zda-li ptáci úmyslně sbírají hořící klacky a využívají je k šíření ohně nebo zda-li jde o jev zcela náhodný. Dodal však, že jak luňáci tak rarozi jsou dostatečně inteligentní k tomu, aby skutečně úmyslně oheň šířili, neboť luňáci hnědí byli pozorování při pouštění kusů pečiva (které nalezli na výletních piknikových místech) do vodních tůní, aby přilákali ryby na dosah jejich ostrých pařátů.
„Někteří místní vám řeknou, že když jste ve správný čas na správném místě, můžete něco takového zažít.“ říká Gosford. A to je přesně, dle jeho slov, dalším krokem výzkumu. Asistent Bonta plánuje cestu do Austrálie, aby pomohl Gosfordovi s terénním výzkumem a doufá, že nasbírají fotografické důkazy tohoto nezvyklého chování v průběhu dlouhého období sucha.
Dokud nebude získán dostatečný důkaz, který bude publikován do odborného biologického či ekologického magazínu, zůstává výzkum „etnicko-ornitologickou studií, obsahující podklady a zdroje pouze z etnografické oblasti.“ vysvětlil Bonta.
Není to však tak, že by etnografický prvek tohoto výzkumu Bontu nezajímal. Povedlo se mu již vytvořit pseudo-hypotézu, která předkládá, že ptáci ovládají ohně již dlouhou dobu a první lidé se od nich toto chování mohli naučit. „V antropologii existují k této hypotéze důkazy, které ukazují, že lidé v minulosti interagovali s dalšími živočišnými druhy a učili se od nich.“ dodává.
To vše bude dávat smysl za předpokladu, že se skutečně potvrdí, že ptáci mají v šíření požárů „drápy“.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
