Úvodní foto: Michal Dobeš
Zapomeňte na všechny mýty, které jste kdy mohli slyšet o těchto ornitologicky nepopulárních ptácích. Tito všudypřítomní vrubozobí obnovují a vytvářejí vhodné životní prostředí pouze tím, že si takříkajíc hledí svého a žijí tak, jak je příroda stvořila.
Kachny divoké jsou všude. Vidíme je na rybnících, ve struhách, vodních nádržích, přehradách, jezerech, na řekách… Někdy se dokonce připletou do každodenního silničního provozu, čímž dokáží vyvolat náležité pozdvižení u řidičů i kolemjdoucích.
Jistě nejeden z ptáčkařů pocítil to známé zklamání, když se dostavil na vytipovanou lokalitu a v jejím zdánlivě dokonalém a vzácné druhy vyzývajícím prostředí objevil pouze hejno kachen divokých. „Nic. Jenom kachny…“
Mohli bychom jít téměř tak daleko a říct, že kachny jsou podobně „neviditelným“ druhem pro oči ornitologů a ptáčkařů jako městští holubi. Ne nadarmo mezi lidmi koluje pro březňačky termín „vodní holubi“ či „vodní potkani“. Zaslouží si však kachna divoká toto přízvisko a naší nepozornost? Dle nejnovější evropské studie nikoliv—její výsledky totiž přinesly poznání, že kachny divoké hrají klíčovou roli v udržování rozmanitosti a kondice vodní flóry.
Na podzim a v zimě následují kachny divoké své každodenní, jasně stanovené rutiny. V noci sbírají potravu, přelétávajíc z jednoho kousku vodního biotopu do druhého, kde hledají semínka, stonky a kořínky. Za rozbřesku se pak vracejí nazpět na svá hřadovací místa, kde se jedinci sdružují v hejna a kde odpočívají a socializují.
Foto: Michal Dobeš
Tyto každodenní toulky jsou pro většinu lidí neviditelné. Ne však pro Erika Kleyheega, specialistu na ptačí pohyb a pro Merela Soonse, jenž se specializuje na rozptyl semen—oba pocházejí z Utrechtské univerzity v Nizozemí. Když si tito dva ekologové porovnali zápisky a nasbíraná data po tom, co prozkoumali nesčetně mnoho rybníků napříč holandským venkovem, měli tušení, že by tyto každodenní kachní výlety mohly šířit semena mokřadních rostlin. Všichni semenožraví ptáci s šířením semen samozřejmě pomáhají, protože jsou však populace kachen divokých nesmírně početné a rozšířené, mohly by mít nezvykle velký vliv na lokální mokřadní flóru.
Aby si tuto teorii potvrdili, osadili vědci více jak 300 kachen divokých GPS batůžky, aby tak mohli podrobně sledovat jejich pohyb. Zařízení bohužel nebyla toho typu, aby zasílala data automaticky skrze satelity a tak je dvojice výzkumníků musela znovu odchytit, aby mohli data ze zařízení manuálně stáhnout. „Odchytit kachnu napoprvé není zdaleka tak složité jako ji chytit napodruhé.“ říká Kleyheeg. „Lidé si myslí, že jsou kachny hloupé, já si ale myslím, že se naopak díky staletím intenzivního lovu staly velice chytré.“
Kleyheeg a Soons zkombinovali GPS data každodenních toulek kachen divokých s poznatky, jak dlouho trvá semenu proklestit se skrze zažívací trakt opeřence ven nazpět do vhodného prostředí. Výsledek, publikovaný nedávno v magazínu Journal of Ecology, je matematickým modelem toho, jakým způsobem kachny divoké šíří semena napříč krajinou a ukazují, že hrají důležitou roli v udržování mokřadních biotopů a jejich vzájemnému propojení.
Ekolog Erik Kleyheeg drží jednu ze 300 statečných výzkumných kachen, osazenou GPS batůžkem. Foto: Erik Kleyheeg
Kachny divoké berou krajinu kolem sebe jako jeden velký švédský stůl. Spořádáním semen na jednom místě a jejich vyloučením na místě druhém, někdy až 8 km vzdáleném, pospojovávají síť ostrůvkovitých biotopů, které by byly jinak bez jejich pomoci vzájemně izolované. Bez březňaček a jiných kachen a jejich pravidelných potravních pochůzek by se semena nejrůznějších rostlin nedokázala šířit do dalších míst, nechávajíc tak unikátní biotopy odříznuté a zranitelné k lokálnímu vyhynutí. Touto cestou tak ptáci pomáhají udržovat oázy mokřadů a vodních biotopů, jenž se neustále rozpadají a ubývají, zdravé a rozmanité.
A co víc, kachny divoké podle výsledků studie samy vytvářejí nové zásobárny rostlinné biodiverzity. Po noci shánění potravy se kachny vracejí na svá hřadoviště, kde si dávají do pořádku peří, odpočívají, socializují a vylučují veškerá semena, která se jim předtím podařila pozřít. Dvojice vědců podle sestaveného modelu zjistila, že jedna třetina vyloučených semen skončila na hřadovišti, oproti pouze 7% semen, která byla ponechána v místě dočasných krmišť. Při příznivých podmínkách pro růst, mohou z těchto semen vzniknout nová rostlinná společenství. Kachny tak tímto dávají na místě jejich hřadování nevědomě vzniku miniaturních „botanických zahrad“, obsahujících rozmanitý vzorek místních rostlin. Tyto „zahrady“ jsou zásobárnami genetické biodiverzity, obdobami našich semenných bank, které zaručují, že společenstva rostlin se mohou obnovit i za předpokladu, že se krajina kolem nich neustále mění.
Foto: Michal Dobeš
A možná právě to je důvod k tomu, proč jsou kachny divoké všude. Krajina přeměněná člověkem je nevhodná pro jiné druhy, které jsou citlivější na čistotu vody a stav její flóry a fauny a které nejsou svým fungováním tak všestranné a přizpůsobivé jako právě březňačky. Ty pak podobně jako kormoráni nebo bílé krvinky v našem krevním řečišti, plní funkci jakési biologické policie, která se snaží uvést rozhozenou rovnováhu životního prostředí do původního stavu. Negativní vliv lidského faktoru však přirozeně neodpadá a tak je březňaček stále mnoho, ne-li více. A bude to tak, dokud se člověk nechytí za hlavu a nezaměří se na vodní hospodářství okem člověka citlivého a ohleduplného vůči životnímu prostředí.
A tak až se příště zastavíte na nějakém vodním biotopu a uvidíte hejno kachen divokých, nespěchejte s povzdechem a zklamáním. Vzpomeňte si na tento článek a vzdejte těmto ptákům, jakožto „přepravcům“ biodiverzity rostlinných společenstev, hold. Svoji činností přispívají zdravějším vodním biotopům a biodiverzitě ve prospěch všech ostatních ptáků a přírody.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
