Požáry běsnící v největším světovém deštném pralese nejsou pro místní ekosystém přirozené a pouze přidávají na stále sílícím tlaku, kterému musí místní ptáci čelit.
Středně velký endemický papoušek aratinga žlutý je, jak již jeho druhový název napovídá, takřka celý žlutý—bohatě, výrazně zbarvený jako květy pampelišky—až na jeho tmavě zelené špičky křídel. Domorodé kmeny Amazonie ho nazývají ararajuba, v překladu malý žlutý ara. Endemičtí amazonští ptáci jsou známí pro svoji obětavou péči o mláďata, při které hnízdícímu páru často pomáhá skupina nespárovaných ptáků.
Braulio Dias, ekolog na Brazilské Univerzitě, bývalá hlava Úmluvy o biologické rozmanitosti OSN a současný předseda organizace BirdLife International, se obává, že aby ptáci jako je endemický aratinga přežili letošní rok, budou potřebovat více pomoci, než té, které se jim dostává od jejich druhů.
Letošní sezónu zuří na území Brazílie a Bolívie v oblasti Amazonského pralesa tisíce požárů, které pohlcují unikátní pralesy společně s biotopy klíčovými pro přežití druhů jakým je aratinga žlutý. Přirozené prostředí tohoto papouška bylo už předtím ohroženo masivním odlesňováním a požáry ještě přidávají na celkovém tlaku, který je na mnoho druhů žijících v této oblasti vyvíjen. Další zranitelné druhy, sdílející podobný biotop, jsou dle vyhodnocení národního akčního plánu, sestaveného Brazilským Instututem pro Ochranu Biodiverzity Chica Mendese, kriticky ohrožený hoko Crax pinima, kriticky ohrožený trubač Psophia obscura a stovky dalších druhů. A co víc, migrující ptáci, kteří v tropických pralesích Jižní Ameriky zimují, jako drozdi hnědaví nebo lesňáčci černohlaví, dorazí ze Severní Ameriky na svá zimoviště v příštích měsících, jen aby zde objevili zcela jinou a radikálně pozměněnou krajinu.
Aratinga žlutý (Guaruba guarouba).
Přestože nejsou požáry v Amazonském pralese neběžné, nejsou přirozenou součástí fungování zdejšího ekosystému (na rozdíl od suchých brazilských cerrado), což dělá místní ptáky, rostliny a další živočichy zvláště zranitelné a nepřizpůsobené vůči těmto přírodním katastrofám. Požáry jsou zde zakládány lidmi, ať už z důvodu neopatrnosti nebo úmyslně. Někdy jsou zakládány nelegálně, jakožto prostředek k vyklizení půdy. „Nejsou to požáry, kde se oheň šíří ze stromu na strom skrze nejvyšší stromové patro.“ říká Dias. Jsou to požáry zakládané v rámci metody „posekat a spálit“, která se využívá ve zdejším zemědělství. „V těchto oblastech byla již příroda zasažena a oslabena odlesňováním.“ vysvětluje Dias.
Již minulý rok upozorňovali vědci na nedávný silný nárůst míry odlesňování Amazonského pralesa. Příčina letošních, od roku 2010 nejničivějších požárů, jichž je letos dvojnásobek oproti loňskému roku, je diskutována: Christian Poirier, programový ředitel neziskové organizace Amazon Watch říká, že mnohé z nich byly založeny úmyslně místními farmáři a lidmi, kteří si nelegálně přivlastňují pozemky v průběhu odlesňování. Tyto skupiny jsou navíc podpořeny současnou pro-rozvojovou politikou a rétorikou brazilské administrativy. Jiní namítají, že požáry jsou náhodné a vznikají např. odhozením cigaretového nedopalku, který v lese vyprahlém v důsledku období sucha snadno vzplane. Obě teorie jsou s největší pravděpodobností pravdivé.
Ať už je ovšem jejich příčina jakákoliv, kombinace téměř 50 000 letošních požárů a neustále rostoucí míra odlesňování, společně s klimatickými změnami způsobujícími stále větší sucha, vyvolává mezi odborníky vážné obavy ohledně osudu tohoto klíčového a celosvětově významného biomu. Tyto obavy vedly k nedávným mezinárodním vlnám nevole a znepokojení. Ekolog Thomas Lovejoy, pracující v Amazonii již desítky let, se obává, jak se svěřil organizaci Audubon v počátku letošního roku, že veškeré tyto faktory se vzájemně přiživují a mohou celý ekosystém dohnat do zlomového bodu, ze kterého už se nebude Amazonský prales moci zotavit.
Lesňáčci černohlaví jsou jedni z tažných severoamerických druhů, které zimují v oblasti Amazonie. Foto: Cephas | Licencováno pod CC BY-SA 3.0
Hrozba pro ptáky, vyplývající z požárů v posledních měsících, je ovšem nepřímá, tvrdí Dias. Mnoho z nich se vyskytuje v již degradované krajině a při konfrontaci s postupujícími plameny jednoduše odletí, zanechávajíc za sebou vejce a mláďata, která jsou tím ztracena. Avšak i v případě, kdy si přeživší najdou nové, dosud nezasažené prostředí, musí zde čelit konkurenci dalších ptáků, zvířat a lidí s již ustanovenými teritorii. Jinými slovy, ptačí biotopy se tím stále více komprimují. „Z dlouhodobého hlediska je méně lesa pro ptačí populace v oblastech postižených odlesňováním a požáry, což povede k celkové redukci populace následkem konkurence.“ vysvětluje Dias. A zatímco jsou zde zimující tažní ptáci většinou více flexibilní z hlediska nároků na prostředí, než jejich celoročně se vyskytující protějšky, i tito zimující návštěvníci pociťují kumulující se následky.
Philip Fearnside, ekolog Národního Institutu pro Výzkum v Amazonii, souhlasí, že požáry přispívají ke kumulativním negativním účinkům v ekosystému. Trend extrémní degradace, kdy je v důsledku úhynu stromů následkem těžby a pozdějších such a požárů prales postupně nahrazován rozvolněnou vegetací, je na neustálém vzestupu a tato vzestupná tendence bude pravděpodobně pokračovat, tvrdí Fearnside.
A i ptačí populace, které nežijí v Amazonii, mohou těmito trendy utrpět. Požáry totiž uvolňují uhlík z ekosystému, který až dosud všechen oxid uhličitý absorboval. A tento uhlík by pak mohl uspíšit tempo klimatických změn napříč celou planetou, ohrožujíc tak ptáky celosvětově, především pak ty, jejichž přirozená prostředí jsou již na ústupu.
„Amazonie je základním kamenem globální klimatické stability.“ říká Poirier. „Bez těchto pralesů bychom neměli jeden z nejdůležitějších chráničů proti úderům klimatických změn.“
Jeden ze zásadních kroků ke snížení ztrát je podle Christiana Poiriera podpora původních domorodých obyvatel a jejich pozemkových práv. S těmito přirozenými správci žijících na území Amazonie prales prosperuje. Dalším krokem je omezení konzumace hovězího masa, zvláště v případě, pokud neznáte jeho původ, případně kupování hovězího a dalších potravin z ověřených certifikovaných zdrojů nedevastujících životní prostředí a udržujících přirozené biotopy. Všechny tyto kroky mohou pomoci amazonským ptákům a dalším tvorům, jako je aratinga žlutý, kteří v současné chvíli pomalu přicházejí o svůj domov.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Úvodní foto: Požáry v Amazonii v roce 2014, vzniklé následkem rozsáhlého odlesňování, z pohledu Mezinárodní vesmírné stanice.
Zdroj: Audubon.org
Rozsáhlé požáry, které již třetím týdnem sužují Amazonii, zásadně ohrožují divoké populace pralesních druhů papoušků. Požáry udeřily v tu nejnevhodnější dobu, kdy probíhá hnízdní sezóna a amazoňané, aratingy, arové a další druhy papoušků se starají o mláďata v dutinách stromů, jež se zároveň stávají pastí, v níž nevzletní ptáci uhoří. Na území států, které se dělí o Amazonii, vzplálo od začátku roku již přes 74 tisíc požárů, což je o 85 procent více než v loňském roce. Hlavní příčinou je vypalování pralesa kvůli rozšiřování zemědělské půdy a prostoru pro chov dobytka. Zelenou těmto praktikám dal brazilský prezident Jair Bolsonaro, který rovněž povolil těžbu dřeva v chráněných oblastech. Bolsonaro zároveň dlouho odmítal vyslat do boje s požáry armádu a z tragédie nepřímo obvinil nevládní organizace, jimž jeho vláda zkrátila dotace na méně než polovinu oproti loňskému roku. Brazilský prezident proto míní, že se organizace zakládáním požárů vládě mstí. Teprve po silném mezinárodním tlaku Bolsonaro povolal armádu, ale nadále se zdráhá přijmout pomoc ze zahraničí. Tu zemím postiženým požáry nabídlo sedm ekonomicky nejvyspělejších zemí světa na víkendovém summitu G7 ve Francii. Kolumbie, na rozdíl od Brazílie, již mezinárodní společenství o takovou pomoc požádala. Bolívie si od Spojených států vypůjčila největší hasicí letoun na světě, speciálně upravený Boeing 747 Supertanker, který již při podobných požárech zasahoval předloni v Chile. Přímo v Brazílii je ohněm ohroženo několik národních parků. Například v parku Ilha Grande na pobřeží státu Rio de Janeiro shořelo již 29 tisíc hektarů pralesa na stejnojmenném ostrově Ilha Grande a 3,5 tisíce hektarů pobřežních porostů. V regionu již 28 dní nepršelo a sužuje jej horko a silný vítr, který oheň rozšiřuje do dalších míst. Dalším postiženým národním parkem je Chapada dos Guimarães v centrální části Brazílie ve státě Mato Grosso. Oheň se zde šíří z nížiny směrem k náhorní plošině a místní úřady dělají vše pro to, aby se požár nahoru nedostal. Uchráněn nebyl ani proslulý Pantanal na rozhraní Brazílie, Bolívie a Paraguaye. Právě zde chtějí pomoci i Češi, konkrétně společnost Laguna. Píše o tom magazín Ararauna.
