Mláďata bahňáků se někdy s rodiči dorozumívají ještě předtím, než se vyklubou na svět. Nová studie nyní ukazuje, že v případě nebezpečí se také naopak dokážou ztišit.
Jak lidé, tak zvířata mají zabudovaný instinkt, který jim v případě ohrožení velí uprchnout či se pustit do boje. Čerstvě vyvedená mláďata ptáků, kteří hnízdí na zemi, však coby nemotorná písklata nemohou udělat ani jedno. Jejich obranným mechanismem je přikrčit se k zemi a být zticha. Ukazuje se, že toto vrozené chování nezačíná až po vylíhnutí – podle nedávné studie je patrné již u kuřátek ve vejcích.
Studie, která byla publikována v akademickém žurnálu Ibis, se soustředila na kulíky rezavotemenné (Charadrius ruficapillus) a čejky australské (Vanellus miles). U embryí těchto druhů lze zaznamenat takzvané embryonální volání. Tato vokalizace se objevuje v posledních dnech před vylíhnutím.
Vědci si pro studii vyhlídli několik hnízd a počkali, dokud vejcím nezbývaly do vylíhnutí dva až čtyři dny. Vybrali takto 355 vajec, která postupně umisťovali do zvukotěsné skříňky s reproduktorem a přehrávali jim různé tříminutové nahrávky – volání krkavce menšího (Corvus mellori), varovné hlasy rodičů, volání místních ptačích druhů, které nepředstavují nebezpečí, a bílý šum.
Při nahrávkách predátorů se embrya ozývala z vajíčka méně hlasitě, ale při ostatních nahrávkách se neztišila. Podle vedoucí studie Kristal Kostoglouové z Deakin University v Austrálii to naznačuje, že embrya bahňáků jsou schopna rozlišovat jednotlivé zvuky a vykazovat antipredační chování. „Demonstruje to vysoký stupeň vývoje mláďat ve vejcích a úroveň jejich schopnosti vnímat své okolí,“ tvrdí.
Čejka australská na hnízdě. | Foto: Geoff Whalan, licencováno podle CC BY 2.0
Embryonální vokalizace jako taková však zatím zůstává opředena tajemstvím. „Je to naprosto jedinečná studie, díky které zároveň vystávají další otázky,“ říká o výzkumu Sonia Kleindorferová, bioložka z Flinders University v Adelaide. Jednou z těchto otázek je, proč se embrya vůbec ozývají, když by pro ně bylo daleko bezpečnější, pokud by zůstala zticha až do vylíhnutí.
Ačkoliv bylo embryonální volání již zaznamenáno například u racků, pelikánů, pěnkavovitých a křepelek, Kostoglouová dle svých slov tvrzení doopravdy nevěřila, dokud na vlastní uši neuslyšela pípání vycházející z vajec. „O embryonálním volání se toho zatím moc neví, jelikož k této problematice existuje jen málo studií, a ty se zaměřují pouze na pár vybraných druhů,“ říká bioložka. „V posledních letech začal nicméně počet výzkumů týkajících se komunikace nevylíhnutých ptáčat narůstat,“ dodává.
Výzkum z roku 2012 například poukázal na schopnost embryonálního učení u ptáků. Při pozorování modropláštníků nádherných (Malurus cyaneus) vědci zjistili, že kuřátka ve vejcích umí mistrně napodobit vokalizaci inkubujících rodičů, což svědčí o tom, že embrya jsou schopna vnímat externí zvuky a učit se z nich. Ve výzkumu zaměřeném na racky středomořské (Larus michahellis) zase vědci zjistili, embrya, která byla v době inkubace vystavena varovnému volání rodičů, následně vykazovala řadu behaviorálních a fyziologických změn, což naznačuje, že externí akustické podněty mohou mít na vývoj embrya značný vliv.
Tady kulík jedna, přepínám! Embryonální vokalizace je pro vědce zatím mysteriózní záležitostí. Na fotografii jsou vejce kulíka rudotemenného. | Foto: Laurie Boyle, licencováno pod CC BY 2.0
Experti mají několik teorií, které by mohly vysvětlovat, proč se nevylíhnutá ptáčata z vejce ozývají. Podle Kleindorferové je možné, že se prostřednictvím volání snaží zesynchronizovat datum vylíhnutí. U druhů, které hnízdí na zemi, je toto obzvlášť důležité, jelikož mláďata se líhnou plně vyvinutá a velice brzy opouštějí hnízdo, aby mohla samostatně hledat potravu. Embrya by však vokalizací také mohla dávat rodičům najevo, že chtějí být zahřívána. „Mohl by to být signál, kterým ptáčata rodičům sdělují ‚neopouštěj nás a zahřívej dál, jsme naživu!‘ “. Tato teorie by mohla pomoci s vysvětlením výsledků nejnovějšího výzkumu – je tu možnost, že embrya reagují spíš na podněty signalizující přítomnost či nepřítomnost rodiče než na predátora jako takového, tvrdí Kleindorferová.
Kostoglouová doufá, že budoucí studie zaměřené na širší okruh bahňáků a externí podněty by mohly poodkrýt, jak embryonální vokalizace přesně funguje, a vnést nový náhled do této zatím relativně neprobádané oblasti. Bioložka zároveň zdůrazňuje důležitost zevrubnějšího prostudování antipredačních strategií bahňáků. „Vejce kulíkovitých jsou výrazně ohrožena predátory, jako jsou lišky nebo krkavci. Bez speciálních klecí, jež predátorům zamezují přístup k hnízdu, většinou nepřežijí déle než pár týdnů,“ říká Kostoglouová. Lepší porozumění problematiky embryonální vokalizace by podle ní mohlo ekologům poskytnout informace potřebné k efektivnější ochraně ptáků.
Text a překlad: Pavla Novotná
Zdroj: Audubon.org
