February 6, 2026
Index » bekasina

bekasina

Rozcestník
Bahňáci se vracejí na Josefovské louky
AVIFAUNA Publikováno 23.3.2020


Naštěstí problémy, které momentálně trápí náš druh, včetně rozmarů počasí, nijak nerozhodily bahňáky Ptačího parku Josefovské louky. Kulíci už jsou na ostrůvcích námi vyhloubených jezer pro ptáky, které pro ně s vervou vypleli dobrovolníci na jarní brigádě. Několik párů čejek obsadilo tradiční hnízdící plochy a dokonce stydlivé bekasiny se ukazují a chvílemi i charakteristicky zatikají, jakoby už měl začít tok. Již se také objevil vzácný vodouš rudonohý, který na loukách vyhnízdil minulý rok. Čírky obecné, modré a kopřivky přelétávají mezi novým zatopeným bahništěm v ohradě divokých koní a Slavíkovským ptačníkem. Zdá se, že si nemohou vybrat. Všechno tohle hemžení s působivou zvukovou kulisou chechtání racků povzbuzuje návštěvníky parku, kteří tu hledají útočiště v pandemií okleštěné republice.

Převzato z webu České společnosti ornitologické

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto: Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Josefovské louky: cíl je splněn, vzácní bahňáci hnízdí
AVIFAUNA Publikováno 15.6.2019


Myšlenka řízeného managementu v části krajiny, která je ve vlastnictví nebo ve správě organizace zabývající se ochranou přírody, to je podstata budování a fungování ornitologického parku Josefovské louky u Jaroměře na Náchodsku. Česká společnost ornitologická z pozice vlastníka či nájemce pozemků v říční nivě Metuje pomocí řízených záplav a dalších hospodářských zásahů vytváří a udržuje specifické podmínky pro určitou skupinu ptáků. Oficiálně bylo budování parku zahájeno 8. října 2009 a duchovní otec celé myšlenky, východočeský ornitolog Miloslav Hromádko tehdy vyjádřil naději, že zde za pár let budou k vidění kolihy, břehouši, vodouši, bekasiny, čejky a další ptáci, kteří z české krajiny rychle mizí.

Dokladová fotografie mláděte vodouše rudonohého. Josefovské louky, červen 2019. Foto Alice Janečková

V letošní hnízdní sezóně lze konstatovat, že cíl byl splněn a management, který je na lokalitě uplatňován, funguje. Luční druhy bahňáků, které jednak patří v České republice již mezi vzácně hnízdící druhy a na lokalitě se před započetím managementu prokazatelně nevyskytovaly, znovu zahnízdily. Týká se to především bekasiny otavní (Gallinago gallinago), čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a od letošní sezóny i vodouše rudonohého (Tringa totanus). Hnízdění bekasin bylo poprvé doloženo nálezem hnízda 22. května 2017. Josefovské louky jsou tak jednou z pouhých dvou lokalit v nížinných oblastech východních Čech, kde bylo hnízdění v novém miléniu prokázáno. Na Josefovských loukách byly navíc bekasiny s hnízdním chováním zjištěny i v sezónách 2018 a 2019 a lze se tak domnívat, že bekasina již bude pravidelně hnízdícím druhem. Také čejka chocholatá pravidelně od roku 2016 hnízdí. V letošní sezóně poprvé v historii Ptačího parku Josefovské louky tu vyvedl mláďata vzácný vodouš rudonohý.„Vodouš rudonohý vyhledává vlhká místa nebo okolí mělkých vod, především zamokřené louky. Kvůli odvodňování, ničení mokřadů a intenzivnímu zemědělství začal z naší krajiny ubývat a je v kategorii kriticky ohrožených. Těší nás, že si k hnízdění vybral právě Josefovské louky. Pozoruhodný je i jeho tok. Samec obhajuje teritorium letem v kruzích, přičemž za hlasitého volání střídá třepotavý let s klouzavým. Na zemi potom obíhá samici se zdviženými křídly. V době hnízdění se vodouši chovají nenápadně a žijí skrytě. Po vyvedení mláďat jsou ale vůči vetřelcům agresivní a varují pronikavým voláním,“ říká správce parku Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.

Vyvedení mláďat vodouše v ptačím parku u Jaroměře je v rámci východních Čech výjimečné. Vodouši rudonozí z regionu vymizeli v průběhu 80. let 20. století a přes sporadická pozorování tokajících ptáků hnízdění v novém miléniu nebylo doposud prokázáno. V celé republice se vyskytuje jen několik desítek párů, přičemž dosud vodouš rudonohý hnízdí především v jižní části republiky. „Domníváme se, že na Josefovských loukách může hnízdit dokonce více párů. Tokající vodouše jsme letos viděli na pastvině divokých koní i na březích velkých tůní,“informuje Alice Janečková, která v parku dohlíží na pastvu koní. Mokřad, který ornitologové řízeně zaplavují, ukazuje v období sucha svůj význam pro zadržení vody v krajině a ochranu přírody. Území je útočištěm pro mnoho druhů ptáků a dalších živočichů. „Například všech sedm párů čejek chocholatých má dnes už téměř dospělé potomky,“ doplňuje Michálek. Ornitologové letos či v minulých letech v parku pozorovali také další vzácné druhy bahňáků, mj. břehouše černoocasého, vodouše štíhlého či pisilu čáponohou.

Ptačí park Josefovské louky by nevznikl bez finanční podpory stovek drobných i větších dárců. Darovat lze jednoduše na stránkách ptačího parku www.josefovskelouky.cz.

Vodouš rudonohý na Josefovských loukách, duben 2019. Foto Marián Polák

Zdroj: TZ ČSO 13. 6. 2019

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/josefovske-louky-prvni-soukroma-ptaci-quotrezervacequot-v-cr

Text a titulní foto: Lukáš Kadava

 


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Bekasiny otavní, aneb v kraji nebeských koz
AVIFAUNA Publikováno 17.6.2017


Ranní povětří se mírně chvěje a nad loukou se povalují průsvitné chuchvalce zbytků mlžných oparů. Nohy se člověku vtiskují do měkké podmáčené půdy a sluneční paprsky začínají obrušovat vzduch do diamantových hran. Na blankytně modrém nebi se náhle ozve tlumeně mečivý, chvějivý  hlas, který se po několika vteřinách ozývá znovu, ovšem již z jiné části oblohy. Tam někde vysoko je možno s trochou štěstí nalézt prudce letícího samce bekasiny otavní, jenž tímto mechanickým hlasem, který vydávají roztažená ocasní pera, označuje svůj hnízdní okrsek. Samec v tu dobu létá v dlouhých vlnovkách a ve fázi letu směrem k zemi roztahuje ocas, čímž vzniká ojedinělý a jedinečný zvuk v naší přírodě. Ostatně proto se bekasinám říkalo, zvláště mezi myslivci, Koza nebeská nebo Kozlík. Další nezaměnitelný hlas bekasin na hnízdišti je tzv. „tikání „ (znějící jako v pravidelném rytmu opakované „ty-ke, ty-ke“), většinou se tak bekasiny ozývají z vyvýšeného posedu (kůly, myslivecké posedy apod.), vzácněji se tak ozývají v letu. Tikání lze považovat za již neklamný projev probíhajícího hnízdění.

hnízdo bekasiny otavní na Kolínsku v roce 2017. Foto Lukáš Kadava

Bekasina otavní patří mezi ptáky hnízdící typicky na zamokřených místech při pobřežích rybníků a řek, podmáčených loukách a rašeliništích. Vystupuje i do vyšších poloh, známá jsou hnízdění ve vrcholových partiích Krkonoš. Zatímco původní Fauna ČSSR (1977) uvádí častější výskyt v nížinách, již druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků naznačuje rapidní úbytek bekasin v nižších polohách republiky, zatímco na vrchovinách je stav lepší. Tuto situaci ostatně podtrhují i dílčí online výsledky probíhajícícho čtvrtého mapování, kdy jádrovou oblastí hnízdního výskytu bekasin bude oblast Vysočiny. Naopak v nížinách došlo k rapidnímu úbytku, hraničímu s vymizením. Bekasiny jsou nadmíru zajímaví a skrytě žijící bahňáci, což může skutečnou početnost zkreslovat. Situace je o to komplikovanější, že řada březnových záznamů tokajících samců zahrnuje ještě protahující jedince. Na jiných, doposud neobjevených lokalitách může unikat pozornosti a nepřítelem mohou být krom predátorů i prováděné zemědělské práce.

Podívejme se blíže do jedné z nížinných oblastí. Kolínsko je mírně zvlněná krajina a její tvář výrazně modeluje řeka Labe, či drobnější toky Doubravy nebo Cidliny. Respektive je zřejmě lepší mluvit v minulém čase, neboť regulací a napřímením toků, vysušením velké části bývalých říčních mokřadů, nezanechávají řeky každoročně tak výrazné stopy. Většina zbytků labských mokřadů a luhů jsou vedena jako maloplošná  chráněná území. Úbytkem vhodných biotopů, které podmáčené stanoviště představovaly, zmizely také ptačí druhy na ně vázané. Kolínský znalec přírody František Foltýn situaci již v roce 1984 vyjádřil pregnantně: „V náručí luk ležely zbytky labských tůní a ramen s mokřadní květenou, s bohatými porosty vlhkomilných dřevin a s velmi pestrou paletou živočichů, zejména vodních a mokřadních ptáků. Shrneme-li stručnou bilanci kolínských labských mokřadů, vyznívá takřka jednoznačně jako memento.“

Podmáčená louka je krásná tím, že kdesi skrývá hnízdo bekasiny… Foto Lukáš Kadava

Autor totiž dále uvádí vymizení bekasiny ze všech původních hnízdišť, popsaných v 30. letech 20. století (Týnecké  mokřiny, Lžovická jezera, mokřiny u Kamence) s tím, že na zmíněných lokalitách byly v polovině 80. let minulého století vzácně zaznamenávány, ovšem bez prokázaného hnízdění. Také po roce 2000 je hnízdění na Kolínsku nedoložené. V některých letech byla nepravidelně v hnízdní době pozorována v NPP Žehuňský rybník, pravděpodobné hnízdění zde bylo zjištěno v roce 2015, kdy je možné usuzovat u dvou pozorovaných mladých ptáků na místní původ. Další sporadické údaje se týkají záznamů tokajících samců (zejm. dubnové termíny, Týnecké mokřiny), nicméně jakékoli další zprávy z hnízdní doby (květen, červen) zcela chybějí. Skutečně první prokázané hnízdění na Kolínsku po téměř 40 letech se podařilo nalézt v letošním roce v mokrých loukách nedaleko obce Uhlířská Lhota. S hospodařícím subjektem bylo dohodnuto posunutí seče až na konec června. Zdejší krajina je paletou luk, pastvin, drobných polí a na návrších převážně borových lesů. Louky mají jednu nespornou výhodu: jsou obhospodařovány tradičním způsobem, tj. nejsou uměle hnojené, mokřadní plochy jsou víceméně pravidelně sečené, nezarůstají tak terestrickými rákosinami a nedochází k zazemňování mokřadů. To vše vytváří ideální hnízdní podmínky pro bekasiny. Jako byste se v krajině vrátili o padesát let dozadu, tak vzácný a ojedinělý úkaz v současné zemědělské krajině! Ranní povětří se mírně chvěje a nad loukou se povalují chuchvalce zbytků mlžných oparů a sluneční paprsky začínají obrušovat vzduch do diamantových hran. Na blankytně modrém nebi se náhle ozve tlumeně mečivý, chvějivý hlas….

Text: Lukáš Kadava

Foto: Jiří Bartoš http://bartosphoto.cz/

Poděkování: autor děkuje firmě Lhotecko s.r.o., jmenovitě agronomovi panu Nerudovi za příkladný přístup v ochraně bekasin otavních.

Bekasiny otavní, jak je můžeme vidět nejčastěji, během migrace při bahnitých březích rybníků a mokřadů. Foto Jiří Bartoš


Číst dále
0