Bekasiny otavní, aneb v kraji nebeských koz
![](https://avifauna.cz/wp-content/uploads/2017/06/obr.1-960x640.jpg)
Ranní povětří se mírně chvěje a nad loukou se povalují průsvitné chuchvalce zbytků mlžných oparů. Nohy se člověku vtiskují do měkké podmáčené půdy a sluneční paprsky začínají obrušovat vzduch do diamantových hran. Na blankytně modrém nebi se náhle ozve tlumeně mečivý, chvějivý hlas, který se po několika vteřinách ozývá znovu, ovšem již z jiné části oblohy. Tam někde vysoko je možno s trochou štěstí nalézt prudce letícího samce bekasiny otavní, jenž tímto mechanickým hlasem, který vydávají roztažená ocasní pera, označuje svůj hnízdní okrsek. Samec v tu dobu létá v dlouhých vlnovkách a ve fázi letu směrem k zemi roztahuje ocas, čímž vzniká ojedinělý a jedinečný zvuk v naší přírodě. Ostatně proto se bekasinám říkalo, zvláště mezi myslivci, Koza nebeská nebo Kozlík. Další nezaměnitelný hlas bekasin na hnízdišti je tzv. „tikání „ (znějící jako v pravidelném rytmu opakované „ty-ke, ty-ke“), většinou se tak bekasiny ozývají z vyvýšeného posedu (kůly, myslivecké posedy apod.), vzácněji se tak ozývají v letu. Tikání lze považovat za již neklamný projev probíhajícího hnízdění.
hnízdo bekasiny otavní na Kolínsku v roce 2017. Foto Lukáš Kadava
Bekasina otavní patří mezi ptáky hnízdící typicky na zamokřených místech při pobřežích rybníků a řek, podmáčených loukách a rašeliništích. Vystupuje i do vyšších poloh, známá jsou hnízdění ve vrcholových partiích Krkonoš. Zatímco původní Fauna ČSSR (1977) uvádí častější výskyt v nížinách, již druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků naznačuje rapidní úbytek bekasin v nižších polohách republiky, zatímco na vrchovinách je stav lepší. Tuto situaci ostatně podtrhují i dílčí online výsledky probíhajícícho čtvrtého mapování, kdy jádrovou oblastí hnízdního výskytu bekasin bude oblast Vysočiny. Naopak v nížinách došlo k rapidnímu úbytku, hraničímu s vymizením. Bekasiny jsou nadmíru zajímaví a skrytě žijící bahňáci, což může skutečnou početnost zkreslovat. Situace je o to komplikovanější, že řada březnových záznamů tokajících samců zahrnuje ještě protahující jedince. Na jiných, doposud neobjevených lokalitách může unikat pozornosti a nepřítelem mohou být krom predátorů i prováděné zemědělské práce.
Podívejme se blíže do jedné z nížinných oblastí. Kolínsko je mírně zvlněná krajina a její tvář výrazně modeluje řeka Labe, či drobnější toky Doubravy nebo Cidliny. Respektive je zřejmě lepší mluvit v minulém čase, neboť regulací a napřímením toků, vysušením velké části bývalých říčních mokřadů, nezanechávají řeky každoročně tak výrazné stopy. Většina zbytků labských mokřadů a luhů jsou vedena jako maloplošná chráněná území. Úbytkem vhodných biotopů, které podmáčené stanoviště představovaly, zmizely také ptačí druhy na ně vázané. Kolínský znalec přírody František Foltýn situaci již v roce 1984 vyjádřil pregnantně: „V náručí luk ležely zbytky labských tůní a ramen s mokřadní květenou, s bohatými porosty vlhkomilných dřevin a s velmi pestrou paletou živočichů, zejména vodních a mokřadních ptáků. Shrneme-li stručnou bilanci kolínských labských mokřadů, vyznívá takřka jednoznačně jako memento.“
Podmáčená louka je krásná tím, že kdesi skrývá hnízdo bekasiny… Foto Lukáš Kadava
Autor totiž dále uvádí vymizení bekasiny ze všech původních hnízdišť, popsaných v 30. letech 20. století (Týnecké mokřiny, Lžovická jezera, mokřiny u Kamence) s tím, že na zmíněných lokalitách byly v polovině 80. let minulého století vzácně zaznamenávány, ovšem bez prokázaného hnízdění. Také po roce 2000 je hnízdění na Kolínsku nedoložené. V některých letech byla nepravidelně v hnízdní době pozorována v NPP Žehuňský rybník, pravděpodobné hnízdění zde bylo zjištěno v roce 2015, kdy je možné usuzovat u dvou pozorovaných mladých ptáků na místní původ. Další sporadické údaje se týkají záznamů tokajících samců (zejm. dubnové termíny, Týnecké mokřiny), nicméně jakékoli další zprávy z hnízdní doby (květen, červen) zcela chybějí. Skutečně první prokázané hnízdění na Kolínsku po téměř 40 letech se podařilo nalézt v letošním roce v mokrých loukách nedaleko obce Uhlířská Lhota. S hospodařícím subjektem bylo dohodnuto posunutí seče až na konec června. Zdejší krajina je paletou luk, pastvin, drobných polí a na návrších převážně borových lesů. Louky mají jednu nespornou výhodu: jsou obhospodařovány tradičním způsobem, tj. nejsou uměle hnojené, mokřadní plochy jsou víceméně pravidelně sečené, nezarůstají tak terestrickými rákosinami a nedochází k zazemňování mokřadů. To vše vytváří ideální hnízdní podmínky pro bekasiny. Jako byste se v krajině vrátili o padesát let dozadu, tak vzácný a ojedinělý úkaz v současné zemědělské krajině! Ranní povětří se mírně chvěje a nad loukou se povalují chuchvalce zbytků mlžných oparů a sluneční paprsky začínají obrušovat vzduch do diamantových hran. Na blankytně modrém nebi se náhle ozve tlumeně mečivý, chvějivý hlas….
Text: Lukáš Kadava
Foto: Jiří Bartoš http://bartosphoto.cz/
Poděkování: autor děkuje firmě Lhotecko s.r.o., jmenovitě agronomovi panu Nerudovi za příkladný přístup v ochraně bekasin otavních.
Bekasiny otavní, jak je můžeme vidět nejčastěji, během migrace při bahnitých březích rybníků a mokřadů. Foto Jiří Bartoš