chocholouš Archivy - AVIFAUNA - Český online magazín o ptácích

Synonymum pro skřivana: Libor Praus

AVIFAUNA Publikováno 21.11.2017

Libor Praus zasvětil svůj ornitologický život ptákům otevřené krajiny, jeho největšímu zájmu se těší skřivanovití pěvci a další druhy ptáků, kteří hnízdí na zemi. Na skřivany je zaměřena i většina článků, jejichž je autorem (na Avifauně ZDE). Mimo to byl či je organizačně činný v několika pobočkách ČSO, je šéfredaktorem časopisu Panurus i Zpravodaje Východočeské pobočky ČSO. Je i kroužkovatelem, pravidelně se zapojuje do řady akcí pod patronací ČSO, od zimního sčítání vodních ptáků po vedení vycházek v rámci Vítání ptačího zpěvu. Bez nadsázky ho lze označit za předního našeho odborníka na skřivanovité. A právě o skřivanech a problematice úbytku polních ptáků jsme si povídali v našem rozhovoru…

Skřivany má rád asi každý, nejen ornitolog. Už proto, že slyšet po zimě jejich zpěv v oblacích je fajn zážitek. Kde je ale ten zlom, který vyústil o Tvůj tak hluboký zájem?

O nějakém zřetelném zlomu se asi hovořit nedá, záliba ve skřivanovitých pěvcích u mě uzrávala postupně. Skřivan polní upoutal mou pozornost bizarností prostředí, ve kterém je ochoten hnízdit. Je to jediný druh ptáka, který dokáže ve větších počtech osídlovat naše současná konvenčně obhospodařovaná pole. Zcela se nevyhýbá téměř holé půdě, ani 1,5 m vysoké kukuřici, což je obdivuhodné. Chocholouš byl pták mého raného dětství na panelovém sídlišti. Krotký pěvec, který si se mnou byl ochoten hrát na honěnou před školkou. Pak najednou zmizel a každé další vzácné setkání mně působilo potěšení a vyvolávalo hlubší zájem o důvody, proč tento souputník člověka tak dramaticky ubývá. No a třetí náš druh skřivana – skřivan lesní je atraktivní svým krásným nočním zpěvem na okrajích romantických, pryskyřicí vonících borových lesů. Zajímavé je na něm i to, že se jedná o jediný druh skřivana, který se nevyhýbá blízkosti stromů.

Dvoudenní skřivani polní. Foto Libor Praus

Kdo chytá v žitě. Záběr mladé kuny lesní z fotopasti monitorující výskyt predátorů v obilných polích. Foto Libor Praus

Co Tě v ekologii těchto ptáků během výzkumu nejvíce překvapilo?

Překvapil mě například pozorovaný trend různě silné investice samic skřivanů do hnízdního pokusu v různých částech hnízdní sezóny. Zatímco časné snůšky skřivanů v první polovině dubna obsahovaly často jen tři vejce a samice je při zhoršeném počasí či vyrušení snadno opouštěly, od druhé poloviny května se začala objevovat hnízda s pěti vejci a samice byly k vyrušování mnohem tolerantnější. Zažil jsem například v červenci případ, kdy došlo při plečkování řepy radlicí traktoru k poškození hnízda a rozbití dvou vajec. Přesto samice hnízdo neopustila a zbylá vejce i nadále zahřívala. Bohužel tuto samici asi za dva dny po plečkování ulovila v noci na obnaženém hnízdě liška…

To musí být poměrně obtížné na sledování…. Jaké jsou vlastně metody výzkumu skřivanů?

Metody jsou různé, záleží na tom, co chceme zkoumat. Ve vědě nejde primárně o výzkum konkrétního druhu, ale o hledání odpovědí na obecnější otázky. Druh je jen model, prostřednictvím něhož se o to snažíme. Já jsem se nejvíce zabýval studiem hnízdní ekologie a přežívání hnízd skřivanů polních v konvenčně intenzívně obhopodařovaných polích. Dohledaná hnízda jsem nepřetržitě natáčel na ukryté videonahrávací zařízení, což mi umožnilo následně analyzovat rodičovskou péči (inkubační chování, frekvence krmení mláďat) a zhodnotit míru přežívání hnízd a význam jednotlivých hnízdních predátorů v polním prostředí. Mnoho studií o skřivanech je založeno také na datech z opakovaného sčítání zpívajících skřivanů v různých typech prostředí.

Ptáci polní krajiny jsou nejvíce ubývající skupinou ptáků v naší krajině. Lze třeba pro skřivany polní či chocholouše aplikovat takový management, který by pomohl zvrátit nepříznivé stavy?

Polní ptáci mizí, protože je současná zemědělská krajina ve větších počtech neuživí a ptáci v ní nenacházejí ani mnoho vhodných a bezpečných míst k hnízdění. Dnešní zemědělství je podřízeno maximalizaci zisku, lány polí jsou mnohem větší než před nástupem kolektivizace, meze byly téměř beze zbytku rozorány, polní plevele a hmyz hubí účinné pesticidy, které jsou navíc často ve vysokých koncentracích jedovaté i pro ptáky. Prostor pro divokou přírodu je proto v polní krajině velmi omezený. Existují různá agroenvironmentální opatření, jako například biopásy, meziplodiny, posuny seče, dotační podpora ochrany hnízdišť čejek na orné půdě, která mohou lokálně zvýšit početnost, či hnízdní úspěšnost polních ptáků včetně skřivanů, ale sama o sobě nedokáží zvrátit dlouhodobé negativní trendy pozorované v celé Evropě. Ke zlepšení celkové situace by mohla napomoci pouze hlubší ekologické reforma Společné zemědělské politiky Evropské unie. To znamená přenastavit systém zemědělských dotací v EU tak, aby zemědělce přiměl k maximálnímu využívání dostupných agroenvironmentálních opatření na ochranu ptáků a diverzity v zemědělské krajině a k omezení používání chemických syntetických látek a minerálních hnojiv.

Příčiny úbytku chocholouše nejsou zcela objasněny. Velmi pravděpodobně se jedná o souhru více faktorů. Jistě k němu přispělo zvýšení frekvence sečení trávníků, ve kterých chocholouš často hnízdí i nárůst počtu predátorů ve městech, ať už jde o kočky, kuny, psi či krkavcocité pěvce. Nevyhovující je i zahušťování a stárnutí zástavby, chocholouš vyžaduje otevřené prostory bez vzrostlých dřevin. Problém pro chocholouše představuje také zrychlené stavební tempo, kdy na staveništích často nestihne vyrůst řídká rumištní vegetace vhodná ke hnízdění. Z většiny našeho území chocholouš již zcela vymizel a asi není reálné aplikovat nějaké účinné managementové opatření pro jeho záchranu. Přesto by bylo, nejen pro chocholouše, prospěšné, kdyby se trávníky v hnízdní době nesekaly častěji než jednou za měsíc a půl.

Mimo známého skřivana polního věnuješ se také jeho lesnímu bratranci?

Se skřivanem lesním jsem se blíže seznámil při studijní stáži v Nizozemsku, kde jsem trávil hnízdní sezónu v roce 2012. Sledoval jsem tam hnízdění skřivanů polních a lesních v prostředí vřesovišť a písečných dun obklopených borovými lesy. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že skřivan lesní, přestože se jedná o menší druh, hnízdí průměrně o dva týdne dříve nežli skřivan polní. U nás se skřivanu lesnímu dosud nijak pravidelně nevěnuji, ale nevylučuji, že to brzy napravím.

Liší se nějak výrazně perspektivy do budoucna pro skřivana lesního oproti polnímu?

Skřivan lesní byl, je a téměř jistě i vždy bude mnohem vzácnější než skřivan polní. Poslední početní odhad v ČR byl stanoven na 600 – 1100 hnízdních párů skřivanů lesních, zatímco skřivanů polních u nás stále hnízdí minimálně 700 000 párů. Nicméně trendy jsou opačné. Počty skřivanů polních se u nás stále pozvolna snižují, zatímco počty skřivanů lesních jsou na řadě míst stabilní a někde je pozorován i nárůst. Nově se skřivani lesní šíří například do vinic na Znojemsku a v okolí Pálavy. Nechci věštit z křišťálové koule, ale je pravděpodobné, že stavy skřivana polního budou i nadále mírně klesat, zatímco početnost skřivana lesního bude více méně stabilní s různými lokálními trendy.

Jsi původem východočech, přesto jsi nyní pracovně zakotvil ve Slezském muzeu a v Muzeu v Mělníku. Co Tě nejvíc zaujalo při objevování nových krajin?

Každý kraj naší vlasti má své kouzlo. V každém okrese se dají najít přírodně cenná místa, která hostí zajímavé druhy rostlin a živočichů. Každé místo, které jsem poznal při mém, ne vždy zcela plánovaném putování, se mi nesmazatelně zapsalo do paměti. Je jednoduché oblíbit si horské hřebeny, nebo divoké pralesy, ale já se vždy stejnou měrou snažím poznávat i naši „fádní“ krajinu, ve které neleží žádná chráněná území. I intenzívně obhospodařovaná pole, nebo městské periferie si zasluhují pozornost, a i na těchto místech se dají objevit zajímavé druhy. Pátrání po chocholouších na parkovištích nákupních center může být stejně dobrodružné jako hledání hnízdišť vzácných dravců či sov.

Asi osmidenní mláďata chocholouše obecného krátce před opuštěním hnízda. Foto Libor Praus

Libore, moc díky za Tvůj čas a přeju mnoho úspěchů a radostných chvil v přírodě!

Ptal se Lukáš Kadava / titulní foto mladého skřivana polního několik dní po opuštění hnízda: Libor Praus

Číst dále

Nejnovější / Z domova

Chocholouš obecný – mizející městský skřivan

AVIFAUNA Publikováno 5.9.2017

Starší generace milovníků přírody žijících ve městech má jistě dodnes v živé paměti běžný výskyt chocholouše obecného na okrajích lidských sídel. Tento nápadný a krotký druh skřivana s výraznou chocholkou býval až do počátku devadesátých let dvacátého století jedním z nejtypičtějších ptáků městské periferie. Chocholouš nechyběl snad na žádném nově vybudovaném panelovém sídlišti, běžný byl v okolí autobusových nádraží, na fotbalových hřištích, nebo na rozsáhlých železničních překladištích. V zimě nebývalo ještě před třiceti lety vzácností zahlédnout u zdrojů potravy u popelnic, či v okolí pekáren hejna i několika desítek chocholoušů.

Díky hojnosti i nízké plachosti se chocholouš dostal i do starých slabikářů a učebnic přírodopisu. Nejtypičtější obrázek znázorňoval zimní scenérii, ve které chocholouši hledají obživu na zasněžených cestách v koňském trusu. O chocholouších se pod názvem drliče zmiňuje dokonce naše nejstarší kniha pojednávající o fauně Českého království – slavný Fyziologář (Ortulus phisiologiae) napsaný před r. 1366 mistrem pražské kapituly Bartolomějem z Chlumce, zvaným Claretus. Chocholouš pravděpodobně může stát i za vznikem pořekadla o tom, že na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout, protože ostatní druhy skřivanů, obývajících naše uzemí – skřivan polní i lesní, jsou většinově tažní, zatímco chocholouš se u nás vyskytuje celoročně. Samec chocholouše obhajuje své teritorium zpěvem v letu, či z vyvýšeného posedu často již od ledna.

Ojediněle se můžeme s chocholouši setkat i v zemědělské krajině v okolí hnojišť a kravínů.

Páry chocholoušů jsou obvykle trvalé. Při mírném jaru může chocholouš ve městě začít hnízdit již ve druhé polovině března. Hnízdo se třemi až pěti hnědě kropenatými vejci bývá umístěno nejčastěji na zemi v trávníku, rumištní vegetaci, nebo pod nízkými okrasnými keříky. Dříve bývalo poměrně běžné hnízdění chocholouše i v rozích plochých střech. Na vejcích sedí pouze samice obvykle jedenáct dnů, o mláďata na hnízdě pečují oba rodiče přibližně deset dnů, později se mláďata ukrývají v trávě a plné vzletnosti dosahují až ve stáří 14–16 dní. Chocholouš hnízdí obvykle dvakrát ročně, ale z důvodu velkých ztrát je nucen realizovat více náhradních snůšek a hnízdní sezóna může trvat až do začátku srpna. Potrava chocholouše závisí na nabídce v daném prostředí. Mláďata jsou krmena pouze drobnými bezobratlými živočichy (mravenci a jejich larvy a vajíčka, pavouci, nymfy sarančí apod.), dospělci nepohrdnou ani zbytky pečiva a drobnými semínky a lístečky plevelů.

Dnes se všeobecná známost chocholouše pozvolna vytrácí, protože tento pták je v současnosti ve střední a severozápadní Evropě na pokraji vyhynutí. Mizení chocholouše započalo již v 60. letech 20. století. Například v Norsku chocholouš vyhynul již v 70. letech 20. století, koncem 80. let vymizel ze Švýcarska, na počátku 90. let z jižního Švédska a po roce 2010 nebylo zaznamenáno hnízdění ani v Nizozemsku, přestože tam ještě v 70. letech hnízdilo 3000–5000 párů.

Hnízdo chcoholouše se snůškou.

Asi třídenní mláďata chocholouše.

V České republice je situace obdobně kritická. Zatímco v letech 1973–1977 byl hnízdní výskyt chocholouše hlášen z 56 % mapovacích kvadrátů, při současném mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 2014–2017 byl chocholouš pozorován v hnízdní době pouze v 10 % mapovacích čtverců. V Čechách je v současné době prokázáno pravidelné hnízdění chocholoušů pouze na periferii Mladé Boleslavi a v okolí zemědělských družstev ve východním Polabí. Ojedinělé páry snad ještě pravidelně hnízdí i v oblasti severně a východně od Prahy. Na Moravě je chocholouš v návaznosti na doposud relativně stabilní populace v Maďarsku a na jižním Slovensku rozšířen početněji, ale i zde je pozorován úbytek. Chocholouš v současnosti zasahuje nejseverněji na Olomoucko, ale hojněji se vyskytuje již pouze na Břeclavsku, Hodonínsku, Brněnsku a Znojemsku. Populace chocholouše v celém Jihomoravském kraji byla v roce 2012 odhadována na maximálně 215 párů. S ohledem na to, že se tam pravděpodobně vyskytuje většina našich chocholoušů, nebude v celé České republice v současnosti hnízdit více než 400 párů.

Aktuální situace chocholouše v ČR na základě průběžných výsledků mapování ptáků.

Za úbytek chocholouše může pravděpodobně více faktorů. V zemědělské krajině k němu jistě přispěla již v 50. letech 20. století kolektivizace a celkové zprůmyslnění zemědělství, po kterém ve velké míře zanikly dříve běžné řídce porostlé úhory a extenzívní maloplošné pastviny. Ve městech se na početnosti chocholouše negativně odrazilo zahušťování a zrychlené tempo výstavby na periferii. Nejvýznamnějším faktorem, který zapříčinil plošné vymizení synantropních chocholoušů, je ale pravděpodobně zvýšená frekvence sečení trávníků. Například při sledování hnízdění chocholoušů v Mladé Boleslavi v roce 2016 byla čtyři z pěti dohledaných hnízd umístěna v trávnících, které se zde sekají v periodě menší než tři týdny, což znemožňuje úspěšné vyhnízdění, protože hnízdní cyklus od snesení prvního vejce po vzletná mláďata trvá u chocholouše minimálně 30 dnů.

Chocholouše dnes nejčastěji zastihneme na velkých parkovištích u nákupních center na jižní Moravě.

Nelze vyloučit, že chocholouš v brzké době z našeho území zcela vymizí. Pro pokus o efektivní ochranu je třeba co nejpřesněji znát současné rozšíření chocholouše a jeho početnost. Proto je žádoucí veškerá spolehlivá pozorování chocholouše vkládat faunistické databáze České společnosti ornitologické na internetové adrese www.avif.birds.cz.

Text a foto Libor Praus

Chocholouši často hnízdí v trávnících, kde je většina hnízd posečena.

Chocholouši vyžadují prostředí s velkým zastoupením holé půdy.

Číst dále

Nejnovější / Z domova

Čtvrté mapování ptáků v České republice skončilo

AVIFAUNA Publikováno 25.8.2017

Občanská věda představuje zajímavý fenomén, který umožňuje aktivní spolupráci jedince na vědeckém poznání. Zatímco moderní vědecké články často mají jen velice malou ambici popularizovat svá zjištění a jsou silně zaměřené na úzkou odbornou komunitu, tak fenomén občanské vědy nabízí možnost právě opačného postupu – prostřednictvím zájmové činnosti laiků (tedy neprofesionálů) pracovat na soudobých vědeckých problémech. Patrně jedním z vrcholů, jak zužitkovat zkušenosti a lokální znalosti amatérských ornitologů, je zapojit je do mapování pro nově vznikající, již čtvrtý Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice.

Mapování probíhalo ve spolupráci s Fakultou životního prostředí ČZU v Praze, Českou společností ornitologickou a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v letech 2014 – 2017 a právě skončila poslední, čtvrtá sezóna mapování. Mapování podle jednotné metodiky za použití kvadrátové sítě, která pokrývá mapované území, je v současnosti běžně využíváno pro monitorování dlouhodobých změn v druhové skladbě ptáků a jejich početnosti na velkých územích. Skončené mapování doznalo oproti třem předchozím podstatných změn. Mimo specifické metodické změny byla největší změnou forma zaznamenávání dat. Zatímco v předchozích mapováních byla veškerá pozorování zapisována do papírových kartiček a následně vkládána do databáze, dnes je vše daleko jednodušší. Veškerá organizace a vkládání dat probíhají v přehledné on-line aplikaci „http://atlas.birds.cz.“, která je volně přístupná všem zájemcům.

Přestože na zpracované konečné výsledky si budeme muset ještě rok či dva počkat, již nyní, díky webové aplikaci, je možné „surové“ výsledky odhadnout již nyní. Pojďme si tedy připomenout nejzajímavější ornitologické události posledních čtyř let, které byly v souvislosti s atlasovým mapováním zjištěny.

Rodinka volavek rusohlavých na Českobudějovicku v roce 2016. Foto Vladislav Železný

Nejatraktivnější jsou zřejmě zjištění nově hnízdících druhů. Jedním z těchto druhů je volavka rusohlavá, která hnízdila v roce 2016 na Českobudějovicku v okolí Čejkovic, kde se po celou hnízdní dobu zdržovaly až 4 dospělé volavky. Mláďata byla prvně pozorována 6. srpna téhož roku, nejvíce 3 mláďata 7. srpna na Mlýnském rybníku u Čejkovic. Nutno podotknout, že samotné hnízdo nebylo dohledáno, což je v tak atraktivní oblasti poněkud paradoxní. Jednou z hypotéz je skryté hnízdění na jedné z blízkých lokalit, která není birdwatchery tolik navštěvovaná. Také v letošní hnízdní sezóně se volavky rusohlavé na Českobudějovicku zdržovaly. Do budoucna je tam možné, že tato drobná volavka bude u nás patřit mezi pravidelně hnízdící ptáky.

V roce 2017 bylo patrně největší událostí zahnízdění labutě zpěvné na střední Moravě u Chropyně. Pár labutí zpěvných byl o to zajímavější, že samice v tomto páru je známá moravská labuť, pojmenovaná Zpěvanka. Je označena kroužkem a límcem s kódem 7R42, označena byla v Německu na zimovišti labutí zpěvných v lednu 2006 a to už jako dospělá samice. Již v únoru 2011 vytvořila pár v Tovačově se samcem svého druhu. Ten však uhynul a tak k hnízdění došlo až letos po vytvoření nového párů. Labutě zpěvné úspěšně vyvedly čtyři mláďata.

Labuť zpěvná s mláďaty na hnízdišti u Chropyně v roce 2017. Foto Jiří Šírek

O to více nenápadné je šíření kachničky mandarinské, druhu, jehož původním areálem je dálný východ, ale díky introdukci a vytvoření polodivokých populací během 20. století v západní Evropě, se druh šíří do dalších zemí. Během mapování v roce 2001 – 2003 nebyla kachnička zjištěna, přestože první hnízdění mělo proběhnout na jižní Moravě na Lednicku již v roce 1980. Pravidelně hnízdí v České republice od roku 2008 a její početnost se zvyšuje. Mnohem nápadnější je šíření husice nilské, v České republice hnízdící od roku 2008.

Početnost se zvyšuje od posledního mapování u dalších druhů. Z mokřadních druhů ptáků například u morčáka velkého, husy velké či jeřába popelavého, z dravců například u luňáka červeného či motáka lužního, pozitivní jsou trendy orlí rodiny. Zvýšila se početnost orla mořského i královského, orel skalní hnízdí díky úspěšnému repatriačnímu programu v České republice od roku 2013. Od roku 2012 hnízdí v západních Čechách i orel křiklavý. Z dalších druhů se zvyšují trendy početnosti například u racka bělohlavého, vlhy pestré či budníčka zeleného. Naopak, mezi druhy ubývající, u nichž početnost v současné době již balancuje na hraně přežití, patří například břehouš černoocasý nebo sýček obecný. Početnost se snižuje i u dalších mokřadních druhů, zejména bahňáků – u bekasiny otavní či vodouše rudonohého. Ubývá i racků chechtavých, přestože jeho početnost se může díky příznivým změnám prostředí regionálně výrazně zvýšit (v posledních letech například Pardubicko). Mezi další ubývající druhy patří například lelek lesní či chocholouš obecný. U lelka je poněkud udivující, že v databázi jsou k dispozici doposud pouze dva záznamy s prokázaným hnízděním. Přestože zřejmě ještě někteří mapovatelé své údaje nevložili a mapa rozšíření tak může ještě doznat změn, pravděpodobně je to signál výrazného úbytku.

Vodouš rudonohý patří mezi silně ubývající druhy. V případě, že se podaří udržet vhodné podmínky, mohou lokální populace prosperovat, jako např. na hnízdišti na Kolínsku. Foto Lukáš Kadava

Také nález hnízda chochlouše obecného je v posledních letech velkou vzácností. Na snímku patrně poslední hnízdící pár chochloušů v areálu Škody Auto v Mladé Boleslavi v roce 2017. Foto Libor Praus

A samozřejmě jsou druhy ptáků, u nichž od posledního mapování již hnízdění nebylo prokázáno. Typickými zástupci jsou například rybáci černý a bahenní, mezi opětovně nezjištěné druhy patří např. kulík hnědý, pro něhož byly jediným refugiem vrcholové partie Krkonoš. Poslední záznamy kulíka hnědého s hnízdním chováním končí rokem 2010. Podobný je osud dalšího bahňáka – kolihy velké, u níž byly poslední lokalitou travnaté plochy Ruzyňského letiště v Praze, poslední skutečně prokázané hnízdění jediného páru pochází z roku 2011. Pravdou je, že kolihy jsou v této lokalitě pozorovány sporadicky v hnízdní době doposud (včetně roku 2017), avšak již bez náznaků hnízdění.

Břehouš černoocasý v současnosti přežívá v posledních několika párech v jižních Čechách. Na snímku pták v poslední výspě břehoušů ve východních Čechách na Chlumecku v roce 2014. Foto Vladimír Štorek

Výše uvedené informace samozřejmě nelze zaměňovat s výsledky – na ty si budeme muset ještě počkat, než proběhne zpracování údajů. Spíše se jedná o faunistické zajímavosti, které lze vyčíst z databáze a které jen zhruba naznačují možné změny v české avifauně. Ostatně, veřejně přístupná databáze může odhalovat i některé slabiny právě proběhlého mapování – např. nezvykle vysoké zastoupení kvadrátů s neprokázaným hnízděním zcela běžných druhů (např. budníčků). To patrně nebude souviset se změnou početnosti druhu, ale spíše s nízkou aktivitou mapovatelů o zjištění vyšší kategorie průkaznosti hnízdění. Pravděpodobně dojde situace ještě změn, patrně ne všichni mapovatelé již vložili své výsledky do databáze, u několika ptačích druhů lze navíc získat poslední hnízdní data ještě v srpnu (např. u potápivých kachen), u naprosté většiny druhů ale už musí být sebraná. Konečné datum zaslání údajů je stanoveno na 31. 10. 2017.

Atlasy hnízdního rozšíření ptáků jsou dnes již samozřejmým zdrojem kvalitních informací o výskytu a početnosti ptáků na úrovni regionů, států, a dokonce i kontinentů. Díky opakování mapování po 10–15 letech je navíc možné sledovat trendy v rozšíření a početnosti jednotlivých ptačích druhů. Ty často odrážejí změny, které jsou zpravidla vyvolávány nejrůznějšími lidskými aktivitami. Výstupy z atlasů hnízdního rozšíření na jedné straně pomáhají při formulaci zásad ochrany ptactva a jejich prosazování, na druhé straně změny v rozšíření a početnosti ptáků indikují stav prostředí a je pak možné efektivně zavádět opatření vedoucí ke stabilizaci jeho optima.