Starší generace milovníků přírody žijících ve městech má jistě dodnes v živé paměti běžný výskyt chocholouše obecného na okrajích lidských sídel. Tento nápadný a krotký druh skřivana s výraznou chocholkou býval až do počátku devadesátých let dvacátého století jedním z nejtypičtějších ptáků městské periferie. Chocholouš nechyběl snad na žádném nově vybudovaném panelovém sídlišti, běžný byl v okolí autobusových nádraží, na fotbalových hřištích, nebo na rozsáhlých železničních překladištích. V zimě nebývalo ještě před třiceti lety vzácností zahlédnout u zdrojů potravy u popelnic, či v okolí pekáren hejna i několika desítek chocholoušů.
Díky hojnosti i nízké plachosti se chocholouš dostal i do starých slabikářů a učebnic přírodopisu. Nejtypičtější obrázek znázorňoval zimní scenérii, ve které chocholouši hledají obživu na zasněžených cestách v koňském trusu. O chocholouších se pod názvem drliče zmiňuje dokonce naše nejstarší kniha pojednávající o fauně Českého království – slavný Fyziologář (Ortulus phisiologiae) napsaný před r. 1366 mistrem pražské kapituly Bartolomějem z Chlumce, zvaným Claretus. Chocholouš pravděpodobně může stát i za vznikem pořekadla o tom, že na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout, protože ostatní druhy skřivanů, obývajících naše uzemí – skřivan polní i lesní, jsou většinově tažní, zatímco chocholouš se u nás vyskytuje celoročně. Samec chocholouše obhajuje své teritorium zpěvem v letu, či z vyvýšeného posedu často již od ledna.
Ojediněle se můžeme s chocholouši setkat i v zemědělské krajině v okolí hnojišť a kravínů.
Páry chocholoušů jsou obvykle trvalé. Při mírném jaru může chocholouš ve městě začít hnízdit již ve druhé polovině března. Hnízdo se třemi až pěti hnědě kropenatými vejci bývá umístěno nejčastěji na zemi v trávníku, rumištní vegetaci, nebo pod nízkými okrasnými keříky. Dříve bývalo poměrně běžné hnízdění chocholouše i v rozích plochých střech. Na vejcích sedí pouze samice obvykle jedenáct dnů, o mláďata na hnízdě pečují oba rodiče přibližně deset dnů, později se mláďata ukrývají v trávě a plné vzletnosti dosahují až ve stáří 14–16 dní. Chocholouš hnízdí obvykle dvakrát ročně, ale z důvodu velkých ztrát je nucen realizovat více náhradních snůšek a hnízdní sezóna může trvat až do začátku srpna. Potrava chocholouše závisí na nabídce v daném prostředí. Mláďata jsou krmena pouze drobnými bezobratlými živočichy (mravenci a jejich larvy a vajíčka, pavouci, nymfy sarančí apod.), dospělci nepohrdnou ani zbytky pečiva a drobnými semínky a lístečky plevelů.
Dnes se všeobecná známost chocholouše pozvolna vytrácí, protože tento pták je v současnosti ve střední a severozápadní Evropě na pokraji vyhynutí. Mizení chocholouše započalo již v 60. letech 20. století. Například v Norsku chocholouš vyhynul již v 70. letech 20. století, koncem 80. let vymizel ze Švýcarska, na počátku 90. let z jižního Švédska a po roce 2010 nebylo zaznamenáno hnízdění ani v Nizozemsku, přestože tam ještě v 70. letech hnízdilo 3000–5000 párů.
Hnízdo chcoholouše se snůškou.
Asi třídenní mláďata chocholouše.
V České republice je situace obdobně kritická. Zatímco v letech 1973–1977 byl hnízdní výskyt chocholouše hlášen z 56 % mapovacích kvadrátů, při současném mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 2014–2017 byl chocholouš pozorován v hnízdní době pouze v 10 % mapovacích čtverců. V Čechách je v současné době prokázáno pravidelné hnízdění chocholoušů pouze na periferii Mladé Boleslavi a v okolí zemědělských družstev ve východním Polabí. Ojedinělé páry snad ještě pravidelně hnízdí i v oblasti severně a východně od Prahy. Na Moravě je chocholouš v návaznosti na doposud relativně stabilní populace v Maďarsku a na jižním Slovensku rozšířen početněji, ale i zde je pozorován úbytek. Chocholouš v současnosti zasahuje nejseverněji na Olomoucko, ale hojněji se vyskytuje již pouze na Břeclavsku, Hodonínsku, Brněnsku a Znojemsku. Populace chocholouše v celém Jihomoravském kraji byla v roce 2012 odhadována na maximálně 215 párů. S ohledem na to, že se tam pravděpodobně vyskytuje většina našich chocholoušů, nebude v celé České republice v současnosti hnízdit více než 400 párů.
Aktuální situace chocholouše v ČR na základě průběžných výsledků mapování ptáků.
Za úbytek chocholouše může pravděpodobně více faktorů. V zemědělské krajině k němu jistě přispěla již v 50. letech 20. století kolektivizace a celkové zprůmyslnění zemědělství, po kterém ve velké míře zanikly dříve běžné řídce porostlé úhory a extenzívní maloplošné pastviny. Ve městech se na početnosti chocholouše negativně odrazilo zahušťování a zrychlené tempo výstavby na periferii. Nejvýznamnějším faktorem, který zapříčinil plošné vymizení synantropních chocholoušů, je ale pravděpodobně zvýšená frekvence sečení trávníků. Například při sledování hnízdění chocholoušů v Mladé Boleslavi v roce 2016 byla čtyři z pěti dohledaných hnízd umístěna v trávnících, které se zde sekají v periodě menší než tři týdny, což znemožňuje úspěšné vyhnízdění, protože hnízdní cyklus od snesení prvního vejce po vzletná mláďata trvá u chocholouše minimálně 30 dnů.
Chocholouše dnes nejčastěji zastihneme na velkých parkovištích u nákupních center na jižní Moravě.
Nelze vyloučit, že chocholouš v brzké době z našeho území zcela vymizí. Pro pokus o efektivní ochranu je třeba co nejpřesněji znát současné rozšíření chocholouše a jeho početnost. Proto je žádoucí veškerá spolehlivá pozorování chocholouše vkládat faunistické databáze České společnosti ornitologické na internetové adrese www.avif.birds.cz.
Text a foto Libor Praus
Chocholouši často hnízdí v trávnících, kde je většina hnízd posečena.
Chocholouši vyžadují prostředí s velkým zastoupením holé půdy.
