Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství. Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota. Podle jejich slov však nelze ve všech případech jednoznačně potvrdit, že papoušci vyloženě škodí. ParrotNet ale míní, že do budoucna by se mělo zabránit šíření papoušků do dalších evropských lokalit, aby se zabránilo případným neblahým následkům na původní avifauně. „Většina zpráv o škodách je dosud spojena s nejrozšířenějšími a místy přemnoženými alexandry malými a mníšky šedými,“ citoval vědce web Phys.org. Podle studií z jejich původních domovin tito papoušci pravidelně způsobují velké škody v zemědělství, ale v Evropě dosud nedošlo k tak vážným ztrátám jako v Jižní Americe nebo Jižní Asii. Významnějším problémem v Evropě je konkurence původním druhům ptáků, s nimiž papoušci soupeří o hnízdní dutiny a potravu. Oproti Spojeným státům se v Evropě takřka nevyskytují případy, kdy mníšci šedí svými hnízdy postavenými na sloupech vysokého napětí způsobili zkrat nebo požár. Negativní dopady jiných druhů papoušků než alexandrů malých a mníšků šedých v Evropě nejsou hlášeny, což je zřejmě důsledek toho, že na starém kontinentu vyskytují volně krátce a v malých lokalizovaných populacích. Píše o tom server Ararauna.cz.
Na východním Slovensku se nachází jedna z nejvýznamnějších ornitologických lokalit ve střední Evropě. Rezervace Senné-rybníky, mající za sebou bouřlivou historii, kdy na přelomu milénia pozbyla oblast svého enormního ornitologického významu, je v posledních letech opět na vzestupu. Díky systematické a dlouhodobé práci organizace SOS Birdlife Slovensko je dnes lokalita, tvořená soustavou rybníků, luk a mokřadů, atraktivnější pro ptáky a řada druhů zde opět začíná hnízdit. Pracovníci SOS/Birdlife Slovensko se do oblasti snaží dostat také návštěvníky – vybudována byla naučná stezka a ornitologické pozorovatelny, usnadňující pozorování ptáků na rybniční soustavě. V neposlední řadě se zde koná řada akcí a exkurzí.
Rok 2019 je na Senianských rybnících ve znamení úspěšného hnízdění mimořádně vzácných druhů. Prvním z nich je pisila čáponohá (Himantopus himantopus). Zároveň jde o doposud nejpočetnější hnízdění tohoto druhu na východním Slovensku. Ornitologové odhadují, že zde úspěšně hnízdilo 8 – 10 párů přímo v přísně chráněné Národní přírodní Senianske rybníky. Pisily si postavily svá hnízda v bahnitých okrajích vodní plochy s řídkou vodní vegetací. Během monitoringu lokality v prvních červnových dnech zde bylo zjištěno přibližně 20 dospělých jedinců, kteří intenzivně varovali a snažili se předstírat poranění křídel, aby odlákali potenciální predátory od mláďat. Při spěšné kontrole se podařilo ornitologům nalézt minimálně 7 mláďat. Pisily přitom na lokalitě úspěšně hnízdily pouze jednou v roce 1976. Další neúspěšné pokusy ornitologové evidují z let 1995 a 2017. Vhodné podmínky pro hnízdění pisil zde vznikly díky manipulaci s výškou vodní hladiny, která byla udržována na nižší úrovni než v minulých letech, což se ukázalo jako správný přístup, který vyhovuje nejen pisilám. V blízkosti hnízdiště pisil bylo nalezeno také 9 hnízd racka chechtavého (Chroicocephalus ridibundus). Tento v minulosti běžně a početně hnízdící druh se na Senianske rybníky vrátil po dlouhých deseti letech.
Z dalších letošních výsledků je mimořádné také pravděpodobně úspěšné hnízdění rybáků černých (Chlidonias niger). V rezervaci bylo v letošní sezóně pozorováno 6 dospělých ptáků a na vodní hladině ornitologové nalezli 5 ještě špatně létajících mláďat. O hnízdění tohoto druhu na rybniční soustavě chyběly údaje celých 30 let.
Rybáci černí v rezervaci Senné – rybníky. Foto FB archiv Avescentrum Senné
Zdroj: http://www.vtaciraj.sk/stranka/196-Sisily-vyhniezdili-v-NPR-Senianske-rybniky.html
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
Dvě mláďata celosvětově ohroženého orla královského kroužkovali v červnu ornitologové na Soutoku Moravy a Dyje u Tvrdonic na Břeclavsku. V České republice hnízdí výhradně na jihu Moravy. „Díky tomu poznáme, jak se pak pohybují nebo kolika let se dožijí,“ informoval ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Orly královské nejčastěji ornitologové kroužkují na přelomu června a července. V České republice každoročně žije pět až deset párů těchto vzácných dravců. Letos jich odborníci potvrdili devět. „Ne každý úspěšně zahnízdí. Zatím víme o pěti hnízdech, ve kterých jsou mláďata,“ přiblížil Vermouzek. Ředitel jihomoravské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny Stanislav Koukal zmínil, že při ochraně hnízd vzácných ptáků na Soutoku odborníci dobře spolupracují se státními lesníky. „Domlouváme se, jak je možné hnízda ochránit. Velcí dravci jsou náchylní na vyrušení při hnízdění,“ připomněl. Píše o tom Hodonínský deník.
Projekt Návrat orla skalního do České republiky započal v roce 2006 a kladl si za cíl vrátit do tuzemské přírody po desetiletích tohoto majestátního dravce. Ještě v 19. století se pravidelně objevovali v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách a v Beskydech, ve 20. století však vlivem lidské činnosti z české přírody vymizeli. Úspěšné hnízdění bylo zjištěno v roce 2013, kdy se na Libavé vylíhla samička Anežka – první mládě ve volné přírodě po více než sto letech.
Orlí sezóna 2019 nedopadla tak, jak si ochranáři přáli. Dva hnízdní páry, které jsou monitorováni na severní Moravě, zahnízdili, bohužel u jednoho páru došlo ke ztrátě mláděte. Mládě bylo nalezeno pod hnízdem mrtvé ve stáří cca 25 dnů, bylo ve velmi dobré kondici ( vážilo 2057g) . Jako nejpravděpodobnějším důvodem úhynu je pád z hnízda při extrémním počasí, které v té době na lokalitě panovalo. Kontrola hnízda provedená v úterý 25.6. potvrdila, že hnízdo na jedli je pevné, dobře postavené a má zcela standardní velikost. Pár, tvořený sedmiletým samcem Wabim a mladou tříletou samicí Oldřiškou, tak ve své první hnízdní sezóně nebyl úspěšný, nicméně je to velký příslib pro další hnízdní sezony a je to vůbec poprvé co po více než 100 letech hnízdili na území ČR dva páry orlů skalních.
Druhý pár, který tvoří samec a samice Libavá, v současné době pečuje o zhruba 55 denní mládě. Je to jejich páté mládě v pořadí (Anežka, Bára, Cecilka, Dáša). „Opět je to samička, kterou jsme pojmenovali Eliška. Včerejší kontrola potvrdila, že je mládě vitální a nic mu nechybí. Tento pár poprvé zahnízdil v roce 2013, následně pak 2014,2015 a 2016. Hnízdní sezónu 2017 vynechal, odpočíval a do hnízdění vůbec nešel. V roce 2018 hnízdění dopadlo špatně z důvodů rušení ze strany paraglidistů, došlo k zachlazení snůšky. Tato nešťastná situace by se již neměla opakovat, iniciovali jsme jednání a došlo k dohodě mezi námi, státní ochranou přírody a paraglidisty,“ říká vedoucí projektu Návrat orla skalního do ČR Petr Orel.
Orlí mladá samička Eliška na hnízdě. Foto archiv ZO ČSOP Nový Jičín
Zdroj: http://csopnj.cz/aktuality/radost-smutek-u-orlu-skalnich/
Titulní foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 2.0
Kriticky ohrožení arové kanindy, jichž se ve volné přírodě vyskytují pouze čtyři stovky, stále častěji hnízdí v umělých hnízdních budkách, které jim vyvěšují dobrovolníci z nevládní organizace Asociación Armonía. Letos z těchto budek vylétlo celkem 12 mláďat, což je dosavadní rekord, informovala na svých internetových stránkách mezinárodní ornitologická společnost BirdLife International. Celkově se v hnízdní sezóně 2018/19 podařilo arům kanindám v přírodě vyvést 81 mláďat, což přispělo k významnému navýšení počtu volně žijících ptáků tohoto druhu až na více než 450 exemplářů. Problém je v tom, že větší počet ptáků už nemá kde hnízdit. Arové kanindy se vyskytují výhradně na území bolivijské savany Beni, kde je pro ně vytvořena speciální rezervace. Území je ale hojně využíváno pro chov dobytka a místní obyvatelé často vypalují trávu a ničí původní stromy, aby rozšířili pastviny. Arové tudíž mají stále méně hnízdních příležitostí. Deficit hnízdních dutin jim ochránci přírody vyvažují umělými hnízdními budkami, které arové čím dál častěji využívají. „Zaznamenali jsme papoušky, kteří se vylíhli v budkách a vracejí se do nich jako dospělí ptáci, aby v nich vychovali svá mláďata. To znamená, že dospělí ptáci vyhodnotili umělé hnízdní budky jako bezpečné místo pro hnízdění a jejich mláďata tento zvyk kopírují,“ konstatuje Rodrigo W. Soria-Auza, výkonný ředitel organizace Asociación Armonía. Píše o tom server Ararauna.cz.
Chráněná krajinná oblast Brdy se může pochlubit dobrou zprávou. Také v letošním roce pár orlů mořských úspěšně zahnízdil v blízkosti Padrťských rybníků a vyvedl dvě mláďata. Mláďata byla úspěšně okroužkována Karlem Makoněm z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva Plzeň. Kroužkování umožní zjišťovat další informace ze života orlů mořských. Pomůže to také mapovat jejich cesty. Například mládě narozené v CHKO Brdy v roce 2015 bylo v Bohumíně na Ostravsku odchyceno jako ještě nedospělý orel, který byl díky kroužku identifikován 330 kilometrů daleko od místa narození. Návštěvníci CHKO se mohou těšit, že pokud budou mít štěstí, třeba orla uvidí. Píše o tom Deník.cz.
Skorec vodní (Cinclus cinclus) je velmi zajímavý druh pěvce. Zejména proto, že svou kořist získává téměř výhradně pod vodou. Za svou kořistí se potápí do horských bystřin a potoků. Skorec se pomocí křídel potopí zhruba do půlmetrové hloubky, tam běhá opět za vydatné pomoci křídel po dně a zobákemodhrnuje kamínky, nebo je odhazuje nožkami a sbírá kořist. Tou jsou především bezobratlí živočichové. Jeho početnost lze pozitivně ovlivňovat instalací vhodných polobudek.
V zimních měsících 2007/2008 bylo instalováno 35 hnízdních polobudek pro skorce vodní na tocích říčky Bělé, Zdobnice a Divoké Orlice na území CHKO Orlické hory. Od sezony 2012 byl počet těchto hnízdních příležitostí doplňován na současných 84 ks (ke konci roku 2018). Budky byly zpravidla instalovány pod mostky (58 ks) přímo na jmenovaných tocích nebo jejich bočních přítocích nejčastěji na stěnu mostů nad vodou. Část budek byla umístěna na kmeny doprovodných dřevin (18 ks) nebo na skálu, skruž či stěnu nad vodou (8 ks). Hnízdícími páry skorce vodního bylo pod mostky obsazeno 16 budek (tj. 28 % budek pod mostky), na doprovodných dřevinách bylo obsazeno 8 budek (tj. 44 % budek na dřevinách) a na skalách, stěnách či skružích skorci zahnízdili ve 2 budkách (tj. 25 % obsazení těchto budek). V počátečních letech do r. 2011 nebylo obsazení budek systematicky sledováno a nedošlo tak k úplnému podchycení hnízdění ostatních ptačích druhů.
Skorci hnízdí v polodutinách v těsné blízkosti vody. Foto Jiří Bartoš / www.bartosphoto.cz
Text: Miroslav Dusík / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
Ptačí mláďata, stejně jako všichni novorozenci, vyměšují tuhé výkaly. A ne málo. Když však nahlédnete do hnízd většiny druhů ptáků, nenajdete tam téměř žádné. Co se tedy s ptačím trusem děje?
Zdá se, že vynášení trusu v rosolovitých váčcích, jejichž funkce zdánlivě připomíná lidské pleny, patří mezi jedno z nejunikátnějších, zřídka studovaných a upřímně i nedoceněných chování ptáků. A také je to – alespoň z lidského pohledu – jistým způsobem nevábné téma. Možná jste někdy postřehli, jak to probíhá: Mládě natočí zadeček k jednomu z rodičů a vypustí cosi zplihlého, takový bílý pytlíček trusu obalený v rosolovité membráně. Rodič pak z hnízda odlétá, aby se váčku zbavil. Nebo ho zhltne.
S váčky s trusem, které vytvářejí jen neopeřená mláďata, se běžně setkáme u řádu pěvců jako jsou červenky, drozdi a jiní krmiví ptáci (pozn. red.: druhy, které jsou plně závislé na rodičovské péči – po narození jsou zpravidla holá a často slepá). Ačkoliv existuje spousta – pro lidské oko – nevábných videozáznamů s těmito rosolovitými váčky, badatelé o nich zatím vědí relativně málo. Podle Michaela Murphyho, biologa ze Státní univerzity v Portlandu, jenž je na tyto „ptačí pleny“ expertem, existuje na uvedené téma jen pár odborných studií. „Protože je jasné, že ptačí trus mláďat odstraňují jejich rodiče, nikdo se uvedenému chování nevěnuje.“ říká Murphy. I přes zřejmý nedostatek vědeckých pojednání, dosavadní důkazy naznačují, že váčky s trusem mají několikeré použití. Murphy a Juan Diego Ibáñez-Álamo, ekologové z Univerzity v Groningenu, kteří se výzkumu trusu mláďat věnují už desetiletí, objasňují, čím můžou být zmiňované váčky užitečné.
Udržet hnízdo čisté
Váčky, které mláďata vytvářejí, jsou v podstatě určitou formou plen, tvrdí Murphy. „Rodiče získávají celistvou strukturu, která umožňuje, aby výkaly snadno uchopili a odnesli z hnízda. Je to způsob, jak se zbavit materiálu, který by jinak mohl v hnízdu páchnout a hnít.“
Podle výzkumu Ibáñez-Álama přispívá patrně blána fekálního váčku k ochraně zdraví ptáků. „Povlak izoluje z výkalů potenciálně nebezpečné bakterie a mikroorganismy a chrání před nákazou rodiče a jejich mláďata.“ říká.
Recyklace nestrávených živin
Někteří práci si osvojili účinnější způsob, jak s váčky naložit. Polykají je. Proč? Správná domněnka podpořená nejvíce výzkumy je, že ptáci nepohrdnou zařadit fekální váčky do své potravy, protože jsou výkaly mláďat výživově bohaté (znak známý jako koprofágie). „Rodiče se živí trusem, protože jejich čerstvě narození potomci nemohou přijímanou potravu plně strávit,“ vysvětluje Ibáñez-Álamo. „Váčky tak ještě poskytují určitou energii a výživné látky.“
Foto: Alan Vernon | Licencováno pod CC BY 2.0
Zatímco někteří dospělí ptáci zařadí váčky do potravy na dobu celého hnízdního období, jiní se jimi živí jen dokud jsou potomci mladí. Jak Ibáñez-Álamo, tak Murphy věří, že je to způsobeno nedostatkem živin ve váčcích starších potomků. „Trávicí ústrojí mláďat se zdokonaluje a zanechává tak ve výkalech čím dál tím méně využitelných látek,“ poznamenává Murphy.
Na otázku, zda-li jsou váčky výživově prospěšné, když rovněž obsahují škodlivé bakterie, Ibáñez-Álamo odpovídá: Slizový obal chrání peří a kůži rodičů od baktérií, s nimiž se střeva ptáků bez potíží vypořádají. A jakoby toho ještě nebylo dost, je tu ještě jeden důvod. Vynášení trusu z hnízda nechává mláďata osamocená a zranitelná a může přilákat predátory, všímá si Ibáñez-Álamo. Polykání váčků s trusem umožňuje nechat hnízdo skryté a rodiče jsou tak svým mláďatům stále nablízku.
Prevence před odhalením predátory
Hnízda bez trusu mohou být utajená před zrakem – nebo spíše před čichem – predátorů. Existuje dokonce teorie, že někteří ptáci, jako například vlhovec nachový, odhazuje váčky s trusem do řek nebo bazénů, aby se jakékoliv stopy po jeho novorozencích rychle vytratily. Murphy tvrdí, že vyhýbání se predátorům je pravděpodobné. To, že některé ptačí druhy používají důvtipně vodu – ačkoliv to pro majitele bazénů znamená nepříjemnosti – je také možné. „Odhození váčku do bazénu většinou souvisí s potřebou ptáků dostat trus co nejdále od hnízda.“ podotýká.
Ibáñez-Álamo si tak jistý není. Tvrdí, že neexistuje mnoho důkazů pro potvrzení myšlenky, že by odstraňování váčků s trusem přímo souviselo s vyhýbáním se predátorům, a že bude třeba v tomto směru doplnit další poznatky. „Možná to platí pro některé druhy, ale důkazy, které zatím máme, nejsou příliš přesvědčivé.“ uzavírá.
Úvodní foto: Kevin Cole | Licencováno pod CC BY 2.0
Překlad: Markéta Zýková
Zdroj: Audubon.org
Během prvních tří červencových dnů prostějovští strážníci odchytili sedm ptáků. Ve všech případech šlo o mláďata sovy a poštolky. „První opeřenec byl nahlášen prostřednictvím linky 156 v podvečer. Mladá sova ležela na zemi před školou na sídlišti Svobody. Další odchyt následoval po deseti minutách. Tentokrát se mládě poštolky nacházelo v okapu nemovitosti v Rejskově ulici,“ uvedla strážník Tereza Greplová. Za půl hodiny přijali strážníci další telefonické oznámení o nálezu zraněné poštolky. Tu následně oznamovatel dovezl na služebnu, kde ji strážníkům předal. Druhý den hlídka převzala od oznamovatelky dvě zraněná mláďata sovy. Další den strážníci vyjížděli na odchyt mladé sovy a poté i poštolky. „Všichni opeřenci byli předáni ochráncům přírody na Husově náměstí,“ dodala Greplová. Píše o tom web Prostějovské novinky.
Hnízdní sezóna sokolů 2019 na Broumovsku skončila. Celkem sedm mladých sokolů v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko v uplynulých dnech vyletělo z hnízd. „Letos evidujeme úspěšné vyvedení třech hnízd, to je oproti předchozím letům celkem dobrý výsledek“, řekl Petr Kafka, zoolog Správy CHKO Broumovsko. Zoolog sledoval, co se na hnízdech děje a mohl i lépe vyhodnotit neúspěchy pomocí fotopastí, které byly v blízkosti hnízd umístěné. „Na jednom z neúspěšných hnízd zaznamenala fotopast přítomnost kuny. Ta je poměrně častým predátorem sokolích hnízd“, dodal Kafka.
Téměř vzletné mládě sokola stěhovavého na hnízdě v Teplických skalách. Foto archiv Správy CHKO Broumovsko
Jinak tomu bylo v Adršpachu, kde se hnízdění nepodařilo. Sokolí samici totiž nalezli strážci na turistické cestě mezi skalami. Zvíře se nechalo jednoduše chytit a vypadalo to, že se vyhladovělý pták už několik dní pohyboval po zemi. „Sokolice se k nám dostala v poslední chvíli, už by déle v přírodě nepřežila,“ uvedla Alice Janečková ze Záchranné stanice pro zraněné volně žijící živočichy v Jaroměři. Samice se zřejmě zranila při nárazu. Často se sokolům stávají osudnými elektrické dráty, které při útoku na kořist přehlédnou a v rychlosti do nich narazí. V případě skalního města mohlo dojít ke střetu s jiným dravcem. Sokolice mohla také narazit na dron, který sokoli považují za predátora a snaží se ho od hnízda odhánět. Zraněnou sokolici se podařilo uzdravit a koncem května byla v dobré kondici opět vypuštěna do volné přírody. Na nohu dostala ornitologický kroužek, a tak její osudy bude možné i nadále sledovat. Přejeme jí, stejně jako dalším sokolům, hodně štěstí při překonávání nástrah, které na ně číhají.
Za pomoc při ochraně sokolů děkujeme pracovníkům záchranné stanice, strážcům a provozovatelům turistických okruhů skalními městy a zároveň všem návštěvníkům Broumovska za dodržování klidového režimu v blízkosti hnízdišť.
Zdroj: TZ CHKO Broumovsko, 21. 6. 2019 / Titulní foto: Kevin Cole / CC BY 2.0
- - Reklama -
Nejnovější články
-
Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.
