skřivan

Nejnovější  / Rozhovory

Synonymum pro skřivana: Libor Praus

AVIFAUNA Publikováno 21.11.2017

Libor Praus zasvětil svůj ornitologický život ptákům otevřené krajiny, jeho největšímu zájmu se těší skřivanovití pěvci a další druhy ptáků, kteří hnízdí na zemi. Na skřivany je zaměřena i většina článků, jejichž je autorem (na Avifauně ZDE). Mimo to byl či je organizačně činný v několika pobočkách ČSO, je šéfredaktorem časopisu Panurus i Zpravodaje Východočeské pobočky ČSO. Je i kroužkovatelem, pravidelně se zapojuje do řady akcí pod patronací ČSO, od zimního sčítání vodních ptáků po vedení vycházek v rámci Vítání ptačího zpěvu. Bez nadsázky ho lze označit za předního našeho odborníka na skřivanovité. A právě o skřivanech a problematice úbytku polních ptáků jsme si povídali v našem rozhovoru…

Skřivany má rád asi každý, nejen ornitolog. Už proto, že slyšet po zimě jejich zpěv v oblacích je fajn zážitek. Kde je ale ten zlom, který vyústil o Tvůj tak hluboký zájem?

O nějakém zřetelném zlomu se asi hovořit nedá, záliba ve skřivanovitých pěvcích u mě uzrávala postupně. Skřivan polní upoutal mou pozornost bizarností prostředí, ve kterém je ochoten hnízdit. Je to jediný druh ptáka, který dokáže ve větších počtech osídlovat naše současná konvenčně obhospodařovaná pole. Zcela se nevyhýbá téměř holé půdě, ani 1,5 m vysoké kukuřici, což je obdivuhodné. Chocholouš byl pták mého raného dětství na panelovém sídlišti. Krotký pěvec, který si se mnou byl ochoten hrát na honěnou před školkou. Pak najednou zmizel a každé další vzácné setkání mně působilo potěšení a vyvolávalo hlubší zájem o důvody, proč tento souputník člověka tak dramaticky ubývá. No a třetí náš druh skřivana – skřivan lesní je atraktivní svým krásným nočním zpěvem na okrajích romantických, pryskyřicí vonících borových lesů. Zajímavé je na něm i to, že se jedná o jediný druh skřivana, který se nevyhýbá blízkosti stromů.

Dvoudenní skřivani polní. Foto Libor Praus

Kdo chytá v žitě. Záběr mladé kuny lesní z fotopasti monitorující výskyt predátorů v obilných polích. Foto Libor Praus

Co Tě v ekologii těchto ptáků během výzkumu nejvíce překvapilo?

Překvapil mě například pozorovaný trend různě silné investice samic skřivanů do hnízdního pokusu v různých částech hnízdní sezóny. Zatímco časné snůšky skřivanů v první polovině dubna obsahovaly často jen tři vejce a samice je při zhoršeném počasí či vyrušení snadno opouštěly, od druhé poloviny května se začala objevovat hnízda s pěti vejci a samice byly k vyrušování mnohem tolerantnější. Zažil jsem například v červenci případ, kdy došlo při plečkování řepy radlicí traktoru k poškození hnízda a rozbití dvou vajec. Přesto samice hnízdo neopustila a zbylá vejce i nadále zahřívala. Bohužel tuto samici asi za dva dny po plečkování ulovila v noci na obnaženém hnízdě liška…

To musí být poměrně obtížné na sledování…. Jaké jsou vlastně metody výzkumu skřivanů?

Metody jsou různé, záleží na tom, co chceme zkoumat. Ve vědě nejde primárně o výzkum konkrétního druhu, ale o hledání odpovědí na obecnější otázky. Druh je jen model, prostřednictvím něhož se o to snažíme. Já jsem se nejvíce zabýval studiem hnízdní ekologie a přežívání hnízd skřivanů polních v konvenčně intenzívně obhopodařovaných polích. Dohledaná hnízda jsem nepřetržitě natáčel na ukryté videonahrávací zařízení, což mi umožnilo následně analyzovat rodičovskou péči (inkubační chování, frekvence krmení mláďat) a zhodnotit míru přežívání hnízd a význam jednotlivých hnízdních predátorů v polním prostředí. Mnoho studií o skřivanech je založeno také na datech z opakovaného sčítání zpívajících skřivanů v různých typech prostředí.

Ptáci polní krajiny jsou nejvíce ubývající skupinou ptáků v naší krajině. Lze třeba pro skřivany polní či chocholouše aplikovat takový management, který by pomohl zvrátit nepříznivé stavy?

Polní ptáci mizí, protože je současná zemědělská krajina ve větších počtech neuživí a ptáci v ní nenacházejí ani mnoho vhodných a bezpečných míst k hnízdění. Dnešní zemědělství je podřízeno maximalizaci zisku, lány polí jsou mnohem větší než před nástupem kolektivizace, meze byly téměř beze zbytku rozorány, polní plevele a hmyz hubí účinné pesticidy, které jsou navíc často ve vysokých koncentracích jedovaté i pro ptáky. Prostor pro divokou přírodu je proto v polní krajině velmi omezený. Existují různá agroenvironmentální opatření, jako například biopásy, meziplodiny, posuny seče, dotační podpora ochrany hnízdišť čejek na orné půdě, která mohou lokálně zvýšit početnost, či hnízdní úspěšnost polních ptáků včetně skřivanů, ale sama o sobě nedokáží zvrátit dlouhodobé negativní trendy pozorované v celé Evropě. Ke zlepšení celkové situace by mohla napomoci pouze hlubší ekologické reforma Společné zemědělské politiky Evropské unie. To znamená přenastavit systém zemědělských dotací v EU tak, aby zemědělce přiměl k maximálnímu využívání dostupných agroenvironmentálních opatření na ochranu ptáků a diverzity v zemědělské krajině a k omezení používání chemických syntetických látek a minerálních hnojiv.

Příčiny úbytku chocholouše nejsou zcela objasněny. Velmi pravděpodobně se jedná o souhru více faktorů. Jistě k němu přispělo zvýšení frekvence sečení trávníků, ve kterých chocholouš často hnízdí i nárůst počtu predátorů ve městech, ať už jde o kočky, kuny, psi či krkavcocité pěvce. Nevyhovující je i zahušťování a stárnutí zástavby, chocholouš vyžaduje otevřené prostory bez vzrostlých dřevin. Problém pro chocholouše představuje také zrychlené stavební tempo, kdy na staveništích často nestihne vyrůst řídká rumištní vegetace vhodná ke hnízdění. Z většiny našeho území chocholouš již zcela vymizel a asi není reálné aplikovat nějaké účinné managementové opatření pro jeho záchranu. Přesto by bylo, nejen pro chocholouše, prospěšné, kdyby se trávníky v hnízdní době nesekaly častěji než jednou za měsíc a půl.

Mimo známého skřivana polního věnuješ se také jeho lesnímu bratranci?

Se skřivanem lesním jsem se blíže seznámil při studijní stáži v Nizozemsku, kde jsem trávil hnízdní sezónu v roce 2012. Sledoval jsem tam hnízdění skřivanů polních a lesních v prostředí vřesovišť a písečných dun obklopených borovými lesy. Zajímavé pro mě bylo zjištění, že skřivan lesní, přestože se jedná o menší druh, hnízdí průměrně o dva týdne dříve nežli skřivan polní. U nás se skřivanu lesnímu dosud nijak pravidelně nevěnuji, ale nevylučuji, že to brzy napravím.

Liší se nějak výrazně perspektivy do budoucna pro skřivana lesního oproti polnímu?

Skřivan lesní byl, je a téměř jistě i vždy bude mnohem vzácnější než skřivan polní. Poslední početní odhad v ČR byl stanoven na 600 – 1100 hnízdních párů skřivanů lesních, zatímco skřivanů polních u nás stále hnízdí minimálně 700 000 párů. Nicméně trendy jsou opačné. Počty skřivanů polních se u nás stále pozvolna snižují, zatímco počty skřivanů lesních jsou na řadě míst stabilní a někde je pozorován i nárůst. Nově se skřivani lesní šíří například do vinic na Znojemsku a v okolí Pálavy. Nechci věštit z křišťálové koule, ale je pravděpodobné, že stavy skřivana polního budou i nadále mírně klesat, zatímco početnost skřivana lesního bude více méně stabilní s různými lokálními trendy.

Jsi původem východočech, přesto jsi nyní pracovně zakotvil ve Slezském muzeu a v Muzeu v Mělníku. Co Tě nejvíc zaujalo při objevování nových krajin?

Každý kraj naší vlasti má své kouzlo. V každém okrese se dají najít přírodně cenná místa, která hostí zajímavé druhy rostlin a živočichů. Každé místo, které jsem poznal při mém, ne vždy zcela plánovaném putování, se mi nesmazatelně zapsalo do paměti. Je jednoduché oblíbit si horské hřebeny, nebo divoké pralesy, ale já se vždy stejnou měrou snažím poznávat i naši „fádní“ krajinu, ve které neleží žádná chráněná území. I intenzívně obhospodařovaná pole, nebo městské periferie si zasluhují pozornost, a i na těchto místech se dají objevit zajímavé druhy. Pátrání po chocholouších na parkovištích nákupních center může být stejně dobrodružné jako hledání hnízdišť vzácných dravců či sov.

Asi osmidenní mláďata chocholouše obecného krátce před opuštěním hnízda. Foto Libor Praus

Libore, moc díky za Tvůj čas a přeju mnoho úspěchů a radostných chvil v přírodě!

Ptal se Lukáš Kadava / titulní foto mladého skřivana polního několik dní po opuštění hnízda: Libor Praus