Úvodní foto: Lubo Ondráško
Je to znepokojující trend: i druhy, které byly kdysi považovány za běžné a rozšířené nyní míří vstříc vyhynutí rychleji, než bychom kdy čekali. Některé druhy na tomto seznamu vás možná doslova šokují.
Netýká se to pouze endemických druhů na odlehlých a v oceánech ztracených ostrovech, zpravidla zanesených invazními druhy, které s sebou přivezl člověk. Druhy, o kterých se dočtete níže, jsou ty, na které jste již mnohokrát narazili, ať již naživo nebo v podobě nesčetných fotek, videí, dokumentárních pořadů a příběhů na internetu, časopisech a v televizi. Jejich obraz bývá někdy natolik ikonický, že je těžké uvěřit, že jejich stavy ve volné přírodě tak silně kolísají. Avšak výsledky studií zahrnutých v nedávno vydané State of the World’s Birds 2018, vlajkové publikaci organizace Birdlife, zaměřující se na vitalitu světových ptačích populací, skýtá šokující vhled na prudké poklesy početnosti mnoha dříve běžných druhů.
Hlavní příčinu těchto negativních trendů není těžké odhadnout – stojí za nimi člověk a jeho činnost. Níže si můžete přečíst krátké příběhy sedmi druhů, které v důsledku lidské činnosti stojí na pokraji kritického ohrožení.
1. Hrdlička divoká
Foto: Lubo Ondráško | luboondrasko.sk
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je tak známým evropským ptákem, že se objevuje i ve slokách lidových písní, např. v oblíbené anglické koledě Dvanáct vánočních dnů. Představte si, kdyby bylo třeba změnit text více jak 400 let staré koledy, aby odrážel ztrátu tohoto oblíbeného druhu…
Hrdlička divoká byla dříve velice hojná a široce rozšířená, táhnoucí do Evropy, Střední Asie a Středního východu z afrického Sahelu. Avšak z důvodu ztráty přirozeného prostředí a lovu se tento druh z oblasti svého původního rozšíření vytrácí, především pak v západní Evropě (evropská studie z roku 2007 uvádí pokles populace o 62%). Její statut ochrany byl nedávno reklasifikován na zranitelný vyhynutím.
Podpořte organizaci Birdlife v boji proti nelegálnímu lovu a pytlačení.
2. Sovice sněžní
Sovice sněžní (Bubo scandiacus) je jednoznačně jedním ze světově nejikoničtějších a nejznámějších druhů, jenž později získal na slávě i díky knižní a filmové sáze Harryho Pottera. Věhlas sovice sněžní je stejně široký, jako její výskyt – objevuje se napříč arktickou tundrou celé severní polokoule. Tento druh však v posledních letech zakouší prudký populační pokles, s největší pravděpodobností způsobený klimatickými změnami. Náhlé výkyvy ve stavu sněhové pokrývky výrazně ovlivňuje dostupnost potravy. Podobně jako hrdlička divoká byla i sovice sněžní nedávno přeřazena ze statutu málo dotčený na zranitelný. Její světová populace je odhadována na 14 000 párů, která však v nepříznivé době může klesnout až na 5 000.
Více o nesnázích tohoto druhu se dočtete zde.
3. Papuchalk severní
Svým okouzlujícím vzhledem a kolébavou chůzí si papuchalk severní (Fratercula arctica) získal srdce nejednoho milovníka ptáků. Tento nesmírně oblíbený mořský pták a vděčný model nesčetného množství fotografií byl dokonce inspirací k vytvoření fiktivní rasy Porg ve filmu Star Wars: Poslední z Jediů – kolonie papuchalků na ostrově Skellig Michael v Irsku, kde probíhalo natáčení, byla natolik početná, že namísto jejich digitálního vyretušování bylo pro tvůrce jednodušší z nich vytvořit nedílnou součást příběhu v podobě již zmíněné rasy.
Nadměrný rybolov a klimatické změny však způsobily potravní nedostatek a tak pohled na pestrobarevný zobák napěchovaný rybkami se může stát velmi záhy vzácným. Papuchalk je nyní řazen jako zranitelný vyhynutím.
Podpořte snahu Birdlife chránit mořské ptáky před dopady nadměrného rybolovu.
4. Strnad obojkový
Možná jste slyšeli o tragickém příběhu holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius), ptáka, který byl ještě na počátku 19. století pravděpodobně nejpočetnějším druhem na planetě. V roce 1914 uhynul v zajetí poslední představitel tohoto druhu, jenž byl přemírou lovu a ničení přirozeného prostředí zahnán do kouta a posléze zcela vyhuben (více o jeho příběhu se dočtete v tomto článku). Člověk by doufal, že se lidstvo poučí, avšak bohužel se historie opakuje.
Až donedávna byl strnad obojkový (Emberiza aureola) jedním z nejhojnějších euroasijských ptačích druhů, jehož rozšíření sahalo od napříč celou severní polokoulí, od Finska po Japonsko. Avšak od roku 1980 jeho populace zažila prudký 90% pokles, zatímco území jeho rozšíření se zmenšilo o celých 5 000 km. Druh je nyní řazen do kategorie kriticky ohrožený.
Přestože je lov strnada obojkového oficiálně zakázán, rozsáhlý lov tohoto ptáka stále pokračuje, především v Číně, kde je přezdíván rýžový pták a kde jen v roce 2001 bylo podle odhadů zkonzumováno na milion ptáků – a to pouze v provincii Guangdong.
Více o strnadovi obojkovém naleznete v tomto článku.
5. Papoušek šedý – žako
Snad nic nemůže být známější než pohled na papouška šedého – žaka (Psittacus erithacus), na druh, který je doslova synonymem slova „pták“, často využívaný v ilustrovaných knihách pro děti. Tento přátelský a nesmírně inteligentní papoušek je oblíbeným společníkem, na kterého lze narazit ve zverimexech, na burzách a v domácnostech kolem celého světa – a právě v tom tkví zásadní problém. Jejich popularita a žádanost na trhu motivuje a pohání černý trh, který ve spojení s intenzivním odlesňováním jejich přirozeného prostředí v rovníkové Africe vedl k zařazení tohoto lidského parťáka do ohrožených druhů.
Více o černém trhu s papouškem šedým se dočtete zde (ENG).
6. Racek tříprstý
Racek tříprstý (Rissa tridactyla) je zcela standardní evropský druh racka, že? Bohužel už ne. Pohled na útesy vzdouvající se koloniemi těchto sociálních tvorů mohou být brzy minulostí. Na ostrově St. Kilda ve Skotsku poklesla populace racka tříprstého o 96% a to pouze od roku 2000. Zdejší útesy nyní zejí prázdnotou. Stejně jako u papuchalka severního je za hlavní příčinu pokládán nadměrný rybolov a klimatické změny. Zvyšující se teploty oceánů pohánějí katastrofální úbytky planktonu, jenž negativně ovlivňují zbytek potravního řetězce, včetně ryb.
Ve hře však mohou být i další příčiny. Nedávná expedice odhalila ptáky, jejichž žaludky byly napěchované plasty. Více o této výpravě se dočtete zde (ENG).
7. Supi
Na supy jsme vždy pohlíželi jako na tvory, kteří jsou schopni přežít a přetrvat za všech podmínek – mrchožrouti, kteří zahlazují stopy po uhynulých zvířatech – činnost, kterou dělají už celá tisíciletí a pravděpodobně ji budou dělat i dlouho po tom, co už tu nebudeme. Je i váš obraz supa podobný? Pak vás možná šokuje skutečnost, že napříč Afrikou a Eurasií padají mnohé supí populace doslova volným pádem. Do dnešního dne se pouze dvěma druhům z 16 podařilo zůstat mimo ohroženou kategorii, zatímco 8 z nich jsou klasifikováni jako kriticky ohrožení v bezprostředním riziku vyhynutí, tři z nich jsou vedeni jako ohrožení a tři jako téměř ohrožení.
Populace v Jižní Asii byly jedny z prvních, které se začaly hroutit, s 95% poklesem v období od roku 1993 do roku 2000. Tento odstrašující úbytek byl způsoben především akutními otravami způsobenými mršinami kontaminovanými veterinárním přípravkem diclofenac. Ač se jedná o protizánětlivý lék proti bolesti, je nešťastnou náhodou také jedem pro supy. Nedávno začali supi mizet i napříč Afrikou, zatímco nedávná legalizace diclofenacu v některých evropských státech ohrožuje těžce vydřené ochranářské snahy.
Více o akčním plánu na záchranu supích populací se můžete dočíst zde (ENG).
Abychom tento článek nekončili ve smutné notě, je nutné podotknout, že vše není beznadějné. V posledních desetiletích se podařilo zachránit od vyhynutí alespoň 25 ptačích druhů, což dává naději tomu, že ochranářská a osvětová činnost má smysl. Proto je třeba boj nevzdávat.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Birdlife.org