Nová studie poprvé zdokumentovala predaci včelojeda lesního (Pernis apivorus) na hnízdech sršňů asijských, což otevírá otázku, zdali tento dravec může působit jako faktor brzdící rozpínání invazivního druhu hmyzu. Sršeň asijská je zařazena mezi 100 nejinvazivnějších mimoevropských druhů a šíří se zdánlivě nezastavitelným tempem po západní Evropě. Poprvé se objevil ve Francii v roce 2004 a od té doby se rychle šíří. Přítomnost této sršně vytváří sociální poplach, neboť představuje hrozbu pro přirozenou biologickou rozmanitost, rovněž pro hospodářskou činnost člověka (zejména z důvodu, že sršeň představuje hrozbu pro včely, které jsou životně důležité pro opylování a výrobu medu) a pro lidské zdraví.
Sršeň asijská (Vespa velutina) je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Je to spíše menší až středně velký druh, velikostí nepřesahuje 30 mm. Jde o útočnou a dravou sršeň, která se specializuje na lov včel. Vytváří množství poddruhů, jež až do roku 2004 obývaly pouze některé části jižní, východní a jihovýchodní Asie. V roce 2004 byl poddruh V. v. nigrithorax zavlečen do francouzské Akvitánie, odkud se jako invazní druh rychle šíří do dalších oblastí. Z Francie se již dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa a Velké Británie (stav k roku 2017). Foto Wikipedia Commns / CC BY-SA 3.0
Je známo, že asijský včelojed chocholatý (Pernis ptilorhynchus) je rovněž ve svém přirozeném areálu predátorem asijského sršně, avšak do nedávna bylo známo pouze několik ptačích druhů, které loví sršně (vlha pestrá), nebo se přiživují na opuštěných hnízdech sršňů (brhlík lesní, straka obecná či sýkora koňadra).
V srpnu 2018 byly pozorovány fragmenty hnízda asijských sršňů, které byly poprvé shromážděny z hnízda včelojeda lesního. Toto významné zjištění, ke kterému došlo u Barcelony v Katalánsku, ve Španělsku, ukazuje na první jednoznačný případ predace hnízda asijských sršňů během aktivního období rozmnožování tohoto hmyzu. Sršni jsou velmi agresivní a vědci považují za pozoruhodné, že včelojedi dokázali využít aktivní hnízda. Včelojedi obvykle neloví potravu dále než 10 km od svého hnízdiště. Vědci zjistili, že v souvislosti s dosavadními poznatky o rozšíření sršně asijského je reálný předpoklad, dospělí včelojedi začali používat sršně jako potravu pro mláďata. Vědci spekulují, že larvy sršně asijského by se teoreticky mohly stát důležitým zdrojem potravy pro včelojedy, vzhledem k tomu, že počet larev sršňů v hnízdech dosahuje vrcholu koncem léta – a shoduje se s obdobím od poloviny června do září, kdy včelojedi potřebují nejvíce potravy pro svá mláďata a zároveň získat energii potřebnou k podzimní migraci.
Navíc by tento dravec mohl být považován za potenciální biokontrolní druh, protože je pravděpodobně jediným evropským predátorem, schopným zničit aktivní hnízda sršně asijského během jeho reprodukční sezóny. To je však doposud pouze spekulace, vzhledem k malému pozorovanému vzorku, přesto jsou vědci optimističtí a naznačují, že přítomnost včelojeda lesního může mít pozitivní vliv při bránění šíření invazivních sršňů.
(A) Obrázek interiéru hnízda včelojeda lesnéího v době sběru (2. srpna 2018). Viditelné jsou hnízdní zbytky larev Vespidae a část hnízda asijského sršně z asijské sršeň (označen červeným kruhem). (B) Tři fragmenty hnízda sršně asijského analyzované v laboratoři (měřítko představuje 1 cm). Zdroj: Birdguides.com
Zdroj: https://www.birdguides.com/articles/european-honey-buzzards-prey-on-invasive-hornets/
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Tomáš Nekvapil
