Chráněné jiřičky stále obtížněji hledají místa, kde by mohly hnízdit. Zatímco někteří lidé jejich hlasitý zpěv, výkaly a nepořádek s hlínou a slámou tolerují, jiní shazují rozestavěná hnízda, nebo i ta s mláďaty. Ptáci se pak shromažďují do jednoho místa, jako se to stalo v Líních na Plzeňsku. Lucie Kolářová má jiřičky ráda a říká, že kdyby měla na okně jedno dvě hnízda, radovala by se z jejich přítomnosti. Na třípatrové dvou vchodové bytovce, ve které žije, je ale kolem šedesáti hnízd a život s ptáky je prý nesnesitelný. Všechny sousední bytovky jsou totiž zabezpečené proti zahnizďování jiřiček, nedávno prošly rekonstrukcí a během pěti let se postupně ptáci stěhují k nám. To znamená do tří obecních bytovek, které zabezpečení proti hnízdění nemají,“ popsala Lucie Kolářová.Jak ale uvedl vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň Karel Makoň, k zabezpečení proti hnízdění je potřeba souhlasu odboru životního prostředí městského úřadu v Nýřanech.Vedoucí odboru Petr Hauer přitom sdělil, že žádné takové povolení pro bytovky v Líních nevydávali. Makoň popsal, že jako zabezpečení proti zahnizďování slouží hladké plochy v místech, kde by mohla vzniknout hnízda. Jiřičky na lepení příbytků potřebují povrch co nejdrsnější. Podle Makoňovy zkušenosti by odbory životního prostředí měly postupovat tak, že v místech výskytu kolonií chráněných jiřiček by měly hladké plochy povolovat jen na částech domů. Na zbylých místech, třeba u společných prostor, kde to obyvatelům tolik nevadí, by měli stavbu hnízd umožnit. Zabránilo by se tak tomu, co se stalo v Líních, tedy že se jiřičky zkoncentrovaly na jednom místě. „A dělají nám ze života peklo,“ říká Lucie Kolářová. „Když pod hnízdy otevřu ventilačku, za dva dny mám v bytě milimetrovou vrstvu prachu, hlíny, slámy, občas po bytě létá jiřička,“ líčí. Pověsit si před dům prádlo je kvůli létajícímu trusu vyloučené.
Kvůli jiřičkám nemůže obyvatelka domu spát. „Kolem půl páté začnou křičet, vzbudí mě a už neusnu. Okna zavřít úplně taky nemůžu, protože by v bytě bylo hrozné vedro,“ vysvětlila Kolářová. „S tím, že jezdím na schůzky s pokáleným autem už jsem se smířila, protože vůz nestačím mýt,“ popsala. Zavzpomínala i na to, že paní ze sousedních zabezpečených bytovek vylepovala v domě plakátky, že obyvatelé nemají hnízda shazovat. „Ale jí se to mluví, ona tam jiřičky nemá,“ posteskla si. Makoň odhadl, že jiřičky ze zabezpečených domů se zřejmě stáhly na jediné místo v okolí, kde mohou zahnízdit. Ukázkou dobré praxe je podle Makoně archiv v Plasích na Plzeňsku, kde hnízda jiřičky lepily kolem celého domu. „Nakonec jsme udělali kompromis, devadesát metrů jsme zabezpečili proti hnízdění, třicet metrů na zadní stěně jsme ponechali k dispozici ptákům. Dopadlo to tak, že jiřičky jsou na třiceti metrech a úplně jim to stačí,“ popsal Makoň. Sám o jiřičkách říká, že nosí štěstí a kdo je nechá na domě hnízdit, bude zdravý a bude mít také zdravé děti. „Každý sedlák věděl, že jiřičky je třeba si hýčkat,“ doplnil Karel Makoň. Píše o tom server IDnes.cz.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
