Leona Kuťková a Martina Nacházelová: Kam kráčí česká vědecká ilustrace ptáků?

AVIFAUNA Publikováno 7.1.2018

Sdílení

Věrná ilustrace je nedílnou a nepostradatelnou složkou všech kvalitních určovacích klíčů a příruček pro správné poznání pozorovaných ptáků v přírodě. Potřeba skutečně detailního a věrného zobrazení vyniká tím spíše, nakolik jsou si jednotlivé druhy podobné. Přesto jsou často jména ilustrátorů knih spíše v pozadí, ačkoli bez jejich obrazů byste v přírodě poznali pouze zlomek ptačích druhů. Pojďme nahlédnout pod pokličku tvorby nastupující generace českých výtvarnic, které se vědecké ilustraci věnují.

Leona Kuťková pochází z východních Čech, kde také doposud převážně působí. Od roku 2001 kreslí černobílé a barevné ilustrace s tematikou české fauny a flóry, z nichž část byla použita jako doprovodné ilustrace knihy Vlastivěda Lanškrounska, vlastivědného sborníku Lanškrounsko a naučné stezky v Sázavském údolí a na Lanškrounských rybnících. Od roku 2009 do roku 2011 působila v Japonsku a věnovala se kreslení ilustrací ptáků. Po návratu do ČR se věnuje výhradně vědeckým ilustracím české fauny. V roce 2014 se stala členkou Unie výtvarných umělců v Hradci Králové. Se členy Unie vystavovala v Galerii na Hradě v Hradci Králové, na zámku v Kostelci nad Orlicí, v Křesťanském domě v Klodzku. Vystavovala na samostatných výstavách v řadě měst převážně východočeského regionu.

Martina Nacházelová studovala zoologii na Univerzitě Karlově v Praze a malování je pro ni koníčkem stejně jako aktivní birdwatching či bojové sporty. Stala se vítězkou výtvarné přehlídky „Věda je krásná“, vyhlašovanou již tradičně Přírodovědeckou fakultou UK v Praze. Její ilustrace zdobí odborné ornitologické časopisy, je autorkou loga Východočeské pobočky České společnosti ornitologické.

Leono, specializujete se na vědeckou kresbu, zejména ptáků. Proč zrovna ptáci?

Leona Kuťková: Ilustrace ptáků je mně blízká především proto, že sledovat ptáky v mém okolí je nejdostupnější. Zobrazování všech živých tvorů bylo pro mě přirozenou cestou jak vyjádřit svůj hluboký a neutuchající vztah k přírodě. Přes tvorbu soch zvířat jsem přešla ke kreslení ptáků, s kterými mohu být v kontaktu pokaždé, když se procházím nedalekým přírodním parkem Lanškrounské rybníky. V době, kdy jsem žila v Tokiu, jsem chodila na průzkum tamních druhů ptáků v okolí nedaleké řeky Tamagawy a národního parku Okutama.

Kromě ostatních ptáků ráda kreslím papoušky. Ti patřili již od dětství do mého života. K nim jsem vždy cítila zvláštní přitažlivost. Velmi se mně líbí novozélandští papoušci kakapo soví a nestor kea a také všichni papoušci z čeledi kakaduovití.

Kachnička mandarinská. Ilustrace Leona Kuťková

Martino, znám Vaše obrazy, kde jsou ptáci zasazeni ve svých typických biotopech či jsou aktivní. Pokoušíte se i o opravdu realistickou vědeckou kresbu?

Martina Nacházelová: Abych se přiznala, raději se pouštím do obrazů s pozadím a zobrazeným konkrétním chováním nebo pohybem zvířat či v mém případě především ptáků. Podobné obrazy jsou pro mě osobně zajímavější, protože se nejedná jen o studii vzhledu, ale zachycují i způsob chování daného druhu. Proto zvířata v pohybu kreslím raději i za cenu větších nepřesností, které jsou dány také tím, že nepřekresluji například jednu existující fotku, ale nejprve si vymyslím pózu a tu pak podle referencí dál upřesňuji. Kde reference nestačí, nastupuje představivost a pokud možno znalosti. O striktnější vědeckou ilustraci jsem se pokoušela též, převážně na obrázcích pro účely výzkumu hodnotícího vzhled zvířat, který probíhal na přírodovědecké fakultě UK.

Vaše obrazy jsou tvořeny digitální cestou. Můžete popsat, jak vlastně obraz vzniká a jaké jsou výhody (či nevýhody) oproti tradičním technikám, jako např. akvarel či olejomalba?

M. N.: Ano, poslední roky jsem na tužku a štětec poměrně zanevřela, i když jsou to nástroje, ke kterým se určitě chci vrátit. Nyní ke kreslení používám tablet značky Wacom, která se specializuje na digitální tvorbu. V praxi to vypadá tak, že držím stylus a kreslím po diplayi na digitální plátno. Pro lidi z mého okolí ještě donedávna těžko představitelná technika, ačkoli dnes už podobné věci umí spoustu tabletů, s větší či menší přesností. Program, který zejména používám, je velmi dobře známý Adobe Photoshop, který má pro umělce přehršel funkcí.

Výhod má digitální tvorba hned několik. Obraz je možné průběžně ukládat a tak se třeba i vracet k předchozím verzím. Své využití najde také notoricky známé tlačítko „zpět“, které někteří tradicionalisté mohou považovat svým způsobem za podvod. Na druhou stranu ale nechtěná kaňka nezničí celé dílo, případně vás nenutí trávit zbytečný čas opravováním. V závislosti na tématu a složitosti konkrétního výtvoru je více nebo méně výhodné používání vrstev, do kterých se dá kreslit a manipulovat s nimi zvlášť. Dále se také hodí možnost zvětšit či otočit nebo různě dodatečně upravit části obrazu. Digitální tvorba je stále běžnější a rozšířenější, a tak se dnes už velmi snadno může stát, že potřebujete nakreslit obrázek na zakázku k účelům vytištění, ať už na nějaký předmět, do časopisu, knihy, nebo nálepky a podobně, kam je třeba dodat finální verzi v digitálním formátu. Další jednoznačná výhoda tedy plyne z toho, že není třeba obrázek skenovat a dodatečně upravovat, aby vypadal jako originál. Digitální formát dále umožňuje snadnou spolupráci se zákazníky v zahraničí, kteří potřebují pouze digitální verzi obrázku, pokud to beru trochu z té komerční stránky. Nevýhodou je například neexistence originálu, kterou ale někdy, podle účelu díla, může kompenzovat snadná možnost tvorby tištěných kopií. Proto také určitě záleží, jak kdo chce se svými díly nakládat a za jakým účelem je tvořit.

Leono, Vaše portréty ptáků mi trochu připomínají ilustrátorské dílo Květoslava Híska. Je to náhoda, nebo ne?

Červenka obecná. Ilustrace Leona Kuťková

L. K.: Knihy s kresbami ilustrátorů jsou součástí mé knihovny. Jsem obdivovatelkou fascinujících ilustrací francouzsko-amerického ornitologa, přírodovědce a malíře Johna Jamese Audubona, zaujal mě i švédský malíř Lars Jonsson a průvodcem při kreslení je mi kniha s ilustracemi irského ilustrátora Killiana Mullarneye. Z našich ilustrátorů mě nejvíce oslovila Alena Čepická a Jan Dungel.

Jakou používáte Vy techniku?

L. K.: Maluju výhradně technikou akvarelu. Používám akvarelové barvy, které obsahují kvalitní pigmenty a akvarelový hrubší papír kvůli větší plastičnosti.

Co je vlastně potřeba k vytvoření realistické kresby nebo malby živočicha?

L. K.: Ve své tvorbě se řídím svým citem i postupně nabytými znalostmi z knih a setkáními s ornitology především z ornitologické stanice ORNIS v Přerově.

Při vytváření realistické malby vycházím z různých zdrojů. Při procházce v přírodě mnoho druhů nespatřím, proto využívám fotografie z knih. Pokud je to možné navštěvuji i expozice našich ptáků v zoologických zahradách, kde ptáky pozoruji a také fotografuji. Velkým přínosem je pro mě pokaždé návštěva ornitologické stanice ORNIS, kde mají ornitologickou sbírku preparovaných ptáků, která patří k jedné z největších v České republice. Zde jsem strávila již několik hodin pozorováním a zaznamenáváním detailů ptačího těla. Vedle toho jsou pro mě cenné rady pana RNDr. Josefa Chytila, vedoucího oddělení ornitologie v Přerově, který mně radí s detaily, které mohu snadno přehlédnout při zabrání se do výtvarného pojetí zobrazovaného ptáka.

Strakapoud prostřední. Ilustrace Leona Kuťková

Myslím, že lidé mají obecně u malířů zřejmě poněkud zažitou představu člověka, který vezme paletu, štětce a stojan a jde malovat do plenéru. V případě vědecké ilustrace tak pohyblivých živočichů, jako jsou ptáci, to zřejmě nelze, ale kolik času trávíte v přírodě přímým pozorováním ptáků?

M. N.: Ano, to je samozřejmě tradiční a poněkud romantická představa malíře. Musím se přiznat, že mnoho zkušeností s kresbou či malbou v plenéru nemám. A pokud, tak spíše krajiny, než zvířata, protože kreslit živé a volně pohybující se tvory je samozřejmě nesmírně obtížné. Takovým kompromisem může být například kreslení zvířat v zoo nebo nějakém chovu a podobně. Na ptáky jsem si tímto způsobem ale nikdy moc netroufla, a pokud, tak právě například v zoo a na takové, kteří nebyli zrovna moc aktivní, ale trávili nějaký čas sezením za větvičce nebo na zemi. Ale obecně pozorování ptáků, i bez tužky a skicáku, je myslím velmi důležité, protože si později můžete představit, jakým způsobem se pták pohybuje, jak může mít ohnutá křídla, jakým způsobem skládá peří atd. Pokud to teď vezmu na příkladu ptáků.

V přírodě již vyhynulá koliha severní (Numenius borealis) na ilustraci Martiny Nacházelové

Digitálně v plenéru samozřejmě tvořit lze, ale nese to s sebou jistá úskalí, díky kterým jsem tento typ cvičení ve své podstatě téměř nezkoušela. Tablet, který mám, sice funguje jako počítač sám o sobě a nemusí být tedy připojen k ničemu dalšímu, ale pro držení například v ruce, jako můžete držet skicák, je příliš těžký. Hlavní a zásadní nevýhodou je čitelnost obrazovky, zejména na slunci. Viděla jsem už i umělce, kteří si na místo plátna do plenéru vzali stojan a tablet, ale aby něco viděli, bylo třeba ho ze všech stran uzavřít do nějaké krabice, která dostatečně přistíní jak přímé tak odrážené světlo. A to je poměrně nepraktické. Nicméně technologie se neustále zlepšují a vyvíjejí, a tak je to pár měsíců, co vlastním i jiný tablet fungující na principu e-ink displaye – tedy takového, jaký můžete vidět na elektronických čtečkách, který je na slunci dobře čitelný a nepodsvícený. Celý tablet je lehký a je snadno udržitelný i v jedné ruce jako skicák. S ním mám, přestože ne moc, zatím dobré terénní zkušenosti.

L. K.: Já maluji v interiéru. Snažím se co nejvíce chodit do přírody ve svém okolí a sledovat volně žijící ptáky. Mimo to navštěvuji i Zoologické zahrady v ČR a i jinde ve světě. Mám nádherné vzpomínky na ptačí park na Bali a na Loro park na ostrově Tenerife, který jsem navštěvovala každý den mého pobytu.

Martino, znám Vás jako aktivní členku Skupiny pro výzkum a ochranu bahňáků při ČSO. Projevuje se Vaše specializace či záliba této skupiny ptáků ve Vaší tvorbě?

M. N.: Ano, samozřejmě. Myslím, že značná část mé ptačí tvorby se týká právě bahňáků. Musím ale také říci, že „bohužel“, mezi mojí tvorbou jsou k vidění převážně obrázky, o které mě někdo požádal, nebo obrázky na zakázku. Kreslením trávím značnou část svého času – momentálně se tím živím, a tak na tvorbu vlastních námětů už po večerech případně o víkendech nezbývá moc času a energie. V podstatě bych mohla tak trochu nadneseně říci, že obrázků na konkrétní téma byste mohli v mém portfoliu najít tolik, nakolik vytrvale či odhodlaně mě o ně někdo žádá (smích).

Je pro Vás důležité ptáky znát a poznat v přírodě?

L. K.: Určitě je pro mě podnětnější vidět každého ptáka, než jej začnu malovat, nejdříve ve svém prostředí, i když jej někdy zahlédnu jen na pár vteřin a mnohdy pouze ve velké vzdálenosti. V této souvislosti jsem si vzpomněla na nezapomenutelný zážitek z atolu Aitutaki na Cookových ostrovech. Měla jsem jedinečnou příležitost vidět ve volné přírodě nádherného tropického ptáka i s mláďaty faetona červenoocasého. Díky jeho způsobu života, kdy je na pevnině velmi nemotorný, jsem mohla nějaký čas pobýt v jeho bezprostřední blízkosti. Pokud však nemám možnost ptáka spatřit na vlastní oči, vycházím pouze z fotografií a již namalovaných ilustrací.

M. N.: Na tuhle otázku bohužel nedám konkrétní odpověď. Bráno čistě z hlediska uměleckého, asi by to bylo důležité pro kreslení věděckých ilustrací konkrétních druhů, které je možné si v přírodě „nakoukat“ a lépe se s nimi seznámit, což pak usnadní kresbu. Také už jsem ovšem kreslila ptáky, které jsem předtím neviděla, což je samozřejmě těžší, ale předpokládám, že pro leckterého i zkušenějšího umělce běžné. Z jiného pohledu pozorování ptáků za důležité považuji jednoznačně, především protože je to mým koníčkem a samozřejmě celkově funguje jako velká inspirace.

Jeřábek lesní. Ilustrace Leona Kuťková

Je pro Vás důležité zachytit na ilustraci skutečnou realitu, nebo jde spíše o to, aby pozorovatel měl větší šanci daný druh v přírodě poznat? Míním tím třeba na možnost úmyslného zkreslení barev u druhů, u nichž je častější zkreslení při běžném pozorování v přírodě, např. lesky u strak, špačků, kdy se ptáci obecně zdají v přírodě mnohem tmavší a barevně jednotvárnější než při detailní prohlídce zblízka… Jak toto řešíte?

L. K.: Snažím se zachytit nejen věrnost zobrazovaného ptáka, ale vidět a promítnout do obrazu také odraz duše každého krásného opeřeného tvora. Z pohledu barevnosti volím spíše výraznější barvy, které vyniknou v detailu. Prokreslení, lesk volím spíše v pestřejších tónech.

Logo Východočeské pobočky ČSO je dílem Martiny Nacházelové

M. N.: Nad tímto problémem jsem se přímo asi nikdy zas tak moc nezamýšlela. Ona pravda bude někde uprostřed. Mým ideálem, protože například nekreslím pro identifikační příručky, je spíše zachytit druh, jak skutečně vypadá. Na druhou stranu mám vlastní styl, který na své kresby používám ať už méně či více záměrně, a právě mně je například vlastní kreslit poměrně výraznými barvami. Což je v digitální tvorbě také velice snadné, i když ne možná úplně dobře. Vlastně k tomu digitální tvorba může celkem svádět. Mám také ale tendenci některé barvy či tóny, zejména na bílých a černých objektech, zveličovat, případně si i tak trochu domýšlet, protože hru barev mám ráda. Abych tedy dala nějakou jasnější odpověď: Snažím se zachytit skutečnou realitu, ale vždy přidám něco ze sebe, takže výsledek lze vlastně označit za úmyslné zkreslení barev.

Troufla byste si odhadnout, kam kráčí česká vědecká ilustrace?

M. N.: Tohle je pro mě otázka poměrně složitá. Přiznám se, že obecně kulturou a směrem ilustrace se natolik nezabývám. Spíše se stále soustředím na zlepšování svých schopností, co se týče kreslení, neboť mám co zlepšovat a netroufnu si například hodnotit mnohem zkušenější české ilustrátory. Mohu snad říci akorát to, že se současnou generací předních ilustrátorů česká vědecká ilustrace jistě nekončí. Byť jejich úrovně bude nesnadné dosáhnout, myslím, že se zvolna vynořuje několik talentovaných mladších umělců, kteří budou skvělými nástupci, o čemž svědčí jejich současná tvorba. A protože mi vědecká ilustrace přijde jako poměrně úzké odvětví, doufejme, že bude dostatek příležitostí k prezentaci tvorby i v budoucnu.

Moc díky za vás čas a přeju vám oběma do dalších let mnoho tvůrčí inspirace!