Mohou malé zazemněné polní mokřady skrývat nějaká ptačí překvapení?

Odpověď je nasnadě: mohou. Periodické polní mokřady poskytují potravní, ale i hnízdní stanoviště řadě ptačích druhů. Jejich zásadní význam tkví zejména jako migrační zastávka pro načerpání energie pro ptáky před dalším letem a jsou využívány zejm. bahňáky, ale i jinými skupinami ptáků, včetně vrubozobých, dlouhokřídlých, ale i dravců či pěvců. V řádu několika týdnů až měsíců se polní mokřad může stát velmi atraktivní lokalitou pro každého birdwatchera či ornitologa. Jako hnízdní stanoviště mají význam zejm. pro bahňáky (čejka, kulík) či vrubozobé. Významné jsou také pro další skupiny živočichů (blíže zde – odkaz pod textem). Na rozdíl od ptáků, pro něž jsou tyto lokality vítaným lákadlem k zastavení či hnízdění, vlastníkům a nájemcům zemědělské půdy přidělávají vrásky. Zemědělci se ve většině případů snaží tyto plochy buď odvodnit drenážemi, či je zavážejí zeminou. V jiném případě ponechávají trvale neobdělavatelné plochy sukcesnímu vývoji. Dochází tak k zarůstání původních mokřadů a konečným stadiem bývá rákosová či travnatá plocha, popř. zarostlá křovinami či náletovými dřevinami. To má za následek často ztrátu atraktivity biotopu pro širší spektrum ptačích druhů (a zájem birdwatcherů o dotčenou lokalitu) a vzniklý porost hostí často jen nevýznamnou paletu ptačích druhů.

Jarní aspekt na Krakovanském mokřadu

Neplatí to však vždy. Jedním z příkladů doposud zachovalého polního mokřadu, který je již ve fázi zarůstání, je plocha zemědělské krajiny ležící částečně v katastru obce Krakovany na Kolínsku a částí u obce Labské Chrčice na Pardubicku. Pod stožáry vysokého napětí, které zdejší krajinu křižují od chvaletické elektrárny, leží trvale podmáčená část zemědělské půdy. V sušších letech jsou pole s podmáčenými okraji obdělávána, jinak ponechána ladem. Centrální část mokřadu je využívána jako louka, v posledních letech (tj. od roku 2011) je neobdělávána a zarůstá zejm. rákosem. V roce 2016 rozloha rákosových porostů přesáhla tři hektary.

Poprvé jsem tuto krajinu navštívil v zimě 24. ledna 2015. Mezi všudypřítomnými divokými prasaty, kterým rákosiny skýtají ideální životní prostor, potěšila jedna zimující bekasina otavní a na keři číhající ťuhýk šedý. Právě vysoká početnost černé zvěře mě pak od dalších návštěv odrazovala – s tezí, že jejich přítomnost v mokřadu řadu ptačích druhů ze stanoviště vypudí. Druhá návštěva se tak uskutečnila až 16. července 2016. Mezi nejzajímavější druhy, u nichž zde lze předpokládat hnízdění, byl strnad luční (2 zpívající samci), ťuhýk obecný a slavík modráček, který byl sledován, jak opakovaně nosí potravu do konkrétního místa v rákosině. Třešničkou pak bylo pozorování kroužícího dospělého luňáka červeného nad mokřadem.

Strnad luční profituje ze zarůstání stanovišť

Také letošní rok přinesl zajímavá pozorování, zejm. v poslední dubnové dekádě. Mimo dvou zpívajících slavíků modráčků pak tři okrsky strnada lučního a jeden pár bekasin otavních. Opakovaně byly pozorovány 1 – 2 páry hus velkých, nicméně u nich předpokládám spíše zálety z nedaleké Přírodní rezervace Týnecké mokřiny. Přesto husy velké mohou patřit mezi ptáky, kteří jsou schopni úspěšně v polních mokřadech hnízdit, jako tomu bylo např. na polním mokřadu u Kolína v roce 2014, kde nalezl hnízdo s vejci Honza Studecký.

Husa velká v současnosti stále obsazuje nová hnízdiště v Polabí. Polní mokřady mohou představovat možnost, byť spíše krátkodobou.

Krakovansko-Chrčický mokřad se svými dominantami stožárů vysokého napětí je zvláštním kouskem krajiny. Temné vrčení proudu ve vodičích, k nebi se vzpínající kovové konstrukce, šumění větru v rákosí a siluety letících oblak vytvářejí až surreálnou atmosféru. Osobně mám rád místa, která nejsou snad ani prvoplánovitě krásná, ale která vás určitě nenechají v klidu. Stráví-li pak člověk v těchto místech příjemné chvíle okořeněné překvapivými pozorováními, je to užitečně vynaložený čas.

Krakovansko-chrčický mokřad s dominantami stožárů vedení VN

Podobný typ částečně podmáčeného a v současnosti prakticky zarostlého stanoviště není jediný. Se zájmem sleduju např. výsledky Michala Kavky, který srovnatelný biotop nalezl v okolí obce Brambory na Kutnohorsku. Mokřad na Kutnohorsku je o poznání rozlehlejší a výčet druhů pochopitelně vyšší. Za zmínku stojí tamní poměrně pravidelné zjišťování zimujících bekasin otavních, slučky malé či kalouse pustovky. V hnízdní době pak např. chřástal vodní, slavík modráček či oba druhy bramborníčků.

Místa v krajině, kde často stojí voda, jsou na leteckých mapách dobře patrná

Polní mokřady jsou v současné, často uniformní zemědělské krajině do jisté míry biologickým fenoménem, jejichž přetrvání závisí na odpovídajícím managementu. V naší krajinných podmínkách tak lze stále doposud nalézt místa, která mohou příjemně překvapit. Dobrou pomůckou může být letecká mapa. Zajímavé a nevšední lokality mohou ležet na dosah ruky a není nad to, objevovat a těšit se z krajiny a ptačích obyvatel v okolí vašeho domova. Příjemné prožitky a krásné nálezy.

Text & Foto: Lukáš Kadava

http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/fenomen-efemernich- polnich-mokradu- na-orne- pude.pdf