Můžou invazní papoušci zachránit svůj druh, kterému v jejich domovině hrozí vyhubení?

Zdecimované populace papoušků v jejich přirozeném prostředí by mohli zachránit ptáci stejného druhu, kteří žijí v nepůvodních lokalitách jako ptáci vypuštění z umělých chovů, kteří vytvořili umělé populace coby invazní druhy. Navrhují to ekologové Luke Gibson z Hongkongské univerzity a Ding Li Yong z australské národní univerzity v Canberře, jejichž studii zveřejnil vědecký online magazín Frontiers in Ecology and the Environment. Autoři v dokumentu vyslovují přesvědčení, že původní populace kriticky ohrožených papoušků lze posílit ptáky odchycenými z míst, kde se vyskytují jako nepůvodní druhy a daří se jim tam. Jako příklad uvádí kakadua žlutolícího, druhého nejvzácnějšího zástupce kakaduů. Tento papoušek se přirozeně vyskytuje na indonéských ostrovech Sulawesi a Malé Sundy. Jde o populární druh, který je často chovaný v domácnostech jako mazlíček. Intenzivní pytláctví ale vedlo k tomu, že v jeho domovině žije už jen méně než sedm tisíc jedinců a v Červené knize ohrožených živočichů IUCN získal status kriticky ohroženého druhu. Dostal se také do první přílohy úmluvy CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin. Každý kakadu žlutolící chovaný v zajetí tak musí být v zemích, které se připojily k CITES, povinně registrovaný a označený nesejmutelným kroužkem nebo mikročipem. Existují však lokality, kde je kakaduů žlutolících paradoxně až moc. Přitom se tam nikdy přirozeně nevyskytovali.

Jednou takovou lokalitou je Hongkong. Kakaduové žlutolící se tam dostávali z Indonésie jako domácí mazlíčci a několik jich svým novým majitelům odlétlo nebo byli záměrně vypuštěni. V městských parcích si tito ptáci založili vlastní populaci čítající několik set jedinců. S původními druhy ptáků soupeří o hnízdní dutiny a jsou považováni za invazní druh. Vědci se tedy ptají, zda by nebylo vhodní zabít dvě mouchy jednou ranou: kdyby městská rada v Hongkongu odsouhlasila výjimku ze zákazu odchytu divokých ptáků, která by se vztahovala výhradně na kakaduy žlutolící, bylo by možné tyto ptáky vyvážet zpátky do Indonésie a vyřešit tím dva problémy současně: potíž s novým invazním druhem a rapidně klesající počty kakaduů žlutolících v jejich domovině. Stejný přístup by podle vědců mohl fungovat i u jiných zvířat a nemusí jít nutně o invazní druhy, ale například o domestikovaná zvířata nebo ta, co byla rozšířena mimo svůj původní areál výskytu kvůli sportovnímu lovu. Gibson a Yong identifikovali celkem 49 druhů ptáků, savců a plazů, které by mohly těžit z této strategie. Jde například o jelena sambara luzonského, který je vzácný ve své původní domovině na Filipínách, ale přemnožil se na Guamu a Marianě, kde byl vysazen uměle. Nebo také o asijskou divokou krávu banteng, která je ohrožená, ale v Austrálii se uměle vysazené populaci nebývale daří. Krajty barmské zase v jejich původních stanovištích v Asii téměř vyhubili kvůli tomu, že se jejich kůže používá v tradiční medicíně, zatímco na Floridě v USA se přemnožili díky tomu, že loví lišky a králíky. Píše o tom magazín Ararauna.

Zobrazit zdrojový článek