Škoda každé prázdninové noci, která proprší. Déšť je pro odchyt nevhodný a třeba vyčkat změny. Naštěstí léto za nocí vodou dost šetří a tak mohu s večerem nasedat do pojízdné kroužkovací stanice a odjíždět k Dolnímu Bousovu do ptačího parku, zbudovaného hlavně pro slavíky. Po čtvrt hodince jízdy už parkuji autem, které je současně noclehárnou, pod krajní převislou jabloní. Je nejvyšší čas, večer už přešlapuje před závorou cesty, do průseku nutno vložit dvě sítě s většími oky. Slavíci, přilákaní umělým zpěvem z výkonného zdroje, usedají před koncem noci do prostoru kolem, do míst, kam spolehlivě vidí. Málokterý se objeví v síti už v noci, většinou čekají na rozednívání. Pak spontánně přilétají, některé sítě udrží, jiní lehounce zase odlétají. Po noci totiž málokterý vrazí do sítě zprudka, většinou se k ní snesou. Nejčasnější z nich ještě linii přeletí v pátravém letu, s rozedníváním už nervózně sítě trefují. Technika chytání je průběžně vylepšována pozorováním situace zblízka, ptákům za šera přítomnost člověka nevadí, pokud se zbytečně nesvítí. Průlomovým vylepšením je průběžné odebírání slavíků z kapes sítí, namísto čekání na fotogenicky „rezavou“ síť. Počty odchycených tím vzrostly násobně. Snad nejvěrněji to ilustruje nedávný odchyt v pravém Polabí, kde pochytaných byly opravdu desítky. A druhou noc v duchu podobném.
Slavík v síti. Foto Zdeňka Pohanková
Pionýrské pokusy z noci jsou z půlky srpna 2013, kdy jsme se synem zastavili v průjezdu keři Slavičího háje kovářskou autodílnu a z rádia palubovky otevřenými okny produkovali zpěv. Chytil se tehdy jediný, ale byl pro další pokračování pokusů v podstatě „zlatý“. Dnes vydávám za prázdniny stovky kroužků ze žluté bužírky a už mne to nepřekvapí. Přichytí se v srpnu i poměrně vzácní slavíci tmaví, Čechy však leží od trasy odletu z hnízdišť poměrně stranou, počty mohou být vyšší na Moravě a zejména pak na Slovensku.
Na prahu nového století nikdo nemohl tušit, že je takové zkoumání tahu možné. Až se člověk neodvažuje domyslet, jak mohou odchyty vypadat za dalších deset let… I když jsou čísla pochytaných ptáků vysoká a v čase rozednění není pro kroužkování volné chviličky, nejde o nějaké tuctové zavírání hliníku na elegantní slavičí nohy. Vzešel propracovaný výzkum se stále novými pokusy a sběrem biometrických údajů. S přispěním štěstí, kterého je právě u slavíků potřeba násobně. Kroužkovací výsledky totiž dlouhodobě schází. Téma i přes rychlý běh nastavuje řadu vzrušujících otázek, které by mne předtím určitě nenapadly: Jaký je původ nočních ptáků? Kdy u tohoročních jde ještě o potulku a kdy už o odlet, proč mezi chytanými tak nápadně absentují obecní slavíci staří, kterým v tu chvíli končí pohnízdní pelichání a z lokalit mizí. Jaké počasí je k odchytu v nížinách nejvhodnější, co provede s výsledkem mlha? Proč ptáci jdou za zpěvem i v čase podzimu, navíc vzrušení a hlasití? Proč na rozdíl od podobně chytaných rákosníků či pěnic až na vzácné výjimky chybí slavíci v sítích v noci a lze je přilákat třeba i mezi skalami sousedního Českého ráje? Jak je to se zásobami tuku a jsou mezi táhnoucími též kříženci? Kdy začínají noční pohyb vůbec ti první v červenci, a kdy se obloha vyčistí, že netáhne jediný? Může se z takových počtů konečně urodit zahraniční hlášení? To vše a mnoho jiných odpovědí najdete na blogu Zaměřeno na slavíky. Přijďte se k tématu dozvědět víc a klidně i ptát.
S odchyceným slavíkem. Foto Pavel Kverek
Text: Pavel Kverek / Titulní foto: Zdeňka Pohanková
