Úvodní foto: Ilustrativní interpretace Caihong juji, nově objeveného „ptačího“ dinosaura s iridescentním peřím. Autor: Velizar Simeonovski/The Field Museum/UT Austin Jackson School of Geosciences
Nedávno nalezená čínská fosílie naznačuje, že někteří opeření dinosauři se pyšnili okouzlujícím, barevně-měňavým peřím, za než by se nemuseli stydět dnešní ptáci.
Mnoho žijících ptáků dovedlo do dokonalosti umění lesku, třpytu a oslnivých barev. Iridescentní peří kolibříků například dokáže zachytit a štěpit světlo, díky čemuž naše oči mohou obdivovat fascinující barvy duhy, jenž lze nazvat vzletnými názvy jako je safírová, rubínová či smaragdová. Honosné barvy připomínající drahé kovy či kameny však nejsou pouze doménou kolibříků — ve správném světle nám podobné krásy může odhalit i zcela obyčejný městský holub a jeho opeření na krku.
Vědci mají nyní důkaz, že v dávném období jury (sahajícím od 200 do 145 milionů let př.n.l.) žil předchůdce současných ptačích parádníků. Mezinárodní tým paleontologů oznámili objev tvora nazvaného Caihong, dinosaura o velikosti slepice, jehož pozůstatky značí výskyt iridescentního opeření v oblasti hlavy a krku. Šlo by tak o nejstaršího živočicha u něhož je známo barevně měňavé peří.
Většina opeřených teropodů (podřád téměř výhradně dvounohých dinosaurů) pozdní jury na území dnešní Číny sdílejí takřka identickou fyziognomii — malí, načechraní, s okřídlenými předními i zadními končetinami. Přičemž Caihong, jehož kostra se dochovala kompletní, se svými soukmenovci drží basu a z tohoto trendu nijak výrazně nevystupuje. Avšak když paleontoložka Julia Clarke z Texaské univerzity v Austinu použila rastrovací elektronový mikroskop, aby si prohlédla detaily jeho opeření, objevila její laboratoř cosi zcela nevšedního: mikroskopické pozůstatky melanozomů — skupinu pigmentů zodpovědnou za barvu u většiny živočichů. Ty byly odhaleny na opeření hlavy, hrudi a částí ocasu. Všechny tyto části jsou obvyklým místem barevných vzorců svatebních šatů dnešních ptáků.
Dlouhý a úzký dinosauří tvar lebky je unikátní mezi ptačími dinosaury. Foto: Hu, et al.
Melanozomy nalezeny na ostatních dinosaurech, jmenovitě na blízce příbuzném rodu Anchiornis, naznačují spíše mdlé odstíny hnědé, šedé a červené. Caihongovy melanozomy však byly jiné. Na hlavě a hrudi byly seřazené do plátků dlouhých, plochých proteinů, jenž fungují jako miniaturní optické hranoly, podobně jako u kolibříků, jimž tyto proteiny propůjčují jejich dech beroucí barevně měňavé peří. Zatímco původní barvy fosilizovaných pírek jsou neznámé, Clarke říká, že indície naznačují tomu, že se dinosaurova hruď pyšnila zářícími iridescentními barevnými odstíny.
Caihong se pravděpodobně při námluvách nespoléhal pouze na své krásné peří. Měl také kostěnou chocholku tvarovanou do malého trnu, umístěnou před očima — ozdoba běžně se objevující u velkých dravých dinosaurů, jakým je např. Allosaurus. Přesná funkce takových rohů není dosud známá, předpokládá se však, že měli roli v sociálním chování jedinců, ať už šlo o vábení samičky či projevování dominance. Tyto znaky jsou však zřídka kdy vidět na malých, opeřených dinosaurech a jejich létavých potomcích. „Zdá se, že tyto ozdoby mizejí v momentě, kdy se teropodi začali zmenšovat a připomínat více tvory, které známe dnes – ptáky.“ říká Steve Brusatte, paleontolog z Univerzity v Edinburghu. „Je více než pravděpodobné, že se chocholka u tohoto dinosaura musela znovu vyvinout, protože žádný z jeho blízkých příbuzných ji nemá.“
Otázka, zda-li uměl Caihong létat, je dosud nezodpovězena. Přesto je však spíše nepravděpodobné, že by se tvor jeho formátu cítil ve vzduchu dobře. „I pokud byl neschopen letu, jeho křídla a barevně měňavé peří jsou skvělým základem k námluvám.“ vysvětluje Brusatte. „Přidejte tyto dvě věci ke kostěné chocholce a máte jednoho okázale nafintěného dinosaura.“
Kromě peří a chocholky Caihong poskytuje důkaz, že ozdobné peří a barvy byly pro dinosaury stejně důležité jako pro jejich současné ptačí nástupce.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
