Poznámky k připravovanému Záchrannému programu pro sýčka v České republice

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR byla pověřena Ministerstvem životního prostředí (MŽP) koordinací přípravy a realizace záchranných programů (ZP) pro kriticky a silně ohrožené druhy rostlin a živočichů. Společnou snahou obou institucí je připravit kvalitní a odborně podložené programy, které budou mít vysokou pravděpodobnost dosažení cíle, tedy zachování druhu pro naši přírodu. Jedním z druhů, pro který je ZP připravován, je sýček obecný*). V první řadě bych chtěl vyjádřit radost, že se MŽP začalo problematikou kriticky ohroženého sýčka zabývat. Je to sice v hodině dvanácté, ale o to více budou poznat přijatá opatření. Zabývám se tímto druhem dlouhodobě a myslím, že mám k dispozici poznatky, které mnohým povolaným mohou chybět.

Jako zásadní ochranářské opatření budu vždy obhajovat a prosazovat nezřídka zpochybňovanou repatriaci. Je funkčním doplňkem u rysa, orla, tetřeva, supa, ibise a mnoha jiných ohrožených druhů, tak proč by neměla mít úspěch u tohoto snadno chovatelného raráška? Odvolávání se na nejasnou genetiku vnímám jako umělý pseudoproblém. Vždyť v našich zeměpisných šířkách se vždy jedná o poddruh A. n. noctua! V době, kdy na území Česka je cca 100 posledních párů, by se mělo povolit, neřku-li nařídit, aby naše ZOO dle svých možností chovaly alespoň dva páry této sovičky.

Jediný, avšak zásadní problém zde vzniká v době po opuštění budky, kdy by mláďata měla být naváděna co nejdříve na živou kořist (mouční červi, žížaly, brouci, myši). V této době jsou učenlivá, ale protože lovecké instinkty poměrně rychle slábnou, z chovaného sýčka se stává „mrchožrout“, který se se svým kuřátkem schová do budky a nic víc ke štěstí nepotřebuje….

Sýček vypuštěný (s kroužkem) na severní Moravě, usazený příští jaro na nejbližší farmě. Nalezen mrtev v plné kondici, tj. uhynul nejspíše po nárazu do skla 1,5 roku po vypuštění . Foto Karel Zvářal

Lovecky připravený a na vhodné lokalitě vypuštěný pár sýčků nelétá nijak daleko, většinou zůstává na vypouštěcí lokalitě. Avšak pokud zůstane sýček sám, ať již z důvodu predace partnera, nárazu do skla, střetu s dopravou či pádu do nádrže, vydává se na vyhledávací potulku. A ta je ve skomírající populaci často dosti dlouhá… Dle mých poznatků jsou mladí ptáci cestovatelé. Je-li tedy řeč o příbuzenském křížení, je cestou k její eliminaci právě vypouštění odjinud dovezených ptáků z oblasti výskytu sýčka téhož poddruhu. Na prázdných lokalitách usazovací efekt bývá logicky nižší. Pokud by měl sýček podobné rozletové vzdálenosti jako např. sova pálená (tj. i stovky km), repatriace by nebyla nutná. V našem případě je to však nepružnými úřady nepochopitelně zamítaný způsob posílení populace.

Je jistě chvályhodné, jaké úmysly má MŽP v tvorbě skutečně heterogenní krajiny, z níž by profitovaly i jiné druhy (koroptev, pěvci atd.), avšak protože znám naše poměry, příliš na velké změny nevěřím. Spíše bych pozornost upřel k městským populacím, dle mého názoru zatím nedoceněným. Ve městě se sečou trávníky pravidelně, takže zde je o management částečně postaráno a zdarma. Sýček je tam relativně v bezpečí, chybí většina konkurentů a predátorů z volné přírody či zemědělských objektů (liška, káně, výr, puštík, sova pálená), na střechu činžáku kuna nemůže. Navíc osvětlené loviště s hraboši a chodníky plné žížal. Tedy samá pozitiva!

Protože sýček je závislý, stejně jako zmíněné druhy sov, hlavně na hlodavcích a rejscích. Při čtení podkladů jsem nabyl dojmu, že se jedná o ťuhýka, mandelíka, výrečka či jiný hmyzožravý druh.  Ano, jistě, sýček hmyz loví, ale jeho zimní přežití závisí na stavu hlodavců.  Také v době hnízdění raději donese jednoho hraboše, než energeticky náročnější lov kobylek. Pokud se dnes instalují pod střechu budky pro rorýse a netopýry, budka pro sýčka by také na mnoha místech našla své obyvatele, města na severu Čech budiž příkladem. Zejména při probíhajícím kompletním zateplování je okraj sídliště s přilehlou loukou ideální biotop, jen budky tam chybí….

Kobylky a jiný hmyz loví sýček při nedostatku hrabošů. Jakmile začaly žně, přestal „hmyzožravý“ sýček lovit kobylky a rychle spižírnu naplnil hraboši. Foto Karel Zvářal

Nemohu zde nekomentovat větu, že sýček má jinou strategii než doposud početnější pálenka (viz. mj. potravní kompetice, predace mláďat). Oba to jsou myšilovní noční ptáci. Nejednou jsem při monitoringu sýčka pozoroval lovící pálenku v areálu farmy, zejména za větrného počasí. Proto jsem toho názoru, že v případě obsazení budky pro sovu pálenou sýčkem měla by být tato zprůchodněna jen pro sýčka. A také jsou-li v objektu zemědělského družstva přítomny oba druhy, nechat zde hnízdní příležitost jen sýčkovi a sově pálené nabídnout budku v sousedním katastru. Sova pálená je schopna zaletovat dále a nebude bezprostředně ohrožovat či potravně omezovat sýčka. Ten tak místo jednoho mláděte odchová vyšší počet mláďat. Právě vyšší počet úspěšně vyvedených mláďat považuji za klíčový!

Bylo by asi ode mne naivní domnívat se, že ze strany MŽP či ČSO bude podniknuta aktivita směrem ke spolupráci s ČMMJ ve věci regulace kuny skalní. Přitom stromovou populaci sýčka (ale i stromová hnízdiště kavek) má na svědomí právě kuna skalní (Zvářal: Myslivost 1/2017 a 4/2018). To samé se týká regulace koček na farmách. Kočky jsou nejen predátory sýčků, ale i potravními konkurenty. Na argument, že „kočky byly vždycky“ většinou říkám, že dříve se také kočky běžně regulovaly. Uvádí-li Martin Šálek citaci z Německa a Švýcarska o 45% predaci dospělých ptáků*), pak můj odhad pro predaci stromových dutin kunou je cca 90%. A přitom vhodných dutin na tradičních lokalitách, například v sadech, je u nás dostatek….

Jako úsměvnou vnímám tezi, že „sovy sklo vidí, protože se dívají dopředu“*). Na farmách, kde se okna na léto sundávají z pantů kvůli lepší ventilaci, se na podzim vrací na místo pěkně čistá, vyleštěná a tehdy představují pro sýčka opravdové riziko (viz. Foto 4). Sýček totiž běžně zaletuje dovnitř stájí. V Dánsku hynou po nárazu do skla (či do jiných prvků lidské infrastruktury v krajině) 2/3 sýčků.

Na léto vyjmutá okna na farmě s chovem koní. Potenciální past pro sýčka. Foto Karel Zvářal

Dovolím si vyjádřit odvážný a optimistický pohled, pokud by se přistoupilo k mým návrhům:

1) „Plošná“ podpora repatriace (3 – 4 centra v Čechách, 3 na Moravě, celkem 50 – 100 jedinců ročně)

2) Podpora budkami a ochrana městských populací (tj. zpřístupnění zamřížovaných hnízdišť)

3) Systematická regulace kuny skalní (pro obnovu stromové populace)

4) Kompetici sova pálená (poštolka obecná) x sýček řešit ve prospěch sýčka (6,5 cm + pletivový balkonek)

5) Věnovat více pozornosti plochám čirého skla v biotopu sýčka: zabezpečit je foliemi či pásky

6) Podpořit trvalé travní porosty a meze

Poté věřím, že jsme schopni kýženého stavu 500 párů v České republice dosáhnout dříve, než za zmíněných 10 let. Na závěr bych velmi rád poděkoval Petru Orlovi za možnost zapojit se do jejich projektu. Karlovi Poprachovi děkuji za to, že mi dovolil pečovat o sýčka v budce Tyto z.s.

Text: Ing. Karel Zvářal / Titulní foto Zeynel Cebeci

*) Kodet V. 2018: Příprava Záchranného programu pro sýčka obecného v ČR. Zápis z pracovní schůzky, AOKP ČR, Havlíčkův Brod, 16.10.2018