Příručka k pozorování ptáků – nová knižní publikace, která vám usnadní poznání rozmanitého ptačího světa

Že se nedá shrnout všechno co souvisí s pozorováním ptáků do jedné publikace? „Příručka k pozorování ptáků“ vydaná v roce 2022 nakladatelstvím Kazda si klade právě tohle za cíl.

Knihu napsal zkušený rakouský ornitolog Leander Khil, který čtenáře díky svým všeobecným zkušenostem provede prakticky všemi aspekty pozorování ptáků, na které si vzpomenete; od vhodného oblečení do terénu, až po problematiku sčítání zdánlivě nepočitatelných hejn ptáků. Kniha je rozdělena přibližně na polovinu do dvou částí. První se zabývá různými teoretickými i praktickými aspekty pozorování ptáků, následující část se potom věnuje určování snadno zaměnitelných druhů a skupin ptáků. Na konci knihy nechybí odkazy, které jsou užitečné pro každého pozorovatele, samozřejmostí je pak slovníček pojmů.

Většina kapitol věnujících se různým aspektům pozorování ptáků a teoretické přípravě na pozorování je napsána sice stručně, zato velmi informativně, četba knihy proto velmi příjemně plyne. Místy se zastavíme u zajímavých ilustrací, grafů a informačních boxů, které text rozšiřují. Oceňuji široký rozptyl témat, která jsou otvírána – probírá se zde jak ekologie a vlastnosti ptáků střední Evropy, tak i pozorovací technika od dalekohledů až po fotoaparáty. Líbí se mi například zdůraznění důležitosti nahrávek hlasových projevů ptáků, které se často dají pořídit i snáz než ptačí fotografie, mnoho pozorovatelů tuto možnost nicméně zcela neprávem opomíjí.

Asi polovinu rozsahu tvoří část, která se věnuje určování druhů. Ta je obvykle v knihách podobného zaměření značně zjednodušená, což může vést ke zmatení začínajících pozorovatelů, pro pokročilé je pak zcela nepoužitelná. V tomto případě mě ale „druhová“ část nadchla, a to zaměřením na ptáky, kteří jsou mezi sebou snadno zaměnitelní, přičemž s ohledem na celkový rozsah knihy je zde určování jednotlivých druhů pojato překvapivě zodpovědně. Khil se zde pomyslně prochází celou naší avifaunou a zastavuje se pouze tam, kde mohou tápat nejen začátečníci, ale i zkušení pozorovatelé (např. velcí rackové, bahňáci, sýkora babka a lužní). Určování je usnadněno kombinací kreseb a ilustrativních fotografií, které jsou – stejně jako v celé knize –, velmi kvalitní a nápomocné. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že téměř všechny uvedené určovací těžkosti jsem v terénu též zažil.

Zásadní výhodou této knihy je umístění do prostředí střední Evropy (tedy do našeho geografického prostoru), což je v ornitologické literatuře vždy výhodou, zejména pro určovací části, kde se objevují výhradně druhy patřící do české avifauny (ačkoliv jsou zde určité výjimky, např. vysokohorské druhy, které se u nás vyskytují sporadicky). Důležitým aspektem je také výborný překlad, kterého se zhostil Libor Schröpfer, odbornou korektorkou pak byla Alena Klvaňová – oba zkušení ornitologové. Díky tomu nejsou v textu žádné chyby pramenící z neznalosti odborných termínů nebo nesprávně přeložené názvy ptáků, které bohužel v současné literatuře často nacházíme.

„Příručka k pozorování ptáků“ je velmi dobrým odrazovým můstkem pro zcela začínající zájemce o pozorování ptáků, ale i pro mírně pokročilé pozorovatele může jít o stěžejní publikaci, která utříbí doposud nasbírané poznatky a pomůže načerpat nové. Kniha navíc podle mě může vhodně rozšířit sbírku literatury zkušenějších ornitologů, zejména pro pěkné fotografické ilustrace některých těžko určitelných druhů, případně divoce se vyskytujících kříženců ptáků.

Text: Mgr. Jan Grünwald

Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK

Titulní foto: Jordan Spalding