Šikana, hladovění a děsiví predátoři – kamery z hnízd odhalují útrapy mláďat v přírodě.
Nejznámější pár orlovců říčních v Americe, Rachel a Steve, snesli tři vejce, což znamená, že diváci sledující živé vysílání kamery, která zabírá hnízdo orlovců, můžou pozorovat, jak z mláďat rostou úžasní dospělí ptáci.
Pokud ovšem bude příroda milosrdná. Mláďata čelí v životě mnohým nebezpečím, a ačkoliv může být sledování této kamery – nebo jakékoliv jiné kamery ze života ptáků — návykové, patrně vás znepokojí, až v přímém přenosu uvidíte, jak to v přírodě opravdu chodí. Až se budete vžívat do života ptačích mláďat dravců, dávejte si pozor na pár zvratů.
Vážné neshody mezi sourozenci
V minulých letech zprostředkovala kamera z hnízda orlů bělohlavých v Národním arboretu ve státě Washington miliónům lidí nelítostné soupeření mezi sourozenci dravců. První mládě orla se narodilo o pár dnů dříve, než jeho sourozenec (to je pro většinu dravců včetně orla běžné), a bylo proto znatelně větší. V prvních týdnech se zdálo, že prvorozený dostává více potravy, než jeho mladší sourozenec. Diváci sledující živý přenos začali trnout.
Ukázalo se ale, že mláďata jsou v naprostém pořádku. Obě vyrostla ve zdravé dorostence a vypadají teď spíše jako malí dospělí, než-li mláďata. Řevnivost mezi sourozenci v hnízdech je zkrátka něco, co většina dravců musí vydržet. Protože mnozí dravci nekladou všechna vejce snůšky současně (mezi jednotlivými vejci většinou dva až tři dny čekají), mláďata se nevylíhnou všechna najednou a z prvně sneseného vejce vyroste obvykle největší a nejsilnější potomek.
Orel bělohlavý na hnízdě s mláďaty.
„Myslím, že vždycky vznikne určitá sourozenecká rivalita, “ říká Dianna Flyntová, vedoucí pracovnice Audubon střediska pro dravce na Floridě. „Musí tam být, protože když jde o to, které z nich přežije, starší a silnější mládě se přirozeně stává agresivnějším. A někdy je to dost krušné.“
Mládě orla může například sourozence klovat až tak, že je mladší ze sourozenců příliš slabý na to, aby žadonil o potravu; jindy prostě starší při krmení mladšího vytlačí. Tak to prostě v orlím hnízdě chodí, tvrdí Al Cecere, zakladatel americké Nadace na záchranu orlů, neziskové organizace, která provozuje kameru v arboretu. Pokud je v okolí dostatek potravy – což je naštěstí případ orlí rodiny sledované kamerou – mladší z mláďat brzy staršího dožene v síle i velikosti.
Dáme si nějakou specialitu?
Dostupnost potravy hraje obrovskou roli v tom, zda-li všechna mláďata z hnízda přežijí, říká Flyntová. Všechno závisí na přirozeném vývoji ekosystémů, stejně tak jako na počasí a jiných ekologických faktorech.
I když je ale v okolí dostatek potravy, diváci kamery by možná raději neviděli, s čím se orli a jiní dravci do hnízda vrací. Nedávno se lidé, kteří sledovali kameru na hnízdě orlů bělohlavých v západní Pensylvánii, trochu vyděsili, když rodičovský pár orlů přinesl do hnízda mrtvou kočku. Kočky netvoří typickou součást jídelníčku orlů. Obvykle se živí rybami a ptáky, podle toho, kde žijí, například husami nebo racky. Savci jsou pro ně vzácnější potravní volbou. A pokud už si nějakého skutečně dají, často to to bývá v podobě mršiny. Jak už se píše ve stanovisku Audubon – Západní Pensylvánie: „příroda není vždy (podle našich lidských měřítek) půvabná a laskavá“.
Vzrostlá mláďata orlovce říčního (vlevo) a jejich rodič (napravo).
Od dravce ke kořisti
Draví ptáci jsou sice na vrcholu potravního řetězce, ale než se na něj dostanou, stojí to spoustu námahy. Mládě, které náhle skončí jako živá potrava pro jiného živočicha, je asi tou nejtvrdší překážkou, na kterou mohou v průběhu své cesty narazit. Před několika lety jiný orel bělohlavý unesl z hnízda Rachel a Steva obě mláďata, jen chvilku poté, co se rodiče vzdálili. Pro diváky hnízdní kamery je to krutá pravda. Vajíčka a ptačí mláďata jsou vždy vydána na pospas potravnímu řetězci. Dospělí dravci vybírají mláďata z hnízd, zatímco mývalové nebo krkavci se při vyhlídce rychlé a snadné svačiny snaží ukrást vejce.
A to zatím mluvíme jen o přírodních predátorech. Orli, kteří si pochutnají na mršinách lidmi ulovených zvířat, se mohou otrávit olověnými náboji, jež ve zvířeti zůstaly. Dospělé dravce může usmrtit proud elektrického vedení či kolize s autem, autobusem nebo vlakem. Pokud k takovému neštěstí dojde v hnízdním období, zůstanou mláďata bez rodičů, kteří by je živili.
Hnízdní kamery a obrazy, které nám zprostředkovávají, jsou sice nevyzpytatelné, to ale neznamená, že bychom se jim měli vyhýbat. Případy zmiňované výše jsou zastíněné okamžiky štěstí. Je zábavné sledovat rozčepýřená, bezbranná mláďata, jak se mění v nemotorné „puberťáky“, než se z nich nakonec stanou majestátní a nádherní dravci. Navíc jsou kamery skvělým vzdělávacím nástrojem. „Je to příležitost poučit se o přírodě a jejích procesech. Jedni přežijí, druzí ne. Ale to vše nám nějakým způsobem rozšiřuje obzory a prohlubuje naše poznání.“ dodává Flyntová.
Text a překlad: Markéta Zýková
Zdroj: Audubon.org
