Raroh velký (Falco cherrug) byl ještě v polovině 90. let minulého století na Slovensku takřka vyhubený. V letech 1990 až 1995 ochranáři společně s desítkami studentů hlídali hnízda posledních pěti párů 24 hodin denně. Kmeny hnízdních stromů byly zabezpečovány ostnatými dráty, aby se na ně nedostali vykrádači hnízd. Právě vykrádání hnízd patřilo k největším rizikům pro tehdejší skomírající populaci rarohů na západním Slovensku, která se nacházela v lesích Malých Karpat. „Potřebovali jsme opravdu hodně speciálně vyškolených dobrovolníků. Časově a organizačně velmi náročná akce byla ale úspěšná – zachránili jsme poslední páry, které odchovaly mláďata, a populace se mohla přirozeně zvyšovat. V podobně neútěšné situaci byl tehdy raroh i na východním Slovensku,“ vzpomíná Jozef Chavko z organizace Ochrana dravcov na Slovensku.
Právě díky houževnaté a náročné práci členů Ochrany dravcov na Slovensku se podařilo zachovat a postupně zvyšovat početnost raroha na Slovensku až na současných 31 párů. Populace největšího z pěti druhů sokolovitých dravců, které na Slovensku hnízdí, je však i nadále zranitelná a vyžaduje pomoc odborníků. Stejně jako ostatní druhy dravců mají i rarozi v přírodě nezastupitelné místo. Za poslední dvě desetiletí prošli slovenští rarozi nejvýraznější změnou hnízdního prostředí i složení potravy.
Důležitou součástí komplexní ochrany ohrožených druhů dravců je i prevence proti úrazům na vedení vysokého napětí. Foto archiv Ochrany dravcov na Slovensku
„V důsledku masivního odlesňování rychle mizely jejich přirozené hnízdní biotopy, intenzivní zemědělství a zánik pastvin zase způsobily úbytek významných druhů kořisti – zejména sysla a křečka. V průběhu několika let se tak původně lesní druh přesunul do nížin, do blízkosti polí s dostatkem hrabošů, skřivanů a dalších polních druhů. Tam, kde se rarozi naučili létat za náhradními zdroji potravy, umísťujeme a udržujeme budky nebo hnízda. Pozornost věnujeme i zvyšování kvality podmínek v krajině tak, aby se pokud možno obnovily jejich přirozené potravní zdroje – například podporou syslů, kteří jsou oblíbenou kořistí nejen rarohů, ale i orlů královských. Všechny energetické společnosti dlouhodobě realizují opatření k minimalizaci rizik zásahů elektrickým proudem nebo nárazů do elektrických vedení. Základem je pravidelný monitoring a výzkum, využíváme například vysílačky, spolupracujeme na mezinárodní úrovni. Na Slovensku i v České republice se v minulosti vypustilo do přírody více než 300 mláďat z umělého odchovu, popřípadě byla přidána mláďata do hnízd divokých párů. Všichni mladí ptáci byli označení, podařilo se potvrdit přežití pouze jediného z nich. Proto si myslím, že nejdůležitější pro přežití druhu je tzv. ochrana „in situ“ – tedy v místě výskytu. Navíc se u nás usazují i jedinci z Maďarska, kde je druh početnější. Takže slovenská populace a počet divoce žijících párů se může zvyšovat přirozeně,“ pokračuje Chavko.
„Do roku 2011 počet párů raroha velkého na Slovensku stoupal. Avšak jediná sezóna s extrémně nepříznivým počasím a mimořádně nízkým počtem mláďat, ale i další vlivy včetně nelegálního pronásledování způsobily, že už 6 let počet hnízdních párů stagnuje. V roce 2018 se na populaci podepsala i snížená početnost drobných zemních hlodavců. Na Slovensku hnízdilo pouze 31 párů, které vyvedly 85 mláďat. Stále je tedy důležité, aby ochrana raroha velkého byla i nadále v centru pozornosti. Výsledky naší práce jsou poznání tohoto nádherného dravce a udržení populace na takové úrovni, aby mohl prosperovat. Dovolím si tvrdit, že bez dosavadního enormního úsilí by rarozi na Slovensku patřili již mezi vyhynulé druhy,“ uzavírá Lucia Deutschová z Ochrany dravcov na Slovensku.
Raroh velký. Foto Jozef Chavko
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto Dick Daniels
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
