Peter Berthold a Gabriele Mohrová: Krmíme ptáky – ale správně. Nakladatelství Kazda. 176 stran. ISBN 978-80-907420-1-7
Konečně držím v rukou knížku, po jejímž překladu a vstupu do českého ochranářského prostoru jsem zatoužil před řadou let. Byli jsme tenkrát s manželkou na několik týdnů kroužkovat ptáky u Dr. Fiedlera na Radolfzellu (polní stanice Metnau). A tam jsme potkali autora této knihy prof. Petera Bertholda. Viděli jsme něco z jeho práce na výzkumu tahu pěnic černohlavých, slyšeli o místních krmištích a zejména mohli kroužkovat spoustu nádherných ptáků. Pak jsem dostal do ruky první vydání Bertholdovy knihy z roku 2005. V Německu se stala okamžitě ochranářským bestsellerem. Nyní spatřila světlo světa již ve čtvrtém vydání a to se objevilo i na českém trhu.
Asi nejsem nejlepším a zcela objektivním typem člověka k recenzi. To proto, že si mne již první německé vydání hodně získalo. Ačkoliv mělo o téměř stovku stran méně. Současné čtvrté a tedy i české vydání, jež si můžete zakoupit, je značně rozšířené. O další úvodní a vlastně ty nejpodstatnější kapitoly. Profesor Berthold vychází z dramatického úbytku ptáků v Německu. Sledoval tento vývoj kolem padesáti let. Rozebírá příčiny tohoto stavu a hledání některých neuskutečnitelných řešení. Např. tzv. re-ekologizace. Tento zápas o změnu zejména v zemědělské politice je během na dlouhou trať. O to rychlejší a okamžitá pomoc je podle Bertholda na dosah ruky. Praktikované a zejména v Anglii nebo v USA dlouhodobé (tj. nejlépe celoroční) přikrmování ptáků. Autor uvádí praktické příklady, kde se to osvědčilo, např. u vrabce domácího.
V dalších kapitolkách rozvádí nepříliš zmiňované energetické potřeby ptáků. Zdůrazňuje, že nejsou podle něho zdaleka největší v zimě. Ale často těžší období tráví ptáci v létě. Zajímavé byly pro mne výsledky patnáctiletého výzkumného a systematického sledování (již v I. německém vydání knihy). Přikrmování uspíší zahájení snůšky, má vliv na počet vajec, někdy i zlepšení kvality a dokonce i velikosti vajec. Zlepšuje se také proces přepeřování a urychluje se růst nového peří. Kniha nás seznamuje s potřebným plánováním přikrmování. A konkrétně jak a čím krmit. S knihou můžeme navštívit jak běžná krmítka, tak také jiná, speciální krmná zařízení. Dozvíme se, co je základní, doplňkové nebo sezónní krmivo. Co je živé krmivo. Nebo takový nepatrný detail, jak upravit pro krmení kousek tvarohu, aby nezkysl. Je zde spousta malých, praktických rad. Barevné, přehledné grafy nám ukazují návštěvnost krmítek a počty odchycených ptáků v různých obdobích a biotopech, jakými jsou ovocný sad, les či domácí zahrada. Část grafu představuje invazní (resp. tahové) sýkory koňadry a modřinky, další grafy přibližují jednotlivých 16 druhů odchycených na stanovištích během celého roku. Obrázek ze strany č. 97 je známý, převzatý z britských pramenů a vypovídá o návštěvnosti a tudíž i spotřebě krmiva. Jeho věrohodnost si ověřuji u několika druhů i na našem stacionárním krmítku. Např. brhlíky od konce dubna až po červen na krmítku téměř nevidím. Zato strakapoudi přilétají zejména v červnu a v červenci. Také kosové se nám v září a říjnu téměř vyhýbají. V jiné kapitole Berthold odpovídá na otázku, kterou také opakovaně dostávám. „Ale mně na krmítko nic nelétá, nevíte proč? “Je zde nasnadě hned několik odpovědí. Také se zde řeší další otázka. Co s nezvanými hosty, domácími holuby, příp. hrdličkami zahradními, ale i kočkami. Pro někoho je žel na krmišti vetřelcem i krahujec. Odpovědi zde najdou též diskutéři o ptačích nemocech, přenášených na krmítku. Řeší se zde zvláště konkrétní problém zvonků. A jak tedy na krmítku s hygienou. Zaujala mne velmi důležitá kapitola o doplňkových opatřeních pro ochranu ptáků. Berthold v ní mluví o „vyluxované zahradě psychopatů“, ale pokračuje o zahradách pro živočichy a zejména ptáky přívětivých. Co tam sázet a jak předem myslet na vhodná hnízdiště. Je zde spousta nových i starších podnětů.
Závěrečná část obsahuje seznam druhů s krásnými obrázky. A to nejen pěvců, ale třeba i dravců. I ty můžeme přikrmováním pozitivně ovlivnit. Tady si můžeme přijít každý na to své. Když se podíváme na „svůj“oblíbený druh. Mne potěšila metoda jak pomoci malé “myšce“, při zemi rejdícímu střízlíkovi. O tom a mnohém dalším se dočtete ve vydané knize.
Na závěr se musím přiznat, že k této knize mám srdečný osobní vztah. Nejen kvůli mnou akceptovanému myšlení a její praxi. Ale i jinak. Českým vydavatelem je totiž náš klubový prachatický žák Václav Kazda. Léta jako zvídavý klučina navštěvoval náš ornitologický klub na Dřípatce. Pak nám zmizel ve světě. A ejhle: prostřednictvím zamýšleného vydání oblíbené německé knížky jsem Václava opět potkal. Napsal mi, že četl někde můj obdiv a radost nad prací profesora Bertholda. A semínko zapadlo do dobré půdy. Bylo mi nakonec velkou ctí na jeho prosbu napsat ke knize krátký úvod. A ještě jsme mohli v závěru uveřejnit jeden list o naši službě. Práci v neziskové organizaci A Rocha. Pan Kazda je tak pro mne velkým povzbuzením. Věřím i pro vás. Nevzdávat práci s dětmi a mladou generací. I když nese ovoce třeba až po desetiletí. Vřele vám doporučuji Bertholda si koupit. Není to úplně snadná a laciná četba. Dá to zabrat. Ale o to více to stojí za to. Hezké vánoce s touto knihou.
Text: Pavel Světlík, ředitel A Rocha – Křesťané v ochraně přírody
S využitím titulní fotografie od Luboše Vaňka / http://www.foto-vanek.cz/
