Šest let výzkumu zpěvu strnada obecného

AVIFAUNA Publikováno 13.6.2018

Sdílení

Ptačí zpěv fascinuje lidstvo už od Aristotelových dob. Avšak až do poloviny 20. století zůstala některá tajemství skryta, nebo je alespoň znali jen ti „zasvěcení“. S rozvojem nahrávací techniky se to ovšem změnilo. Umožnila mimo jiné studium variability ptačího zpěvu v prostoru. Jelikož se ptáci zpěv učí, dochází u něj totiž, podobně jako u lidské řeči, ke vzniku regionálních variant, nářečí. To bylo dlouho zkoumáno u amerických strnadců rodu Zonotrichia, ale pro možná ještě vhodnější druh nemusíme chodit daleko. V Evropě široce rozšířený strnad obecný (Emberiza citrinella) má jednoduchý a snadno rozpoznatelný zpěv, a díky žlutému zbarvení jej jen tak nepřehlédnete.

Samec strnada obecného. Vpravo dole jsou vyobrazena pomocí sonogramů dvě nejrozšířenější evropská, ale současně i česká nářečí. Varianta nahoře je zakončena krátkým vysokým tónem následovaným dlouhým hlubším, zatímco v druhém případě na tento táhlý tón navazuje vyšší, nápadně klesající zvuk. Foto: Petr Jan Juračka (http://petr.juracka.eu/ )

Rozmanitost zpěvu strnada obecného je známá již od 19. století, avšak o koordinovaném výzkumu doposud hovořit nešlo. Teprve v roce 1985 dánský ornitolog Paul Hansen položil základy široce používané nomenklatury založené na koncových slabikách zpěvu, které jsou v rámci regionu a dialektu samci sdíleny. Je na místě poznamenat, že Hansenova studie se opírala o práci terénních dobrovolníků pořizujících nahrávky zpěvu. V pre-digitální éře to musela být skutečná výzva!

Obdobný výzkum se rozběhl o více než o 20 let později, již za pomoci digitálních fotoaparátů a mobilních telefonů v České republice. V roce 2011 totiž Česká společnost ornitologická vyhlásila strnada obecného ptákem roku, aby upozornila na úbytek druhů zemědělské krajiny. Vznikl projekt občanské vědy „Nářečí českých strnadů“, který za aktivní pomoci dobrovolníků mapoval strnadí dialekty na našem území. Spolupráce mezi vědci a veřejností byla vzájemně obohacující, a tak projekt po roce neskončil, a stala z něj plnohodnotná vědecká studie. Výsledky práce koordinátorů a více než stovky spolupracovníků byly nedávno publikovány v prestižním ornitologickém časopise IBIS.

„Naše nedávno zveřejněná studie shrnuje výsledky šesti let projektu, do kterého se vedle vědců zapojilo 160 dobrovolných terénních spolupracovníků. Společnými silami jsme získali téměř 4 000 nahrávek zpěvu strnadů ze zhruba 90% území našeho státu. Mimo sedmi již dříve popsaných dialektů, jejichž distribuce je na mapě České republiky mozaikovitá, byly identifikovány čtyři menší oblasti s neobvyklými variantami zpěvu. I u některých dříve popsaných dialektů se však objevily pochyby. Možná tedy bude potřeba Hansenovu nomenklaturu do budoucna trochu aktualizovat, “ vysvětluje první autorka studie Lucie Diblíková z Karlovy Univerzity v Praze.

Na českém území se vyskytuje sedm dříve popsaných nářečí (barevná kolečka), ale i několik vzácných (černá kolečka). Na hranicích mezi dvěma dialektovými regiony se rovněž občas vyskytují jedinci, kteří zvládnou oba typy (půlená kolečka).

Projekt nakonec překonal původní představy výzkumníků. Spolupráce s veřejností totiž fungovala bezvadně a byla přínosná pro vědce i pro zúčastněné dobrovolníky, přesně ve smyslu „občanské vědy“. „Lidé byli prostě skvělí. Do nahrávání se často vrhali doslova po hlavě. Někteří si i přizpůsobovali dovolenou, aby zmapovali dosud neprobádané oblasti,“ líčí s nadšením Diblíková. Úctyhodný výkon české veřejnosti je skvělým podkladem pro další výzkum – vědci mají konečně šanci přijít na kloub tomu, jak nářečí vznikají, a co vlastně udržuje hranice mezi jednotlivými dialektovými regiony. Podle Terezy Petruskové, vedoucí dizertační práce Lucie Diblíkové, to nevypadá, že by samci rozlišovali mezi místní a cizím dialektem – v obou případech reagují se stejnou agresí. Možná mohou hrát roli samičí preference – i u strnadů by tedy mohlo platit známé „za vším hledej ženu“.

Projekt mezitím stačil inspirovat i v zahraničí. „Vedle Velké Británie a Nového Zélandu, jež nám posloužily jako ostrovní laboratoře ukazující, co se stane s dialekty, když tento druh kolonizuje zcela
nové území, teď dobrovolníci nahrávají v Polsku, Lotyšsku, Švýcarsku, a letos nově v Chorvatsku,“ doplňuje Pavel Pipek z katedry ekologie PřF UK a z BÚ AVČR, který se mimo jiné stará i o
zastřešující web projektů na www.yellowhammers.net.