Oblíbený pták našich zahrad a v minulých letech jeden z nejběžnějších návštěvníků našich krmítek rapidně ubývá kvůli epidemii způsobené prvoky bičenky drůbeží, u nás přezdívané „krmítková nákaza“. Ta se často šíří právě v prostředí krmítek, kde se přenáší slinami přes potravu do jícnů a volat pěnkavovitých ptáků, kde následně způsobuje záněty a zduření, jenž často ztěžují a posléze zcela znemožňují polykání a jakékoliv přijímání potravy. Nakažení ptáci pak mohou uhynout hlady.
Ve Velké Británii, jenž je doslova velmocí v přikrmování ptáků na zahradách, se populace za posledních 10 let snížila o znepokojujících 59%. V roce 2015 se zde při aktualizaci seznamu ohrožených druhů o zařazení zvonka zeleného vůbec neuvažovalo, nyní se však jeho výrazný úbytek zasloužil o spekulace, zda-li by se tento dříve zcela běžný druh neměl do seznamu přidat.
Statistika programu BirdTrends organizace BTO (britská obdoba ČSO) pokrývá 120 nejběžnějších a nejvíce rozšířených druhů od labutě velké po strnada lučního. „Hojnost zvonků poněkud kolísala v polovině 90. let, avšak trend přežívání či reprodukce populace byl v této době takřka neměnný.“ vysvětlil vedoucí programu BirdTrends, Dr. Dario Massimino. „Novější výsledky studie CBC/BBS (Common Birds Census/Breeding Birds Survey) poukazují na populační vzestup napříč celou Velkou Británií, následovaný rázným poklesem způsobeným epidemií bičenky, která se velkém měřítku poprvé objevila v roce 2005.“
Studie dále dodává, že současný pokles zvonka zeleného by mohl vést k jeho zařazení mezi ohrožené druhy dle seznamu IUCN, přestože je nyní stále veden jako „málo dotčený“. Mapa dat z roku 1994-96 a 2007-09 odhaluje populační vzestup ve východní Anglii, zatímco v západní Británii naznačuje pokles, především v Severním Irsku, severovýchodním Skotsku a centrálním jihu Anglie. „V současné době však populace klesá napříč celou Velkou Británií.“ dodává Massimino.
Zvonek zelený býval častým návštěvníkem našich krmítek.
„Výsledky monitoringu produktivity zvonka zeleného jsou smíšené, s mírným vzestupem v přežíváním na hnízdě ve stádiu vejce, avšak s malým poklesem ve velikosti snůšky a v počtu vyvedených mláďat na jeden hnízdní pokus.“ Data byla shromážděná tisícovkami dobrovolníků, kteří každoročně monitorují ptáky jak na svých zahradách, tak na předem zvolených lokalitách a územních čtvercích. „V roce 2003 jsem na své lokalitě napočítal 50 zvonků, letos je jich jenom 5.“ říká jeden ze sčitatelů, Alan Gomersall.
Zatímco bičenka napadá nejvíce zvonky zelené, byla zaznamenána u řady dalších druhů, jako jsou vrabci domácí, strnadi obecní – oba druhy jsou ve Velké Británii zařazeni do červeného seznamu ohrožených druhů.
A protože je nákaza trichomonózy často spojená s krmítkem, je často v našich silách šíření bičenky předejít.
Jak poznáme nakaženého ptáka? Je často netečný, malátný, jeho peří bývá načepýřené a někdy ve špatném stavu. Kolem zobáku mají ptáci viditelné stopy po zvýšené produkci slin, ať už to je mokré peří nebo zbytky potravy, kterou často vyplivují. Ptáci mnohdy nereagují na přítomnost lidí a v konečných stádiích nákazy, kdy jsou vyhublí a zesláblí se nechají chytit – stávají se tak snadnou kořistí pro predátory.
Co dělat v případě nálezu nakaženého ptáka na krmítku? Krmítko je třeba okamžitě vyřadit, důkladně vyčistit a nechat zcela proschnout, což zničí veškeré stopy po bičenkách, které jsou na vodě závislé. Je pak třeba přikrmování na určitou dobu přerušit, dle slov ředitele ČSO, Zdeňka Vermouzka, alespoň na dva týdny, v létě však třeba i na měsíc nebo déle.
„To samé platí i pro napajedla – pokud je to alespoň trochu možné, je třeba nechat je suchá. Ptákům totiž víc prospěje, pokud je donutíme hledat potravu a vodu na různých místech i ve větší vzdálenosti, než když je nalákáme ke snadnému zdroji, kde se mohou nakazit smrtelnou nemocí. Jiná možnost ochrany volně žijících ptáků před nákazou v přírodě neexistuje.“ sdělil Zdeněk Vermouzek v článku pro Týden.cz.
Na závěr je dobré připomenout, že nákaza bičenky drůběží, která cizopasí výhradně na ptácích, není pro člověka nebezpečná. Nemoc není přenosná ani na jiné savce, není tedy třeba mít obavy o domácí mazlíčky.
Jakým způsobem se bude pro zvonka zeleného nákaza vyvíjet do budoucna, je zatím ve hvězdách, doufejme však, že se populace po drsném poklesu posledních let stabilizuje.
Rádi bychom apelovali na všechny, kdo vlastní krmítko a pravidelně v průběhu zimy (případně přes léto) přikrmují, aby jej bedlivě sledovali a při jakémkoliv projevu nákazy ihned reagovali dle výše zmíněných pokynů.
Věnujete-li se sčítání a zapisování ptáků, zapisujte prosím svá pozorování zvonka zeleného do databáze AVIF (případně do jeho mezinárodní obdoby eBird), pomůžete tak nasbírat data potřebná k porozumění populačním trendům tohoto neustále ubývajícího druhu.
Držme zvonkům palce!
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Dailymail.co.uk | Týden.cz
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
