V mokrém království potápek roháčů

AVIFAUNA Publikováno 1.7.2019

Sdílení

Potápka roháč (Podiceps cristatus) patří ke skutečným ozdobám našich rybníků a mokřadů. Jejich zásnubní tance, zvláštní hlasy, které běží do daleka po hladině, ale především jejich osobitý půvab, to jsou jen některé z atributů, které činí tyto ptáky skutečně zajímavými. Přesto ani potápky nemají soužití s lidmi jednoduché. Některé zdroje uvádějí, že potápka roháč byla v minulosti intenzivně lovena, zejména kvůli peří, které bylo užíváno na výrobu ozdob na dámské klobouky. Proto jejich počet v době vrcholu „kloboukové módy” před více jak sto lety drasticky poklesl. Díky intenzivní ochraně se v současnosti potápka roháč běžně vyskytuje na většině území ČR, ale v posledních 20 letech početnost populace na území ČR klesla zhruba o třetinu. Další pokles potvrdilo nedávno ukončené sčítání ptáků v české republice v letech 2014 – 2017. Za snižováním počtů těchto ptáků v stojí zřejmě intenzivní rybniční hospodaření.

Hnízdo potápky roháče

Potápky si staví ze stébel vodních rostlin mělké a spíše široké plovoucí hnízdo. Hnízdo buduje skryté v mělké vodě v rákosinách. Oplodnění předcházejí pozoruhodné zásnubní tance, při kterých potápky vztyčují své chocholky a límcová pera, vzájemně se uklání, potápí se pro vodní rostliny a vzájemně si je představují. Hnízdí jednou až dvakrát do roka, snůška mívá 3–6 vajec. Zajímavou antipredační strategií je i to, že potápky před odchodem z hnízda, např. při vyrušení, zakrývají svá vejce hnízdním materiálem. Existuje hypotéza, že první snesené vejce nebývá zakrýváno, protože rodiče testují nápadnost a bezpečnost zvoleného místa pro hnízdění. Hnízdo se zakrytou snůškou je zvláště v pokročilejších fázích inkubace nenápadné a připomíná spíše zetlelé rostlinné zbytky. Procesy rozkladu hnízdního materiálu vedou ke zvýšení teploty, což pomáhá tomu, aby hnízdo po odchodu rodiče rychle nevychladlo.

Na některých rybnících na Královéhradecku patří k pravidelně hnízdícím druhům. Například na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou, kde jsou naštěstí její početní stavy za posledních 50 let srovnatelné a kolísají mezi dvěma a sedmi páry (viz obrázek). Vzhledem k relativně časté manipulaci s výškou vodní hladiny na plůdkových rybníčcích, kde potápky s oblibou hnízdí, se nezřídka setkávám s náhradním hnízdění, v některých letech lze malá mláďata vídat ještě v druhé polovině srpna. Přestože potápky zde hnízdí spíše jednotlivě, lze na Královéhradecku v některých letech nalézt lokality s vysokou hustotou hnízd. První takovou kolonii jsem nalezl na rybníku Říha u Skochovic už v roce 1996, kde bylo na ploše cca 5 x 5m postaveno 7 aktivních hnízd. Aktuálně mě moc potěšil nález 8 hnízd na zhruba na ploše zhruba 50 x 50m na Štěpánském rybníku u Kobylic. Tento rybník má pouze 8, 7 ha, avšak sečetl jsem zde 9. června 2019 celkem 27 párů potápky roháče. Mimo již inkubující ptáky řada párů tokala. Skutečný počet hnízdících párů bude nakonec patrně nižší, ale i tak je to podívaná, která dnes není rozhodně ničím běžným. V bývalém okrese Hradec Králové jde pravděpodobně o největší zjištěnou hnízdní hustotu na lokalitě.

Potápky si s oblibou vybírají rybníky s menšími rybkami. Často plůdkové rybníky nebo výtažníky.

Zjistit skutečný počet mláďat, který rodiče vodí, nebývá vždy jednoduché. Po vylíhnutí je samice vozí na zádech a bývají pak v matčině peří dobře ukrytá.

Rybníků bez potápek u nás stále přibývá. Nádrže, které po staletí hostily bohatá společenstva mokřadních ptačích druhů, dnes často zejí prázdnotou. Kvůli moderním technologiím umožňujícím vysokou intenzitu rybničního hospodaření nemohou často ptákům nabídnout ani základní životní prostor a potravu. Potápky jsou sice velmi přizpůsobivé, ale z recentních 22 celosvětově známých druhů byly v souvislosti s lidskými aktivitami za posledních 40 let vyhubeny tři druhy a dalších pět je globálně ohrožených. Takže až potkáte na vodní hladině potápku roháče, který jako živá lodička čeří vlny, buďte potěšeni. Jste v krajině, která je ještě alespoň v některých ohledech k ptákům přívětivá.