Nedávný americký výzkum poukázal na zajímavý fakt, že odposlouchávání je ve zvířecí říši rozšířenějším a častějším fenoménem, než se původně předpokládalo. Vědci zjistili, že veverky popelavé odposlouchávají štěbetání pěvců, aby z něj vyvodily, zda je příčinou poplachu přítomnost predátora.
Tato schopnost naladit se na výstražné zvuky jiných jedinců byla již dříve nalezena u mnoha druhů zvířat včetně veverek – některé druhy dokonce takovým způsobem koexistují a společně posuzují možné nebezpečí. Tato studie však dokládá, že zvířata mohou odposlouchávat i každodenní komunikaci jiného druhu jako způsob, jak posoudit, zda je nablízku nějaké nebezpečí. Spoluautor studie Prof. Keith Tarvin k tomu dodává: „Takovéto odposlouchávání „veřejných“ informací o potenciálním nebezpečí ani nevyžaduje žádné blízké ekologické vztahy, kde by se jednotlivci pečlivě učili podněty od jiných druhů. V naší studii se veverky popelavé a pěvci pohybovali po lokalitě nezávisle na sobě.“
V rámci výzkumu bylo pozorováno 67 veverek popelavých v městských parcích a dalších lidmi obývaných zónách v oblasti Oberlin v Ohiu. Poté, co byly veverky pozorovány po dobu 30 sekund, jim výzkumníci přehráli hlas jejich predátora káněte rudoocasého a po dalších 30 sekund monitorovali jejich chování. Výsledky prokázaly, že ve 30 vteřinách po poslechu volání káněte všechny veverky zvýšily procento svého času stráveného bdělostí a projevovaly typy chování jako je zamrznutí na místě, útěk či postavení na zadní – v porovnání s časem před zaznamenáním hlasu káněte. Taktéž se častěji rozhlížely po okolí. Veverkám pak byl přehrán tříminutový záznam ptačího štěbetání několika druhů pěvců na krmítku, či záznam okolního hluku. Vybrané druhy pěvců se měly před kánětem taktéž na pozoru a jako reakci na něj vydávaly varovné hlasy. V případě hrozícího nebezpečí však jejich štěbetání utichlo. Celkem bylo analyzováno chování 28 veverek, kterým byl přehrány ptačí hlasy a 26 veverek, kterým byl přehrán pouze zvuky okolní přírody. Zbytek veverek se rozprchl ještě dříve, než jim mohl být další záznam puštěn. Z pozorování vyplynulo, že ty veverky, kterým byl poté přehrán zvuk ptačího štěbetání, zvedaly hlavu méně často v průběhu záznamu a počet těchto vzhlédnutí klesal rychleji, než u veverek, kterým byly přehrávány pouze okolní zvuky přírody. Přitom byly vzaty v potaz jejich individuální reakce na káně a to, zda se nacházely na zemi či ve větvích.
„Rozpoznání ptačí komunikace jako známka bezpečí je pravděpodobně adaptivním znakem, který veverkám umožňuje bezpečně snížit svou pozornost v přítomnosti pěvců a zvýšit tak svou úspěšnost při vyhledávání potravy“, dodávají autoři studie. Vědci se domnívají, že s postupujícím množstvím hluku vyvolaného lidmi, bude pro veverky těžší ptáky odposlouchávat, a budou tak muset trávit více času v ostražitosti a méně hledáním potravy.
Evoluční biolog Dr. Jakob Bro-Jorgensen z University of Liverpool zmiňuje, že výzkum také prokázal, že zvířata jsou schopna posoudit riziko nebezpečí nejen z varovných hlasů, ale i nevarovných zvuků, dokonce i od druhů, se kterými běžně v kontaktu nejsou. „Studie upozorňuje na to, jakým způsobem mohou zvířata shromažďovat informace ze svého okolí prostřednictvím podnětů, které se mohou zdát na první pohled nepodstatné. Nutí nás také zapřemýšlet o tom, jak stále větší vliv člověka na přírodní procesy může ovlivnit přežívání druhů“, dodává.
Zdroj: Lilly MV, Lucore EC, Tarvin KA (2019) Eavesdropping grey squirrels infer safety from bird chatter. PLoS ONE 14(9): e0221279. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0221279
Překlad: Tereza Kejzlarová / Titulní foto: Jim Ferguson / CC BY 2.0
