• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 25, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Rozcestník
Zpívají ptáci pouze pro své potěšení?
AVIFAUNA Publikováno 28.8.2020


Když ptáci zpívají jen tak, dělají to stejně jako lidé pro potěšení. A je za tím i další důvod: jejich mozky při tom vytváří opioidy. Rádi si navíc zazpívají i ve skupině, jakémsi ptačím sboru. Jak píše britský deník The Guardian, opeřenci buď zpívají za nějakým účelem (třeba aby přilákali svůj protějšek), anebo jen tak. A když už si pobrukují, zní to podle bioložky Lauren Riters z University of Wisconsin-Madison jako jazz. „Když cvičí, zkouší různé písně. Uspořádají si je jedním způsobem, pak zase druhým, opakují si jednotlivé části svých písní a přidávají nebo ubírají noty. Zní to trochu jako free-form jazz,“ popisuje své závěry Riters. Dělají to hlavně při rozbřesku, tedy zhruba každé ráno od dubna. A když si mohou zazpívat spolu, jsou ještě raději, píší britské Timesy. Zmíněný opioid, jenž se při zpěvu v jejich mozcích vytváří, je fentanyl. Ten je mnohem silnější než morfin.

Převzato z webu Rádia Wave

Zbytek celého článku k přečtení: Rádio Wave

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Rozcestník
Dvě samice tučňáka oslího se v zajetí staly maminkami – adoptovaly mládě
AVIFAUNA Publikováno 28.8.2020


Electra a Violet, dvě samice tučňáka oslího z akvária Oceanogràfic València, si společně postavily hnízdo z kamenů. Vedení akvária uvedlo, že „začaly jednat podle stejných vzorců chování jako páry tučňáků před reprodukcí“. Jejich chovatelé se proto rozhodli, že je nechají adoptovat a vysedět vejce jiného páru tučňáků, které bylo sneseno tento měsíc. Electra a Violet nyní vychovávají mládě. To se osamostatní asi za 75 dní. Jde o jeden ze tří nových přírůstků, který se v této chovatelské sezóně dosud vylíhl. V kolonii španělského akvária žije 25 tučňáků oslích. Rodiče tučňáků se obvykle střídají při sezení na vajíčcích a mláďata se z nich líhnou po 38 dnech. K adopci vajíčka tučňáky stejného pohlaví došlo v akváriu Oceanogràfic València úplně poprvé, ale jinak je to prý podle chovatelů celkem běžné. Páry stejného pohlaví utváří více než 450 druhů zvířat a jev se vyskytuje nejen v zoologických zahradách, ale i ve volné přírodě. V zoologických zahradách v Londýně, Berlíně nebo Sydney měli také rodiny tučňáků, ve kterých byli rodiče stejného pohlaví.

Převzato z webu Rádia Wave

Zbytek celého článku k přečtení: Rádio Wave

Foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0




Rozcestník
Jak vyzrát na kukačku: hostitelé opatřují skořápky vajec ochrannými prvky
AVIFAUNA Publikováno 27.8.2020


Snad nejznámějším padělatelem světa zvířat je kukačka obecná, která se snaží co nejvěrněji připodobnit svá vajíčka snůšce hostitele. Oběti podvrhů s ní bojují obdobně, jako se světové banky snaží čelit penězokazcům. Kukačka obecná (Cuculus canorus) je hnízdní parazit, který podstrkává vajíčka do hnízd více než stovky ptačích druhů. K téhle „vaječné diverzi“ je kukačka díky několika trikům dokonale uzpůsobena. Ani ptáci, jimž je kukaččí vejce podstrčeno „k výchově“ ovšem nejsou vůči záškodnickému chování hnízdního parazita zcela bezbranní… Kukaččí samička většinou klade vejce do hnízda ptačího druhu, který ji samotnou odchoval. Pěstouny pro své potomky si vybírá podle jejich zpěvu, jehož charakteristika jí utkvěla v paměti ještě v dobách, kdy sama jako mládě vyrůstala v hnízdě nedobrovolných hostitelů. Výběr vhodného druhu je důležitý, protože samička snáší vejce se skořápkou zbarvenou tak, aby se podobala barvě hostitelových vajec. Nápadně odlišné vejce by vzbudilo podezření. Pěstouni by pak viditelně jiné kukaččí vejce buď vyhodili z hnízda ven, proklovli mu skořápku a tím zabránili jeho vývoji, nebo by vejce „zazdili“ pod další vrstvou materiálu nanošeného do hnízda. Je proto v zájmu kukačky, aby se její vejce podobala vejcím hostitelského druhu co nejvíc a riziko odhalení se tak snížilo na minimum.

Vyvinuli si ptáci nějakou obranu proti „maskování“ kukaččích vajec? Vědci o tom dlouho pochybovali. Výzkumy Mary Caswell Stoddardové z Harvard University, Rebeccy Kilnerové a Christophera Towna z University of Cambridge však odhalily, že se ptáci brání kukačce tím, že svá vejce skrytě „značkují“. Používají něco podobného, jako je vodoznak na bankovkách. Stoddardová, Kilnerová a Town nafotografovali ve vlnových délkách, které vnímají ptáci svým zrakem, bezmála sedm set vajec osmi ptačích druhů. Vybrali si ty ptáky, kteří se nejčastěji stávají obětí kukaččích „podvrhů“. Snímky pak pomocí počítačového programu převedli na obrázky, na kterých vidí lidské oko vejce tak, jak je vnímají svým zrakem sami ptáci. „Konvertované“ obrázky podrobili vědci počítačové analýze obrazu speciálně vyvinutým programem NaturePatternMatch. Tento software hodnotí obraz podobným způsobem, jakým ho zpracovává ptačí mozek. Vědci pátrali po skrytých vzorech, které ptáci na svých vejcích mohou vidět. A našli je. Skryté vzory, které podvádění ptáci umisťují na svá vejce, kukačka zřejmě nedokáže odhalit. Zatím se jim totiž nepřizpůsobila a kukaččí vejce „vodoznak“ pro identifikaci „padělků“ postrádají. Nejpropracovanější „vodoznak“ mají na vejcích ty druhy, které se stávají nejčastěji obětí kukaček. Ptáci mají díky tomu větší šanci na odhalení podstrčeného kukaččího vejce mezi jejich vlastní snůškou.

Převzato z magazínu 100+1 zahraničních zajímavostí

Zbytek celého článku k přečtení: stoplusjednicka.cz

Foto: Wikipedia commons /CC BY 4.0


Číst dále
0




Rozcestník
V Austrálii budou rozhánět všudypřítomné kakaduy vrtulníkem
AVIFAUNA Publikováno 27.8.2020


Vrtulník pro plašení papoušků kakadu se chystá najmout radnice v australském městě Richmond Shire ve státě Queensland. Městská rada tak chce řešit neúnosnou situaci s velkými hejny kakaduů růžových, tenkozobých a žlutočečelatých, kteří poškozují veřejnou zeleň, soukromé zahrady i dráty elektrického vedení. Informoval o tom australský zpravodajský server ABC. Vrtulník, který by měl papoušky vyhánět mimo město, bude nad Richmond Shire zalétávat dvakrát týdně. Místní strážce veřejného pořádku pak bude papoušky plašit plynovou pistolí. Podle starosty města Johna Whartona je to nutné, protože ptáci okusovali stromy i vedení vysokého napětí. Ornitolog Del Richards se domnívá, že plán radnice by mohl vyjít, ale kakaduové jsou podle něj velmi inteligentní a časem by si mohli na plašení zvyknout, takže by ztratilo smysl. Richmond se potýká s velkými hejny kakaduů poslední čtyři roky až pět let. Místní netuší, proč si vybrali zrovna jejich město a co je Richmondu láká. „Pokud s tím nic neuděláme, všechny stromy ve městě postupně uschnou,“ vysvětluje starosta John Wharton. „Od nás až do Carpentarského zálivu je pás lesů, takže se k nám rozhodně nestahují proto, že by měli nedostatek stromů mimo město,“ dodává. Městská rada počítá s tím, že plašení vrtulníkem nemusí hned nést ovoce.

Musíme být trpěliví, ale je naší povinností chránit náš majetek,“ říká starosta. „Zejména důležité jsou stromy okolo školy a parku pro karavany, jejichž výsadba a údržba nás stála mnoho peněz.“ O stromy pečuje řada dobrovolníků, ale papoušci z nich strhávají kůru a tím je likvidují. Stromy potom postupně usychají. „Je těžké vysvětlit, proč se kakaduové rozhodli přilétnout právě do Richmondu. Kvůli vodě to nebude, té se mohou napít ve žlabech pro dobytek mimo město,“ míní ornitolog Richards. Konkrétně kakaduové růžoví a tenkozobí by se podle něj mohli vrtulníkovým „naháněním“ bavit a po krátkém „letovém cvičení“ se vrátit zpět do města. Jak to ale bude doopravdy, ukáže až praxe. Richmond Shire není jediným australským městem, které řeší problémy s velkými hejny kakaduů. Odstřel dvou set kakaduů naholících ročně a pravidelné plašení dalších jedinců tohoto druhu požadovali již před osmi lety radní z jihoaustralské oblasti Onkaparinga poblíž metropole Adelaide.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: Wikipedia commons /CC BY 2.0


Číst dále
0




Média  / Nejnovější  / Z domova
Jan E. Svatoš dokončil Neviditelné ticho, film o mizejícím ptactvu uvede Česká televize
AVIFAUNA Publikováno 27.8.2020


Režisér Jan E. Svatoš, autor čtyřnásobně oceněného dokumentu o zrození africké filmové divočiny Archa světel a stínů, dokončil v produkci České televize dokumentární film Neviditelné ticho. Diváci v něm uvidí unikátní záběry např. rorýsů nebo dramatický odchyt tajemného chřástala. Film původně vznikl jako zamyšlení nad plíživým úbytkem ne příliš atraktivních ptačích druhů zemědělské krajiny, která z biologického hlediska stále více připomíná poušť. Autoři se v dokumentu ale věnují i tématu soužití ptactva s lidmi, ve filmu je např. kontroverzní příběh havraní kolonie v jihočeském Táboře. Tvůrci spolupracovali s odborníky z České společnosti ornitologické, Univerzity Karlovy ale také např. s Národní galerií a kunsthistoriky. Dokument připomíná nejen důležité aspekty ekologie, ale také symbolickou rovinu jejich ochrany: Úzký vztah Čechů k avifauně není totiž jen otázkou současné doby – film například prozrazuje, proč je mnoho ptačích druhů zmiňováno ve vánočních koledách nebo vyobrazeno ve středověkých obrazech.

Nejsilnější okamžikem natáčení byla bezpochyby kauza uhynulé kolonie rorýsů. „S Lukášem Viktorou z ČSO jsme jeli natáčet kroužkování, ale stali jsme se svědky něčeho, co za svou profesní dráhu nezažil,“ nastínil dramatický obsah filmu režisér Jan E. Svatoš.

Proč si film nenechat ujít? Režisér Jan E. Svatoš dodává: „Když něčeho ubývá, vydává to zákonitě i méně zvuku. A protože žijeme v době audiovizuálního smogu, je to téměř nepostřehnutelné. Náš film se na tento fenomén snaží upozornit.“ Film vznikl pro pořad Nedej se, má 26 minut a Česká televize jej bude vysílat již tento podzim. Jan E. Svatoš je autorem řady filmů s ekologickou tematikou: známé jsou jeho mezinárodně oceněné dokumenty Archa světel a stínů, Lekce divokosti nebo divoČINY. Více na www.jansvatos.com

Lukáš Viktora během natáčení filmu Neviditelné ticho. Foto Jan E. Svatoš

Titulní foto: Jan. E. Svatoš


Číst dále
0




Rozcestník
Klimatická změna má dramatický dopad na vodní ptáky v tropických oblastech
AVIFAUNA Publikováno 26.8.2020


Tropické oblasti naší planety jsou domovem pro největší množství rostlinných i živočišných druhů. Nový výzkum australských přírodovědců ale ukazuje, že klimatické změny odsud život vyhánějí, a to velmi rychle.Tým vedený profesorem Tatsuyo Amanem prozkoumal více než 1,3 milionu záznamů o vodních ptácích a z nich zjistil, že zvyšování teploty má dramatický dopad na množství těchto zvířat v tropických oblastech a že změna klimatu je vážnou hrozbou pro tamní bohatství života. Výsledky vyšly v odborném časopise Nature Climate Change.

„Nutně potřebujeme pochopit, jak druhy reagují na měnící se klima, a to v globálních rozměrech,“ vysvětluje Amano. „Starší výzkumy se jen málokdy věnovaly dopadům na biodiverzitu v tropických oblastech – protože nejčastěji vznikaly v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Arktidě,“ říká vědec. Podle něj se sice dlouhodobě předpokládalo, že tropické druhy budou na stále vyšší teploty citlivé a tedy jimi budou zranitelné, chyběly ale důkazy z pozorování v praxi. Detailní analýza obrovského množství materiálů o výskytu tropických vodních ptáků od roku 1990 do současnosti ukázala, že 69 procent těchto druhů reaguje na zvyšování teplot negativně. Záznamy pocházejí z více než stovky zemí světa a z různých regionů tropických oblastí na více světadílech.

Vědci si vybrali právě vodní ptáky, protože se relativně snadno pozorují a dají se proto využít jako měřítko dopadu klimatických změn i na ostatní druhy, ať už rostlinné, nebo živočišné. Podle Amana je na výsledcích studie dobře vidět, že vlhké tropické oblasti jsou změnami klimatu ohrožené více než jiné ekosystémy.

Převzato z webu České televize

Zbytek celého článku k přečtení: Česká televize

Foto: Bernard Dupont / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Další sup mrchožravý posílí balkánskou divokou populaci
AVIFAUNA Publikováno 24.8.2020


Zoo Praha dopravila do Bulharska další mládě supa mrchožravého (Neophron percnopterus), které přispěje k navýšení místní populace tohoto ohroženého druhu. Začátkem letošního srpna byl mladý sup umístěn do pečlivě vybraného hnízda volně žijícího pěstounského páru ve Východních Rodopech. Sup mrchožravý je v současnosti nejohroženějším zástupcem evropských druhů supů. Zoo Praha pro něj od roku 2002 vede plemennou knihu a od roku 2012 záchranný program EEP pod hlavičkou Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).

Od roku 2016, kdy v Bulharsku začal projekt vypouštění supů mrchožravých, pomohla pražská Zoo s odchovem a transportem dvanácti jedinců, z nichž se přímo v pražské zoo vylíhlo sedm. Zoo také mj. zajistila výstavbu chovných voliér ve Staré Zagoře nebo vybudování a provoz ‚supí restaurace‘.

Při návratu supů do přírody se využívají tři různé metody vypouštění. První možností je umístit mládě do umělého hnízda na skalním útesu, tam je dokrmit a poté nechat vyletět. Tato metoda se nazývá „hacking“ a v rámci projektu byla uplatněna doposud u osmi mláďat. Pro největší počet mláďat, celkem deset, bylo zvoleno tzv. zpožděné vypouštění („delayed release“), při němž jsou vylíhlá mláďata držena do následujícího jara izolovaně od lidí, pak si přivykají podmínkám ve voliéře v horách a posléze vylétnou do volnosti.

Supi jsou do Bulharska obvykle přepravováni po zemi, letos to vzhledem ke koronavirovým opatřením nebylo možné, a tak mládě supa mrchožravého cestovalo do Sofie letadlem. Následující den bylo převezeno do Východních Rodop, označeno vysílačkou a za pomoci horolezecké techniky umístěno do pěstounského hnízda. Foto Emil Yordanov, BirdLife Bulgaria

Třetí možností je „fostering“, tedy podložení mláděte do hnízda volně žijících ptáků. „Tato metoda je nejpřirozenější, ale zároveň nejméně vyzkoušená, protože je nejnáročnější,“ vysvětluje kurátor chovu ptáků Zoo Praha Antonín Vaidl. „Je třeba pečlivě vybrat dostupné hnízdo a zkušený pár, který má vlastní mládě podobného věku. Supi mrchožraví jsou totiž jako jediní evropští supi schopni odchovat dvě, výjimečně i více mláďat. Podložení lze ovšem uskutečnit pouze do určitého věku mláďat, a navíc jde o metodu administrativně nejnáročnější.“

Metoda pěstounské péče byla zatím úspěšně vyzkoušena na dvou mláďatech v letech 2018 a 2019. Letos v létě pak byla podložena další dvě mláďata – jedním z nich je sup, který se vylíhl v Zoo Praha 14. června. Jeho rodiči jsou samec Cháron a samice Fatima – zkušený pár, jenž v pražské zoo odchoval řadu vlastních i podložených mláďat. Ve Východních Rodopech mladého supa, jehož pohlaví budeme znát až za několik týdnů, adoptovala rodina Borise – prvního dospělého supa, který byl v Bulharsku označen vysílačkou. Podložení proběhlo 5. srpna a podle aktuálních zpráv byl pražský sup náhradními rodiči i jejich mládětem přijat velmi dobře. Nyní budou obě rodiny s podloženými mláďaty přikrmovány a nepřetržitě monitorovány kamerovým systémem. Každé mládě bylo také předem označeno vysílačkou, která umožní jeho sledování po opuštění hnízda. Ihned po vylétnutí se totiž supi vydávají na cestu dlouhou 4 000 km a na zimovištích v Africe pak stráví zhruba čtyři roky. Pražské supy vypuštěné v bulharských horách se takto podařilo sledovat až do Nigeru, Etiopie, Čadu či Súdánu.

Do projektu reintrodukce supů mrchožravých s názvem „Egyptian Vulture New LIFE“ jsou zapojeny instituce ze 14 zemí Evropy, Středního východu a Afriky. Hlavní úlohu při samotném návratu mrchožroutů do přírody mají ochranářské organizace Green Balkans a BirdLife Bulgaria (BSPB).

Zdroj: TZ Zoo Praha, 12. 8. 2020 / Titulní foto: Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Česká republika spouští záchranný program pro sýčka obecného
AVIFAUNA Publikováno 20.8.2020


Sýček obecný (Athene noctua) je nejvíce ubývající sovou a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Historicky plošné rozšíření v České republice je v současnosti pouze ostrůvkovité s početnějším výskytem pouze v severozápadních Čechách. „Sýček býval naše nejběžnější sova s velikostí populace až desítek tisíc jedinců. Dnes ale sýček patří k nejohroženějším druhům. Jeho početnost je odhadována na pouhých 100 –130 párů,“ uvádí Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, spoluautor záchranného programu. Setrvalý klesající trend je znám z celé střední Evropy. Proto Agentura ochrany a krajiny ČR spouští záchranný program pro sýčka obecného. Smyslem projektu je kombinací různých typů opatření dosáhnout zvýšení populace dotčeného druhu nad úroveň ohrožení vyhynutím.

Obsazenost České republiky sýčkem obecným během čtyř mapování ptáků od roku 1973 do roku 2017. Foto archiv AOPK ČR

Z dlouhodobého hlediska je cílem záchranného programu na území ČR stabilizovat životaschopnou, rozmnožující se a plošně rozšířenou populaci sýčka obecného s pozitivní vývojovou perspektivou, která bude mít početnost minimálně 1 000 párů. Ze střednědodého hlediska je pak cílem zastavit a zvrátit stávající klesající trend vývoje početnosti předmětného druhu v ČR. Konkrétně pro období v horizontu 5 let je snahou zajistit stabilizovanou neklesající populaci 100–200 párů sýčka obecného v ČR. Záchranný program rovněž stanovuje několik okruhů opatření, jejichž realizací lze dosáhnout změny stávajícího nepříznivého stavu.

V péči o biotop sýčků se jedná o opatření pro eliminaci antropogenních pastí, tedy cílené vyhledávání a odstraňování technických pastí, jejich zabezpečování, zaslepení elektrických betonových sloupů, zabezpečování rizikových komínů apod. Dále management travních porostů, zakládání travnatých pásů, management v sadech a vinicích, rozdělování půdních bloků na menší celky, speciální management na orné půdě, omezení používání antiparazitik, omezení pesticidů, opatření pro eliminaci úhynů na dopravních komunikacích, úhynů po úrazech na el. sloupech a vodičích a po nárazech do prosklených ploch. V péči o druh se jedná o opatření pro zajištění dostatku bezpečných hnízdišť a úkrytů, opatření pro snížení rizik fragmentace a izolovanosti populací, opatření pro snížení vlivu nepříznivého počasí a opatření pro eliminaci přímého pronásledování. Realizace navrhovaných opatření je v rámci ČR rozdělena podle priorit do tří zón podle aktuálního rozšíření sýčka.

Přípravu a koordinaci realizaci záchranných programů bude zajištiťovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s odbornými institucemi a dalšími subjekty. Na přípravě Záchranného programu pro sýčka obecného se významnou měrou podílely Česká společnost ornitologická, Ústav biologie obratlovců AV ČR a organizace TYTO, z.s. Více informací o záchranném programu pro sýčka ZDE.

Kompletní text záchranného programu pro sýčka ZDE

Většinu současných lokalit s výskytem sýčka tvoří hospodářské budovy. Foto Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/

Zdroj: TZ MŽP ČR 20. 8. 2020, https://www.zachranneprogramy.cz/sycek-obecny/

Titulní foto: Onřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/

 

 


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Poštolka rudonohá na Slovensku v roce 2020
AVIFAUNA Publikováno 19.8.2020


Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) patří na Slovensku mezi vzácně hnízdící dravce. Díky usilovné práci ochranářů se její početnost, zejména od roku 2017, začíná zvyšovat a loňský rok byl dokonce rekordní (blíže ZDE). V roce 2019 celkem 25 párů vyvedlo 73 mláďat, letos je bilance je oproti minulému roku méně příznivá, celkem bylo z 18 hnízd vyvedeno 32 mladých poštolek. Podle ornitologů z  Ochrany dravcov na Slovensku měla vliv na nižší počet mláďat nižší dostupnost potravy v aktuální sezóně, především drobných hlodavců a velkého hmyzu.

„Na jediné lokalitě, kde poštolky hnízdí pravidelně, v Chráněném ptačím území Sysľovské polia, byla minulý rok mimořádně vysoká početnost hraboše polního, důležité kořisti poštolky rudonohé. Tento rok pěkně potvrdil danou souvislost – méně hlodavců, méně mláďat. Přetrvávajícím  problémem je nevhodný způsob hospodaření, na který opakovaně upozorňujeme a jehož řešení je naší prioritou. Letos měly na výskyt a počty hlodavců a hmyzu vliv také mimořádné výkyvy počasí,“ říká Jozef Chavko z Ochrany dravcov na Slovensku (RPS), který se monitoringu a ochraně tohoto druhu věnuje více než 30 let.

Mláďata poštolky rudonohé v CHVÚ Syslovské Polia v roce 2020. Foto Jozef Chavko

„Poštolky rudonohé jsme pozorovali obírat o kořist poštolky obecné – šlo o hlodavce, nejčastěji hraboše. Ukazuje se tak význam hnízdění více druhů na jediné lokalitě, poštolka obecná je tu mnohem početnější – letos 46 párů. Méně hrabošů a hmyzu se projevilo na nižší hnízdní úspěšnosti poštolek rudonohých. Zatímco loni byl průměr téměř tři mláďata na jeden pár, letos je to pouze 1,8 mláďat na hnízdo. Každá hnízdní sezóna je specifická a naší úlohou je zabezpečit dlouhodobé zachování populace našeho nejvzácnějšího sokola,“ doplňuje Chavko.

„Letos nás také potěšil návrat jedinců, kteří se na zdejší lokalitě vylíhli v minulých třech letech, což nám prozradily kroužky. Jednu samičku, pojmenovanou Lili, mohla dokonce veřejnost sledovat v průběhu hnízdění online. Doposud evidujeme v roce 2020 sedm podobných návratů, kroužek prozradil i hnízdění samičky původem z Maďarska. Opět budeme sledovat průběh migrace a početnost migrujících ptáků až do října. Poštolky rudonohé zimují v Africe. Vzhledem k letošní potravní situaci jsme na čísla a porovnání s minulými lety opravdu zvědaví,“ říká Roman Slobodník z Ochrany dravcov na Slovensku.

Zdroj: TZ Ochrana dravcov na Slovensku, 13. 8. 2020

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Andy Morffew / CC BY 2.0

 


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Vědci objevili v Antarktidě nové kolonie tučňáků díky jejich trusu
AVIFAUNA Publikováno 17.8.2020


Britští vědci zjistili, že v Antarktidě je víc kolonií tučňáků císařských, než se původně předpokládalo. Svá zjištění aktuálně publikovali v časopise Remote Sensing in Ecology and Conservation. Pomohly jim k tomu dvě věci: satelitní snímky z evropské družice Sentinel-2 a trus těchto ptáků. Podle vědců z Britského průzkumu Antarktidy se na nejjižnějším kontinentu nachází celkem 61 kolonií tučňáků císařských (Aptenodytes forsteri) – což je o 11 více, než bylo dosud potvrzeno. Vědci je identifikovali s pomocí satelitních snímků, na nichž pátrali po skvrnách na ledu poukazujících na přítomnost velkého množství guana – tedy tučňáčího trusu.

Majestátní tučňáci císařští hnízdí v odlehlých oblastech, kde teploty klesají až na minus 50 stupňů Celsia. Nově objevené kolonie nejsou příliš velké a celkový odhad populace zvýšily asi o pět až deset procent. Vědci soudí, že v Antarktidě hnízdí asi 265 000 až 278 500 párů tučňáků císařských. Druh ohrožuje odtávání mořského ledu kvůli globálnímu oteplování. Někteří vědci varují, že by počet jejich kolonií mohl do konce století klesnout o více než 30 procent.  Podle biologa Philipa Trathana se všechny nově objevené kolonie se nacházejí na místech, která jsou klimatickou změnou intenzivně ohrožena. Studie jiných vědců naznačují, že do konce tohoto století se 80% kolonií přijde o více než 90% ptáků v případě, že se mořský led kolem Antarktidy sníží o polovinu. I při nejlepším scénáři s globálním nárůstem teploty o 1,5 ° C, se populace během příštích tří generací sníží nejméně o 31%.

Mláďata tučňáků císařských v kolonii. Foto Ian Duffy / CC BY 2.0

Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků a žije pouze v Antarktidě. Obecně druh dosahuje výšky až 122 centimetrů a váhy mezi 22–45 kilogramy. Hřbet a hlavu má černou, břicho bílé a okolí uší žluto-oranžové. Jako všichni ostatní tučňáci je nelétavý a jeho křídla jsou tuhá a zploštěná v ploutve. Loví většinou ryby, ale i korýše, například kril, a hlavonožce, například krakatice. Při lovu může pod vodou zůstat déle než 30 minut a ponořit se do hloubky až 565 metrů. K tomu má přizpůsobené tělo – má neobvykle strukturovaný hemoglobin, který mu umožňuje fungovat i při malých hodnotách kyslíku, tvrdé kosti zabraňující barotraumatu a schopnost zpomalit metabolismus a pozastavit funkci méně důležitých orgánů.

Tučňáci císařští je známý svými cestami, které dospělí jedinci každý rok uskutečňují kvůli páření a krmení mláďat. Velké skupiny ptáků, ve kterých mohou být až tisíce jedinců, cestují 100–160 km. Je to jediný druh tučňáka, který se rozmnožuje během antarktické zimy. Samice snese jediné vejce, které inkubuje samec a samice mezitím v moři loví potravu. Po vylíhnutí mláděte se o něj rodiče starají v kolonii. V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let, ale pozorování naznačují, že někteří jedinci se mohou dožít až 50 let.

Zdroj: https://www.bas.ac.uk/media-post/scientists-discover-new-penguin-colonies-from-space/ / Titulní foto: Christopher Michel / CC BY 2.0


Číst dále
1




19
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!